3 VSOL 702/2013-A-27
KSBR 32 INS 29141/2012 3 VSOL 702/2013-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka BRC Production SE v likvidaci, se sídlem Brno, Elgartova 497/12, PSČ 614 00, identifikační číslo: 29291747, zastoupeného JUDr. Lubomírem Minaříkem, advokátem se sídlem, Olomouc, Vídeňská 8, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Cholina 202, PSČ 783 22, b) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Šternberk, Lhotská 15, PSČ 785 01 a c) Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Uničov, Litovelská 836, PSČ 783 91, zastoupených Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Pardubice, Smilova 547, PSČ 530 02, a insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání navrhovatelů-věřitelů a), b), c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2013 č.j. KSBR 32 INS 29141/2012-A-18

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku XI. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka BRC Production SE v likvidaci (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčním správcem VELEBA MILICHOVSKÝ a spol., se sídlem Brno, Soběšická 151, PSČ 638 00, identifikační číslo: 26309157 (výrok III.), uvedl, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují, a s dalšími poučeními věřitelům (výrok V.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VI.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, přičemž pokud tak neučiní, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo (výrok VII.), uložil insolvenčnímu správci, aby předložil insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek nejpozději do 3. června 2013 tak, aby seznam přihlášených pohledávek soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději do 15ti dnů přede dnem konání přezkumného jednání (výrok VIII.), nařídil přezkumné jednání na den 19. června 2013 v 10.00 hod (výrok IX.), svolal první schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání s vyrozuměním o programu schůze věřitelů (výrok X.) a uložil navrhovatelům-věřitelům a), b) a c), aby společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podaný insolvenční návrh (výrok XI.).

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku XI., podali věřitelé odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkali, že jeho rozhodnutí o uložení povinnosti věřitelům zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení soudní poplatek ve výši 2.000 Kč je nesprávné. Poukázali na to, že podali návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu, že jim dlužník (bývalý zaměstnavatel) neuhradil celou mzdu za měsíc srpen a září 2012. Aby dosáhli co možná nejrychlejšího uspokojení svého nároku, museli postupovat podle zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů, podle něhož je předpokladem pro vyplacení dlužné mzdy ze strany příslušného úřadu práce vedle existence dlužné mzdy i podání insolvenčního návrhu u příslušného soudu v České republice. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) odvolatelé namítali, že pokud zákonodárce z povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vypustil insolvenčního navrhovatele-zaměstnance dlužníka (jehož pohledávka spočívá pouze a výlučně v pracovněprávních nárocích), je nelogické, aby ho na druhé straně zatížil povinností uhradit soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu, a to za situace, kdy dalším navrhovatelem je dlužník. Jak odvolatelé dále uvedli, za nesprávný a nespravedlivý považují také závěr, podle něhož navrhovatel-dlužník nemá žádnou povinnost uhradit soudní poplatek. Podle názoru odvolatelů měl soud uložit povinnost zaplatit soudní poplatek pouze navrhovateli-dlužníkovi. Navrhli proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku XI. změnil tak, že navrhovatelé-věřitelé nejsou povinni zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a současně, aby povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč byla uložena navrhovateli-dlužníkovi.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 1, písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ), soudní poplatky (dále jen poplatky ) se vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků (dále jen poplatky za řízení ).

Podle ustanovení § 2 odst. 1, písm. a) zákona o soudních poplatcích, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. e) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu.

Podle ustanovení § 5 zákona o soudních poplatcích, sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem u poplatku, jehož základ je vyjádřen peněžní částkou (dále jen procentní poplatek ). Procentní poplatek se vypočte jako součin základu poplatku a sazby poplatku. Sazby poplatků za úkony jsou stanoveny pevnou částkou. Sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku.

Podle ustanovení § 11 odst. 2, písm. r) zákona o soudních poplatcích, od poplatku se osvobozují dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení.

V přezkoumávané věci uložil soud prvního stupně navrhovatelům a), b) a c) povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím o jejich insolvenčním návrhu.

Výhrada odvolatelů, že soud prvního stupně rozhodl o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek nesprávně, důvodná není, neboť navrhovatelé a), b) a c), kteří jako věřitelé podali insolvenční návrh, jsou poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně (§ 2 odst. 1, písm. a/ zákona o soudních poplatcích).

Námitky odvolatelů, koncentrující se do tvrzení, že navrhovatelům, kteří jsou věřiteli dlužníka, a jejichž pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích, neměla být z tohoto důvodu povinnost zaplatit soudní poplatek uložena, neobstojí.

Z ustanovení § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, upravující osobní osvobození od poplatku, jednoznačně vyplývá, že od placení poplatku v insolvenčním řízení jsou osvobozeni pouze dlužník a insolvenční správce (§ 11 odst. 2, písm. r/). Nedůvodná je tudíž i námitka odvolatelů, že soud prvního stupně měl uložit povinnost zaplatit soudní poplatek pouze navrhovateli-dlužníkovi.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně stanovil správně i výši soudního poplatku (podle položky 4 bod 1, písm. c/ sazebníku soudních poplatků), odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku XI., jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci a odvolatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu