3 VSOL 708/2015-A-11
KSBR 44 INS 15405/2015 3 VSOL 708/2015-A-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Daniely anonymizovano , anonymizovano , bytem Jalubí 529, PSČ 687 05, identifikační číslo osoby: 68127171, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2015, č.j. KSBR 44 INS 15405/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12.6.2015 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs na její majetek. Výši zálohy soud určil v maximální možné výši 50.000 Kč, neboť musel přihlédnout ke skutečnostem, kdy navrhovaným a jediným možným řešením úpadku dlužnice v této věci je konkurs na její majetek, a ke skutečnosti, že dlužnice dle předloženého seznamu majetku nedisponuje finančními prostředky v míře postačující alespoň k úhradě nákladů konkursu, a dále pak též k vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů v platném znění, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce a o odměnu za každou přezkoumanou pohledávku 1.000 Kč a případně o daň z přidané hodnoty. Dlužnice sice v seznamu majetku uvedla, že vlastní nemovitý majetek a drobný movitý majetek, v tomto okamžiku však nelze předjímat, kdy, za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit. Nelze připustit, aby do doby než bude majetek dlužníka zpeněžen, nesl veškeré náklady řízení insolvenční správce. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Podle dlužnice není splněna podmínka uvedená v § 108 odst. 1 IZ, neboť vlastní majetek, který bude moci být zpeněžen a z jeho zpeněžení lze hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Namítla, že uložení povinnosti platit zálohu na odměnu insolvenčního správce je předčasné, neboť správce dosud nic nevykonal, rovněž není jisté, zda mu nárok na odměnu vznikne a současně i nemotivující, neboť tím mizí motivace správce pro co nejrychlejší zpeněžení majetkové podstaty. Dále uvedla, že se stará o dvě děti, je rozvedená, její mzda činí 60 Kč/hod a na příspěvky od státu nedosáhne, neboť má majetek. Za této situace je dlužnice toho názoru, že by zálohu mohla uhradit jen tak, že se opět zadluží. Podle ní je uložení povinnosti uhradit zálohu v rozporu s účelem insolvenčního zákona, kterým je uspořádat majetkové poměry dlužníka a věřitelů. Soud prvního stupně vázal pokračování insolvenčního řízení na splnění podmínky, jejíž splnění je fakticky nemožné. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 12.6.2015 domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu tvrdila, že má s bývalým manželem Jiřím Dosedělem, se kterým nemá dosud vypořádané společné jmění manželů, závazky ve výši 2.374.843,60 Kč vůči 15 věřitelům, které jsou z větší části vykonatelné, neboť je v prodlení s jejich splácením delším než 30 dnů. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní nemovitosti v k.ú. Jalubí s odhadovanou cenou 2.700.000 Kč, a dále je jejím majetkem obvyklé vybavení domácnosti (televizor, lednička, atp.).

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ.

Úvaha o výši zálohy, potřebné na náklady insolvenčního řízení, se odvíjí ze závěru o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty, jež vyplývá zejména z insolvenčního návrhu a seznamu majetku. Dlužnice uvádí, že je vlastnicí nemovitého majetku, ten je však předmětem zajištění závazků. Z výtěžku zpeněženého majetku proto budou přednostně uspokojeni zajištění věřitelé. V dané fázi však nelze odhadnout, zda a za jakou částku budou nemovitosti zpeněženy, a nelze proto spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek zpeněžení nemovitostí postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí. Jelikož dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, vyplývá potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení z nutnosti uhradit hotové výdaje insolvenčního správce v počáteční fázi řízení, kdy do doby zpeněžení věcí, uvedených v seznamu majetku, nebude mít insolvenční správce z čeho hradit vznikající náklady. Po správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužnice totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužnice z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ byla dlužnice povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužnice bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitla v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000 Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě a má špatné majetkové a finanční poměry. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, příp. její výši snížit. Je-li podle obsahu spisu složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Je zcela na dlužnici, bude-li trvat na věcném projednání insolvenčního návrhu, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu