3 VSOL 681/2015-B-18
KSOS 38 INS 5862/2013 3 VSOL 681/2015-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Filipa anonymizovano , anonymizovano , bytem Šrámkova 1278/12, Opava-Kateřinky, PSČ: 747 05, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání věřitele Komerční banka, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1, PSČ: 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.4.2015, č.j. KSOS 38 INS 5862/2013-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud udělil souhlas insolvenční správkyni Mgr. Magdaleně Gebauerové k vydání výtěžku zpeněžení majetku dlužníka ve výši 898.712,80 Kč zajištěnému věřiteli Komerční banka a.s. Na odůvodnění uvedl, že dne 20.3.2015 požádala insolvenční správkyně soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužníka věřiteli Komerční banka a.s. jako zajištěnému věřiteli. V žádosti sdělila, že majetek (soubor nemovitostí, vedených pod položkou č. 1 soupisu majetkové podstaty), který byl předmětem zajištění pro pohledávku zajištěného věřitele Komerční banka, a.s. přihlášenou ve výši 1.430.393,43 Kč, zpeněžila za částku 1.000.050 Kč. Náklady spojené se zpeněžením majetku činily 42.000 Kč a odměna, která jí v souladu s ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. přísluší, činí 109.287,20 Kč. Návrh insolvenční správkyně byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 24.3.2015 a námitky proti němu podány nebyly. Na tomto základě soud udělil insolvenční správkyni souhlas k vydání částky 898.712,80 Kč zajištěnému věřiteli Komerční banka, a.s.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání zajištěný věřitel Komerční banka, a.s. (dále též jen odvolatel ), který namítl, že k návrhu insolvenční správkyně se před jeho odesláním soudu vyjádřil tak, že s ním nevyjádřil svůj souhlas . Podle odvolatele je napadené usnesení v rozporu s úpravou o určení odměny insolvenčního správce účinné do 31.12.2013, která je v této věci rozhodná, neboť úpadek dlužníka byl zjištěn ke dni 28.11.2013. Odvolatel tvrdil, že výše odměny insolvenční správkyně je určena chybně, protože podle příslušné úpravy není odměna samotná součástí základu pro její výpočet; taková úprava byla do právního předpisu vložena až zákonem č. 398/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014. Podle propočtu odvolatele činí částka připadající na výtěžek pro zajištěného věřitele a současně odměnu insolvenční správkyně 1.008.000 Kč, z této částky mělo být na uspokojení zajištěného věřitele určeno 909.008,93 Kč, což je základ pro výpočet odměny insolvenční správkyně, která činí 81.810,80 Kč, včetně DPH ve výši 17.180,27 Kč potom 98.991,07 Kč. V souvislosti s výpočtem odměny insolvenční správkyně odvolatel odkazoval na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze , konkrétně na jeho rozhodnutí sen. zn. 1 VSPH 404/2010 a 2 VSPH 1613/2012, případně i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 11.8.2014 č.j. KSPH 40 INS 14469/2013-B-16. Dále argumentoval úpravou vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, konkrétně na její ustanovení § 5 odst. 3, z něhož vyplývá, že odměna exekutora se počítá z částky očištěné od nákladů zpeněžení a rovněž od samotné odměny . V odvolacím řízení navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že částka určená k vydání zajištěnému věřiteli bude činit 909.008,93 Kč.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutkové závěry soudu prvního stupně, že odvolatel je zajištěným věřitelem a že předmět zajištění jeho pohledávky, přihlášené a zjištěné v insolvenčním řízení dlužníka ve výši 1.430.393,43 Kč, byl zpeněžen za částku 1.050.000 Kč, nejsou v odvolání zpochybněny a odpovídají obsahu spisu, stejně jako to, že náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění činily 42.000 Kč, a odvolací soud při přezkumu napadeného usnesení z těchto zjištění vychází. Odvolatel brojí pouze proti způsobu výpočtu odměny insolvenční správkyně a argumentuje úpravou ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb. (dále též jen vyhláška ), tedy právní úpravou účinnou do 31.12.2013.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky, odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli v rozsahu od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč 90.000 Kč a 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

S názorem odvolatele, že odměnu insolvenční správkyně je třeba určit podle právní úpravy účinné do 31.12.2013 se odvolací soud ztotožňuje, neboť úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2013, č.j. KSOS 38 INS 5862/2013-A-23 (viz. článek II. vyhlášky č. 398/2013 Sb.). S jeho výkladem ust. § 1 odst. 2 vyhlášky však souhlasit nelze. Argumentace odvolatele spočívá v tom, že základ, z něhož se odměna určuje příslušným koeficientem, je dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele , z čehož odvolatel dovozuje, že odměnu je třeba určit z částky, která je zajištěnému věřiteli skutečně vydána, tedy z částky čistého výtěžku , který se vypočítá jako rozdíl částky získané zpeněžením a částky, která je součtem nákladů se správou a zpeněžením a odměnou insolvenčního správce. Zatímco v případě výpočtu odměny ze základu, určeného jako rozdíl částky získané zpeněžením a částky nákladů spojených se správou a zpeněžením, je odměna vyšší (o částku vypočítanou příslušným koeficientem z odměny), v případě základu určeného dle odvolatele je odměna nižší, neboť základ se snižuje o částku (budoucí) odměny.

Přestože je odvolacímu soudu známa rozdílná praxe soudů při určování základu výše odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013, dle jeho přesvědčení není důvod vykládat danou úpravu tak, že základem pro určení výše odměny je částka snížená o tuto odměnu samotnou. Principem insolvenčního řízení je nejen co nejvyšší uspokojení věřitelů dlužníka, ale rovněž spravedlivost, která se projevuje i tím, že insolvenčnímu správci za výkon jeho funkce přísluší spravedlivá odměna, která se hradí především z majetkové podstaty. Principem každého soudního procesu je transparentnost, která se neslučuje se složitými procesními postupy, včetně pravidel pro určení výše nároků (soukromých) osob, které v rámci procesu na základě pověření soudem vykonávají veřejnoprávní funkci. Výklad ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky předestřený odvolatelem znamená výpočet odměny z předem neznámé základny, k níž je třeba dojít matematickou operací, která je zejména z pohledu běžného dlužníka -spotřebitele náročná. Z těchto důvodů je dle odvolacího soudu třeba pojem odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky vykládat tak, že touto částkou je výtěžek zpeněžení předmětu zajištění po odpočtu nákladů spojených s jeho správou a zpeněžením.

V této věci je základem pro výpočet odměny insolvenční správkyně ( částka určená k vydání zajištěnému věřiteli ) částka 1.008.000 Kč (1.050.000-42.000), odměna z této částky činí 90.320 Kč (90.000 Kč a 4 % z 8.000 Kč představuje 320 Kč), daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny představuje 18.967,20 Kč a odměna včetně DPH (ust. § 38 odst. 1 IZ) potom činí 109.287,20 Kč. Výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli (ust. § 298 odst. 2 IZ) představuje částku 898.712,80 Kč (1.008.000-109.287,20).

K argumentaci odvolatele ustálenou rozhodovací praxí Vrchního soudu v Praze odvolací soud uvádí jen to, že například v rozhodnutí ze dne 27.3.2012 sen. zn. 1 VSPH 314/2012 Vrchní soud v Praze akceptoval právě shora popsaný způsob výpočtu odměny insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (skutečnost, že se týkal úpravy ust. § 1 odst. 2 vyhlášky účinné do 31.12.2012 není pro výklad uvedeného ustanovení i po 1.1.2013 významná). Současně je třeba poukázat na rozhodovací praxi Vrchního soudu v Olomouci, který se svém rozhodnutí ze dne 25.7.2012 sen. zn. 2 VSOL 348/2012 vyjádřil k uvedené úpravě shodně.

K námitce odvolatele, kterou argumentoval ke způsobu určení výše odměny exekutora podle vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora odvolací soud odkazuje na úpravu ustanovení § 7 IZ a rovněž na výše zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v němž odvolací soud vysvětlil, že činnost insolvenčního správce a exekutora nelze z hlediska jejich účelu směšovat, a to ani z hlediska principu jejich odměňování.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a zajištěnému věřiteli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu