3 VSOL 700/2013-A-10
KSBR 40 INS 18819/2013 3 VSOL 700/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka DROM stav s.r.o., se sídlem Pšeník 5, 639 00 Brno, identifikační číslo osoby 25 57 40 51, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.7.2013 č.j. KSBR 40 INS 18819/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že ze seznamu majetku dlužníka vyplynulo, že tento nedisponuje žádným majetkem, přičemž u dlužníka přichází do úvahy pouze řešení jeho úpadku prohlášením konkursu. Zaplacení zálohy je nezbytné pro uspokojení hotových výdajů insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby výdaje insolvenčního správce byly hrazeny z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků soudu, uložil soud prvního stupně dlužníkovi dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že se odvolává do výše uložené zálohy, neboť sám nemá žádné finanční prostředky.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 3.7.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. V návrhu tvrdil, že se ocitl v úpadku z důvodu předlužení, neboť souhrn jeho splatných závazků převyšuje hodnotu jeho majetku a vzhledem k faktickému ukončení podnikatelské činnosti nelze předpokládat, že by tento rozdíl mohl být pokryt z pokračující správy majetku nebo provozu podniku dlužníka. Dále uvedl, že má závazky ve výši 239.186 Kč, hodnota jeho majetku je nulová, na bankovním účtu ani v pokladně nemá žádné finanční prostředky, nemá ani žádné pohledávky a zaměstnance.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné finanční prostředky a ani majetek, a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Navíc podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000 Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud závěrem poznamenává, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání jeho majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem a k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ), nikoliv způsob, jak umožnit nefunkčním a nemajetným obchodním společnostem, aby dosáhly svého výmazu z obchodního rejstříku.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu