3 VSOL 682/2012-A-11
KSOS 22 INS 14786/2012 3 VSOL 682/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jany Havrlantové, nar. 22.11.1952, bytem Opava, E. Beneše 15, PSČ 747 05, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2012, č.j. KSOS 22 INS 14786/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka ve výši alespoň 30 %, pokud tito věřitelé nesouhlasí s nižším plněním. Dlužnice v seznamu závazků uvedla, že má nezajištěné závazky ve výši 362.473 Kč, čistý příjem neuvedla vůbec a aktuální příjem za rok 2012 ani přes výzvu nedoložila. Podle doloženého činí starobní důchod dlužnice v r. 2011 pouze 7.936 Kč měsíčně. Dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi. Výše příjmu dlužnice nepostačuje ani k uhrazení zálohy na odměnu insolvenčního správce a očekávané uspokojení věřitelů plněním splátkového kalendáře činí 0 % . Dlužnice sice uvedla, že má příjem z práce z domova ve výši 7.000 Kč, tento příjem však nedoložila. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nevlastní hodnotnější majetek. Oddlužení v případě dlužnice tak nepřichází v úvahu a jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice se jeví konkurs. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně uzavřel, že je nezbytné vyzvat dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že částku ve výši 50.000 Kč nemá. Nabízí jiné východisko , s tím, že od měsíce října 2012 bude mít k důchodu ještě jeden příjem podložený pracovní smlouvou. Tvrzenou pracovní smlouvu dlužnice do spisu nepředložila.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 18.6.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má dvanáct věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů a tyto závazky není schopna plnit. Ke svým příjmům dlužnice uvedla, že v následujících pěti letech bude pobírat starobní důchod a neustále hledá přivýdělek domů. K výzvě insolvenčního soudu usnesením ze dne 28.6.2012, č.j. KSOS 22 INS 14786/2012-A-3 dlužnice doplnila svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, předložila seznam závazků, seznam majetku a prohlášení, že nemá žádné zaměstnance s tím, že tyto seznamy opatřila údajem, že jsou správné a úplné, a svým podpisem, a oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši vypláceného důchodu od lednové splátky 2011. Dále soudu předložila podepsané prohlášení (s uvedením údaje, že je úplné a správné) o tom, že od 1.8.2012 si našla přivýdělek jako práci z domu , podloženou smlouvou s předpokládaným výdělkem cca 7.000 Kč. V seznamu závazků dlužnice uvedla dvanáct blíže označených závazků celkem ve výši 362.473 Kč. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení plyne, že od lednové splátky 2011 dlužnici náleží 7.936 Kč měsíčně a celkem jí bude vypláceno 7.205 Kč měsíčně. Podle údajů uvedených v seznamu majetku vlastní dlužnice pouze obvyklé vybavení domácnosti.

Na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči svým dvanácti věřitelům déle než 30 dnů po splatnosti, a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna je splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu -na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující (z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení) posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje základní podmínku oddlužení spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužnice doložila, že jejím příjmem je vyplácený důchod, který jí náleží od lednové splátky 2011 ve výši 7.936 Kč měsíčně a vyplácen je jí ve výši 7.205 Kč měsíčně. Jiné příjmy dlužnice nedoložila, a nedoložila ani, že by u ní v tomto směru v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně, jak ve svém odvolání tvrdila.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že u dlužnice, jejímž příjmem je v současné době důchod, který je jí vyplácen ve výši 7.205 Kč měsíčně, je vdaná a vyživovací povinnost má ke svému manželovi, nelze použít pro oddlužení z příjmu žádnou částku, a vzhledem k tomu, že dlužnice nevlastní žádný hodnotný majetek, nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, takže jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs.

Po vyhodnocení zjištění, učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nevlastní hodnotnější movitý majetek, a tudíž složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových, tj. cestovních nákladů, tj. poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu