3 VSOL 681/2013-A-9
KSOL 10 INS 10881/2013 3 VSOL 681/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Vladimíry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bohutíně 65, PSČ 789 62, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 21.6.2013 č.j. KSOL 10 INS 10881/2013-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v případě dlužnice se jedná v pořadí již o pátý insolvenční návrh, přičemž již v předchozích řízeních soud prováděl šetření k posouzení otázky, zda je návrhem dlužnice na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenční zákona. Soud vychází ze zjištění, která vyšla najevo již v případě prvního návrhu na zahájení insolvenčního řízení, kdy bylo zjištěno, že ke dni zahájení prvního insolvenčního řízení, to je 4.1.2012, dlužnice není zapsána v evidenci katastru nemovitostí jako vlastnice žádných nemovitostí. Ze seznamu, který dlužnice předložila také vyplynulo, že dlužnice nevlastní žádný majetek, až na věci osobní potřeby a běžného vybavení bytu. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to listu vlastnictví č. 430 pro katastrální území Bohutín nad Moravou soud zjistil, že dlužnice společně s manželem byla spoluvlastnicí bytové jednotky č. 136/16 umístněné v budově č.p. 136 a spoluvlastnicí podílu o velikosti 409/10000 na společných částech budovy č.p. 136 a pozemku parc. č. St. 176. Současným vlastníkem těchto nemovitostí je Ondřej anonymizovano , anonymizovano , který je synem dlužnice Vladimíry anonymizovano a který tyto nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 5.12.2011 s právními účinky vkladu ke dni 7.12.2011. Soud vyhodnotil jednání dlužnice jako jednání sledující nepoctivý záměr, když převodem nemovitostí na syna se dlužnice zbavila podstatné části svého majetku, a to zcela bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, když právní účinky vkladu vlastnického práva pro Ondřeje anonymizovano k nemovitostem nastaly dnem 7.12.2011 a k sepsání návrhu na povolení oddlužení došlo ještě téhož dne. Jak vyplývá ze seznamu závazku, dlužnice zastavila platby vůči svým věřitelům v měsíci listopadu 2011 (v případě věřitele PPF B2 B.V. se tak stalo již v listopadu 2010), tedy dříve, než došlo k převodu předmětných nemovitostí. Soud má za to, že bezúplatným převodem na osobu dlužnici blízkou poškodila dlužnice své věřitele a byl by tak dán důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu. Právní úkon dlužnice, kterým převedla nemovitosti na syna, tak znemožnil zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužnice na schůzi věřitelů za tím účelem svolané. Návrh dlužnice na povolení oddlužení by tak byl zamítnut a jediným možným řešením způsobu úpadku dlužnice je konkurs. S ohledem na majetek dlužnice a neexistenci pohotových finančních prostředků existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy zajistí prostředky ke krytí nákladů insolvenčního správce již od okamžiku zjištění úpadku dlužnice, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice a uplatněním neplatnosti či neúčinnosti právních úkonů dlužnice. Vzhledem k tomu, že v případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč a v průběhu konkursního řízení je možno důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, je na místě uložit dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvádí, že na odstartování pětiletého procesu oddlužení postačí, aby složila předem na odměnu svého správce, kterého soud určí, nejníže 3.000 až 5.000 Kč. Ze zálohy se hradí odměna správci jen do okamžiku, než soud oddlužení povolí, což trvá zpravidla dva až tři měsíce. Další měsíční odměna se platí správci na základě plnění splátkového kalendáře. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který její návrh na povolení oddlužení vyhodnotil jako návrh podaný s nepoctivým záměrem. Tvrdí, že nemovitost (byt) v obci Bohutín, kterou vlastnila, si opravil její syn Ondřej a když mu sdělila, že je nucena vyhlásit na sebe osobní bankrot, požádal ji, aby mu nemovitosti darovala, a to z toho důvodu, že sám do bytu investoval své finanční prostředky a nechce o byt přijít. Tvrdí, že veškeré dluhy zavinila sama a špatnou investicí způsobila zadlužení rodiny. Její manžel Petr anonymizovano podal rovněž návrh na povolení oddlužení současně s ní a má za to, že při jejich společných příjmech jsou schopni uhradit po dobu pěti let téměř 100 % veškerých dluhů. Podle obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužnice se domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, aby došlo ke snížení zálohy.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u insolvenčního soudu dne 18.4.2013, přičemž ze strany dlužnice se jedná o v pořadí pátý insolvenční návrh, když předchozí řízení o insolvenčních návrzích skončila zastavením řízení pro nezaplacení zálohy. Dlužnice tvrdí, že má celkem osmnáct peněžitých závazků u devíti věřitelů v celkové výši 1.098.075,51 Kč včetně příslušenství. Vzhledem k jejím příjmům jsou pro ni měsíční splátky neúnosné a přesahují rodinné příjmy, proto nedochází k řádnému plnění většiny z těchto závazků a jsou po splatnosti delší než 30 dnů z čehož vyplývá, že je v úpadku. Dlužnice tvrdí, že s ohledem na zamítnutí předešlých insolvenčních návrhů z důvodu převedení nemovitosti na syna Ondřeje anonymizovano navrhuje, že zaplatí 100 % závazků, proto insolvenční návrh podává i její manžel a žádá soud, aby její insolvenční řízení spojil s insolvenčním řízením jejího manžela. Ohledně manžela dlužnice uvedla, že je zaměstnancem u firmy OP Papírna s.r.o. na dobu neurčitou a jeho měsíční příjem činí 18.300 Kč. Ohledně svých příjmů uvádí, že má přislíbeno zaměstnání na hlavní pracovní poměr u společnosti ALFA-BETA servis úklidové služby s.r.o. se sídlem v Zábřehu ve výši mzdy minimálně 7.500 Kč. Uvádí, že pokud se oba jejich příjmy spojí, společný příjem tak bude činit 25.800 Kč z čehož vyplývá, že za pět let by mohli zaplatit 1.548.000 Kč. Ohledně svého majetku dlužnice uvedla, že vlastní toliko běžné věci osobní potřeby a věci tvořící vybavení bytu. Z listin, které měl insolvenční soud k dispozici v případě prvního insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOL 10 INS 134/2012 vyplývá, že dlužnice společně s manželem byla spoluvlastnicí bytové jednotky č. 136/16 a dále byla spoluvlastnicí podílu ve výši 409/10000 na společných částech domu a pozemků č.p. 136 a pozemku p.č. St. 176 v katastrálním území Bohutín nad Moravou. Tyto nemovitosti byly darovací smlouvou ze dne 5.12.2011 s právními účinky vkladu ke dni 7.12.2011 převedeny na syna dlužnice Ondřeje anonymizovano , přičemž první insolvenční návrh byl sepsán 7.12.2011 a podán u insolvenčního soudu 4.1.2012. Ze seznamu závazků dlužnice pak vyplývá, že dlužnice k datu, kdy uzavírala darovací smlouvu, to je ke dni 5.12.2011, zastavila platby veškerých svých osmnácti závazků s tím, že u naprosté většiny závazků byly provedeny poslední úhrady v měsíci listopadu 2011, přičemž některé ze závazků byly splatné již v březnu 2011, respektive červenci a říjnu 2011.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených, jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Ze zjištění z obsahu spisu, jakož i z listin založených ve spise sp. zn. KSOL 10 INS 134/2012 vyplývá, že dlužnice v prosinci 2011, kdy již nehradila žádný ze svých osmnácti závazků vůči svým věřitelům, bezplatně (to je bez získání protihodnoty) společně s manželem převedla na svého syna jediný hodnotný majetek, bytovou jednotku společně se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v kat. území Bohutín nad Moravou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně toto jednání dlužnice považuje za jednání, kterým dlužnice poškodila své věřitele, když věřitelům znemožnila možnost vybrat si, zda budou prosazovat oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Nebýt převodu nemovitostí bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení, mohli by si věřitelé vybrat, zda budou požadovat uspokojení svých pohledávek z prodeje nemovitostí, případně by si též mohli odhlasovat kombinovaný způsob oddlužení, to je jednak zpeněžením majetkové podstaty a jednak plněním splátkového kalendáře. Byť není známa hodnota nemovitého majetku, je nepochybné, že nezajištění věřitelé by mohli být uspokojeni v daleko větší míře, než při plněním splátkového kalendáře. Nelze přisvědčit dlužnici, že společně se svým manželem, by byli schopni uspokojit své věřitele v rozsahu 100 % jejich pohledávek. Dlužnice v podaném insolvenčním návrhu uvádí, že její příjem by měl být ve výši 7.500 Kč, s ohledem na výši tohoto příjmu a výši závazků by dlužnice z tohoto příjmu nebyla schopna poskytnout svým věřitelům žádnou částku pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem. Z příjmu manžela ve výši 18.300 Kč by bylo možno pro účely plnění oddlužení v rámci splátkového kalendáře použít částku 7.687 Kč, což znamená, že za pět let trvání oddlužení, pokud by správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, by manžel dlužnice byl schopen zaplatit věřitelům 36,05 % jejich pohledávek. Neplatí úvaha dlužnice, že jejich společný příjem bude činit 25.800 Kč měsíčně; při společném oddlužení manželů, se příjmy obou manželů nesčítají, příjem každého z manželů se posuzuje zvlášť, a zvlášť se také posuzuje, kolik ze svého příjmu každý z manželů by mohl poskytnout jako měsíční srážku pro účely oddlužení. Nelze proto uzavřít, že dlužnice se nyní snaží se svými věřiteli, které svým jednáním poškodila, vypořádat poctivě tak, že jim nabízí 100% uspokojení jejich pohledávek.

Námitka dlužnice, že motivem převodu nemovitosti na syna bylo to, že syn investoval do bytu své finanční prostředky a nechtěl o byt přijít, nemůže být důvodná. Pro posouzení poctivosti návrhu na povolení oddlužení v souvislosti s dispozicí dlužníka se svým majetkem je významné zejména to, jaký mělo jednání dlužníka dopad na práva jeho věřitelů (objektivní hledisko).

Z výše uvedených důvodů se odvolací soud proto ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, a proto je důvodný předpoklad, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut a na její majetek bude prohlášen konkurs.

Dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky a jejím jediným majetkem jsou věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti. Tato majetková situace neskýtá záruku úhrady ani konečných nákladů insolvenčního řízení. Proto je prostředků ze zálohy třeba nejen na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení spojených s činností správce při zjišťování a zajišťování majetku dlužnice, ale rovněž jako jistoty pro zaplacení konečných nákladů, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, která v případě řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Proto je požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč v této věci důvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 9. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu