3 VSOL 703/2014-B-15
KSOS 37 INS 18945/2013 3 VSOL 703/2014-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulčice č. 245, PSČ 696 19, o návrhu dlužníka na změnu stanovených měsíčních splátek, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2014, č.j. KSOS 37 INS 18945/2013-B-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost (správně návrh) dlužníka ze dne 2.6.2014 o stanovení jiné výše měsíčních splátek v oddlužení splátkovým kalendářem. Na odůvodnění uvedl, že dne 20.11.2013 svým usnesením č.j. KSOS 37 INS 18945/2013-B-5 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáním doručeným soudu dne 4.6.2014 dlužník požádal, aby mu soud v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře určil splátku pro účely oddlužení, včetně odměny správkyně, ve výši 3.300 Kč. Žádost odůvodnil tím, že v šesti splátkách v oddlužení již uhradil věřitelům 21,39% jejich pohledávek a lze očekávat, že za dobu kratší pěti let uhradí 100% těchto pohledávek. Proto žádá, aby mu soud zbývající část pohledávek umožnil zaplatit v průběhu následujících 54 splátek po 3.300 Kč. Dále uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 4.880 Kč měsíčně, náklady na jídlo, ošacení, jízdné do zaměstnání a léky činí 1.500 Kč měsíčně a poplatek za svoz odpadu 552 Kč ročně. Podle soudu prvního stupně dlužníkem uváděné skutečnosti nesvědčí o podstatné změně okolností v době cca půl roku od schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Skutečnost, že dlužník v průběhu trvání účinků schváleného oddlužení uhradí 100% pohledávek svých nezajištěných věřitelů, podle soudu neodůvodňuje snížení splátek, stejně tak jako výše výdajů dlužníka, které vyčíslil ve své žádosti.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V odvolání uvedl, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení nežádal o stanovení jiné výše měsíčních splátek, neboť jej na tuto možnost nikdo neupozornil a rovněž nedosahoval vyššího příjmu z pracovního poměru. Veden snahou zvýšit svůj příjem a uspokojit pohledávky věřitelů v co možná největším rozsahu, si dlužník zajistil vhodné zaměstnání a díky vysokému pracovnímu nasazení jeho příjem v době od ledna do dubna 2014 dosáhl v průměru 15.675 Kč měsíčně, přičemž lze předpokládat, že s takovým příjmem budou pohledávky jeho věřitelů uspokojeny za dobu kratší než pět let. Pokud by soud dlužníku povolil splátku pro oddlužení 3.300 Kč měsíčně, bylo by zajištěno plné uspokojení pohledávek věřitelů do konce trvání účinků oddlužení. K bytu, který nyní užívá, nemá dlužník žádný právní titul a kdykoliv může být vyzván k jeho vyklizení. Pokud by si musel zajistit nové bydlení, nájemné by nečinilo méně než 6.000 Kč a mimo to by neměl prostředky na úhradu kauce. Jeho práce je fyzicky náročná, vyžaduje perfektní zdravotní stav a pokud chce nadále dosahovat vyššího příjmu, musí investovat do kvality svého života (strava, regenerace, vitaminy). Tyto náklady z nepostižitelné částky, která je mu dosud vyplácena, nebude schopen pokrýt. Proto se v odvolacím řízení dlužník domáhal změny napadeného usnesení tak, aby jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek bylo vyhověno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Mimo zjištění o výši dlužníkových výdajů na bydlení a jeho dalších životních nákladech, údajů o dosavadním průběhu řízení a obsahu návrhu dlužníka na snížení stanovených měsíčních splátek, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná, z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dle zprávy insolvenční správkyně ze dne 18.10.2013, kterou přednesla na první svolané schůzi věřitelů, průměrná měsíční mzda dlužníka za dobu od dubna 2013 do srpna 2013 činila 8.359 Kč měsíčně u zaměstnavatele DOSON AZS s.r.o., IČ 28811267, jeho příjem z dohody o provedení práce za stejné období dosahoval 2.440 Kč měsíčně od zaměstnavatele DOSONAP s.r.o., IČ 27557103. Místo výkonu práce dlužníka bylo v Horní Suché, v objektu teplárny Dalkia Česká republika a.s. Dlužník bydlel v bytě na adrese Dvořákova 78/5, Havířov-Nové Město, jehož nájemcem je Lubomír Švejda. Náklady spojené s bydlením činily 4.540 Kč měsíčně, další jeho nezbytné životní náklady činily 500 Kč měsíčně a sestávaly z nákladů na jídlo, ošacení a jízdné do zaměstnání. Předpokládaná míra uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů činila (minimálně) 83,15%. Dne 22.10.2013 sdělila insolvenční správkyně dlužníka, že od 22.10.2013 je dlužník zaměstnán u zaměstnavatele ManpowerGroup s.r.o., IČ 41194659, k čemuž doložila dohodu o pracovní činnosti ze dne 21.10.2013 z níž vyplývá, že místem výkonu práce dlužníka je Ostrava. Dne 20.11.2013 vydal soud pod č.j. KSOS 37 INS 18945/2013-B-5 usnesení, kterým schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, které bude probíhat od prosince 2013 do listopadu 2018. Podle zprávy insolvenční správkyně o plnění oddlužení ze dne 26.5.2014 (zpráva č. 1), nedošlo u dlužníka k žádným změnám a správkyně nenavrhuje žádné opatření ze strany soudu. Dne 31.7.2014 dlužník do spisu založil doklady o svém příjmu od zaměstnavatele ManpowerGroup s.r.o., IČ 41194659, ze kterých vyplývá, že za období ledna a března až června 2014 činil jeho čistý měsíční příjem 15.044 Kč měsíčně.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Jak vyplývá z ustanovení § 407 odst. 3 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). V průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit. Pak dlužníku, u nějž podle schváleného splátkového kalendáře zákonné měsíční splátky (či určené nižší splátky) dávají předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 50 %, může insolvenční soud za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, při trvání kritéria vyššího než 50% uspokojení nezajištěných věřitelů, určit nižší splátku (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.6.2013, č.j. KSUL 43 INS 14093/2010, 3 VSPH 767/2012-B-37).

Dlužník v návrhu na změnu výše stanovených měsíčních splátek argumentuje tím, že i při splátce do oddlužení ve výši 3.300 Kč měsíčně budou pohledávky jeho nezajištěných věřitelů do listopadu 2018 (nejdelší možná doba trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem) uspokojeny v poměru 100%. Změnu poměrů shledává dlužník ve zvýšení svého měsíčního příjmu a v nárůstu měsíčních nákladů na bydlení o 340 Kč, o 300 Kč na léky a o 700 Kč na jídlo, ošacení a jízdné do zaměstnání (z částky 500 Kč dle zprávy správkyně před změnou zaměstnání na 1.200 Kč). Při rozhodování o schválení oddlužení splátkovým kalendářem soud vycházel z příjmu dlužníka 10.799 Kč, z něhož činila nezabavitelná částka na dlužníka 6.065 Kč a částka splátek do oddlužení 3.156 Kč měsíčně. Následně se příjem dlužníka zvýšil na 15.044 Kč měsíčně (doloženo od ledna 2014), z něhož činí nezabavitelná částka 6.189 Kč a částka pro splátky v oddlužení 5.902 Kč měsíčně. Nezabavitelná částka na dlužníka narostla o 124 Kč měsíčně a částka na splátky v oddlužení na téměř dvojnásobek (o 87%). Při takové výši splátek by byl dlužník schopen uspokojit své věřitele v poměru 100% jejich pohledávek ve lhůtě méně než dvou let. Podstata návrhu dlužníka na změnu výše měsíčních splátek spočívá v prodloužení doby pro úhradu jeho dluhů tak, aby je mohl hradit až do konce trvání účinků oddlužení (do listopadu 2018), protože došlo k navýšení jeho příjmu. Dále argumentuje zvýšením svých výdajů, zejména nákladů na živobytí, a to o 120%, ačkoli za dobu cca 6 měsíců od schválení oddlužení u něj nedošlo k žádné změně poměrů, když do nového zaměstnání nastoupil před rozhodnutím o schválení oddlužení. Jeho úvahy o možné potřebě nového bydlení jsou jen hypotetické a nejedná se o již nastalou změnu jeho poměrů. Ve skutečnosti, že dlužníku se zvýšil příjem, a proto budou jeho věřitelé splátkovým kalendářem plně uspokojeni ve lhůtě kratší pěti let, však nelze spatřovat podstatnou změnu poměrů dlužníka, která by odůvodňovala postup podle § 407 odst. 3 IZ. Rychlé a co nejvyšší uspokojení věřitelů dlužníka je naopak jedním z principů insolvenčního řízení (§ 5, písm. a/ IZ). Bez právního významu je rovněž tvrzení dlužníka, že o stanovení jiné výše splátek nežádal, protože na tuto možnost nebyl nikým upozorněn .

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů dovodil, že závěr soudu prvního stupně, že na straně dlužníka nedošlo ke změně, která by odůvodňovala změnu výše splátek do oddlužení, je správný. Napadené usnesení soudu prvního stupně je proto věcně správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu