3 VSOL 702/2015-P9-8
KSOS 25 INS 35061/2014 3 VSOL 702/2015-P9-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Dolní Bečvě 340, PSČ 765 55, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 (číslo přihlášky 9) EC Financial Services, a.s., se sídlem v Praze 3-Žižkov, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby: 24243744, zastoupeného Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Sokolská 418, PSČ 760 01, o odvolání věřitele č. 9 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2015, č.j. KSOS 25 INS 35061/2014-P9-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 9 (číslo přihlášky 9) v přihlášené části 5.609,12 Kč (výrok I.) a deklaroval, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele s částí této pohledávky v insolvenčním řízení končí a věřiteli zůstává pohledávka ve výši 6.100 Kč (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na přezkumném jednání dne 22.4.2015 insolvenční správce popřel nevykonatelnou pohledávku věřitele ve výši 5.609,12 Kč. Přípisem ze dne 27.4.2015 vyrozuměl věřitele o popření pohledávky a poučil jej o právu podat žalobu dle § 198 a násl. insolvenčního zákona ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že lhůta neuplyne dříve než po 15 dnech od doručení této výzvy. Věřitel výzvu převzal dne 12.5.2015, přičemž žalobu ve stanovené lhůtě nepodal, a proto s ohledem na tuto skutečnost se k přihlášce pohledávky v části 5.609,12 Kč s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona a § 185 insolvenčního zákona nepřihlíží a účast věřitele ohledně přihlášky pohledávky ve výši 5.609,12 Kč v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Věřitel nezpochybňuje, že obdržel vyrozumění insolvenčního správce o popření své pohledávky a o možnosti podat incidenční žalobu. S důvody popření pohledávky nesouhlasí, protože je přesvědčen o tom, že splnil podmínky dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když byla dlužníkem odvolateli k prokázání úvěruschopnosti předložena pracovní smlouva dlužníka a výplatní pásky, což plyne z žádosti o úvěr ze dne 27.11.2014. Tvrdí, že přihlásil pohledávku na předepsaném formuláři, řádně zdokumentovanou a insolvenční správce ho nevyzval, aby doplnil nebo opravil přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, proto považoval svou přihlášku za bezvadnou. Dle jeho názoru není k popření pohledávky, jak je uvedeno v usnesení soudu, žádný důvod. V popření pohledávky naopak spatřuje úmysl insolvenčního správce popřít věřiteli takovou část pohledávky, pro kterou je pro věřitele ekonomicky nevýhodné podávat žalobu, když jen samotný soudní poplatek představuje 5.000 Kč, a když ve sporu uspěje, nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

V přezkoumávané věci přihlásil věřitel včas do insolvenčního řízení dlužníka Jana anonymizovano pohledávku v celkové výši 11.709,12 Kč sestávající z jistiny ve výši 8.001,07 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 27.11.2014 a příslušenství ve výši 3.708,05 Kč sestávající ze splatných neuhrazených poplatků a obchodního úroku z úvěru. Přezkumné jednání, na kterém byla přezkoumána též přihláška pohledávky věřitele, se konalo 22.4.2015, věřitel tomuto přezkumnému jednání přítomen nebyl a na tomto přezkumném jednání insolvenční správkyně popřela co do pravosti a výše část jistiny ohledně částky ve výši 1.901,07 Kč a celé příslušenství ve výši 3.708,05 Kč, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, když věřitel nedoložil naplnění podmínky platnosti smlouvy o úvěru dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a ze stejného důvodu pak byla popřena i celá částka příslušenství. O tom, že pohledávka věřitele byla částečně popřena, byl věřitel vyrozuměn přípisem insolvenční správkyně Ing. Hany Sazovské ze dne 27.4.2015, ve kterém byl informován o popření své pohledávky, o důvodech popření a o tom, že může ve stanovené lhůtě podat proti insolvenčnímu správci žalobu na určení pravosti a výše popřené pohledávky. Jelikož žalobce tuto žalobu nepodal, rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením s odůvodněním, jak výše uvedeno.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že je dán důvod pro odmítnutí přihlášky pohledávky, neboť nastala skutečnost, na základě které se k přihlášce pohledávky podle insolvenčního zákona nepřihlíží. Touto skutečností je nepodání žaloby věřitelem na určení pravosti a výše popřené pohledávky. To, že věřitel tuto žalobu ve stanovené lhůtě nepodal, odvolatel žádným způsobem nezpochybňuje a nezpochybňuje také, že obdržel od insolvenční správkyně vyrozumění o popření části nevykonatelné pohledávky. Vyrozumění insolvenční správkyně obsahuje náležitosti dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení. S doručením této výzvy je proto spojen počátek běhu lhůty pro podání incidenční žaloby. Odvolací námitka věřitele, že popěrný úkon insolvenční správkyně nebyl po právu, když splnil podmínky příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je právně nevýznamná; touto námitkou by se mohl soud zabývat pouze tehdy, kdy by ze strany věřitele byla podána včasná incidenční žaloba, přičemž teprve až v incidenčním řízení by mohl insolvenční soud zkoumat, zda popěrný úkon insolvenční správkyně byl učiněn po právu či nikoliv. V daném řízení se nelze věcnou opodstatněností přihlášené pohledávky, která byla věřiteli popřena, zabývat. Stejně tak považuje odvolací soud pouze za spekulativní námitku, že v popření pohledávky spatřuje úmysl insolvenční správkyně popřít takovou část pohledávky, pro kterou je pro něho ekonomicky nevýhodné podávat žalobu, když jen samotný soudní poplatek představuje 5.000 Kč. Vzhledem k popření části přihlášené pohledávky a nepodání incidenční žaloby ze strany věřitele, soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže přihlášku pohledávky věřitele částečně odmítl a deklaroval, že v odmítnuté části končí účast věřitele v insolvenčním řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu