3 VSOL 69/2014-A-29
KSBR 31 INS 24150/2013 3 VSOL 69/2014-A-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem 763 45 Březůvky 237, o insolvenčním návrhu navrhovatele Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 763 45 Březůvky 53, o návrhu na nařízení předběžného opatření podaném JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., soudním exekutorem, Exekutorský úřad Praha 5, Malátova 645/18, 150 00 Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2013, č.j. KSBR 31 INS 24150/2013-A-20,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, kterým umožnil soudnímu exekutorovi JUDr. Ondřeji Hanákovi, Ph.D. provést již nařízenou exekuci, vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp.zn. 147 EX 846/11 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí dlužníka, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Klobouky na listu vlastnictví č. 150 pro obec Luhačovice a katastrální území Polichno (pozemků p.č. 166, p.č. 167, p.č. 168, p. č. 676/71, p.č. 685/13, p.č. 700/14, p.č. 843/12, p.č. 845/9, p.č. 866/1, p.č. 867, p.č. 871/2, st.p.č. 155 a budovy č.p. 72, nacházející se na st. p.č. 155, dále též jen nemovitosti ) byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

V důvodech usnesení uvedl, že vyhláškou ze dne 30.8.2013 soud prvního stupně oznámil zahájení insolvenčního řízení dlužníka, přičemž insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele Vladimíra anonymizovano (dále též jen navrhovatel ), který tvrdil, že dne 30.6.2012 uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce na částku 20.000 Kč, která byla splatná dne 31.12.2012, avšak dlužník neuhradil do dnešního dne ničeho. Dále v návrhu označil další dva věřitele se splatnými pohledávkami. Dne 13.12.2013 byl soudu prvního stupně doručen návrh JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., soudního exekutora (dále též jen exekutor ) na vydání předběžného opatření, kterým by soud omezil z důvodů hodných zvláštního zřetele účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení tím, že mu umožní provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp.zn. 147 EX 846/11 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí byl pod dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Návrh odůvodnil tím, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha navrhovatele a dlužníka zamezit dražbě nemovitostí, neboť termín dražebního jednání byl nařízen na 3.9.2013, přičemž pohledávka navrhovatele měla být splatná již 31.12.2012. Podle exekutora má navrhovatel v rodinném domě č.p. 71 zřízeno věcné břemeno užívání a s vysokou pravděpodobností má zájem, aby vlastnické právo k nemovitostem zůstalo dlužníkovi. Soud z výpisu katastru zjistil, dlužník je vlastníkem nemovitostí a k nemovitostem bylo zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch Vladimíra anonymizovano , nar. 21.8.1935. Dále bylo z usnesení exekutora č.j. 147 EX 846/11-110 ze dne 28.2.2013 zjištěno, že na den 28.5.2013 byla nařízena dražba ke zpeněžení nemovitostí, jeho usnesením č.j. 147 EX 846/11-139 ze dne 19.7.2013 bylo nařízeno další dražební jednání na den 3.9.2013, přičemž toto jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Z výpisu centrální evidence obyvatel soud prvního stupně zjistil, že Vladimír Žižka, nar. 1935 je otcem navrhovatele Vladimíra anonymizovano , nar. 1968, a že dlužník je synem Františka anonymizovano , nar. 1958, a Jarmily Pospíšilové, nar. 1959, která je dcerou Vladimíra anonymizovano , nar. 1935. Dlužník má závazky v celkové výši 3.930.906,27 Kč. Na základě těchto zjištění soud dovodil, že navrhovatel je strýcem dlužníka, tedy je mu osobou blízkou. Věcné břemeno užívání nemovitostí svědčí prarodiči dlužníka Vladimíru Žižkovi, nar. 1935, nikoli navrhovateli, který ovšem nedoložil, zda splatnou pohledávku ve výši 20.000 Kč za dlužníkem vymáhal. Soud nevzal za osvědčené tvrzení exekutora, že dlužník zneužíval svá procesní práva v exekučním řízení za účelem oddálit zpeněžení nemovitostí, ani tvrzení, že smlouva o půjčce ze dne 30.6.2012 je antidatována. V řízení však byl osvědčen blízký vztah mezi navrhovatelem a dlužníkem, ze kterého lze usuzovat na zájem navrhovatele na zachování vlastnictví dlužníka k nemovitostem, a rovněž skutečnost, že navrhovatel nedoložil, že vymáhal svou splatnou pohledávku za dlužníkem, budí dle soudu pochybnosti, zda navrhovatel podal insolvenční návrh za účelem uspokojení své pohledávky. Dále soud vyslovil názor, že bude-li o insolvenčním návrhu rozhodnuto jiným způsobem, než zjištěním úpadku dlužníka, nařízené předběžné opatření zamezí neefektivním průtahům při zpeněžování dlužníkova majetku a narůstání pohledávky zajištěného věřitele o další příslušenství pohledávky. Vydaným předběžným opatřením nebudou ostatní věřitelé dlužníka znevýhodněni, protože pohledávka majoritního věřitele Wüstenrot hypoteční banka a.s. se zajištěnou pohledávkou ve výši 3.855.906,27 Kč s příslušenstvím je předmětem exekuce, jejímž provedením byl pověřen exekutor, tento věřitel může svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení a v případě řešení případného úpadku dlužníka konkursem je v zájmu ostatních věřitelů dokončit již probíhající dražební jednání a získat v co nejkratší době maximum prostředků k uspokojení svých pohledávek.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že insolvenční návrh může podat rodinný příslušník dlužníka a vyslovil domněnku, že nemovitosti by v dražbě v rámci probíhající exekuce byly zpeněženy za nízkou cenu a jejich výtěžek by neuspokojil všechny dlužníkovy věřitele. Podle názoru dlužníka je povinností insolvenčního správce zpeněžit nemovitosti za co nejvyšší částku a nepoškodit ostatní věřitele. Proto v odvolacím řízení navrhl, aby odvolací soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a aby dále pokračoval v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Zjištění soudu prvního stupně uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odpovídají obsahu spisu a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem navrhovatele dne 29.8.2013. Dlužník se k návrhu vyjádřil podáním, doručeným soudu dne 4.10.2013, podle připojeného seznamu závazků má vůči čtyřem věřitelům čtyři závazky z titulu půjček ve výši celkem 75.000 Kč a jeden závazek ve výši 3.855.906,27 Kč vůči věřiteli Wüstenrot hypotéční banka a.s. z titulu ručení . Podle výpisu z Katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské klobouky, dne 28.2.2013, pro LV č. 150 pro k.ú. Polichno, obec Luhačovice, vázne na nemovitostech dlužníka zástavní právo, zajišťující závazek věřitele Wüstenrot hypotéční banka a.s. dle exekučního příkazu o zřízení exekutorského práva na nemovitostech, vydaného exekutorem (navrhovatelem předběžného opatření) dne 9.3.2012 pod č.j. 23 EXE 2416/2011-16, který nabyl právní moci dne 13.4.2012. Dle usnesení exekutora ze dne 23.11.2012

č.j. 147 EX 846/11-88, byla zjištěna cena nemovitostí pro účely exekuce ve výši 1.914.480 Kč, toto usnesení napadl dlužník odvoláním s námitkou, že cena je nízká, odvolací Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svým usnesením ze dne 24.1.2013 č.j. 58 Co 682/2012-99 změnil usnesení soudního exekutora tak, že cena nemovitostí činí 1.470.800 Kč, když odhadní cenu nemovitostí dle znaleckého posudku 2.310.800 Kč ponížil o hodnotu práva věcného břemene na části nemovitostí, které dražbou nezanikne, ve výši 840.000 Kč.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ platí, že se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že insolvenčním návrhem podaným navrhovatelem, který je strýcem dlužníka a jehož pohledávka měla být splatná již dne 31.12.2012, bylo zahájeno insolvenční řízení dne 29.8.2013, tedy 5 dnů před termínem opakovaného dražebního jednání o dražbě nemovitostí. Věcné břemeno užívání části nemovitostí svědčí otci navrhovatele Vladimírovi Žižkovi, nar. 1935, který je prarodičem dlužníka. Z časových souvislostí mezi tvrzenou splatností pohledávky navrhovatele dne 31.12.2012, jejíž vymáhání nebylo osvědčeno, podáním insolvenčního návrhu dne 29.8.2013 a termínem konání již druhého nařízeného dražebního jednání v exekučním řízení dne 3.9.2013 a rovněž z rodinného poměru dlužníka, navrhovatele i oprávněného z práva věcného břemene užívání části nemovitostí, nelze dle odvolacího soudu dovodit jiný závěr, než že navrhovatel podal insolvenční návrh proto, aby zabránil zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníka při nařízeném dražebním jednání v exekučním řízení. Takovému závěru svědčí i skutečnost, že dlužník v rámci exekuce zpochybnil výši zjištěné ceny pro účely exekuce, což namítá i v odvolání proti nařízenému předběžnému opatření. Odvolací soud proto v této věci shodně se soudem prvního stupně shledává důvody hodné zvláštního zřetele, které jsou způsobilé, aby soud mohl omezit prostřednictvím předběžného opatření ú anonymizovano spojené se zahájením insolvenčního řízení, uvedené v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Provedení exekuce v daném případě neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť zajištěný věřitel Wüstenrot hypotéční banka a.s., jehož pohledávka jen na jistině dle seznamu závazků dlužníka, který obsahuje potvrzení správnosti a úplnosti a podpis dlužníka, tvoří 98% všech dlužníkových závazků. Pokud by byl zjištěn úpadek dlužníka, tento věřitel přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou a byl uspokojen z výtěžku zpeněžení nemovitostí v insolvenčním řízení, je prodej nemovitostí v rámci již nařízeného dražebního jednání v souladu s hospodárností soudního řízení (§ 7 IZ, § 6 o.s.ř.). Námitku dlužníka, že nemovitosti byly v rámci exekučního řízení podhodnoceny, nelze vzít za opodstatněnou, když určení jejich hodnoty exekutorem přezkoumal odvolací soud v exekučním řízení a toto usnesení nabylo právní moci. Jen ze skutečnosti, že v prvním dražebním jednání nebyly nemovitosti prodány a zpeněženy, a proto bylo nejnižší podání sníženo, nelze dovozovat, že nemovitosti by byly v případě zjištění úpadku dlužníka v insolvenčním řízení zpeněženy za vyšší cenu než v rámci nařízené exekuce. Exekutorovi bylo insolvenčním soudem umožněno exekuci provést s omezením, že výtěžek z prodeje nemovitostí (po úhradě nákladů exekuce a odměny exekutora) bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v jeho rámci. Z tohoto výtěžku, v případě zjištění úpadku dlužníka, budou dle způsobu jeho řešení uspokojeni věřitelé dlužníka v souladu s úpravou dle insolvenčního zákona. Zájmy dlužníka v daném případě tak nejsou ohroženy.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř.

Závěrem je pro úplnost třeba uvést, že odvolací soud nepřehlédl, že další exekutorem na den 30.1.2014 nařízené dražební jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu podané vylučovací žaloby (jak vyplývá z údajů na webových stránkách exekutora) a že navrhovatel vzal svým podáním ze dne 30.1.2014, které bylo soudu doručeno dne 5.2.2014, zpět insolvenční návrh. Tyto nové skutečnosti však při přezkumu napadeného usnesení nelze brát v úvahu (§ 75c odst. 4 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli a soudnímu exekutorovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu