3 VSOL 698/2012-A-19
KSBR 29 INS 18982/2012 3 VSOL 698/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ing. Havla anonymizovano , anonymizovano , bytem Tvrdonice, Svárov 712/11A, PSČ 691 53, o insolvenčním návrhu navrhovatelů a) věřitele Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Generála Šimka 1723/35 a b) dlužníka Ing. Havla anonymizovano , o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.8.2012, č.j. KSBR 29 INS 18982/2012-A-5,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 6.8.2012 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka Ing. Havla anonymizovano a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, odst. 3, § 103 odst. 1, věta prvá, odst. 2, § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2005, sp. zn. 30Cdo 2892/2004 a uvedl, že rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo jasné o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout s tím, že navrhovatel musí v návrhu na zahájení řízení uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu a v takové kvalitě, která umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Soud prvního stupně uzavřel, že v návrhu věřitele Rostislava anonymizovano nejsou uvedeny takové rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly skutečnost, že dlužník se nachází v úpadku, když navrhovatel sice vylíčil okolnosti vzniku své pohledávky, avšak v návrhu chybí údaje o jednoznačné výši závazků dalších věřitelů dlužníka, právní důvod vzniku jejich pohledávek a především konkrétní údaje o splatnosti. Soud prvního stupně konstatoval, že bez uvedení termínu splatnosti závazků vůči jednotlivým věřitelům a bez označení těchto věřitelů nemůže soud posoudit, zda dlužník je či není v úpadku nebo zda mu úpadek případně hrozí. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh musí dále obsahovat konkrétní údaje o platební neschopnosti dlužníka či jeho předlužení s tím, že v případě platební neschopnosti musí navrhovatel uvést splatnost pohledávek a dále konkrétní informaci o tom, z jakého důvodu není dlužník schopen závazky plnit. Soud prvního stupně učinil závěr, že z tvrzení navrhovatele lze sice dovodit, že jeho pohledávka je po splatnosti déle než 30 dnů, důvod neschopnosti dlužníka své závazky plnit však v návrhu zcela chybí, když z návrhu nevyplývá, že by dlužník zastavil podstatné části plateb svých peněžitých závazků, ani že není možné dosáhnout uspokojení splatné pohledávky výkonem rozhodnutí. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29NSČR 7/2008 a konstatoval, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení mají dopad do poměru dlužníka i třetích osob, nastávají prakticky okamžitě, a to i v případě, že jde o insolvenční návrh věřitele, a proto insolvenční zákon předpokládá, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí a podá soudu projednatelný návrh. Soud prvního stupně zdůraznil, že insolvenční řízení nenahrazuje klasické sporné civilní řízení ani není nástrojem k vymáhání pohledávek věřitelů, nýbrž je zvláštním soudním řízením, které ve smyslu ustanovení § 1, písm. a) IZ směřuje k řešení úpadku, případně hrozícího úpadku, dlužníka. Soud prvního stupně proto dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh věřitele Rostislava anonymizovano z důvodu absence rozhodujících skutečností odmítl s odůvodněním, že vady návrhu nelze odstranit postupem dle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. a vady řízení brání pokračování v řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel Rostislav Bartolšic včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Odvolatel namítal, že závěr soudu prvního stupně o tom, že jeho insolvenční návrh je neurčitý, nesrozumitelný a neobsahující rozhodující skutečnosti, je nesprávný. Uvedl, že soud prvního stupně si usnadňuje práci a přenáší svou zákonnou pravomoc, kterou má v insolvenčním řízení, na prostého občana-navrhovatele. Odvolatel se bránil tím, že vycházel z veřejně dostupných zdrojů a z omezených informací od samotného dlužníka, který spolupracuje pouze minimálně. Uvedl, že je prokazatelným faktem, že mu dlužník dluží peníze a dále namítal, že soud prvního stupně ve svém odůvodnění nenaznačuje žádnou zákonnou cestu, jak získat požadované informace o splatnosti. Odvolatel argumentoval tím, že si soud prvního stupně může předmětné informace ověřit sám z dostupných zdrojů, na základě svého postavení. Odvolatel dále argumentoval tím, že z insolvenčního návrhu jsou patrni další věřitelé, kteří jsou označeni v souladu s platnou legislativou, včetně dlužných částech, byť přibližných, protože navrhovatel nemá k dispozici exekuční tituly, kde může být stanoveno i příslušenství. Odvolatel se bránil i tím, že ho nikdo nemůže nutit, aby navyšoval svou ztrátu vůči dlužníkovi nákladným zjišťováním údajů bez zaručeného výsledku. Odvolatel uvedl, že insolvenční návrh obsahuje všechny pro navrhovatele dostupné skutečnosti, které vyžaduje insolvenční zákon a není nesrozumitelný, neurčitý a nebrání pokračování v řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele Rostislava anonymizovano není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele Rostislava anonymizovano , doručeného soudu prvního stupně dne 6.8.2012, jímž se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka Ing. Havla anonymizovano . Věřitel tvrdil, že si od něj dlužník dne 1.3.2012 půjčil hotovost ve výši 60.000 Kč, kterou měl vrátit do 2.4.2012, finanční částku nevrátil a dne 1.7.2012 podepsal uznání dluhu. Věřitel uvedl, že dlužník má závazky vůči dalším třem subjektům, které označil obchodní firmou (jménem a příjmením), identifikačním číslem (rodným číslem), sídlem (bydlištěm) a minimální výší dlužné částky. Věřitel dále tvrdil, že ze záznamu uvedeného ve výpisu z katastru nemovitostí z LV č. 2476 pro katastrální území a obec Tvrdonice je patrno, že dlužník má další věřitele a že má dlouhodobě neuhrazené závazky s tím, že toto vyplývá také z doznání dlužníka. Z těchto skutečností věřitel dovozoval, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11.10.2012 byl doručen soudu prvního stupně insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 21.12.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru o tom, že takový požadavek insolvenční návrh věřitele Rostislava anonymizovano nesplňuje, neboť jsou v něm sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů (o právním důvodu vzniku pohledávky a o její konkrétní výši) a o jejich splatnosti (tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů), v insolvenčním návrhu chybí a absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, tj. že se nachází v platební neschopnosti. Pouhé obecné konstatování, že dlužník má více věřitelů, má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a zároveň tyto závazky není schopen plnit, náležitostem insolvenčního návrhu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje.

Pokud věřitel Rostislav Bartolšic v insolvenčním návrhu odkazoval na údaje o věřitelích dlužníka vyplývající z výpisu z katastru nemovitostí, pak je třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010, senátní značky 29NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu jako svou přílohu.

Pro účely posouzení náležitostí insolvenčního návrhu odvolací soud nemohl vycházet z jeho doplnění na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 11.10.2012, tedy až v průběhu odvolacího řízení a je třeba jej ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 IZ považovat za přistoupení k řízení. Ke skutečnostem, které byly uvedeny k tvrzenému úpadku až v rámci odvolacího řízení, totiž nelze v odvolacím

řízení přihlédnout, protože podle ustálené soudní praxe vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolání se nepřihlíží (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, senátní značky 1 VSPH 5/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11/2009).

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení, a to dle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., podle něhož byl-li návrh odmítnut, je navrhovatel povinen zaplatit ostatním účastníkům náklady řízení. Dlužníku však podle obsahu spisu v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto odvolací soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 30. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu