3 VSOL 686/2014-A-18
KSBR 40 INS 5769/2014 3 VSOL 686/2014-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vícov 212, PSČ 798 03 a b) Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Vícov 212, PSČ 798 03, identifikační číslo: 12306371, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.5.2014, č.j. KSBR 40 INS 5769/2014-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že návrhem, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 4.3.2014, se dlužníci domáhají rozhodnutí o úpadku a navrhují jeho řešení oddlužením. Věřitelka Radoslava Papoušková, jejíž pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice b) Jaroslavy anonymizovano , však ve svém podání ze dne 6.5.2014 soudu oznámila, že s řešením úpadku dlužnice b) formou oddlužení nesouhlasí. Dluh z podnikání dlužnice vůči věřitelce Radoslavě Papouškové tak brání podle § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 řešení úpadku dlužníků oddlužením, a jediným možným řešením úpadku je prohlášení konkursu na jejich majetek. Poté, co vysvětlil smysl a účel zálohy, soud prvního stupně podle § 108 insolvenčního zákona uložil dlužníkům zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce činí při konkursu podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč, a v průběhu konkursního řízení lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce, cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků). Soud prvního stupně dále uvedl, že podle předloženého seznamu majetku sice dlužníci vlastní movité věci (pořízené převážně v letech 2006 až 2010) a nemovitosti zapsané na LV č. 464 pro k.ú. Vícov v odhadované ceně 2.600.000 Kč, tyto nemovitosti však slouží jako předmět zajištění pohledávky věřitele Raiffeisenbank a.s. ve výši 2.983.000 Kč, takže výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude sloužit především k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto nemovitého majetku.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž především namítají, že závazek dlužnice b) vůči věřitelce Radoslavě Papouškové nesouvisí s podnikáním dlužníků, nejedná se o dluh z podnikání. V této souvislosti uvedli, že dlužnice Jaroslava anonymizovano sice dříve podnikala jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění, od roku 2009 avšak nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a tuto zrušila. Věřitelka Radoslava Papoušková vykonávala obchodní činnost v rámci svého podnikání, avšak nikoliv vůči dlužníkům, s nimiž neměla uzavřenou žádnou smlouvu, nýbrž vůči společnosti JALO Transporte s.r.o., identifikační číslo 28317858, přičemž věřitelka Radoslava Papoušková již dříve pohledávku z titulu vedení účetnictví uplatnila v insolvenčním řízení, vedeném ve věci dlužníka JALO Transporte s.r.o. u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 37 INS 75/2014, a to prostřednictvím společnosti ProgEco s.r.o., jíž je jednatelkou a společnicí. Odvolatelé potvrdili, že ve svém insolvenčním návrhu uvedli závazek vůči Radoslavě Papouškové, učinili tak nicméně proto, že Jaroslava anonymizovano podepsala notářský zápis, v němž uznala-podle názoru odvolatelů-neexistující závazek. Mezi odvolateli a Radoslavou Papouškovou panují velmi napjaté vztahy, neboť jim několik let neoprávněně zadržuje účetní doklady společnosti JALO Transporte s.r.o. a účetní doklady dlužnice b), a dlouhodobě je odmítá dlužníkům vydat. Odvolatelé tak nemají možnost tvrzení, že závazek vůči Radoslavě Papouškové neexistuje, respektive existuje vůči jinému subjektu, věrohodně doložit. Odvolatelé poukázali na to, že jsou si vědomi rozporu mezi tvrzeními obsaženými v odvolání, a skutečnostmi uvedenými v seznamu závazků, pokud však v seznamu závazků uvedli tento závazek, učinili tak na základě doporučení pracovníků občanských poraden, zabývajících se pomocí ve finanční tísni. Podle přesvědčení odvolatelů nadto ani existence (byť domnělého ) závazku z podnikání povolení jejich oddlužení nebrání. Odvolatelé zdůraznili, že mají pouze dva závazky z podnikání (z podnikání Jaroslavy anonymizovano ) s tím, že se na věřitele, vůči nimž mají takové závazky, obrátili a svou situaci jim vylíčili, a pouze Radoslava Papoušková předložila odmítavé stanovisko, další věřitelé s oddlužením vyslovili souhlas. Konečně odvolatelé poukázali na to, že je v zájmu věřitelů, aby jejich úpadek byl řešen oddlužením, když sice vlastní nemovitosti, tyto nemovitosti jsou však předmětem zajištění vůči společnosti Raiffeisenbank a.s., takže z případného prodeje nemovitostí bude pokryt pouze závazek vůči uvedenému zajištěnému věřiteli. Jiný majetek větší hodnoty, peníze na účtech či v hotovosti odvolatelé nemají, a v případě prohlášení konkursu na jejich majetek tak nezajištění věřitelé neobdrží ničeho. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 4.3.2014, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedli, že vůči 17 věřitelům mají peněžité závazky v souhrnné výši 5.803.922 Kč po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit. Souhrn měsíčních splátek činí minimálně částku 45.537 Kč, přičemž jejich měsíční příjem činí cca 37.000 Kč. Dlužník má příjem od zaměstnavatele ve výši cca 15.000 Kč, dlužnice Jaroslava anonymizovano ve výši 9.800 Kč měsíčně, od zaměstnavatele SaM Úklidové služby má příjem cca 1.500 Kč měsíčně a od zaměstnavatele Pozemstav Prostějov a.s. pobírá min. 10.000 Kč měsíčně. Splátky pro účely oddlužení po odečtení odměny a nákladů insolvenčního správce budou činit 14.176 Kč měsíčně, což za dobu pěti let bude představovat 850.560 Kč, která dostačuje na zaplacení 30% hodnoty nezajištěných závazků. Ve vztahu k majetkovým poměrům dlužníci uvedli, že vlastní obvyklé vybavení domácnosti a dále rodinný dům č.p. 212 a pozemky parc č. 363, č. 187 Kč a č. 188/2 v pořizovací ceně 2.602.786 Kč, přičemž na všech nemovitostech vázne zástavní právo. V bodě 18 návrhu dále uvedli, že vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s. mají zajištěný závazek ve výši 2.983.000 Kč a v bodě 19 návrhu jako vykonatelné závazky označili závazek vůči věřitelce Radoslavě Papouškové ve výši 132.500 Kč a vůči Šárce Trunečkové ve výši 270.000 Kč. K návrhu byl připojen seznam závazků ze dne 28.2.2014, v němž byly (mimo jiné) uvedeny závazky vůči Finančnímu úřadu - úz.prac. Prostějov ve výši 91.547 Kč z titulu neuhrazené DPH a ve výši 6.474 Kč z titulu silniční daně, a vůči Radoslavě Papouškové ve výši 132.500 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2011, notářský zápis 574/2012 ze dne 4.12.2012 . Podle připojeného seznamu majetku dlužníci vlastní obvyklé vybavení domácnosti v odhadované ceně 60.800 Kč a nemovitosti-rodinný dům č.p. 212, pozemek par. č. 363, č. 187 a č. 188/2, zapsané na LV č. 464 pro k.ú. Vícov, 781495 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, přičemž nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a odhad jejich ceny činí 2.602.786 Kč. Dále byl připojen seznam zaměstnanců ze dne 28.2.2014, prohlášení dlužníků, že kromě závazků vůči finančnímu úřadu a vůči Radoslavě Papouškové, identifikační číslo 16367171 jejich závazky nepochází z podnikání, a vyjádření Jaroslavy anonymizovano ze dne 28.2.2014 o tom, že závazky vůči věřiteli Finančnímu úřadu-úz.prac. Prostějov ve výši 91.547 Kč a 6.474 Kč a vůči Radoslavě Papouškové, identifikační číslo 16367171 ve výši 132.500 Kč plynou z jejího podnikání s tím, že tyto věřitele oslovila se žádostí, zda souhlasí s oddlužením, avšak odpověď dosud neobdržela. Uvedené seznamy obsahují podepsané prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. K návrhu byly připojeny i další listiny osvědčující úpadek dlužníků, mimo jiné notářský zápis NZ 574/2012, N 587/2012 sepsaný dne 4.12.2012 notářkou v Prostějově JUDr. Lenkou Vrzalovou, z něhož vyplývá, že účastnice Radoslava Papoušková a Jaroslava anonymizovano (označené každá z nich identifikačním číslem), shodně prohlásily, že je mezi nimi nesporné, že dlužnice Jaroslava anonymizovano má splatný dluh vůči věřitelce Radoslavě Papouškové, který vznikl na základě smlouvy o zpracování účetnictví ze dne 1.1.2007 a činí částku 132.500 Kč, a že věřitelka se s dlužnicí dohodly na vedení účetnictví, z čehož neplacením za vyfakturované služby předmětný dluh vznikl . Účastnice uzavřely dohodu podle § 71b notářského řádu s prohlášením povinné osoby o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu. Usnesením ze dne 19.3.2014, č.j. KSBR 40 INS 5769/2014-A-6 vyzval soud prvního stupně dlužníky, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení (mimo jiné) předložili (dlužnici b/) souhlas věřitele ČR-Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Prostějově, a souhlas věřitelky Radoslavy Papouškové, IČ 16367171 s tím, že pohledávky dlužnice budou řešeny oddlužením. Dne 27.3.2014 Jaroslava anonymizovano předložila písemný souhlas Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Prostějově (ze dne 20.3.2014), s řešením úpadku dlužnice oddlužením. K výzvě soudu prvního stupně v usnesení ze dne 12.5.2014, č.j. KSBR 40 INS 5769/2014-A-9 věřitelka Radka Papoušková dne 6.5.2014 soudu sdělila, že nesouhlasí s povolením oddlužení Jaroslavy anonymizovano a jejího manžela Jana anonymizovano , neboť podle jejího názoru údaje v insolvenčním návrhu dlužníků nejsou kompletní ani pravdivé, ze strany dlužníků se jedná o nepoctivý záměr vůči věřitelům, a popsala okolnosti vzniku své pohledávky. V dalším podání doručeném soudu prvního stupně dne 16.5.2014, věřitelka Radka Papoušková opětovně vyslovila svůj nesouhlas s povolením oddlužení Jaroslavy anonymizovano a jejího manžela Jana anonymizovano . Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníky v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou schopni plnit.

Je třeba uvést, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení. Odvolací soud v této souvislosti pro úplnost dodává, že v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že společnému návrhu manželů-dlužníků na povolení oddlužení nelze se zřetelem na ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) a § 394a IZ vyhovět. Sami dlužníci v návrhu, v seznamu závazků i v připojených prohlášeních uvedli, že mají celkem dva závazky vzniklé z podnikatelské činnosti, přičemž souhlas s jejich oddlužením dal pouze Finanční úřad pro Olomoucký kraj, územní pracoviště Prostějov, věřitelka Radoslava Papoušková souhlas s jejich oddlužením dát odmítla.

Za tohoto stavu, kdy uvedená věřitelka s pohledávkou, pocházející z podnikatelské činnosti, s návrhem dlužníků na povolení jejich oddlužení nesouhlasí, je nutno předběžně uzavřít, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na jejich majetek (§ 396 IZ).

Námitkami odvolatelů, jimiž zpochybňovali existenci svého závazku vůči věřitelce Radoslavě Papouškové, vyplývajícího z notářského zápisu notářky Lenky Vrzalové ze dne 4.12.2012, se odvolací soud již nezabýval, neboť v této fázi řízení, to je ve fázi rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ, insolvenční soud vychází z údajů, uvedených samotnými dlužníky v návrhu, seznamu závazků a v předložených přílohách.

Za tohoto stavu soud prvního stupně také správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Je skutečností, že dlužníci jsou vlastníky nemovitostí, jejichž cenu odhadli částkou 2.602786 Kč, tento majetek je však zatížen zástavním právem ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s. s pohledávkou ve výši 2.983.000 Kč. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí tedy bude použit primárně k úhradě pohledávky zajištěného věřitele, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním nemovitostí, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Výtěžku ze zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze dle § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi které náklady insolvenčního řízení patří, teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora uvedeno, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a dalších nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 17. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu