3 VSOL 687/2014-A-20
KSBR 29 INS 5828/2014 3 VSOL 687/2014-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova č. 241/41, Brno, PSČ 602 00, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu navrhovatele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, PSČ 140 00, IČ 45244782, o zjištění úpadku dlužníka a určení způsobu jeho řešení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2014, č.j. KSBR 29 INS 5828/2014-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude veden jako nepatrný (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Miroslava Lahodu, se sídlem Banskobystrická 157, Brno, PSČ 621 00 (výrok III.), uložil insolvenčnímu navrhovateli poplatkovou povinnost (výrok IV.), ve výrocích V. až X. a XIII. rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) a ve výrocích XI. a XII. uložil povinnost insolvenčnímu správci.

Na odůvodnění uvedl, že dne 4.3.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh navrhovatele, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud se zabýval otázkou aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele a dospěl k závěru, že jeho pohledávka označená v návrhu na zahájení insolvenčního řízení je nesporná, protože dlužník uvedl závazek navrhovatele mezi svými závazky . Dále uvedl, že usnesením ze dne 6.3.2014 insolvenční soud uložil dlužníkovi, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, v této lhůtě předložil insolvenčnímu soudu seznamy dle § 104 IZ a písemně sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, případně zda se práva účasti na projednání věci vzdává. Dlužník však na usnesení soudu nereagoval. Dále soud v odůvodnění odkázal na ustanovení § 3, § 148 odst. 1 IZ a dovodil, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace (§ 316 odst. 4 IZ) a úpadek dlužníka rovněž nelze řešit oddlužením. Na odůvodnění výroku III. soud uvedl, že insolvenční správce byl určen opatřením místopředsedy soudu a dále s odkazem na úpravu § 136 a § 137 odst. 2 IZ soud zdůvodnil své rozhodnutí ve výrocích V. až XII.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že rozhodnutí považuje za nesprávné proto, že usnesení ze dne 6.3.2014, kterým jej měl soud vyzvat k předložení zákonných seznamů, nebylo dlužníkovi řádně doručeno. Dlužník se o probíhajícím insolvenčním řízení dověděl z jiných zdrojů , přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti určená soudem uplynula předtím než dlužník osobně usnesení ze dne 6.3.2014 vyzvedl u soudu a toto převzetí nelze považovat za doručení usnesení. Proto nelze použít zákonnou fikci v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona a postupem soudu bylo zasaženo do práv dlužníka na spravedlivý proces. Dále dlužník v odvolání uvedl, že nesouhlasí s tvrzením insolvenčního navrhovatele, že má za dlužníkem pohledávku, ani s jeho tvrzením o existenci více věřitelů dlužníka. Z tvrzení navrhovatele v insolvenčním návrhu neplyne, zda uplatnil vůči dlužníkovi jako ručiteli ze směnky nárok na zaplacení směnečné sumy, zda směnka byla dlužníkovi předložena a zda tvrzený nárok vznikl. Dále dlužník namítal, že navrhovatel má závazek vůči společnosti KOBRA BUS s.r.o., který je směnkou, z níž je dovozována pohledávka za dlužníkem, pouze zajištěn a dále je zajištěn i zástavním právem na označených nemovitých věcech. Podle dlužníka probíhá řízení o povolení soudního prodeje zástavy za účelem uspokojení navrhovatelovy pohledávky a ten má možnost domoci se její úhrady nejen vůči obligačnímu dlužníkovi, ale rovněž realizací zástavy. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010 dlužník argumentoval, že navrhovatel nemůže úspěšně podat insolvenční návrh. I z těchto důvodů soud prvního stupně podle dlužníka pochybil, když návrhu vyhověl. Dlužník rovněž popíral tvrzení v insolvenčním návrhu, že má závazky vůči věřitelům-společnosti SOLIDFIN PRO s.r.o., IČ 29237033, Kristině Pszczolkové a Pavlu Kajfoszovi. Jediným dluhem, který dlužník ke dni podání insolvenčního návrhu má, je dluh vůči Československé obchodní bance a.s., ohledně něhož probíhá exekuční řízení. Dluh vůči Bc. Radovanu Kučerovi za dlužníka hradí rodinný příslušník. Proto se dlužník v odvolacím řízení domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že insolvenční návrh bude zamítnut.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a po té, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než dlužník namítá v podaném odvolání.

Podle obsahu insolvenčního spisu bylo řízení zahájeno dne 4.3.2014 insolvenčním návrhem navrhovatele, v němž je dlužník označen adresou bydliště Brno, Jiráskova 241/41, PSČ 612 00 . Vyhláška o zahájení řízení byla dlužníku doručována na označenou adresu soudní zásilkou v obálce typ I. prostřednictvím doručujícího orgánu Česká pošta s.p. Podle poštovní relace se zásilka vrátila soudu dne 20.3.2014 poté, co byl dlužník vyzván k jejímu vyzvednutí dne 6.3.2014, tuto si nevyzvedl a v místě bydliště nebylo možno zásilku vložit do schránky adresáta. Poté soud postupoval podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Dne 6.3.2014 soud usnesením č.j. KSBR 29 INS 5828/2014-A-6 mimo jiné uložil dlužníku, aby se v určené lhůtě vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil insolvenčnímu soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců. Současně byl vyzván, aby sdělil soudu, zda souhlasí, aby o insolvenčním návrhu bylo rozhodnuto bez jednání, případně zda se vzdává práva účasti na jednání. Usnesení bylo dlužníku doručováno na adresu dle insolvenčního návrhu prostřednictvím doručujícího orgánu Česká pošta s.p. do vlastních rukou (v obálce typu I.), a to spolu s insolvenčním návrhem. Podle sdělení pošty na obálce doručované zásilky byl první pokus o doručení proveden 10.3.2014, dlužník nebyl zastižen, a proto byla písemnost uložena a dlužník byl o jejím uložení a o tom, že je připravena k vyzvednutí, vhodným způsobem uvědoměn. Vzhledem k tomu, že po uplynutí úložní doby nebylo možno zásilku vložit do schránky adresáta, byla dne 24.3.2014 vrácena soudu, který vyvěsil na úřední desce soudu sdělení o fikci doručení a o tom, že dlužník si zásilku může u odesílajícího soudu vyzvednout (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Dne 24.4.2014 se dlužník dostavil do soudní kanceláře a vyzvedl si veškeré zasílané soudní listiny. Poté, co bylo učiněno opatření o určení osobě správce, soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle výpisu z technologického centra Ministerstva vnitra ČR pořízeného odvolacím soudem ke dni 2.7.2014 je jako místo bydliště, na kterém je dlužník hlášen k trvalému pobytu, evidována adresa Jiráskova ulice 241, Veveří, Brno, a to od 20.10.2010.

Podle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. musí soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvést, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

Podle ust. § 167 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku (odst. 2).

Podle ust. § 169 odst. 4 o.s.ř. pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4.

Soud prvního stupně podle odůvodnění dospěl k závěru, že pohledávka navrhovatele je nesporná, protože dlužník uvedl závazek vůči navrhovateli mezi svými závazky . Současně však uvedl, že dlužník soudem uloženou povinnost předložit zákonné seznamy dle § 104 odst. 1 IZ nesplnil. Tyto závěry jsou natolik vzájemně rozporné, že jsou na újmu srozumitelnosti zdůvodnění, protože z něj nelze dovodit, z čeho soud vyšel při posuzování aktivní legitimace navrhovatele a z čeho dovodil, že jeho pohledávka je nesporná. Zásadní však je, že v odůvodnění napadeného usnesení není uvedeno nic o dalších věřitelích dlužníka, které navrhovatel uvádí ve svém insolvenčním návrhu, a závazcích dlužníka vůči nim, ani o případných jiných věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách. Závěr soudu o stavu úpadku dlužníka proto není skutkově podložen a jeho usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tento nedostatek brání odvolacímu soudu zhodnotit správnost napadeného usnesení. Jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ust. § 157 a § 132 o.s.ř., nejsou splněny předpoklady ani pro opakování dokazování, popřípadě jeho doplňování odvolacím soudem, a nezbývá, než takové rozhodnutí zrušit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 1045/99 zveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14/2001).

Proto odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně o insolvenčním návrhu znovu rozhodne. Nové rozhodnutí zdůvodní tak, aby vyhovovalo požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř. (§ 7 IZ) a vypořádá se v něm s tvrzeními dlužníka v jeho odvolání.

Nad rámec odvolací soud k odvolacím námitkám dlužníka uvádí, že v insolvenčním návrhu navrhovatele uvedená adresa bydliště dlužníka odpovídá jeho adrese uvedené v informačním systému evidence obyvatel a jinou adresu dlužník soudu nesdělil. Soud proto dlužníku na adresu Brno, Jiráskova 241/41, PSČ 612 00 soudní písemnosti doručoval správně (§ 46b písm. a/ o.s.ř.). Po té, co mu doručující orgán vrátil soudní zásilky, rovněž správně postupoval podle § 49 odst. 4, poslední věta o.s.ř. Usnesení dle § 101 IZ a usnesení o uložení povinnosti předložit zákonné seznamy, jakož i vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu a sdělit soudu souhlas s rozhodnutím bez jednání, proto bylo dlužníku doručeno fikcí (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Tímto postupem nebylo do práva dlužníka na spravedlivý proces zasaženo. Dosud však dlužník, o němž bez dalšího nelze z insolvenčního návrhu soudit, že je vyloučen z řešení případného úpadku oddlužením, nebyl poučen dle § 390 odst. 1 IZ, což bude třeba v dalším řízení napravit (o náležitostech poučení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2012 sen zn. 29 Cdo 39/2012, dostupné např. na internetových stránkách www.nsoud.cz.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu