3 VSOL 684/2013-A-9
KSOS 39 INS 16497/2013 3 VSOL 684/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Nový Jičín, Resslova 1213/1, PSČ 741 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2013 č.j. KSOS 39 INS 16497/2013-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 12.6.2013, se dlužnice domáhala, aby bylo rozhodnuto o úpadku a zároveň, aby jí bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. V návrhu uvedla, že s manželem mají deset věřitelů se závazky ve výši 343.761,68 Kč, jež není schopna splácet déle než tři měsíce. Příjmem dlužnice je rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 1.500 Kč. Dlužnice má celkem pět vyživovacích povinností-vůči manželovi a čtyřem dětem. Současně se dlužnice domáhala spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela dlužnice, jež se vede u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 16492/2013. Manžel dlužnice pobírá mzdu ve výši 13.190 Kč, má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem a soudně stanovené výživné ve výši 1.500 Kč. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 108, § 395 odst. 2, písm. b) a § 396 odst. 1 IZ dále uvedl, že z ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ plyne, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení alespoň 30 % závazků dlužníka. Jak vyplývá z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách, činí výše nezajištěných závazků dlužnice 343.761 Kč. Z ustanovení § 398 odst. 3 IZ vyplývá, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Taková částka se určí podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. Soud prvního stupně uzavřel, že podle tohoto nařízení nelze ze současného příjmu dlužnice při pěti vyživovaných osobách srážet žádnou částku, z toho vyplývá, že nelze očekávat splacení 30 % závazků dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnice nevlastní žádný majetek, nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. K návrhu dlužnice na spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela dlužnice soud prvního stupně již nepřihlížel, neboť ani při spojení řízení by dlužníci neměli dostatečné příjmy k uspokojení požadovaných 30 % jejich závazků. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že povolení oddlužení v současné době není možné. Podle soudu prvního stupně pokud bude dlužnice na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkursu, bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, v případě neexistence majetku k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která při konkursu činí 45.000 Kč, a jeho hotových výdajů v souladu s vyhláškou č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud insolvenční řízení dlužnice nespojil s insolvenčním řízením jejího manžela, neboť závazky dlužnice a jejího manžela vznikly za trvání manželství, a tedy se jedná o závazky spadající do společného jmění manželů. V tomto směru dlužnice poukázala na rozhodovací praxi soudů vyššího stupně, především rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Dlužnice soudu prvního stupně dále vytýkala, že nevzal v úvahu smlouvu o důchodu, uzavřenou s Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Kopřivnice, Mniší 140, jíž se zavázal platit dlužnici částku ve výši 3.300 Kč měsíčně, která slouží k navýšení příjmů za účelem splnění podmínek oddlužení. Podle názoru odvolatelky jsou spolu s manželem schopni naplnit jednu ze základních podmínek oddlužení, tedy uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a to plněním splátkového kalendáře, když pravidelná měsíční splátka bude činit minimálně 2.211 Kč. Kromě toho je třeba také vzít v úvahu i tu skutečnost, že pobírá dávky rodičovského příspěvku, který je dávkou dočasného charakteru, jakmile rodičovská dovolená skončí, to je v říjnu 2015, bude si aktivně hledat nové zaměstnání. Podle odvolatelky řešení úpadku konkursem je v daném případě v přímém rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, které musí být vedeno tak, aby žádný z jeho účastníků nebyl nespravedlivě poškozen anebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5, písm. a/ IZ). Soud prvního stupně však nevzal v potaz tu skutečnost, že žádný z věřitelů dlužnice a jejího manžela řešení úpadku konkursem dosud nepožadoval, a že vzhledem ke skutečnosti, že s manželem vlastní pouze movitý majetek v hodnotě asi 19.700 Kč, povede dlužnicí navrhované řešení úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře k mnohem výraznějšímu uspokojení věřitelů, nežli řešení úpadku formou konkursu. Při stanovení výše zálohy soud prvního stupně rovněž nepřihlédl ke všem okolnostem případu. Oba dlužníci mají společné příjmy ve výši asi 29.500 Kč měsíčně, z něhož musí hradit zejména náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienické potřeby, dopravu, telefon, potřeby pro děti apod., a je tedy zřejmé, že vzhledem k této finanční situaci nemohou jednorázově zaplatit soudem prvního stupně požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (navíc každý zvlášť). Podle názoru odvolatelky, pokud insolvenčnímu správci vzniknou v době po rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení nějaké náklady, budou rozhodně nižší nežli soudem prvního stupně požadovaných 50.000 Kč. Pokud insolvenčnímu správci v rámci insolvenčního řízení vzniknou v době po rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení nějaké náklady, bude se jednat maximálně o poštovné, platby za telekomunikační služby a cestovné, přičemž výše těchto nákladů zajisté nepřesáhne 2.000 Kč. V tomto směru odvolatelka rovněž odkázala na rozhodovací praxi soudů vyššího stupně, konkrétně blíže označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby usnesení soudu prvního stupně změnil a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč a současně aby rozhodl o spojení řízení odvolatelky s insolvenčním řízením jejího manžela.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 12.6.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, přičemž jako způsob oddlužení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že je vdaná, vyživovací povinnost má ke svým dětem Lauře anonymizovano , nar. 5.10.2012, Renátě anonymizovano , nar. 26.3.2009, Maxmiliánu anonymizovano , nar. 19.4.2011 a Patriku anonymizovano , nar. 14.12.2003. Spolu s manželem Lukášem Glöcklem mají ve společném jmění manželů celkem čtrnáct závazků vůči deseti nezajištěným věřitelům v celkové výši cca 343.761,68 Kč, dvanáct jejich peněžitých závazků je po dobu delší 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti a současně jedenáct z těchto peněžitých závazků je již po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti. Tyto závazky již nejsou schopni platit, a nacházejí se v platební neschopnosti. Dále uvedla, že v současné době pobírá od Úřadu práce České republiky dávky rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč měsíčně a na základě dohody o pracovní činnosti, uzavřené se zaměstnavatelem Česká pošta, s.p. má další příjem ve výši asi 1.500 Kč měsíčně čistého. Manžel dlužnice má průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele Dušan Švestka se sídlem Šenov u Nového Jičína, Suvorovova 573, identifikační číslo: 46721053, ve výši asi 13.190 Kč, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou, a dále pobírá od Úřadu práce České republiky příspěvek na bydlení ve výši 7.443 Kč měsíčně. Kromě vzájemné vyživovací povinnosti má dlužnice vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem, jež má ve své péči. Dlužnice také uvedla, že uzavřela s Jiřím anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Kopřivnice, Mniší 140, smlouvu o důchodu, na základě které se Jiří Vítovec zavázal přispívat jí částkou 3.300 Kč měsíčně. Z příjmu dlužnice a z tohoto příjmu ze smlouvy o důchodu by tak byli spolu s manželem schopni za dobu pěti let zaplatit částku asi 106.200 Kč, tedy více než 30 % jejich závazků. Současně dlužnice navrhla, aby insolvenční soud spojil ke společnému řízení insolvenční řízení dlužnice a jejího manžela. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný, a podpisem dlužnice), vyplývá, že dlužnice má celkem deset věřitelů, vůči nimž má čtrnáct nezajištěných závazků, výše těchto nezajištěných závazků činí celkem 343.761,68 Kč, podle seznamu majetku (rovněž opatřeného prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem dlužnice), dlužnice nevlastní nemovitosti, vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti celkem v hodnotě 19.700 Kč, nemá žádné pohledávky za třetími osobami.

Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že u Krajského soudu v Ostravě podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Lukáš Glöckl (řízení je vedeno pod sp. zn. KSOS 39 INS 16492/2013). Ve vylíčení rozhodujících skutečností dlužník uvedl tytéž údaje, které uvedla ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužnice Michaela anonymizovano . Dlužník ve svém insolvenčním návrhu rovněž poukázal na to, že insolvenční návrh podala i jeho manželka, a navrhl, aby insolvenční soud insolvenční řízení o těchto návrzích spojil. Usnesením ze dne 27.6.2013 č.j. KSOS 39 INS 16492/2013-A-3 Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi Lukáši anonymizovano povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když dovodil, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět, toto usnesení Krajského soudu v Ostravě však bylo k odvolání dlužníka usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.8.2013 č.j. KSOS 39 INS 16492/2013, 1 VSOL 685/2013-A-9 zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit.

Nutno uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Se zřetelem na tento výklad je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Je třeba uvést, že obsah odůvodnění vyhotovení nemeritorních usnesení není stanoven (srov. ustanovení § 169 o.s.ř.), proto postačuje, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení. Nicméně tyto důvody musí být způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 10/2009). Jako takové tudíž musí být způsobem zákonem předepsaným (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) odůvodněno tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2010 sp. zn. KSPH 38 INS 2035/2010, 3 VSPH 286/2010-A).

V přezkoumávané věci se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na konstatování, že příjmem dlužnice je rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 1.500 Kč, a že dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. nelze ze současného příjmu dlužnice při pěti vyživovaných osobách srážet ničeho, aniž by jakkoliv odůvodnil, proč nepřihlédl i k dalším příjmům dlužnice, která ve svém návrhu tvrdí (a současně připojenou listinou dokládá), že bude mít příjem na základě smlouvy o důchodu, uzavřené s Jiřím anonymizovano , který se zavázal přispívat jí částkou 3.300 Kč měsíčně.

To činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat návrhem dlužnice na povolení oddlužení, a bude se opětovně zabývat návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela. Pouze v případě, dospěje-li k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, eventuelně že ve spojeném řízení by z příjmů obou nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými, anebo závazky výlučnými vzniklými za trvání manželství, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí i zdůvodní, proč nebylo možno oddlužit dlužnici ve společném řízení s jejím manželem.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu