3 VSOL 710/2016-A-26
KSBR 45 INS 2514/2016 3 VSOL 710/2016-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Květoslavy anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 68660219, bytem Grohova 102/3, Brno, PSČ 602 00 o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2016, č.j. KSBR 45 INS 2514/2016-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na jeho pokladně.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4.2.2016 domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhla jeho řešení oddlužením. Soud z živnostenského rejstříku zjistil, že dlužnice je ke dni 1.4.2016 vedena jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, která není zapsána v obchodním rejstříku. Z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu závazků bylo zjištěno, že dlužnice má nezajištěný dluh nejméně vůči 3 věřitelům, a to věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení , Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky. Za dané situace lze oddlužení připustit pouze tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, vůči kterému má dlužnice dluhy z podnikání (v této souvislosti soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 389 odst. 2, písm. a/ insolvenčního zákona). V případě, kdy dlužnice má prokazatelně dluhy z podnikání a současně netvrdí ani nijak nedokládá , že jejich věřitelé souhlasí isir.justi ce.cz s řešením úpadku oddlužením, není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a je namístě, aby insolvenční soud její návrh na povolení oddlužení odmítl a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem (ustanovení § 390 odst. 3, § 396 insolvenčního zákona). Dále soud v odůvodnění vysvětlil, že účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a vzhledem k tomu, že dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, soud uložil dlužnici zálohu 50.000 Kč, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby v případě nedostatku majetku postačujícího alespoň na úhradu nutných nákladů a odměny insolvenčního správce, která v případě konkursu činí nejméně 45.000 Kč, byly tyto výdaje hrazeny z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Nesouhlasila s jeho závěrem, že není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť v insolvenčním návrhu sice uvedla, že má 3 závazky vzešlé z podnikatelské činnosti, avšak zároveň v něm výslovně sdělila, že tyto závazky nebrání oddlužení, neboť jejich věřitelé s oddlužením souhlasí. V odvolání tvrdila, že souhlas získala telefonicky na jednotlivých pobočkách uvedených věřitelů, současně ale také uvedla, že od věřitelů nezískala nesouhlas s oddlužením, a ti tudíž s oddlužením souhlasí. V odvolání odkazovala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.10.2015, č.j. KSOS 40 INS 24647/2014, 2 VSOL 901/2015-B-10, v němž soud uzavřel, že při zkoumání otázky, zda dlužníka, který má dluh z podnikání, aniž by se jednalo o dluh dle ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) nebo písm. c) insolvenčního zákona a aniž dlužník v návrhu na povolení oddlužení tvrdí souhlas věřitele takového dluhu, lze považovat za osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je dán důvod k postupu podle ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona, oddlužení je třeba povolit a tuto otázku prozkoumat až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Dále namítla, že možnost a dostatečnost ústního souhlasu věřitelů pohledávek pocházejících z podnikatelské činnosti dlužníka potvrzuje i rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2015, č.j. KSBR 38 INS 2487/2015, 2 VSOL 409/2015-A-11, podle něhož souhlas věřitele dluhu z podnikání není vyjmenován mezi povinnými přílohami návrhu na povolení oddlužení a nevyžaduje se, aby byl udělen písemnou formou. Dlužník si tedy nemusí souhlas opatřovat a dokládat jej k návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice setrvala na tom, že je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, neboť její dluhy z podnikání nebrání řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona, když má potřebné souhlasy věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení, na zjištění z živnostenského rejstříku a zjištění o závazcích dlužnice z její podnikatelské činnosti.

Z bodu 07 insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice v něm tvrdí, že má vůči šesti věřitelům celkem šest závazků; mezi nimi popsala i závazek vůči věřiteli Statutární město Brno ve výši 13.635 Kč, splatný 18.6.2009, a závazek vůči věřiteli České dráhy, a.s. ve výši 33.434 Kč. splatný 15.12.2009. Dále tvrdí, že má závazky z podnikatelské činnosti, které však nebrání jejímu oddlužení, jelikož se jedná o pohledávky věřitelů, kteří s oddlužením souhlasí. Byť odmítli dát souhlas s oddlužením písemně, udělili jej dlužnici ústní formou. K návrhu připojila přílohy dle ustanovení § 104 IZ obsahující předepsané náležitosti, přičemž ze seznamu jejího majetku vyplývá, že mimo věcí osobního charakteru má v majetku starší movité věci (vybavení domácnosti a mobilní telefon, který zakoupila jako použitý za pořizovací cenu 850 Kč).

Odvolací soud si vyžádal stanoviska věřitelů dluhů dlužnice vzniklých z její podnikatelské činnosti, k řešení jejich pohledávek za dlužnicí způsobem oddlužení a zjistil:

Ze sdělení věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ze dne 26.9.2016, že souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ. Dále uvedl, že správce daně nevydává souhlasy ve smyslu uvedeného ustanovení ústní formou, pokud dlužnice tuto informaci od správce daně ústní formou získala, mělo toto sdělení pouze informativní charakter,

Ze sdělení věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 13.9.2016, že ten dlužnici souhlas s řešením jejího dluhu oddlužením neposkytl a nebyl jí o takový souhlas ani požádán. Dále uvedl, že nesouhlasí s řešením svých pohledávek za dlužnicí pocházejících z podnikatelské činnosti v režimu oddlužení a podrobně popsal důvody svého nesouhlasu.

Ze sdělení věřitele Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky ze dne 12.9.2016, že po celkovém posouzení všech okolností nesouhlasí s řešením své pohledávky za dlužnicí způsobem oddlužení. Dále uvedl důvod svého nesouhlasu a sdělil, že telefonický souhlas s řešením dluhů oddlužením dlužníkům zásadně neposkytuje.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 392 odst. 1 IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužnice je bezvadný a obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost (ust. § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), neboť z něj plyne, že má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu jsou rovněž připojeny přílohy dle zákona (ustanovení § 104 IZ). Soud prvního stupně tudíž správně přistoupil k posouzení, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy, a v této souvislosti se zabýval otázkou předpokládaného způsobu řešení úpadku dlužnice a povahou a rozsahem jejího majetku.

V této věci soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice má dluhy z podnikání a současně netvrdí, ani nijak nedokládá, že jejich věřitelé s oddlužením souhlasí. Závěr soudu, že dlužnice v návrhu netvrdila souhlas věřitelů jejích dluhů z podnikání s oddlužení, správný není. Jak vyplývá ze shora uvedené rekapitulace bodu 07 návrhu, takové tvrzení dlužnice v návrhu uvedla s tím, že souhlas těchto věřitelů byl udělen ústní formou a v odvolání své tvrzení upřesnila tak, že souhlas jí byl udělen telefonicky na jednotlivých pobočkách věřitelů. Odvolací soud poukazuje na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015 sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016 (dále též jen R 49/2016 ), jímž byla sjednocena rozhodovací praxe soudů při posuzování subjektivní legitimace dlužníka s dluhy z podnikání k podání návrhu na povolení oddlužení, z nichž jednoznačně vyplývá, že dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). Tuto povinnost dlužnice splnila, přičemž souhlas konkrétního věřitele dluhu z podnikání není nutno dokládat písemně. Z ustanovení § 392 odst. 1 IZ totiž nevyplývá, že písemný souhlas věřitele dluhu z podnikání s oddlužením je povinnou přílohou insolvenčního návrhu a v tomto smyslu lze s odvolací námitkou dlužnice souhlasit.

Odvolací soud provedl šetření k otázce udělení souhlasu věřitelů dluhů dlužnice z podnikání s řešením jejího úpadku oddlužením s výsledkem popsaným shora. Z něj vyplývá, že dva ze tří věřitelů dluhů dlužnice z podnikání (věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení a věřitel Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky) nesouhlasí s tím, aby jejich pohledávky za dlužnicí byly řešeny cestou oddlužení. Tvrzení dlužnice v návrhu i v odvolání o udělení souhlasu věřitelů bylo v odvolacím řízení vyvráceno a je nepochybné, že dlužnice není osobou, jejíž dluhy z podnikání nebrání oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 1, odst. 2, písm. a/ IZ. Dlužnice tedy není oprávněna k podání návrhu na povolení oddlužení, její návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a případný úpadek dlužnice je řešitelný pouze konkursem (ust. § 396 IZ). Tento závěr soudu prvního stupně je správný i po provedeném šetření odvolacího soudu.

Odvolací soud se dále zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně, že krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než z prostředků zálohy. Jak vyplývá ze seznamu majetku, dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po prohlášení konkursu v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (zejména zjišťováním a zajišťováním majetku majetkové podstaty, poštovné, cestovné hovorné atp.). Jiná možnost jejich krytí než z prostředků zálohy proto není. Vzhledem ke struktuře majetku dlužnice, sestávajícího z použitých movitých věcí, nelze důvodně soudit, že z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (bude-li jaký) bude možno uhradit konečné náklady insolvenčního řízení spočívající zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč (pokud insolvenční správce není plátcem DPH, § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 dále jen vyhláška ). K této částce je třeba připočítat náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které obvykle dosahují výše cca 5.000 Kč (což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, § 7 vyhlášky). Odvolací soud se tudíž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit zálohu ve výši 50.000 Kč.

K odvolací námitce dlužnice, která argumentuje úpravou § 397 odst. 1 IZ, odvolací soud závěrem uvádí, že důvod k postupu podle uvedeného ustanovení není dán již proto, že dlužnice nepochybně není oprávněna k podání návrhu na povolení oddlužení.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené prostřednictvím insolvenčního rejstříku; dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 21. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu