3 VSOL 702/2012-A-14
KSBR 31 INS 7130/2012 3 VSOL 702/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Břest 217, PSČ 768 23, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2012, č.j. 31 INS 7130/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že výši zálohy určil v maximální výši 50.000 Kč s ohledem na smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení, který spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takové výdaje lze především považovat poštovní, telekomunikační poplatky, cestovní náklady apod., dále náklady ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, správní poplatky apod. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků soudu, vyzval soud dlužnici k zaplacení zálohy v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že zálohu není schopna z důvodu nedostatku finančních prostředků uhradit, neboť jejím jediným příjmem byly příjmy z podnikání, které však zrušila dne 7.3.2012. Tyto příjmy z podnikání byly velmi nízké, takže si nemohla naspořit dostatek finančních prostředků. Od 1.2.2012 je na mateřské dovolené a jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek. Podle odvolatelky mohou být náklady insolvenčního řízení uhrazeny z prodeje jedné poloviny nemovitostí, které vlastní. Jak dále odvolatelka poukazovala, výdaje vzniklé v první fázi po vydání rozhodnutí o úpadku jsou vždy v této fázi hrazeny ustanoveným insolvenčním správcem, neboť prostředky získané zálohou na náklady insolvenčního řízení lze použít až poté, je-li zřejmé, že výtěžek zpeněžení nestačí ke krytí těchto výdajů. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v minimální výši, například 500 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první, a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá v pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 20.3.2012, došlým soudu dne 23.3.2012 a doplněným (k výzvě soudu) podáním ze dne 4.4.2012, došlým soudu dne 11.4.2012, domáhá zjištění úpadku. V návrhu tvrdí, že má více věřitelů, a to pět (blíže označených) nezajištěných věřitelů a devět (rovněž blíže označených) zajištěných věřitelů, má peněžité závazky, které jsou po splatnosti více jak 30 dnů a tyto závazky není schopna v plné výši uhradit, zastavila platby svých peněžitých závazků a neplní své peněžité závazky po dobu delší než tři měsíce po splatnosti. Dlužnice je fyzická osoba, která podnikala podle živnostenského zákona (nezapsaná v obchodním rejstříku) s předmětem podnikání-výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, živnostenské oprávnění bylo zrušeno dne 7.3.2012. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužnice) má dlužnice celkem patnáct závazků vůči čtrnácti věřitelům, celkem ve výši 1.577.337,79 Kč, z toho má závazky vůči devíti zajištěným věřitelům, celková výše pohledávek těchto zajištěných věřitelů představuje částku 1.213.972 Kč. Pohledávky těchto věřitelů jsou zajištěny zástavním právem k jedné polovině nemovitostí, zapsaných na LV č. 97 pro obec a katastrální území Břest. Podle seznamu majetku a seznamu zaměstnanců (rovněž opatřených údajem o tom, že seznamy jsou úplné a správné, a podpisem dlužnice) dlužnice vlastní 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 97 pro obec a katastrální území Břest, movitý majetek nevlastní, nemá žádné pohledávky ani jiná majetková práva, nemá žádné zaměstnance.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužnicí, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Ve vztahu k námitkám odvolatelky je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Účelem složené zálohy je tak umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by totiž v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné), postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitka odvolatelky, že náklady insolvenčního řízení mohou být uhrazeny z výtěžku zpeněžení id. 1/2 nemovitostí, které vlastní, neobstojí.

Dlužnice je sice vlastníkem id. 1/2 nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na LV č. 97 pro obec a katastrální území Břest, budovy č.p. 217, rodinný dům, na parcele St. 309 a pozemků parcely St. 309, zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 410/7, zahrada, tyto nemovitosti jsou však zatíženy zástavním právem ve prospěch zajištěných věřitelů, přičemž výše zajištěných pohledávek představuje, podle údajů uvedených dlužnicí, minimálně 1.213.972 Kč. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí ve vlastnictví dlužnice proto bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním této věci, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Výtěžku ze zpeněžení věci, sloužící k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. V této fázi přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí (jejichž obvyklá cena není známa, neboť dlužnice ji v návrhu neuvedla) bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Neobstojí ani námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu