3 VSOL 691/2013-A-12
KSBR 27 INS 18448/2013 3 VSOL 691/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vlkoši 102, PSČ 696 41, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.2013 č.j. KSBR 27 INS 18448/2013-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužníka je neúplný a neurčitý, tedy obsahuje vady, které ho činí neprojednatelným. Soud by byl schopen z podaného návrhu dovodit mnohost dlužníkových věřitelů, avšak ke svým závazkům uvedl dlužník pouze jejich výši, vyjma jediného závazku neuvedl žádná data jejich splatnosti, popřípadě neuvedl, od kdy na tvrzené závazky nehradí. Dlužník ve svém návrhu blíže neuvádí okolnosti dalších splátek, jaká je jejich frekvence (zda se jedná o splátky týdenní, měsíční, čtvrtletní atd.), v jaké výši mají být hrazeny. Z dlužníkova návrhu pouze vyplývá, že některé jeho závazky jsou vykonatelné. Avšak ani tato tvrzení dostatečně neprokazují, že došlo k naplnění zákonného požadavku o platební neschopnosti, neboť skutečnost, že jsou vedena exekuční řízení totiž bez dalšího neznamená, že v rámci nich nejsou pohledávky věřitelů hrazeny. Soud tak nemá z podaných tvrzení dlužníka za prokázané, že se nachází v úpadku. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka odmítl proto, že tento návrh neobsahuje všechny náležitosti.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v tom, že z tvrzení uvedených v návrhu nelze dovodit, že pohledávky věřitelů jsou po splatnosti více jak 30 dnů. Poukazuje na to, že součástí návrhu na povolení oddlužení byl také přehled závazků v příloze č. 1, ze kterého je zřejmé, kdy byly provedeny platby u jednotlivých závazků. Podle obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužník se podaným odvoláním domáhá změny napadeného usnesení tak, že jeho insolvenční návrh nebude odmítnut.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, který u Krajského soudu v Brně dne 1.7.2013 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři návrhu na povolení oddlužení, přičemž v bodě 06, který je určen pro vylíčení skutkových tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a skutkově tvrdil, že má celkem tři věřitele a čtyři dluhy, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů, není schopen své závazky vůči věřitelům plnit. Uvedl, že má dluh u společnosti Česká kancelář pojistitelů, kdy i výše závazku u této společnosti je 18.250 Kč a splatnost závazků byla měsíční s tím, že dnes chce věřitel zaplatit dluh naráz, další dluh má u Komerční banky, a.s., kdy výše závazku u této společnosti je 230.000 Kč, splatnost závazku je měsíční a poslední platba byla provedena v pátém měsíci roku 2013 a i tento dluh chce exekutor zaplatit naráz. V dalších částech návrhu na povolení oddlužení, a to konkrétně v bodě 18 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník označil dva své věřitele Českou kancelář pojistitelů a uvedl výši dvou svých závazků vůči tomuto věřiteli ve výši 8.402 Kč a 18.250 Kč a dále uvedl věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, výši závazku 80.000 Kč a v bodě 20 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) označil věřitele Komerční banku, a.s. a výši závazku 230.000 Kč. Jako přílohu č. 1 ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení předložil dlužník seznam závazků, o němž prohlásil, že je úplný a správný a podepsal ho a znovu zde označil závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění nevykonatelné, znovu označil jako věřitele Českou kancelář pojistitelů a Finanční úřad pro

Jihomoravský kraj, uvedl výši závazku, uvedl datum poslední splátky s tím, že u věřitele Česká kancelář pojistitelů v kolonce datum poslední splátky uvedl neplaceno a u věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj uvedl datum poslední splátky 5/2013 a u věřitele Komerční banky, a.s. uvedl datum poslední splátky 5/13.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že z insolvenčního návrhu dlužníka, a to údajů uvedených jak v bodě 06, tak také v dalších částech návrhu na povolení oddlužení (bod 18 a bod 20) lze dovodit, že dlužník má více věřitelů (to je nejméně dva), z insolvenčního návrhu však již nelze dovodit, že vůči alespoň dvěma svým věřitelům má dlužník peněžité závazky, jež by byly po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Nestačí pouze obecné tvrzení o tom, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů; dlužník je povinen uvést konkrétní datum splatnosti, popřípadě kdy naposledy byla zaplacena splátka, avšak v tomto případě, aby bylo možno dovodit splatnost závazků, by bylo třeba také uvést frekvenci jednotlivých splátek, tj. zda se jednalo o splátky týdenní, měsíční, čtvrtletní apod. V podaném insolvenčním návrhu toliko u jednoho svého věřitele, a to u Komerční banky, a.s. dlužník zcela konkrétně uvedl, že poslední měsíční platba byla provedena v pátém měsíci roku 2013, u žádného z dalších věřitelů konkrétní údaje stran splatnosti závazků dlužník neuvedl.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 uvedl, že pokud dlužník předloží povinné přílohy insolvenčního návrhu dlužníka, konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka a tyto seznamy opatří podepsaným prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné, může být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka, respektive lze v takovém případě ze seznamu závazků vycházet pro účely posouzení toho, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. V přezkoumávané věci dlužník tak, jak uvádí v podaném odvolání, jako přílohu č. 1 předložil seznam závazků, který opatřil podepsaným prohlášením, že seznam závazků je úplný a správný a uvedl zde čtyři své věřitele, rovněž tak uvedl výši závazků, neuvedl splatnost těchto závazků, pouze u dvou věřitelů uvedl datum poslední splátky a u zbývajícího věřitele České kanceláře pojistitelů vůči němuž má dva závazky uvedl, že nebylo placeno. V rozhodnutí ze dne 1.3.2012 sen. zn. 29 NSČR 38/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2012 pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že představují-li seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, mezi něž patří též seznam závazků, přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, protože bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Dlužníkem předložený seznam závazků neobsahuje údaj o splatnosti těchto závazků, je zde uveden pouze údaj o výši těchto závazků a u dvou věřitelů je pak uvedeno datum poslední splátky 5/2013. Vzhledem k tomu, že zde není uvedena frekvence splátek, nelze ani podpůrně dovodit splatnost těchto závazků a bez splatnosti závazků pak nelze ani dovodit, zda tyto závazky nejsou hrazeny více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a zda je též naplněn znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c) IZ.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že tento návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto své nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z důvodů shora uvedených odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje

i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 27. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu