3 VSOL 688/2015-B-78
KSOS 37 INS 11420/2013 3 VSOL 688/2015-B-78

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Žilinská 106/3, Olomouc-Nová Ulice, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 18964672, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, PSČ 602 00, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-49,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně udělil insolvenčnímu správci Mgr. Martinu Fuchsigovi souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, a to věřiteli č. 14) GE Money Bank, a.s. ve výši 1.140.032,71 Kč, věřiteli č. 3) Black violetes a.s. ve výši 8.570.210,83 Kč a věřiteli č 5) Evženu Stehlíkovi ve výši 3.294.366,97 Kč s tím, že insolvenční správce je povinen tyto částky zajištěným věřitelům vyplatit do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.). Dále uložil insolvenčnímu správci povinnost podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zajištěným věřitelům do 30 dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 678.185,49 Kč (odměna

560.483,88 Kč a náhrada DPH 117.701,61 Kč) s tím, že její vyúčtování provede v závěrečné zprávě (výrok III.).

Na odůvodnění soud uvedl, že insolvenční správce podáním doručeným dne 30. 3. 2015 požádal soud o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům. Současně požádal o vyplacení zálohy na odměnu ve výši 678.185,49 Kč. V návrhu uvedl, že předmět zajištění byl zpeněžen za 14.205.000 Kč, náklady s jeho zpeněžením činily 522.204 Kč a náklady spojené se správou předmětu zajištění nevznikly. Zajištění věřitelé s návrhem insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení souhlasili, stejně tak s vyúčtováním zálohy na odměnu a výdaje insolvenčního správce, která je navýšena o DPH. Návrh na vydání výtěžku zpeněžení byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 1. 4. 2015, námitky proti němu nebyly podány. Proto soud postupoval podle ustanovení § 298 odst. 2 insolvenčního zákona a udělil insolvenčnímu správci souhlas s jeho vydání zajištěným věřitelům dle návrhu. S odkazem na ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ), povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu, kterou je povinen vyúčtovat v závěrečné zprávě.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V odvolání uvedl, že výtěžek zpeněžení byl získán prodejem nemovitostí v jeho vlastnictví, zapsaných na LV číslo 1827 pro k. ú. Nová Ulice, obec Olomouc, k jejichž zpeněžení došlo elektronickou dražbou dne 14. 1. 2015. Podle dlužníka byl způsob provedení dražby nezákonný, neboť omezil možnost účasti na dražbě a v rámci zpeněžování nemovitostí došlo k opakovanému porušení zákona, proto podal u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 3. 2015 žalobu proti vydražiteli Jakubu Doležalovi, kterou se domáhá určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. O žalobě dosud nebylo rozhodnuto a nabytí vlastnického práva vydražitelem není jisté . Dojde-li k určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, pozbude vydražitel vlastnické právo k nemovitostem a zatíží majetkovou podstatu pohledávkou z titulu nároku na vydání zaplacené kupní ceny, proto dle názoru dlužníka nelze výtěžek zpeněžení až do pravomocného rozhodnutí ve věci určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby vyplatit zajištěným věřitelům. Rovněž škody způsobené určením neplatnosti veřejné dražby půjdou k tíži majetkové podstaty. Insolvenční soud má přitom povinnost zajistit takový průběh insolvenčního řízení, aby nedocházelo ke vzniku škod na majetkové podstatě, jimž lze předejít. Z těchto důvodů dlužník v odvolacím řízení dlužník navrhl zrušení napadeného usnesení.

Státní zastupitelství, které vstoupilo do řízení v souladu s ustanovením § 7c insolvenčního zákona prohlášením doručeným insolvenčnímu soudu dne 23. 3. 2015, se k odvolání vyjádřilo tak, že dlužník v odvolání fakticky vznáší námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, které však neuplatnil ve lhůtě dle ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona. Návrh insolvenčního správce byl zveřejněn dne 1. 4. 2015 a dlužník podal žalobu k Okresnímu soudu v Olomouci dle vlastních tvrzení dne 24. 3. 2015. Již v době zveřejnění návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení tedy znal skutečnosti zmiňované v odvolání a mohl je uplatnit v námitkách. Pokud tuto možnost nevyužil a své námitky uplatňuje až v podaném odvolání, odvolací soud při posuzování správnosti usnesení soudu prvního stupně o udělení souhlasu správci s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům se nemůže zabývat ve své podstatě námitkami dlužníka proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, které neuplatnil ve lhůtě dle zákona, ač tak učinit mohl (v této souvislosti státní zastupitelství poukázalo na závěry rozhodnutí, které bylo zveřejněno v informačním systému ASPI pod JUD22986CZ, 1 Ko 433/2001 které, byť se týká předchozí úpravy dle zákona o konkursu a vyrovnání, je aplikovatelné i v této věci). Pokud by se odvolací soud věcně zabýval argumentací dlužníka v jeho odvolání, státní zastupitelství odkázalo na závěry Vrchního soudu v Praze v jeho usnesení ze dne 18. 6. 2012, sen. zn. 3 VSPH 6/2012 a rovněž v usnesení ze dne 29. 2. 2012, sen. zn. 1 VSPH 230/2012, podle nichž se při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli zásadně nepřihlíží k dosud neskončeným řízením o žalobách na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění mimo dražbu. Z povahy věci se tento závěr dle státního zastupitelství uplatní i v případě, kdy ke zpeněžení předmětu zajištění došlo ve veřejné dražbě dobrovolné. Dalším argumentem pro nedůvodnost odvolacích námitek je to, že na rozdíl od sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty nestanoví zákon zákaz dispozice s výtěžkem získaným ze zpeněžení předmětu zajištění ve veřejné dražbě, ohledně které probíhá řízení o určení její neplatnosti, přitom je třeba vycházet ze zásady privilegovaného postavení zajištěných věřitelů. Akceptace neskončeného řízení o neplatnost veřejné dražby jako okolnosti, která bez dalšího brání považovat za řádně uskutečněné zpeněžení majetku podstaty na jejím základě, by fakticky vedlo k zablokování insolvenčního řízení, ve kterém by nebylo možno do doby skončení řízení o neplatnost pokračovat. Tím by fakticky došlo k přerušení insolvenčního řízení, což je nepřípustné. Dlužníkem prosazovaný názor, že podaná žaloba na neplatnost veřejné dražby, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, má představovat překážku pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, nemá v insolvenčním zákoně oporu a takový postup by naopak vedl k neospravedlnitelnému poškození práv a právem chráněných zájmů zajištěných věřitelů a byl by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (ust. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). V odvolacím řízení státní zastupitelství navrhlo, aby odvolací soud potvrdil napadené usnesení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda dlužníku svědčí právo podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že dlužník je bez dalšího k podání odvolání subjektivně legitimován. Z úpravy ustanovení § 298 odst. 3, 7 IZ vyplývá, že zákon váže právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na udělení souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli na podání námitek jen v případě odvolání ostatních věřitelů. Vzhledem k tomu že na rozhodnutí o výroku I. je závislý výrok i výrok III. usnesení, podléhá i ten přezkumu odvolacího soudu.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2013, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-A-30 zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Klváčka. Dne 22. 1. 2014 soud prvního stupně odvolal usnesením č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-A-35 insolvenčního správce Mgr. Jana Klváčka z jeho funkce a ustanovil novým správcem Mgr. Martina Fuchsiga. Dne 21. 2. 2014 byl soudu doručen soupis majetkové podstaty dlužníka, v němž jsou nemovitosti tvořící předmět zajištění označeny pod body 13 až 17. Na přezkumném jednání dne 20.3.2014 byly zjištěny pohledávky věřitele č. 14 GE Money Bank, a.s., věřitele č. 3 Black violetes a.s. (dílčí pohledávka č. 3) a č. 5 Evžena Stehlíka (dílčí pohledávka č. 1, 2 a 3) jako zajištěné nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, zapsanými na LV číslo 1827 pro k. ú. Nová Ulice, obec a okres Olomouc, jak plyne z přezkumných listů těchto pohledávek. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-4 bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný. Dne 30. 3. 2015 doručil insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh na vydání výtěžku zajištěným věřitelům s tím, že celková výše jejich zjištěných zajištěných pohledávek činí 18.000.841,21 Kč, zpeněžením předmětu zajištění bylo získáno 14.205.000 Kč a čistý výtěžek činí 13.682.796 Kč. Návrh obsahuje doložku souhlasu a podpisy zajištěných věřitelů. Návrh byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 1.4.2015, aniž proti němu byly podány námitky.

V průběhu odvolacího řízení sdělil insolvenční správce soudu prvního stupně ve zprávě ze dne 8.9.2015 mimo jiné, že řízení o neplatnost veřejné dražby ve které byl zpeněžen předmět zajištění, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 90/2015, bylo pravomocně zastaveno.

Podle ustanovení § 298 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřitel (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 ustanovení § 298 IZ se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7).

Soud prvního stupně, vzhledem k tomu, že proti návrhu insolvenčního správce nebyly podány námitky, postupoval správně, když o návrhu rozhodl bez jednání (§ 298 odst. 4 IZ). Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zpochybňovaly, že nemovitosti byly zpeněženy dle pokynů zajištěných věřitelů směřujících ke zpeněžení, rovněž není zpochybněna výše nákladů spojených se zpeněžením (viz souhlasy zajištěných věřitelů s návrhem správce). Správný je i výpočet výše zálohy 678.185,49 Kč na odměnu insolvenčního správce, která byla stanovena z částky 13.682.795 Kč určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávky byly tímto předmětem zajištěny (srov. ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 398/2013 Sb., 450.000 Kč + 110.483,88 Kč /3% z částky 3.682,796 Kč/ + DPH v sazbě 21%). Dlužník ostatně věcnou nesprávností návrhu na udělení souhlasu neargumentuje a jeho odvolací námitka spočívá v tom, že v nalézacím řízení napadl žalobou platnost veřejné dobrovolné dražby, kterou byl předmět zajištění v rámci zpeněžování majetkové podstaty převeden na třetí osobu (§ 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, dále též jen zákon o veřejných dražbách ). Aniž by odvolací soud předem hodnotil otázku subjektivní legitimace dlužníka k podání takové žaloby či její věcné opodstatněnosti, nelze souhlasit s jeho názorem, že napadené usnesení by mělo být z důvodu probíhajícího řízení o neplatnost veřejné dražby zrušeno, respektive změněno tak, že správci se souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení neuděluje. Proto se také dále nezabýval tím, zda toto

řízení dále probíhá či zda bylo pravomocně zastaveno, jak vyplývá ze zprávy insolvenčního správce ze dne 8.9.2015.

Ustanovení § 298 IZ nestanoví jako podmínku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli to, že veřejná dražba, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zajištění, není napadena žalobou na určení její neplatnosti dle ust. § 23 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. K podání takové žaloby, i přes zákonem stanovenou prekluzivní lhůtu, může dojít až poté, co byl výtěžek zajištěnému věřiteli již vydán, a nelze činit rozdíl mezi situací, kdy v době vydání výtěžku zajištěnému věřiteli byla žaloba na neplatnost podána a situací, kdy se tak zatím nestalo, ale v budoucnu k tomu dojít může. Nelze přitom přehlédnout, že zajištěný věřitel (§ 2 písm. g/ IZ) má oproti ostatním (nezajištěným) věřitelům privilegované postavení, jak přiléhavě konstatuje státní zastupitelství ve svém vyjádření. Privilegované postavení zajištěného věřitele spočívá především v tom, že jeho zajištěná pohledávka se uspokojuje přednostně již v průběhu insolvenčního řízení (§ 204 odst. 1 IZ), ještě před rozvrhem (§ 305 odst. 1 IZ), a to zásadně ihned po zpeněžení předmětu zajištění, pokud je pohledávka s právem na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení zjištěna. Zvláštní postavení zajištěného věřitele vyplývá též z dalších ustanovení zákona (např. z § 167, § 230 odst. 2 nebo § 293 IZ).

Přijetí názoru dlužníka, že neskončené řízení o neplatnost veřejné dražby, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zástavy, je okolností, která bez dalšího brání považovat zpeněžení majetku podstaty, provedené na jejím základě, za řádně uskutečněné, by fakticky vedlo k zablokování insolvenčního řízení, v němž by (do doby skončení řízení o neplatnost dražby) nebylo možno pokračovat, jak je rovněž konstatováno ve vyjádření státního zastupitelství. Názor dlužníka fakticky znamená nemožnost rozhodnout o použití výtěžku získaného napadeným zpeněžením (ať již vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli nebo rozvrhem), a nemožnost projednat a schválit konečnou zprávu. Takový závěr je nepřijatelný a odporuje principu rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení.

K námitce dlužníka o zatížení majetkové podstaty pohledávkou na vrácení kupní ceny v případě, že jeho žalobě o neplatnost veřejné dražby bude vyhověno, lze odkázat na závěr Vrchního soudu v Praze v usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 230/2012-B-740 ze dne 29.2.2012, které rovněž ve svém vyjádření k odvolání zmiňuje státní zastupitelství. Toto rozhodnutí se sice zabývá dopadem eventuálního vyslovení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku mimo dražbu, avšak závěr, že následkem vyhovění žalobě by bylo nejen vrácení obdržené kupní ceny, ale i to, že takový majetek by byl opětovně zapsán do soupisu majetkové podstaty, je aplikovatelný i na případ, kdy byl předmět zajištění zpeněžen ve veřejné dražbě. Z nově inkasované kupní ceny by potom bylo možno vrátit kupní cenu z neplatné dražby a v případě nového zpeněžení ve prospěch stejného kupujícího za stejnou kupní cenu (pokud by tomu nebránily zákonné důvody), by žádný problém s vrácením dříve inkasované kupní ceny nenastal. Z uvedeného vyplývá, že blokovat vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jen pro případ vyslovení neplatnosti veřejné dražby zde není žádný racionální důvod. K argumentu o zatížení majetkové podstaty škodou z důvodu neplatné veřejné dražby odvolací soud uvádí, že důvody neplatnosti uváděné dlužníkem v odvolání vedou k závěru o subjektivní odpovědnosti za případnou škodu, k jejíž náhradě je povinen ten, kdo škodu zavinil, což nemůže být majetková podstata dlužníka, která nemá právní subjektivitu.

Odvolací soud je v této věci z výše uvedených důvodů přesvědčen o tom, že neobstojí dlužníkem prosazovaný názor, že podaná žaloba na neplatnost veřejné dražby, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, má představovat překážku vydání výtěžku tohoto zpeněžení zajištěným věřitelům. Naopak by takový postup ve svém důsledku vedl k poškození práv a právem chráněných zájmů zajištěných věřitelů a byl by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ), dle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Pro úplnost odvolací soud k otázce věcného přezkoumání napadeného usnesení uvádí, že závěr Vrchního soudu v Praze vyslovený v jeho usnesení ze dne 8.1.2002 sp. zn. 1 Ko 433/2001, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002, na něž odkazuje státní zastupitelství ve svém vyjádření, nelze v této věci aplikovat proto, že se týká možnosti odvolacího soudu zabývat se námitkami odvolatele, které nebyly v zákonné lhůtě uplatněny proti konečné zprávě.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci,

zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu