3 VSOL 711/2013-A-12
KSBR 29 INS 17928/2013 3 VSOL 711/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlámanec 69, PSČ 687 12, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2013 č.j. KSBR 29 INS 17928/2013-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby do pěti dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poté, co citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále je IZ ), uvedl, že v souladu s citovaným ustanovením uložil dlužníkovi, aby v určené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále uvedl, že smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty, s tím že za takové nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod.). Úhradu těchto výdajů-jak soud prvního stupně pokračoval-nelze odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky, naopak, tyto výdaje, zejména poštovné, telekomunikační služby, cestovné, inzerce (tedy zvlášť náklady spojené se zpeněžováním), je nutno hradit ihned. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, bylo dlužníkovi uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že s vyměřením zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000 Kč nesouhlasí. Podle názoru odvolatele, pokud insolvenčnímu správci vzniknou v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení nějaké náklady, budou výrazně nižší, než je soudem prvního stupně požadovaná částka. Výše těchto nákladů nepřesáhne částku 2.000 Kč, jak plyne i z ustálené rozhodovací praxe odvolacích soudů (v tomto směru odvolatel odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2010 č.j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10 a ze dne 30.10.2009 č.j. KSBR 37 INS 6524/2009, 2 VSOL 347/2009-A-11 a dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19). Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 26.6.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, přičemž jako způsob oddlužení navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že s manželkou mají celkem dvanáct peněžitých závazků u osmi věřitelů v celkové výši asi 1.853.520,45 Kč, čtyři z těchto peněžitých závazků jsou závazky zajištěnými zástavními právy k nemovitostem ve vlastnictví manželky dlužníka Ludmily Langrové. Výše těchto zajištěných závazků činí asi 1.086.855,44 Kč. Tyto závazky jsou již po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, všechny peněžité závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, jedenáct z dvanácti peněžitých závazků jsou závazky vykonatelné. Dále uvedl, že v současné době má příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele Technické služby Zlín, s.r.o., identifikační číslo: 60711086 v průměrné výši 12.112 Kč měsíčně čistého, manželka má příjem ze zaměstnání u téhož zaměstnavatele v průměrné výši 11.881 Kč měsíčně čistého. Dlužník je ženatý s Ludmilou Langrovou, kromě vzájemné vyživovací povinnosti s manželkou žádné další vyživovací povinnosti nemají. S ohledem na příjmy dlužníka a jeho manželky a s ohledem na aktuální výši nezajištěných závazků jsou schopni uhradit 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Dlužník v návrhu také uvedl, že insolvenční návrh podává i jeho manželka Ludmila Langrová a navrhl, aby tato insolvenční řízení byla spojena. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný, a podpisem dlužníka) vyplývá, že dlužník má celkem devět věřitelů, vůči nimž má dvanáct závazků celkem ve výši 1.853.520,45 Kč, z toho závazky nezajištěné celkem ve výši 766.664 Kč. Podle údajů v seznamu majetku dlužníka (rovněž opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), dlužník nevlastní žádné nemovitosti ani žádný movitý majetek, nemá žádné dlužníky.

Je třeba uvést, že obsah odůvodnění vyhotovení nemeritorních usnesení není stanoven (srov. ustanovení § 169 o.s.ř.), proto postačuje, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení. Nicméně tyto důvody musí být způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 10/2009). Jako takové tudíž musí být způsobem zákonem předepsaným (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) odůvodněno tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2010 sp. zn. KSPH 38 INS 2035/2010, 3 VSPH 286/2010-A).

Tomuto požadavku však odvoláním napadené usnesení nevyhovuje.

Z ustanovení § 108 odst. 1, věta první, IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku, a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny.

V přezkoumávané věci se však soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na obecné konstatování, že uložil dlužníkovi, aby v určené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, aniž by současně jakkoli majetkové poměry dlužníka a předpokládané náklady řízení definoval, a aniž by zejména jakkoli odůvodnil výši stanovené zálohy právě v částce 4.000 Kč.

To činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí, zda a v jaké výši je nezbytné uložení zálohy ve smyslu ustanovení § 108 IZ, a to s přihlédnutím k tomu, že se dlužník domáhá jako způsobu řešení jeho úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře a s přihlédnutím k tomu, že se domáhá spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky Marie Langrové, přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že lhůtu stanovenou ke splnění povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je nutno vázat k okamžiku, kdy usnesení o uložení takové povinnosti nabude právní moci a nikoli na doručení usnesení, jak učinil soud prvního stupně.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 13. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu