3 VSOL 708/2012-A-10
KSBR 27 INS 17552/2012 3 VSOL 708/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Petry Škrabálkové, nar. 6.3.1974, bytem Hrobice 131, PSČ 763 15, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2012 č.j. KSBR 27 INS 17552/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem se dlužnice domáhala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a povolil jí oddlužení s odůvodněním, že má čtrnáct peněžitých závazků, které není schopna splácet již po dobu delší než tří měsíce a je v úpadku. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a konstatoval, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán současně s insolvenčním návrhem a spojuje oba návrhy do jednoho podání, posuzuje insolvenční soud každý návrh samostatně, přičemž návrh na povolení oddlužení musí především splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu. Musí tedy obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice nebo hrozící úpadek (§ 103 insolvenčního zákona). Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice je neúplný a neurčitý, neboť neobsahuje veškeré náležitosti, když dlužnice sice označila v bodu 18 a 20 návrhu své věřitele, avšak pouze obecně, bez uvedení identifikačního čísla a sídla. Soud prvního stupně uvedl, že tyto informace nelze dovodit ani z povinných zákonných příloh, neboť tyto dlužnice k návrhu nepřipojila.

Soud prvního stupně vyslovil názor, že ani k závazkům se dlužnice řádně nevyjádřila, neboť je uvedla pouze výší, neuvedla splatnost závazků ani bližší okolnosti ohledně splátek, jejich frekvence a výše. Soud prvního stupně uvedl, že ani tvrzení dlužnice, že některé závazky jsou vykonatelné, nenahrazuje nedostatky skutkových tvrzení, neboť skutečnost, že existuje vykonatelný titul, bez dalšího neznamená, že nejsou pohledávky věřitelů hrazeny a nevypovídá nic o platební neschopnosti dlužnice. Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla skutečnosti, které by svědčily o jejím úpadku, neboť se omezila pouze na citaci zákona a z takových tvrzení nemá soud za jednoznačnou individualizaci skutkového děje tak, aby mohl zjistit, zda se dlužnice nachází v úpadku, v hrozícím úpadku či nikoliv. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl s odůvodněním, že nelze postupovat dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vady návrhu odstranit.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Dlužnice uvedla, že doplňuje insolvenční návrh o vytýkané nedostatky, tedy dokládá seznam věřitelů doplněný identifikačním číslem a sídlem, seznam závazků doplněný o datum splatnosti a další okolnosti splátek, doplňuje popis rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek nebo hrozící úpadek a dále popis okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka, uvádí očekávané příjmy v následujících pěti letech a upřesňuje údaje o všech svých příjmech za poslední tři roky, jakož i dokládá kopii smlouvy o pracovním poměru na dobu neurčitou a kopii dokladů za únor 2012 až červen 2012 dokládajících hrazení exekuce věřiteli GE Money Bank a.s. K odvolání dlužnice připojila listiny týkající se jednotlivých tvrzených závazků, v přílohách A-1 až A-13 doplnila údaje ohledně závazků tak, že u každého věřitele uvedla obchodní firmu, identifikační číslo, sídlo a uvedla identifikaci závazku, jeho výši, případnou výši splátky a její frekvenci, částku po splatnosti a datum splatnosti. Tyto přílohy dlužnice nepodepsala, přílohy neobsahují prohlášení, že jsou správné a úplné. K odvolání dlužnice dále doložila kopii pracovní smlouvy včetně dodatku, platového výměru a výplatních lístků, kopii příjmových dokladů ohledně plateb za domácnost, dokladů SIPO a dokladů o výši výživného a doplnila tvrzení ohledně úpadku, ohledně příjmů za poslední tři roky a popsala své příjmy a výdaje.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 19.7.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má čtrnáct peněžitých závazků, které není schopna splácet již po dobu delší než tři měsíce, a proto je v úpadku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla devět závazků vůči osmi věřitelům, závazky popsala obecným důvodem jejich vzniku a výší, věřitele označila pouze obchodní firmou (ve dvou případech neúplně-bez dodatku označujícího právní formu). V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužnice uvedla dalších pět závazků vůči čtyřem věřitelům, věřitele označila obchodní firmou (respektive příjmením), závazky označila obecným důvodem jejich vzniku, výší a dále uvedla spisové značky rozhodnutí, aniž by však bylo zřejmé, který orgán předmětné rozhodnutí vydal, kdy se tak stalo a o jaké věci bylo rozhodováno. Seznam závazků, seznam majetku, ani seznam zaměstnanců dlužnice k návrhu nepřipojila.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Předně je třeba uvést, že odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně o tom, že je třeba posuzovat samostatně náležitosti insolvenčního návrhu a náležitosti návrhu na povolení oddlužení. Pokud samotný insolvenční návrh nesplňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 103 insolvenčního zákona, návrhem na povolení oddlužení se již insolvenční soud nezabývá.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek. Z insolvenčního návrhu dlužnice lze sice dovodit, že dlužnice má více věřitelů (nejméně dva), dlužnice však věřitele neoznačila řádně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, respektive jménem a příjmením, bydlištěm, případně identifikačním číslem u podnikajících fyzických osob. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice má více peněžitých závazků (alespoň dva), v insolvenčním návrhu však zcela absentují tvrzení, z nichž by bylo možné učinit závěr, že závazky alespoň vůči dvěma věřitelům jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. Dlužnice v insolvenčním návrhu specifikovala jednotlivé závazky jejich výší, u závazků však uvedla pouze obecný důvod jejich vzniku (například úvěr) a u žádného závazku neuvedla údaj o splatnosti (popřípadě jiný údaj, z něhož lze na to, že pohledávky věřitelů jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat). Tato skutečnost nevyplývá ani z jednacích čísel rozhodnutí uvedených u vykonatelných závazků, neboť není zřejmé, který orgán předmětná rozhodnutí vydal, o jaká konkrétní rozhodnutí se jedná, v jakém řízení byla vydána, jak bylo rozhodnuto a kdy se tak stalo. V insolvenčním návrhu rovněž chybí jakákoliv tvrzení o tom, že dlužnice se nachází v platební neschopnosti, tj. že není schopna své peněžité závazky hradit (§ 3 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl z důvodu, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Ke skutečnostem, které dlužnice uvedla ke svému tvrzenému úpadku až v rámci podaného odvolání, nelze již v odvolacím řízení přihlédnout, protože rozhodovací praxe soudu je již ustálena v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 senátní značka 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu