3 VSOL 702/2016-A-18
KSBR 33 INS 4338/2016 3 VSOL 702/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníků a) Ladislava anonymizovano , anonymizovano , b) Judity anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Mackovice 134, PSČ 671 78, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.5.2016, č.j. KSBR 33 INS 4338/2016-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti na jeho pokladně.

Na odůvodnění uvedl, že dlužníci podali dne 24.2.2016 insolvenční návrh, jímž se domáhali rozhodnutí o svém úpadku, a s ním spojili návrh na povolení oddlužení. V reakci na výzvu soudu provedenou usnesením ze dne 29.2.2016, č.j. KSBR 33 INS 4338/2016-A-7, jíž byli vyzváni k doplnění seznamu závazků a seznamu majetku, který měli doplnit o své pohledávky a nemovitosti zapsané na LV č. 229 v k.ú. Mackovice (dále též jen nemovitosti ), dlužníci mimo jiné předložili kopii listu vlastnictví a informaci o řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, z nichž vyplývá, že bylo zahájeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem. Dne 9.3.2016 doručil příslušný katastrální úřad soudu aktuální výpis z katastru nemovitostí ohledně nemovitostí, zapsaných na LV č. 229, katastrální území Mackovice, informaci o průběhu vkladového řízení a kopii darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené mezi isir.justi ce.cz dlužníky a jejich vnukem Kamilem Lamačem. Z těchto listin vyplývá, že darovací smlouva byla uzavřena dne 30.7.2015, podpisy dlužníků na smlouvě byly ověřeny ve dnech 14.12.2015 a 21.1.2016 a řízení o vkladu vlastnického práva a věcných břemen do katastru nemovitostí bylo zahájeno dne 7.3.2016. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužníci, kteří v době, kdy již měli splatné závazky vůči svým věřitelům, převedli darovací smlouvou nemovitosti zapsané na LV č. 229 pro k.ú. Mackovice na svého vnuka, zkrátili věřitele ve výběru způsobu oddlužení, neboť to by mohlo být provedeno jak zpeněžením majetkové podstaty, tak plněním splátkového kalendáře. Podáním návrhu na povolení oddlužení tak dlužníci sledují nepoctivý záměr, jejich návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a jediným možným řešením úpadku dlužníků je prohlášení konkursu na jejich majetek (ustanovení § 395 odst. 1, písm. a/ a § 396 insolvenčního zákona). Vzhledem k tomu, že dlužníci vlastní movité věci (v odhadované hodnotě 2.300 Kč) a osobní automobil (v odhadované hodnotě 3.000 Kč), které obvykle bývají obtížně zpeněžitelné a výtěžek jejich zpeněžení nebývá vysoký, soud dlužníkům uložil zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Prostředky zálohy umožní insolvenčnímu správci hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníků (poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky) a rovněž z ní bude možno hradit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, pokud tyto nebude možno zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníků. Vzhledem k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, považuje soud složení zálohy za nezbytné.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání. Namítli, že záloha ve výši 50.000 Kč je v likvidační výši, oba jsou již v důchodu. Dále poukázali na to, že jejich vnuk Kamil Malač měl značné problémy v učení, aby byl správně motivován, bylo odměnou za vyučení a získání zaměstnání to, že na něj přepíší jejich rodinný dům s přilehlou zahradou. Po splnění obou podmínek došlo k převodu, jejich žádost ležela na katastrálním úřadě několik měsíců a k zápisu do listu vlastnictví došlo až v době podání insolvenčního návrhu. Své půjčky spláceli až do října roku 2015, po té došlo k závadě na kotli, jeho oprava vyčerpala veškeré finanční prostředky dlužníků a od měsíce listopadu 2015 již neměli na splátky. Z prostředků svých starobních důchodů nejsou schopni plnit zvýšené požadavky věřitelů, kteří požadují okamžité splacení celých pohledávek.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně je třeba doplnit tak, že v této věci se jedná o již pátý insolvenční návrh dlužníků. Ve svém prvním insolvenčním návrhu, kterým bylo dne 1.12.2015 zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 INS 29977/2015, dlužníci sdělili, že prostředky ze dvou půjček od věřitele GE Money Bank, a.s. (nyní MONETA Money Bank, a.s.) použili na koupi rodinného domu v obci Mackovice, který je v současné době převeden na vnuka.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 24.2.2016, přičemž dlužníci v insolvenčním návrhu popsali sedm závazků označením jejich věřitele a výší s tím, že splatnost každého z nich nastala 1. listopadu 2015, neboť je od října roku 2015 nesplácejí. Ke svým majetkovým poměrům pak mimo jiné uvedli, že rodinný dům, pozemek, na němž stojí a zahrada, jsou majetkem jejich vnuka Kamila Lamače, jemuž byly darovány jako odměna za řádné ukončení studia. Z informace o řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, pod č. V-2421/2016, doručeném dlužníky soudu dne 10.3.2016, vyplývá, že vkladové řízení k nemovitostem přitom bylo zahájeno dne 7.3.2016, shodné údaje vyplývají i z informace zaslané příslušným katastrálním úřadem soudu dne 9.3.2016.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu dlužníků lze uzavřít, že insolvenční návrh obsahuje dostatečná skutková tvrzení o jejich úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť z něj vyplývá, že mají vůči více věřitelům (nejméně dvěma) peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Soud prvního stupně se proto správně zabýval tím, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně uzavřel, že dlužníci sledují svým návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť své věřitele zkrátili ve volbě způsobu oddlužení, když v době, kdy měli vůči nim splatné peněžité závazky, převedli své nemovitosti na třetí osobu. Dlužníci se brání tím, že k převodu nemovitostí došlo z důvodu motivace jejich vnuka k ukončení vzdělání a získání zaměstnání, přičemž návrh na zahájení vkladového řízení vlastnického práva k nemovitostem pro jejich vnuka byl podán již několik měsíců , avšak k zápisu došlo až v době zahájeného insolvenčního řízení.

Především je třeba uvést, že tvrzení dlužníků o podání návrhu na zahájení vkladového řízení vlastnického práva dle uzavřené darovací smlouvy několik měsíců před zahájením insolvenčního řízení vyvrací jimi samotnými předložená informace katastrálního úřadu o stavu vkladového řízení, podle níž bylo řízení zahájeno dne 7.3.2016, tedy po podání insolvenčního návrhu. Důvody, které dlužníky k převodu nemovitostí na vnuka vedly, jsou přitom z hlediska posouzení poctivosti jejich návrhu na povolení oddlužení bez významu, určující je jen to, zda ze skutkových okolností této věci lze dovodit, že dlužníci jednáním směřujícím k převodu nemovitostí omezili své věřitele ve volbě způsobu oddlužení. V tomto směru odkazuje odvolací soud na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 46/2014), podle nichž pouze ten dlužník, který nečiní kroky k tomu, aby svým věřitelům ztížil, omezil či znemožnil volbu způsobu oddlužení, je při podání návrhu na oddlužení veden poctivým záměrem. Dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ).

Smlouva, kterou dlužníci darovali nemovitosti na Karla Lamače byla uzavřena dne 30.7.2015, tedy v době, kdy dlužníci své závazky vůči věřitelům plnili a ze zjištěných skutečností neplyne, že dlužníkům v této době úpadek hrozil. K tomu došlo až od listopadu roku 2015, kdy zcela přestali plnit své závazky, protože na jejich úhradu neměli prostředky. Řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem pro Karla Lamače bylo zahájeno dne 7.3.2016, tedy v době, kdy dlužníci již byli v úpadku pro platební neschopnost a kdy již běželo toto insolvenční řízení. Pokud dlužníci po podpisu smlouvy, v době od listopadu roku 2015, kdy jim úpadek již hrozil, nejednali tak, aby vlastnické právo k nemovitostem podle darovací smlouvy nebylo převedeno (naopak v této době uznali své podpisy na darovací smlouvě za vlastní), je nepochybné, že své věřitele omezili ve volbě způsobu oddlužení, respektive je vzhledem ke své majetkové situaci vyloučili z možnosti volby způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (ustanovení

§ 398 odst. 2, § 402 odst. 3 IZ). O tom, že dlužníci se zápisem vkladu a ukončením procesu převodu nemovitostí na Karla Lamače souhlasili a převod završit chtěli, svědčí i údaj, uvedený dlužníky v jejich prvním insolvenčním návrhu, že nemovitosti jsou již na vnuka převedeny. Přitom dlužníci, kteří si museli nejpozději na základě rozhodnutí soudu prvního stupně uvědomit, z jakého jednání je dovozována nepoctivost jejich úmyslů, se nepostarali o to, aby byl ušlý majetek navrácen do majetkové podstaty (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněného pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Předběžný závěr soudu prvního stupně, že dlužníci svým návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr, takže jejich návrh na povolení oddlužení bude třeba zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ a jejich úpadek lze řešit jen konkursem, je tudíž správný.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Totéž pak platí i při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Z údajů o rozsahu a struktuře majetku dlužníků uvedených v seznamu majetku pak nelze dovodit, že z majetkové podstaty bude možno krýt jak počáteční výdaje související s prověřováním stavu majetku dlužníků, tak i konečné výdaje insolvenčního řízení, spočívající zejména v odměně insolvenčního správce a náhradě jeho hotových výdajů. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že obvyklá výše hotových výdajů insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dosahuje 5.000 Kč (ust. § 7 vyhlášky). Soud prvního stupně proto správně určil zálohu ve výši 50.000 Kč.

Námitka odvolatelů, že záloha 50.000 Kč je pro něj v likvidační výši, neobstojí. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že odvolatelé nemají dostatek finančních prostředků (srov. ustanovení § 108 odst. 1 IZ). Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, proto nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit nebo její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a) a dlužnici b) se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu