3 VSOL 710/2012-A-24
KSBR 44 INS 491/2012 3 VSOL 710/2012-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka TOPGLAS autosklo obchod spol. s r.o., se sídlem Brno, Trnitá, Křenová 45, IČ: 46971751, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. července 2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-17

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na prominutí zmeškání lhůty.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 10.1.2012 na základě insolvenčního návrhu dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 12.1.2012 č.j. 44 INS 491/2012-A-4, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.2.2012 sen. zn. 3 VSOL 67/2012, soud uložil dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a usnesením ze dne 13.4.2012 č.j. 44 INS 491/2012-A-13 insolvenční soud řízení zastavil z důvodu nezaplacení zálohy, toto usnesení nabylo právní moci dne 10.5.2012. Soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 18.6.2012 dlužník požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 12.1.2012 č.j. 44 INS 491/2012-A-4 a současně připojil podání nazvané odvolání insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 83 insolvenčního zákona, na ustanovení § 58 odst. 1, § 45 o.s.ř. a na ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a uzavřel, že dle ustanovení § 83 insolvenčního zákona není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné. Soud prvního stupně uvedl, že smyslem této úpravy je omezit délku trvání insolvenčního řízení. Soud prvního stupně vyslovil názor, že prominutí zmeškání lhůty se vztahuje pouze na zákonné procesní lhůty, neboť tato úprava jako speciální vylučuje použití obecné úpravy prominutí zmeškání lhůty obsažené v § 58 o.s.ř. Soud prvního stupně pro úplnost uvedl, že proti usnesení ze dne 12.1.2012 č.j. 44 INS 491/2012-A-4 dlužník podal včasné odvolání, o němž rozhodl odvolací soud dne 23.2.2012, z čehož je zřejmé, že dlužník lhůtu k podání odvolání proti jím namítanému usnesení nezmeškal. Z těchto důvodů soud prvního stupně vyhodnotil návrh dlužníka na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 12.1.2012 č.j. 44 INS 491/2012-A-4 jako bezpředmětný. Soud prvního stupně dále vyslovil názor, že rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání dlužníka proti předmětnému usnesení bylo dlužníku řádně doručeno prostřednictvím datové schránky fikcí dne 26.3.2012 s tím, že je nerozhodné, zda si dlužník byl vědom existence datová schránky a důsledků spojených s nepřihlášením se do ní či nikoliv. Soud prvního stupně uzavřel, že má-li dlužník zpřístupněnu datovou schránku, doručují se mu veškeré rozhodnutí v souladu s právní úpravou právě do datové schránky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník namítal, že od Vrchního soudu v Olomouci neobdržel žádné rozhodnutí o svém odvolání, a proto byl přesvědčen, že rozhodnutí nebylo řádně doručeno osobě, která podala insolvenční návrh a je označována za insolvenčního dlužníka s tím, že tímto postupem byla porušena zásada spravedlivého procesu vyplývající z Listiny základních práv a svobod. Dlužník odkázal na ustanovení § 17 zák. č. 300/2008 a uvedl, že s ohledem na toto zákonné ustanovení žádal o prominutí zmeškání lhůty, neboť doručováno bylo osobě, která měla přístup k dodávanému dokumentu, to je Haně Pavlíčkové-jednatelce společnosti, a nikoliv Karlu Pivoňkovi. Dlužník uvedl, že souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 12.1.2012 je bezpředmětný, nicméně namítal, že byl zbaven možnosti činit veškeré úkony s cílem realizace insolvenčního řízení. Dlužník uvedl, že veškeré údaje k datové schránce a přístup k ní měla jednatelka Hana Pavlíčková, která odmítá s dlužníkem jakkoliv komunikovat a dlužník sám nemá možnost se ke klíčku na otevření zámku datové schránky v krátké době dostat. Dlužník dále argumentoval tím, že předpokládal, že Vrchní soud v Olomouci o jeho odvolání ještě nerozhodl a čekal na výsledek tohoto odvolání, podle kterého by následně konal. Dlužník namítal, že byl informován až o tom, že se insolvenční řízení zastavuje, aniž by se kdokoliv zajímal o to, z jakého důvodu nedošlo k zaplacení zálohy. Dlužník uvedl, že zaplatil náklady v souvislosti s vypracováním insolvenčního návrhu a namítal, že jednatelka dlužníka Pavlíčková přivedla prosperující společnost dlužníka do ztrátového stavu a navíc zvyšuje finanční náklady v souvislosti s opakovaným podáním nového insolvenčního návrhu. Dlužník

žádal, aby rozhodnutí soudu nebyla dlužníku zasílána do datové schránky, ale aby bylo doručováno na adresu trvalého bydliště jednatele Karla Pivoňky.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že u soudu prvního stupně k návrhu dlužníka bylo dne 9.1.2012 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 12.1.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-4 soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč. Toto usnesení bylo napadeno včas podaným odvoláním dlužníka, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23.2.2012 sen. značka 3 VSOL 67/2012 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno dlužníku do datové schránky dne 26.3.2012, a to fikcí. Rozhodnutí o odvolání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 23.2.2012. Usnesením ze dne 13.4.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-13 rozhodl soud prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Toto usnesení bylo doručeno dlužníku do datové schránky dnem 23.4.2012, a to fikcí. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 13.4.2012. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10.5.2012. Dne 9.7.2012 bylo doručeno soudu prvního stupně odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-4 a ve stejný den bylo doručeno soudu prvního stupně podání dlužníka ze dne 18.6.2012 označené jako žádost insolvenční dlužníka o prominutí zmeškání lhůty , jímž dlužník žádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-4. V žádosti dlužník uvedl, že předmětné usnesení bylo dlužníku doručeno dne 16.1.2012 a jelikož dlužník neměl možnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč, neboť jednatelka dlužníka Hana Pavlíčková dlužníka zadlužila, odvolal se dlužník v osobě druhého jednatele proti tomuto usnesení. Jelikož dlužník neobdržel rozhodnutí o odvolání, kontaktoval telefonicky soud prvního stupně a zjistil, že usnesení odvolacího soudu i usnesení o zastavení řízení mu bylo doručováno prostřednictvím datové schránky. Dlužník namítal, že si není vědom existence jakékoliv schránky pro doručování a uvedl, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012 obdržel prostřednictvím pošty v místě svého trvalého bydliště v Domažlicích, a pokud by mu bylo usnesení o zastavení řízení zasláno na stejnou adresu, mohl závadný stav v podobě nedoručení zásilky zjistit a řešit dříve. Dlužník uvedl, že řízení bylo zastaveno v rozporu s jeho vůlí a s jeho návrhem a bránil se tím, že zastavení řízení nebylo způsobeno jakýmkoliv jeho úkonem či jeho zaviněním a po skončení zákonné odvolací lhůty by nebylo možné již úspěšně úkon provést. Proto dlužník žádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání s tím, že současně s tímto podáním předmětné odvolání také podává.

Podle § 83 IZ, prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

Podle § 45 odst. 1 o.s.ř., písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Podle odst. 2 věty první citovaného zákonného ustanovení, nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.

Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospívá k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

Především je třeba přisvědčit soudu prvního stupně v závěru o tom, že žádost dlužníka o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-4 je bezpředmětná, neboť dlužník (jak sám uváděl i v odvolání) proti tomuto usnesení odvolání včas podal a toto odvolání bylo řádně projednáno odvolacím soudem a bylo o něm rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.2.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012, 3 VSOL 67/2012-A-9. Dlužník tedy lhůtu k podání odvolání proti předmětnému usnesení nezmeškal.

Nadto je zcela správný závěr soudu prvního stupně o tom, že prominutí zmeškání lhůty není dle ustanovení § 83 IZ v insolvenčním řízení přípustné, a proto je třeba návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnout. Správná je rovněž argumentace soudu prvního stupně o tom, že smyslem zákonné úpravy obsažené v ustanovení § 83 IZ je umožnit rychlý a nerušený průběh insolvenčního řízení. Uvedený zákaz platí jak pro řízení v prvním stupni, tak i v řízení o opravných prostředcích (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. KSUL 46 INS 1083/2008, 1 VSPH 62/2009-B-59, které je přístupné na internetových stránkách www.justice.cz).

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud návrh dlužníka na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012 č.j. KSBR 44 INS 491/2012-A-4 zamítl.

Pro úplnost je třeba uvést, že insolvenční soud postupoval při doručování rozhodnutí dlužníkovi správně, v souladu s ustanovením § 45 odst. 2, věty první o.s.ř., kdy zákon ukládá soudům, aby účastníku přednostně doručovaly písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Jde k tíži dlužníka, pokud si doručované písemnosti z datové schránky nevyzvedne a zmešká tak lhůty v důsledku fikce doručení stanovené pro jednotlivé procesní úkony. Je rovněž interní záležitostí jednatelů dlužníka, zda a jakým způsobem si zajistí přístup do datové schránky dlužníka.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu