3 VSOL 685/2012-A-9
KSOS 34 INS 16198/2012 3 VSOL 685/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Rooseveltova 2096/20, PSČ 794 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. července 2012 č.j. KSOS 34 INS 16198/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici s e u k l á d á povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech usnesení soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 3.7.2012 k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojenému s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužnice pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč, přídavky na děti ve výši 500 Kč a 610 Kč a výživné pro děti ve výši 2.000 Kč, dále příspěvek na bydlení ve výši 5.707 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 2.092 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že z vlastních příjmů dlužnice lze výkonem rozhodnutí postihnout pouze rodičovský příspěvek a s ohledem na uvedené tedy pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře nelze z vlastního příjmu dlužnice použít ničeho, neboť částka ve výši 3.800 Kč nedosahuje ani tzv. nezabavitelné částky. Soud prvního stupně konstatoval, že dle ustanovení § 38 insolvenčního zákona je třeba odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, která činí za pět let trvání oddlužení včetně daně z přidané hodnoty 64.800 Kč. Soud prvního stupně dále uvedl, že závazky dlužnice podle seznamu závazků činí 134.293 Kč a že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 a § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona a uzavřel, že lze přepokládat, že v dalším řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnut, neboť hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a dle ustanovení § 396 odst. 1 insolvenčního zákona tedy bude způsobem řešení úpadku dlužnice konkurs. Soud prvního stupně vyslovil názor, že s ohledem na seznam majetku předložený dlužnicí v případě prohlášení konkursu by zpeněžení majetkové podstaty nestačilo ani k úhradě nákladů řízení a proto byla dlužnice vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že v případě řešení úpadku konkursem činí jen odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. částku nejméně 45.000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je od počátku umožnit řádný výkon činnosti insolvenčního správce a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že složená záloha insolvenčnímu správci umožní vymoci nebo zpeněžit majetek dlužnice a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužnice, popřípadě jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice. Soud prvního stupně uvedl, že za další nutné výdaje, které je třeba hradit ihned, lze považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále náklady soupisu majetkové podstaty, přičemž nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě. Soud prvního stupně uzavřel, že osvobození od platby soudem vyměřené zálohy není možné.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), změny napadeného usnesení tak, že se jí záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá. Uvedla, že se jí její kamarád František Pořízka zavázal přispívat měsíčně částkou 3.000 Kč a z jejího příjmu 15.500 Kč pak lze pro účely oddlužení dále použít částku 3.800 Kč.

Dlužnice k odvolání připojila darovací smlouvu ze dne 13.8.2012, z níž se podává, že byla uzavřena mezi dlužnicí jako obdarovanou a Františkem Pořízkem jako dárcem. Dárce se zavázal počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení obdarované plněním splátkového kalendáře, ke každému 15. dni v měsíci obdarované poskytovat dar ve výši 3.000 Kč po dobu 60 měsíců, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Obdarovaná dar přijala.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je zčásti důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.7.2012 se dlužnice domáhá zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má devět peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce a je v úpadku. Ke svým poměrům dlužnice uvedla, že je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč, přídavky na děti ve výši 500 Kč a 610 Kč, výživné od otce dětí ve výši 2.000 Kč s tím, že celkové její měsíční příjmy činí 14.709 Kč. Dlužnice dále tvrdila, že v posledních třech letech nebyla nikde zaměstnaná a po celou dobu měla příjmy pouze ze sociálních dávek. V bodu 16 návrhu (majetek, které není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pouze pračku, sedačku, televizor, vysavač a další běžné vybavení domácnosti. Pokud se týká závazků, dlužnice odkázala na seznam závazků, který je přílohou č. 1 návrhu. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž dlužnice uvedla obvyklé vybavení domácnosti v aktuální ceně 11.000 Kč. K návrhu dlužnice dále připojila seznam závazků, který opatřila svým podpisem a prohlásila o něm, že je správný a úplný, v němž popsala celkem devět peněžitých závazků vůči osmi věřitelům, každý závazek dlužnice specifikovala důvodem jeho vzniku, aktuální výší a uvedla, zda je závazek zajištěný či nikoliv a zda je vykonatelný či nikoliv a uvedla datum poslední platby závazků s tím, že šest závazků neplatí od roku 2010, jeden závazek neplatí od ledna 2011 a dva závazky neplatí od dubna 2011. V seznamu závazků dlužnice označila dva závazky jako vykonatelné, spisové značky exekučních rozhodnutí jsou z roku 2011. Všechny své závazky (vyjma jednoho) dlužnice uvedla jako závazky po splatnosti. K návrhu dlužnice dále připojila rozpis finančních prostředků, které pobírá, podle něhož celková měsíční částka příjmů dlužnice činí 14.709 Kč a sestává z rodičovského příspěvku 3.800 Kč, z příspěvku na bydlení 5.707 Kč, z příspěvku na živobytí 2.092 Kč, z přídavků na děti 500 Kč a 610 Kč a z výživného pro děti od otce 2.000 Kč. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné prohlášení o nepodnikání s tím, že není podnikatelkou a že její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. K návrhu dlužnice dále připojila mimo jiné oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce v Bruntále ze dne 10.1.2011, z něhož se podává, že dlužnice pobírá rodičovský příspěvek ve výši

3.800 Kč měsíčně a dále oznámení o změně kontaktního místa Úřadu práce v Bruntále ze dne 31.8.2010, z něhož se podává, že dlužnice pečuje o dvě nezletilé děti, jedno ve věku do tří let.

Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud především uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a že dle jeho obsahu a příloh se dlužnice nachází v úpadku, neboť má devět závazků vůči osmi věřitelům, z nichž dva jsou vykonatelné. Dlužnice tedy má závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna s ohledem na své příjmy hradit (§ 3 odst. 1 IZ), dlužnice žádný z peněžitých závazků nesplácí od dubna 2011 a je tedy v platební neschopnosti (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ).

Odvolací soud se dále zabýval přezkumem předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut, neboť hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a že bude třeba dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ rozhodnout o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Při přezkumu tohoto závěru odvolací soud zejména vychází ze skutečnosti (a to ve shodě se soudem prvního stupně), že jediným příjmem dlužnice, jež podléhá výkonu rozhodnutí a lze jej tedy pro oddlužení využít, je rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč a z tohoto svého příjmu by dlužnice s ohledem na nutný odpočet nepostižitelných částek (nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima), nebyla schopna pro účely oddlužení plnit ničeho (§ 398 odst. 3 IZ). Vzhledem k tomu, že dlužnice má dle svého tvrzení movitý majetek pouze nepatrné hodnoty (ve vztahu k jejím závazkům), oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu.

Odvolací soud dále vyšel ze závěru, že dlužnice má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, její nezajištěné závazky činí 134.293,19 Kč, v průběhu odvolacího řízení dne 13.8.2012 dlužnice uzavřela darovací smlouvu, podle níž má pro účely oddlužení dále k dispozici z daru částku 3.000 Kč.

Je tedy třeba se vypořádat s otázkou, zda lze pro účely oddlužení dlužnice použít toliko dar v částce 3.000 Kč měsíčně. Z daru by dlužnice po odečtení odměny a hotových výdajů správce v částce 900 Kč (pokud by správce nebyl plátcem DPH) byla schopna splácet 2.100 Kč měsíčně, za dobu pěti let by tak svým nezajištěným věřitelům uhradila z celkové dlužné částky 134.293,19 Kč cca 93,82 %. Pokud by byl insolvenční správce plátcem DPH, hradila by dlužnice na jeho odměnu a hotové výdaje měsíčně částku 1.080 Kč a pro oddlužení by tedy zůstala částka 1.920 Kč měsíčně, za pět let by z této částky dlužnice uhradila svým nezajištěným věřitelům částku 115.200 Kč, což činí 85,78 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Je nutno uvést, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ). Je rovněž skutečností, že insolvenční zákon dlužníku ukládá, aby po celou dobu po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonával přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, aby o získání příjmu usiloval; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat (§ 412 odst. 1, písm. a/ IZ). Lze rovněž uvést, že celé insolvenční řízení, včetně oddlužení, je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito především jeho majetku, do kterého spadají též příjmy dlužníka. Obecně lze souhlasit i se závěrem, že na oddlužení by se měl svými příjmy podílet především dlužník.

Nicméně každý případ je nutno posuzovat individuálně. V přezkoumávaném případě je dlužnice na mateřské dovolené, pečuje o dvě nezletilé děti, jedno dítě ve věku do tří let, a proto není schopna ze svých příjmů (rodičovského příspěvku-který jediný lze pro účely oddlužení použít) z důvodu odpočtu nezabavitelných částek v rámci oddlužení plnit ničeho. Pokud dlužnice v rámci rodičovské dovolené pečuje o dítě ve věku do tří let, lze jen stěží od ní vyžadovat, aby k získání dalších pravidelných měsíčních příjmů v současné době vyvinula maximální možné úsilí. Proto si dlužnice (ve snaze se oddlužit a poskytnout tak věřitelům alespoň částečné plnění, vědoma si toho, že pouze ze svých příjmů podmínky oddlužení splňovat nebude) zajistila další pravidelný příjem prostřednictvím daru od svého přítele, se kterým je schopna splnit nejen zákonný limit 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nýbrž i částku podstatně vyšší, téměř 94 % nezajištěných pohledávek věřitelů (nebude-li insolvenční správce plátcem DPH) a téměř 86 % pohledávek nezajištěných věřitelů (bude-li insolvenční správce plátcem DPH).

S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že pokud dlužnice všechny shora nastíněné podmínky za využití daru v průběhu oddlužení splnění, půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužnici, ale především pro její věřitele, a to i s ohledem na to, že dlužnice je prakticky nemajetná. Navíc, nastoupí-li dlužnice po ukončení mateřské dovolené do zaměstnání, není vyloučeno, že k očekávanému daru ve výši 3.000 Kč měsíčně se její příjmy v průběhu oddlužení zvýší a bude případně schopna uhradit svým věřitelům 100 % jejich nezajištěných pohledávek a oddlužení splní dříve než za pět let.

S ohledem na změnu příjmové situace dlužnice, která nastala po vydání napadeného usnesení, tj. s ohledem na skutečnost, že se příjem dlužnice na základě darovací smlouvy ze dne 13.8.2012 zvýšil o 3.000 Kč, tj. o částku, kterou lze využít na úhradu odměny a nákladů insolvenčního správce a pro účely oddlužení dlužnice, dospívá odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že lze učinit předběžný závěr, že dlužnice splní podmínku pro oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Z obsahu spisu se ani nepodává, že by dlužnici nebylo možné povolit oddlužení pro nepoctivý záměr dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Lze tudíž předběžně uzavřít, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře lze předpokládat.

Odvolací soud se dále s ohledem na ustanovení § 108 odst. 1,věty první, odst. 2, věty první IZ zabýval otázkou výše zálohy na náklady insolvenčního řízení s ohledem na předběžný závěr o tom, že dlužnici bude možné povolit oddlužení.

Především je třeba uvést, že i pro případ možného řešení úpadku dlužnice formou oddlužení plněním splátkového kalendáře je třeba uložit dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. V době od ustanovení insolvenčního správce do funkce do doby předpokládaného schválení oddlužení budou insolvenčnímu správci vznikat náklady, přičemž po správci nelze spravedlivě požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutné, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Dlužnice (podle svého tvrzení) nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, ať již ve formě hotovosti nebo na účtu u peněžního ústavu, proto je třeba na krytí těchto nákladů složit zálohu, když prostředky k jejich úhradě nelze zajistit jinak.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je, jak správně uvedl již soud prvního stupně, především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrné krátké časové období, kdy správci zpravidla vynakládají výdaje pouze na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých jim v souvislosti s účastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů.

Vzhledem k uvedenému nelze než dospět k závěru, že požadovaná záloha ve výši 50.000 Kč je s ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů správce, jež mu vzniknou v době do schválení oddlužení, nepřiměřeně vysoká. Odvolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že výše zálohy by v těchto případech měla činit 2.000 Kč (srov. usnesení ze dne 29.10.2009, č.j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10, usnesení ze dne 30.10.2009, č.j. KSBR 37 INS 6524/2009, 2 VSOL 347/2009-A-11). Od tohoto závěru se odvolací soud nemá důvod odchylovat a z okolností plynoucích z obsahu spisu se nepodává, že by v dané věci měly správci vzniknout náklady vyšší.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud postupoval dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu