3 VSOL 688/2016-B-204
KSOS 37 INS 33533/2014 3 VSOL 688/2016-B-204

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava- Nová Bělá, Krmelínská 164/366, PSČ 724 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.3.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-39,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.3.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-39 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž se ukládá 1) insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové, aby podle ust. § 217 odst. 2 zák. č. 182/2006 S., insolvenčního zákona, vyřadila ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. 148, k.ú. Nová Bělá, obec Ostrava, okres Ostrava-město, a to pozemek p.č. 727/1, druh pozemku zahrada, pozemek p.č. 727/3, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. 364, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, a 2) Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, aby ve lhůtě 15 dnů vymazal v katastru nemovitostí poznámku o vyrozumění insolvenčního správce o soupisu nemovitostí, které jsou podle katastru nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka. isir.justi ce.cz

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správkyně zahrnula pod položkami 1.1. soupisu majetkové podstaty do majetkové podstaty pozemek-p.č. 717/1 o výměře 808 m2, zahradu v k.ú. 704946 Nová Bělá, zapsanou na LV č. 148 a pod položkou 1.2. pozemek p.č. 727/3 o výměře 134 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Nová Bělá, čp. 364, rodinný dům, katastrální území 704946 Nová Bělá, zapsané na LV č. 148, soupis byl proveden dne 27.7.2015 a důvod soupisu byl uveden jako usnesení KSOS 37 INS 33533/2014-A-7 . Podáním dne 10.3.2016 se dlužník domáhal nařízení požadovaného předběžného opatření s odůvodněním, že uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví třetí osoby, nikoli dlužníka, s tím, že s poukazem na ustanovení § 205 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) má dlužník za to, že ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2014 sp. zn. 29 Cdo 677/2011 neměla insolvenční správkyně tyto nemovitosti do soupisu majetkové podstaty zahrnout, nýbrž nejdříve měla podat odpůrčí žalobu, a teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž by bylo odpůrčí žalobě vyhověno, provést soupis. Soupis tak byl podle dlužníka proveden nezákonně a tímto předběžným opatřením se domáhá nápravy. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 82 odst. 1 a ustanovení § 217 odst. 2 IZ, vyložil, že předběžná opatření v insolvenčním řízení lze vydat v případech předvídaných insolvenčním zákonem. Předběžné opatření, jímž by bylo nařízeno insolvenčnímu správci vyřadit majetek z majetkové podstaty mezi takové případy nepatří. Dlužníkem namítané ustanovení § 217 odst. 2 IZ umožňuje insolvenčnímu správci provést vyřazení majetkových hodnot pouze po projednání s věřitelským orgánem a insolvenčním soudem, takový postup však není realizovatelný v rámci předběžného opatření. Soud proto návrh dlužníka na vydání takového předběžného opatření zamítl, včetně návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž se dlužník domáhal, aby příslušnému katastrálnímu úřadu bylo nařízeno provést v katastru nemovitostí výmaz poznámky o vyrozumění insolvenčního správce o soupisu nemovitostí, když účinky soupisu nijak nezanikly.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že výčet předběžných opatření uvedených v insolvenčním zákoně je demonstrativní a nikoli taxativní. Nadto ustanovení § 7 IZ připouští přiměřenou aplikaci ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Ustanovení insolvenčního zákona nevylučují přiměřenou aplikaci ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř., jež soudu po zahájení řízení umožňuje nařídit předběžné opatření, pokud je potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Jelikož v řízení došlo k nezákonnému soupisu majetku třetích osob a o případné odpůrčí žalobě insolvenční soud pravomocně nerozhodl, je přípustný návrh účastníka, aby insolvenční soud prozatímně upravil poměry účastníků. Na okraj odvolatel zmínil, že označený majetek do majetkové podstaty prvotně sepsal předběžný insolvenční správce na základě usnesení insolvenčního soudu, jímž vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovatelů, k odvolání dlužníka však odvolací soud usnesením ze dne 12.3.2015 sen. zn. 3 VSOL 75/2015-A-33 usnesení soudu prvního stupně ze dne 19.12.2014

č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-17 a ze dne 16.12.2014 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-4 změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Podle odvolatele je tak přípustná úvaha, aby insolvenční soud označený majetek nařízeným předběžným opatřením do majetkové podstaty zahrnutý, nařídil jej zákonným postupem vyjmout, a to nařízením předběžného opatření. Majetek byl sepsán do majetkové podstaty v rozporu se zákonem. Nařízení takového předběžného opatření s přihlédnutím i k ustanovení § 217 odst. 2, poslední věty, IZ nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé, jedná se proto o prozatímní úpravu poměrů účastníků řízení. Dále se také domáhá uložení povinnosti katastrálnímu úřadu upravit údaje v katastru nemovitostí tak, aby vlastník nabyl vlastnická práva platná před nařízením předběžného opatření. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatel a)-věřitel Sberbank CZ, a.s., identifikační číslo osoby: 25083325 ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Souhlasí se soudem prvního stupně, že předběžné opatření, jehož nařízení se dlužník v návrhu dovolává, není předběžným opatřením vyjmenovaným v ustanovení § 82 IZ. Pokud dlužník v odvolání nově tvrdí, že vlastně nepožadoval nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 82 IZ, a že návrhu by bylo možno vyhovět s odkazem na přiměřenou aplikaci ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř., pak takové předběžné opatření je možno vydat pouze v případech, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Dlužník však netvrdí ve svém návrhu žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že vydání předběžného opatření je nutné pro to, aby nebyl ohrožen výkon rozhodnutí. Není dána ani potřeba zatímně upravit poměry účastníků, jak odvolatel v odvolání tvrdí, rozhodnutí o tom, zda nějaký majetek do majetkové podstaty dlužníka náleží nebo ne, není otázkou zatímní úpravy vztahů, jde o konečné rozhodnutí ve věci samé. Pro situaci, kdy je do majetkové podstaty sepsán majetek, který v ní nemá být, předvídá ustanovení § 225 IZ podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Taková žaloba v daném případě také byla i podána a incidenční spor je veden pod sp. zn. 37 ICm 474/2015. Soud přitom nemůže svým předběžným opatřením nahrazovat rozhodnutí o této žalobě. I pokud by soud dospěl k závěru, že je návrhem možno obsahově se zabývat, musel by být přesto jako nedůvodný zamítnut. K soupisu předmětných nemovitostí totiž nedošlo z důvodu tvrzené neúčinnosti vrácení daru, jímž mělo dojít k převodu předmětných nemovitostí z dlužníka na jeho matku paní Alžbětu Klimešovou, nýbrž z důvodu absolutní neplatnosti úkonu, jímž Alžběta Klimešová vyzvala dlužníka k vrácení darovaných nemovitostí. V případě absolutní neplatnosti úkonu nemusí insolvenční správce žalovat o určení neplatnosti, nýbrž může příslušný majetek rovnou sepsat do majetkové podstaty a je na osobě, která tvrdí, že jí majetek náleží, aby ve smyslu ustanovení § 225 IZ podala žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka.

Insolvenční správkyně v písemném vyjádření k podanému odvolání zdůraznila, že není oprávněna hodnotit procesní postupy a rozhodovací činnost insolvenčního soudu, soudem zvolený postup k podání dlužníka plně respektuje a respektuje rovněž i právní názory dlužníka vyjádřené v jeho odvolání. Rozhodnutí o odvolání dlužníka ponechává zcela na úvaze odvolacího soudu.

Odvolací soud především konstatuje, že odvoláním napadené usnesení není rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu ustanovení § 91 IZ, a odvolání proti němu je přípustné. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, proto přezkoumal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.12.2014 na základě insolvenčního návrhu věřitelů a) Sberbank CZ, a.s., identifikační číslo osoby: 25083325 a b) Komerční banky, a.s., identifikační číslo osoby: 45317054. O návrhu rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.6.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-58 ve znění opravného usnesení ze dne 17.7.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-60, jímž zjistil úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Evu Hepperovou. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25.11.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 3 VSOL 909/2015-A-110 usnesení soudu prvního stupně o zjištění úpadku, prohlášení konkursu na majetek dlužníka a o ustanovení insolvenční správkyně jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost odvolací soud dodává, že dlužník podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 3 VSOL 909/2015-A-110 dovolání, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.10.2016 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 29 NSČR 88/2016-A-177 odmítnuto. Z obsahu spisu se dále podává, že v mezidobí, dne 12.10.2015, došla soudu první zpráva insolvenční správkyně o činnosti ze dne 7.10.2015, a to spolu se soupisem majetkové podstaty ke dni 24.9.2015. Podle tohoto soupisu byly do majetkové podstaty sepsány i nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava na LV č. 148 pro obec Ostrava, katastrální území Nová Bělá, a to pozemek parc. č. 727/1 a pozemek parc. č. 727/3, jehož součástí je stavba: Nová Bělá, č.p. 364, rodinný dům, s tím, že jako vlastník těchto nemovitostí je zapsána v katastru nemovitostí Alžběta Klimešová. Podle dalších údajů ve zprávě, Alžběta Klimešová se soupisem nemovitých věcí do majetkové podstaty nesouhlasí, proto podala dne 3.2.2015 vylučovací žalobu, o niž se vede řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 ICm 474/2015. Dne 10.3.2016 došel soudu návrh dlužníka ze dne 5.3.2016, na nařízení předběžného opatření, jímž se insolvenčnímu správci ukládá, aby ve stanovené lhůtě postupem podle ustanovení § 217 odst. 2 IZ vyřadil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano blíže označené nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava na LV č. 148 pro obec Ostrava, k.ú. Nová Bělá, a dále

Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, aby ve stanovené lhůtě v katastru nemovitostí vymazal poznámku o vyrozumění insolvenčního správce o soupisu nemovitostí, které jsou podle katastru nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka tak, aby vlastník nabyl vlastnická práva platná před zapsáním poznámky . Ve vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na nařízení předběžného opatření dlužník uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení návrhem věřitelů ze dne 10.12.2014, kteří dále navrhli nařízení předběžného opatření, krajský soud usnesením ze dne 16.12.2014 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-4 ustanovil předběžného insolvenčního správce a usnesením ze dne 19.12.2014 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-7 mimo jiné uložil, aby předběžný insolvenční správce zahrnul do soupisu majetkové podstaty i uvedené nemovitosti, když podle odůvodnění tohoto rozhodnutí je zde reálný předpoklad žaloby na neúčinnost právního jednání bez přiměřeného protiplnění podle ustanovení § 240 IZ. Na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 3 VSOL 75/2015-A-33 rozhodl o změně těchto usnesení tak, že návrh na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného insolvenčního správce se zamítá. Z ustanovení § 205 odst. 4 IZ vyplývá, že majetek třetích osob náleží do majetkové podstaty dlužníka pouze stanoví-li tak zákon, zejména, jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů, přičemž judikatura se ustálila na názoru, že majetek třetích osob (jsou-li pominuty právní úkony dlužníka učiněné v rozporu s ustanovením § 111 a § 240 IZ) náleží do majetkové podstaty teprve v případě, je-li pravomocně neúčinnost právního úkonu založena, tedy jinak řečeno, na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž bylo odpůrčí žalobě insolvenčního správce podané podle § 235 a násl. IZ vyhověno. Sepsal-li (předběžný) insolvenční správce ke dni 27.7.2015 do majetkové podstaty dlužníka uvedené nemovitosti, a jelikož dosud není pravomocně neúčinnost právního úkonu založena, je zřejmé, že soupis těchto nemovitostí a omezení vlastnických práv vlastníka je v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a jedná se o nezákonný postup insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle ustanovení § 74 o.s.ř., před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (odstavec 1). Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (odstavec 2).

Podle ustanovení § 76 odst. 1, písm. d) a písm. e) o.s.ř., předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy; něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

Podle ustanovení § 102 o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (odstavec 1). Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně (odstavec 3).

Je třeba především uvést, že pokud dlužník v souvislosti se svým návrhem na nařízení předběžného opatření odkazuje na ustanovení § 82 odst. 1 IZ, je zjevné, že užití tohoto ustanovení insolvenčního zákona v daném případě v úvahu nepřipadá.

Naproti tomu lze přisvědčit námitkám odvolatele, že ustanovení § 7 IZ užití obecných ustanovení o nařízení předběžných opatření tak, jak jsou upravena v občanském soudním řádu (v § 76 a násl.), nevylučuje.

Ze shora citovaných ustanovení § 74 a § 102 o.s.ř. vyplývá, že po zahájení řízení před soudem prvního stupně (či odvolacího řízení) lze předběžné opatření nařídit, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Z ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř. pak plyne, že předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, a dále, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel, přičemž předběžným opatřením lze takovou povinnost uložit i někomu jinému, než účastníku řízení, za předpokladu, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

V přezkoumávané věci však dlužník, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, nemůže být se svým návrhem na nařízení předběžného opatření, jímž se insolvenční správkyni ukládá vyřadit ze soupisu majetkové podstaty nemovitosti-podle tvrzení dlužníka ve vlastnictví třetí osoby (a v důsledku toho pak příslušnému katastrálnímu úřadu vymazat v katastru nemovitostí poznámku o vyrozumění insolvenčního správce o soupisu nemovitostí, které jsou podle údajů v katastru nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka), úspěšný.

Nutno zdůraznit, že jakmile insolvenční správce zapíše do soupisu majetkové podstaty dlužníka majetek, o němž předpokládá, že je majetkem dlužníka, lze s tímto majetkem nakládat jen způsobem stanoveným insolvenčním zákonem a učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními (srov. ustanovení § 217 odst. 1 IZ). Insolvenční správce pak vyřadí ze soupisu majetkové podstaty majetkové hodnoty, o kterých v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty, a to bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty; učiní tak přitom po projednání s věřitelským výborem, a poté, co vyrozumí insolvenční soud (srov. ustanovení § 217 odst. 2 IZ).

Ty osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, se pak mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (srov. ustanovení § 225 odst. 1 IZ). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně; totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (srov. ustanovení § 225 odst. 1 IZ).

Od počátku běhu lhůty k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce (srov. ustanovení § 225 odst. 4, věta první IZ). Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze přistoupit ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem, který je předmětem žaloby, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl (srov. ustanovení § 225 odst. 5, věta první IZ), s tím, že z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě (srov. ustanovení § 225 odst. 5, věta druhá IZ). Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (srov. ustanovení § 225 odst. 6 IZ).

Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst. 3 IZ), přitom nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

V projednávané věci, jak se z insolvenčního rejstříku (oddílu C) podává, poté, co sporné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka, podala u insolvenčního soudu, to je Krajského soudu v Ostravě, dne 30.1.2015 Alžběta Klimešová proti žalované Mgr. Ing. Evě Hepperové, jako insolvenční správkyni dlužníka Václava anonymizovano , žalobu na vyloučení těchto nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, přičemž v uvedeném řízení, jež je vedeno pod sp. zn. 37 ICm 474/2015, dosud o žalobě rozhodnuto nebylo.

Námitkami odvolatele, koncentrujícími se do tvrzení o nezákonném zahrnutí sporných nemovitostí do majetkové podstaty-z čehož pak dovozoval potřebu zatímně upravit poměry účastníků-se odvolací soud nezabýval již z toho důvodu, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor (srov. ustanovení § 159 odst. 1, písm. b/ IZ), a v jiném, než v tomto incidenčním sporu, nelze otázku příslušnosti určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou, posuzovat (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 131/2015).

Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření jako nedůvodný zamítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu