3 VSOL 691/2014-B-12
KSOS 25 INS 3382/2014 3 VSOL 691/2014-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Radima anonymizovano , anonymizovano , b) Šárky anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Potoční 501 E, Ostrava-Bartovice, PSČ 717 00, o odvolání věřitele Raiffeisenbank a.s., IČ 49240901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, zastoupeného Mgr. Janem Kolečkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, PSČ 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2014, č.j. KSOS 25 INS 3382/2014-B-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně potvrdil ve funkci dosavadního insolvenčního správce Mgr. Petra Schillera. Na odůvodnění uvedl, že na schůzi věřitelů konané dne 28.5.2014 navrhl přítomný věřitel č. 4 odvolání dosavadního insolvenčního správce a žádal, aby soud na jeho místo ustanovil jako insolvenčního správce společnost AS ZIZLAVSKY v.o.s., IČ 28490738. Dle odůvodnění byly v této věci zjištěny pohledávky přihlášených věřitelů ve výši 1.740.377,83 Kč, které představují 100% hlasů věřitelů, kteří mají právo na schůzi hlasovat. Potřebné kvorum pro odvolání dosavadního správce představuje 870.189 Kč, pro jeho odvolání hlasoval přítomný věřitel č. 4 s pohledávkou ve výši

666.379 Kč. Zákonem vyžadované kvorum splněno nebylo, a proto soud dosavadního insolvenčního správce ve funkci potvrdil.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání věřitel č. 4 Raiffeisenbank a.s. (dále též jen odvolatel ). Namítal, že soud nesprávně vypočítal nezbytné kvorum pro odvolání stávajícího a ustanovení nového insolvenčního správce do funkce ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ). Podle názoru odvolatele lze potřebné kvorum pro účely dle ustanovení § 29 odst. 1 IZ vypočítávat pouze z hlasů věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny a současně byli přítomni schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání. V této souvislosti poukazoval na změnu provedenou s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 294/2013 Sb., kterou byl do ustanovení § 29 odst. 1 IZ doplněn dovětek kteří mají právo hlasovat , čímž zákon vyjádřil v tomto speciálním ustanovení princip aktivní účasti věřitelů v insolvenčním řízení a kvorum pro přijetí usnesení je třeba počítat pouze z výše pohledávek na schůzi přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů. Proto odvolatel žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dosavadního insolvenčního správce odvolá a na jeho místo ustanoví jím navrženou osobu insolvenčního správce.

Insolvenční správce s odvoláním nesouhlasil, dle něj je ustanovení § 29 odst. 1 IZ k úpravě dle ustanovení § 49 odst. 1 IZ ve vztahu speciality a je aplikovatelné pouze v případě, že jiné ustanovení insolvenčního zákona nestanoví jinak. Ustanovení § 29 odst. 1 IZ obsahuje odlišnou úpravu, kdy k přijetí usnesení schůze věřitelů nepostačuje prostá, ale kvalifikovaná většina počítaná z hlasů všech věřitelů oprávněných hlasovat. Argumentaci novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. považuje správce za chybnou, dovětkem bylo pouze zpřesněno kvorum potřebné pro přijetí usnesení schůze věřitelů proto, aby bylo najisto postaveno, že o odvolání dosavadního insolvenčního správce mohou hlasovat pouze věřitelé, kteří jsou oprávněni hlasovat dle dalších ustanovení insolvenčního zákona, nikoliv i ti přihlášení věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena či je vázána na podmínku. Ostatně, jak vyplývá z ustanovení § 50 odst. 2 IZ, možnost hlasovat o odvolání stávajícího insolvenčního správce mají i nepřítomní věřitelé, kteří hlasují prostřednictvím hlasovacího lístku. Přijetí argumentace odvolatele by znamenalo, že věřitel, který nechce změnu v osobě insolvenčního správce, by se musel aktivně účastnit příslušné schůze věřitelů, což je v rozporu se zásadou jejich rovného postavení. Proto je podle insolvenčního správce napadené usnesení správné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v tomto řízení, v němž byl zjištěn úpadek dlužníků, soud nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 28. května 2014. Podle obsahu protokolu o přezkumném jednání byly správcem uznány pohledávky všech přihlášených věřitelů, jejich výše činí 1.740.377,83 Kč, včetně pohledávky věřitele Stavební spořitelna České spořitelny a.s., IČ 60197609, přihlášené ve výši 201.736,10 Kč (evidované pod č. P7), která byla přihlášena (a přezkoumána) jako podmíněná, jejíž vznik je vázán na podmínku zesplatnění ve smyslu příslušných úvěrových podmínek, a jako taková byla dle seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení zjištěna.

Podle ustanovení § 29 odst. 1,2 IZ na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat. Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Odvolací soud nesouhlasí s odvolatelem provedeným výkladem ustanovení § 29 odst. 1 IZ, podle něhož je potřebnou většinu hlasů pro přijetí usnesení o odvolání stávajícího správce vypočítat z hlasů přihlášených věřitelů přítomných na schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání. Úprava, podle které se potřebná většina hlasů vypočítává z hlasů věřitelů kteří mají právo hlasovat , doplněná zákonem č. 294/2013 Sb. pouze zpřesňuje kvorum potřebné pro přijetí usnesení schůze věřitelů, jak již byla judikaturou vyřešena (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2011 sen. zn. 2 VSPH 1068/2011, či jeho usnesení ze dne 21.10.2013 sen. zn. 1 VSPH 424/2009-P98, a dále srv. text Důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších změn a přepisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších změn a přepisů, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v VI. volebním období pod č. 929/0, část II., Zvláštní část, k bodům 8 až 11 /k § 29,

§ 31 odst. 7, a § 32 odst. 2/). Ustanovení § 29 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 je proto třeba vykládat tak, že kvorum hlasů věřitelů, potřebné pro přijetí usnesení schůze věřitelů o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce, se vypočítává z hlasů přihlášených věřitelů s právem hlasu, nikoli všech přihlášených věřitelů. Hlasovací právo (tj. právo hlasu) nepřísluší těm věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena insolvenčním správcem (pokud nedojde k situaci dle § 51 odst. 1 IZ) a dále věřitelům s pohledávkami dle § 51 odst. 4 IZ. Odvolací soud proto souhlasí s názorem, vysloveným insolvenčním správcem v jeho vyjádření k odvolání.

Vzhledem k tomu, že věřitel Stavební spořitelna České spořitelny a.s. přihlásil svou pohledávku ve výši 201.736,10 Kč jako podmíněnou, vázanou na odkládací podmínku, a takto byla správcem zařazena k přezkumu a přezkoumána, což soud prvního stupně nehodnotil, zabýval se odvolací soud tím, zda tato skutečnost mohla být významná pro závěr, že vahou hlasů odvolatele se nepodařilo prosadit usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce.

I pokud by odvolací soud hlasy věřitele Stavební spořitelna České spořitelny a.s. v počtu 201.736 (odpovídající jeho pohledávce ve výši 201.736,10 Kč, zjištěné jako podmíněná) odečetl od hlasů věřitelů všech zjištěných (nepodmíněných) pohledávek, bylo by pro přijetí usnesení schůze věřitelů dle § 29 odst. 1 IZ potřebné kvorum 769.320 hlasů (1.740.377-201.736 = 1. 538.641, polovina po zaokrouhlení činí 769.320). Závěr, že odvolatel by svými 666.379 hlasy neprosadil přijetí usnesení schůze věřitelů o odvolání stávajícího insolvenčního správce, je zřejmý.

Z uvedeného vyplývá, že schůze věřitelů následující nejblíže po přezkumném jednání nepřijala usnesení o odvolání insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce a nového insolvenčního správce svým usnesením neustanovila, protože pro jeho přijetí nehlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat. Závěr soudu prvního stupně, že jím ustanovený insolvenční správce zůstal ve funkci je správný.

Přesto podle odvolacího soudu nemělo být napadené usnesení vydáno, neboť nový insolvenční správce, o jehož potvrzení ve smyslu § 29 odst. 2 IZ je soud oprávněn rozhodovat, nebyl schůzí věřitelů ustanoven (ani nemohl být, protože soudem ustanovený správce odvolán z funkce nebyl). V situaci, k níž došlo v této věci, měl soud pouze poznamenat výsledek hlasování do protokolu o průběhu schůze věřitelů, aniž by bylo třeba potvrdit dosavadního insolvenčního správce v jeho funkci (srv. rovněž shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2011 sp. zn. KSLB 76 INS 15819/2010, 2 VSPH 1068/2011).

Odvolací soud však napadené usnesení, byť podle jeho názoru vydáno být nemělo, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Jiné než potvrzující rozhodnutí by podle přesvědčení odvolacího soudu nebylo v souladu s ústavně chráněným principem právní jistoty, protože by nebylo zřejmé, že ke změně dosavadního insolvenčního správce Mgr. Petra Schillera nedošlo a že ten dále jako soudem ustanovený insolvenční správce vykonává funkci insolvenčního správce dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 7. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu