3 VSOL 704/2014-B-21
KSOS 37 INS 11420/2013 3 VSOL 704/2014-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Nová Ulice, Žilinská 106/3, PSČ: 779 00, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.6.2014, č.j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (výrok I.), a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 17.12.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, aniž by soud rozhodl o způsobu jeho řešení. Ke dni vydání rozhodnutí je jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, neboť oddlužení je vyloučeno u podnikatelů, včetně osob s podnikatelskými závazky, a návrh na povolení reorganizace nebyl v příslušných lhůtách podán. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dlužník má méně než 50 věřitelů a výše jeho obratu za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu činí méně než 2.000.000 Kč. Proto soud rozhodl, že konkurs bude řešen jako nepatrný.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník včasné odvolání. Vytýkal soudu, že odůvodnění jeho usnesení postrádá konkrétní, srozumitelné a jednoznačné důvody, čímž byl dle dlužníka porušen zákon. Soud se otázkou reorganizace nebo oddlužení dle dlužníka nezabýval a nesprávným procesním postupem způsobil, že insolvenční správce nebyl řádně určen a zástupce věřitelů a jeho náhradník byli zvoleni až na schůzi konané dne 29.5.2014. Tímto postupem byla, podle přesvědčení dlužníka, poskytnuta nepřiměřeně krátká lhůta pro podání návrhu na reorganizaci. Dále jsou vedeny dva incidenční spory. Řízení u soudu prvního stupně je proto dle dlužníka postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dlužník se v odvolacím řízení domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle vyjádření insolvenčního navrhovatele-věřitele Black violetes a.s., je odvolání dlužníka nedůvodné a věřitel navrhuje potvrzení napadeného usnesení. Soud konstatoval, že ke dni prohlášení konkursu nejsou splněny podmínky pro jiný způsob řešení dlužníkova úpadku, svůj závěr zdůvodnil a návrh na jiný způsob řešení úpadku dlužníka nebyl podán. Reorganizace podniku dlužníka není zásadně možná, protože dlužník nedosáhl požadované limity výše obratu nebo počtu zaměstnanců, ani v zákonné lhůtě nepředložil reorganizační plán a současně nebyl návrh na povolení reorganizace v zákonné lhůtě podán ani žádným z věřitelů, což soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení konstatuje. Záměr dlužníka zpracovat po první schůzi věřitelů návrh na povolení reorganizace, vyjádřený pouze verbálně, je nevýznamný. Dlužník nepodal ani návrh na povolení oddlužení, tento způsob řešení jeho úpadku byl do 31.12.2013 zásadně vyloučen a dlužník ani nepředložil případný souhlas věřitelů svých podnikatelských dluhů s oddlužením. Podle věřitele je smyslem odvolání oddálit zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že dlužník se ke způsobu řešení svého úpadku choval pasivně a laxně, soudu žádný konkrétní způsob jeho řešení nenavrhl, zákonné předpoklady pro oddlužení a reorganizaci nesplňuje. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, což soud v odůvodnění napadeného usnesení řádně zdůvodnil. Proto je podle správce třeba napadené usnesení potvrdit.

Zástupce věřitelů s odvoláním dlužníka nesouhlasil a ztotožnil se s důvody a odvolacími návrhy věřitele Black violetes a.s. a insolvenčního správce. V odvolacím řízení navrhl potvrzení napadeného usnesení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ), předpoklady pro řešení úpadku dlužníka reorganizací je však třeba posuzovat dle insolvenčního zákona ve znění účinném ke dni zjištění úpadku dlužníka.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 17.12.2013, č.j. KSOS 37 INS 11420/2013-A-30 zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Klváčka a první schůzi věřitelů svolal na den 20.3.2014 bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Na programu schůze věřitelů dne 20.3.2014 bylo mimo přednesu zprávy insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, rozhodnutí o insolvenčním správci dle § 29 IZ a volby věřitelského orgánu, také projednání způsobu řešení úpadku a hlasování o způsobu řešení úpadku. Dne 21.2.2014 byla soudu doručena zpráva insolvenčního správce datovaná téhož dne, podle jejíhož obsahu jsou v době podání zprávy podmínky pro řešení úpadku dlužníka konkursem, který bude veden jako nepatrný. Dne 22.1.2014 soud prvního stupně rozhodl usnesením č.j. KSOS 37 ISN 11420/2013-A-35 o odvolání insolvenčního správce Mgr. Jana Klváčka z jeho funkce a ustanovení nového správce Mgr. Martina Fuchsiga, a to z důvodu možné podjatosti původního správce, který působil jako opatrovník dlužníka v řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 33 INS 10513/2011. Dne 20.3.2014 proběhla první schůze věřitelů, na níž byl zvolen věřitelský orgán, jehož volba byla soudem potvrzena. Vyhláškou ze dne 2.4.2014 soud svolal schůzi věřitelů na den 29.5.2014, s programem volba věřitelského výboru a hlasování o insolvenčním správci. Důvodem svolání této schůze věřitelů bylo, že původně provedené hlasování na schůzi věřitelů dne 20.3.2014 bylo zatíženo procesní vadou spočívající v nesprávném stanovení rozsahu hlasovacích práv přítomných věřitelů. Na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 22.4.2014, č.j. KSOS 37 INS 11420/2013, 3 VSOL 232/2014-A-52 potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, usnesení o zjištění úpadku dlužníka tak nabylo právní moci dne 19.5.2014. Dne 29.5.2014 proběhla schůze věřitelů, na které byl zvolen zástupcem věřitel č. 5 Evžen Stehlík a jeho náhradníkem věřitel č. 9 NOVOINVEST plus spol. s r.o., jejichž volba byla soudem potvrzena.

Podle § 149 odst. 1,2 IZ, o nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle § 316 odst. 2, 4 a 5 IZ (ve znění účinném ke dni 17.12.2013) reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku. Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.

Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

1. Námitka dlužníka o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení není důvodná. Soud prvního stupně uzavřel, že řešení úpadku dlužníka oddlužením je vyloučeno, protože dlužník má dluhy z podnikání (které brání oddlužení). Řešení úpadku reorganizací je vyloučeno proto, že žádný návrh na povolení reorganizace nebyl v zákonné lhůtě podán. Odůvodnění napadeného usnesení obsahuje důvody, proč podle soudu prvního stupně nelze úpadek dlužníka řešit jiným způsobem než konkursem (§ 157 o.s.ř.), které dlužník v odvolání ani nezpochybňuje. Důvod pro zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně dle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. v této věci odvolací soud neshledává.

2. Druhý odvolací důvod uplatněný dlužníkem v odvolání spočívá v tom, že řízení je dle něj postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože dlužníkovi byla pro podání návrhu na povolení reorganizace poskytnuta nepřiměřená lhůta dva dny, a to v důsledku procesního pochybení soudu prvního stupně. Jak vyplývá z odůvodnění, kritéria dle § 316 odst. 4 IZ dlužníka z reorganizace podmíněně vylučují. Pokud by však dlužník nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku (tedy po dni 17.12.2013, § 316 odst. 5 IZ ve znění účinném do 31.12.2013) podal návrh na povolení reorganizace schválený příslušnou většinou zajištěných a nezajištěných věřitelů, musel by insolvenční soud na program jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku zařadit i bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení úpadku. Dlužník však takový návrh na povolení reorganizace nepodal a lhůta k jeho předložení mu uplynula marně, proto se jeho reorganizace stala definitivně nepřípustnou (§ 316 odst. 5 IZ, srv. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/201). Jakékoli námitky dlužníka týkající ustanovení insolvenčního správce a volby věřitelského orgánu jsou pro běh lhůty pro podání návrhu na povolení reorganizace bezpředmětné a jeho námitka, že postupem soudu mu byla zkrácena lhůta pro podání návrhu na povolení reorganizace, je nedůvodná, neboť lhůtu stanoví zákon. Počet vedených insolvenčních sporů je pro závěr o způsobu řešení úpadku dlužníka zcela nevýznamný.

3. Soud prvního stupně správně uzavřel, že jiný způsob řešení úpadku dlužníka než konkurs není možný. Napadené usnesení, kterým soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka, je věcně správné, stejně jako jeho rozhodnutí o nepatrném konkursu, neboť dlužník splňuje parametry dle § 314 odst. 1, písm. b/ IZ.

Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů označené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., který byl odvoláním dlužníka otevřen k přezkumu, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se však také doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu