3 VSOL 676/2016-A-13
KSOS 40 INS 5681/2016 3 VSOL 676/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Jozefa anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 10033670, bytem Havířov-Město, Edisonova 522/5, PSČ 736 01, korespondenční adresa: Ostrava-Kunčice, Blokova 310, PSČ 719 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.2016, č.j. KSOS 40 INS 5681/2016-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že dlužník doručil soudu dne 9.3.2016 podání, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž se jedná o opakovaný návrh, insolvenční řízení o jeho předchozím insolvenčním návrhu bylo zastaveno dne 3.3.2016 pro zpětvzetí návrhu. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má vůči šesti věřitelům šest peněžitých závazků ve výši celkem 1.842.461 Kč, a že má závazky z podnikání. Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že nevlastní nemovitý majetek a mimo obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí nemá ani žádný movitý majetek. V návrhu dlužník sdělil, že byl v posledních pěti letech odsouzen za majetkovou trestnou činnost a k návrhu připojil výpis z rejstříku trestů, z něhož soud vzal za osvědčeno, že dlužník byl dne 9.9.2015 pravomocně odsouzen za zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4, písm. d) zákona č. 140/1961 isir.justi ce.cz

Sb. Z rozsudku vydaného Okresním soudem ve Vsetíně dne 3.6.2015 pod sp. zn. 2 T 208/2014 soud zjistil, že dlužník v době od 3.12.2012 do ledna roku 2014 jako jediný jednatel a společník společnosti JONAPOD s.r.o. (správně JONAPOD s.r.o. v likvidaci ) odebral od společnosti V-PODLAHY, s.r.o. zboží, které neměl v úmyslu zaplatit, a tím způsobil poškozenému škodu nejméně ve výši 282.599 Kč. Dále uzavřel s manželi Chwistkovými dvě smlouvy o půjčce a poté, před převodem svého obchodního podílu ve společnosti JONAPOD s.r.o. , s nimi uzavřel fiktivní smlouvu , podle níž dluží manželům Chwistkovým finanční prostředky společnost JONAPOD s.r.o. , nikoliv on sám, ačkoliv věděl, že dlužná částka 395.000 Kč nebude společností zaplacena a nebude ji muset vracet ani on. Tím způsobil manželům Chwistkovým škodu 394.990 Kč. Označeným rozsudkem trestního soudu byl dlužník uznán vinným zločinem podvodu a podmíněně odsouzen k trestu odnětí svobody, přičemž mu bylo uloženo uhradit poškozeným způsobenou škodu celkem ve výši 677.589 Kč. Soud prvního stupně vyložil, že na nepoctivý záměr dlužníka, který byl v posledních pěti letech před podáním návrhu pravomocně odsouzen za majetkovou trestnou činnost, by bylo možno nepřímo usuzovat z pohledu ustanovení § 326 odst. 2 insolvenčního zákona, a rovněž z celkového přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, když v předchozím insolvenčním návrhu dlužník neuvedl, že byl půl roku před zahájením insolvenčního řízení odsouzen za majetkovou trestnou činnost, jak mu ukládá ustanovení § 23 odst. 1, písm. f/ vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, dále, že v době od 1.1.2013 do 31.12.2017 a v době od 9.11.2015 do 31.12.2015 měl přerušeno živnostenské oprávnění k části svých živností a nesdělil, že v době od roku 2000 do 18.3.2013 byl jediným jednatelem a společníkem společnosti JONAPOD s.r.o. , naopak prohlásil, že nemá závazky z podnikání. V insolvenčním návrhu, kterým bylo zahájeno toto insolvenční řízení, již uvedené skutečnosti zmínil. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr a dosavadní výsledky řízení dokládají jeho nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, i proto, že nesdělil, jak naložil s částkou 677.589 Kč, o kterou se obohatil, přičemž na způsobenou škodu ničeho neuhradil. V návrhu výslovně neuvedl, že závazky vůči oběma poškozeným jsou závazky z titulu náhrady škody způsobené úmyslným podvodným jednáním, kterého se dopustil v době, kdy měl další splatné závazky (v této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL 1191/2014). Na základě všech těchto okolností soud uzavřel, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, jeho návrh bude třeba dle ustanovení § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítnout a současně podle ustanovení § 396 insolvenčního zákona rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Vzhledem k tomu, že dlužník disponuje pouze movitými věcmi v odhadované ceně 7.000 Kč a nemá majetek, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, a s přihlédnutím k tomu, že v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč, soud uložil dlužníku zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Dle jeho obsahu žádal o změnu napadeného usnesení tak, aby mu zálohová povinnost nebyla uložena. Popřel, že svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr s tím, že své závazky chce řešit, je si vědom, že byl odsouzen za majetkovou trestnou činnost, netušil však, že v předchozím insolvenčním řízení doložený výpis z trestního rejstříku ze dne 10.11.2015 neobsahoval záznam o jeho odsouzení za trestný čin dle rozsudku ze dne 3.6.2015. Poukázal na to, že k výzvě soudu vše řádně doplnil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na zjištění soudu prvního stupně o skutečnostech uvedených v insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, kterým bylo zahájeno toto insolvenční řízení, a rovněž na obsah jeho návrhu podaného v předchozím insolvenčním řízení, zjištění vyplývající z označeného rozsudku trestního soudu, výpisu z trestního rejstříku a zjištění o průběhu předchozího insolvenčního řízení. Ke skutkovému stavu věci je třeba doplnit, že dlužník v bodě 07 návrhu mimo jiné uvedl, že byl odsouzen za majetkovou trestnou činnost a přikládá rozsudek, který je označen jako příloha č. 7 v seznamu příloh (bod 21 formulářového návrhu). V bodě č. 12 insolvenčního návrhu dlužník sdělil, že od roku 2000 do 18.3.2013 byl jednatelem společnosti JONAPOD s.r.o. a OSVČ , v současnosti má podnikatelská oprávnění přerušena. Dle připojeného seznamu závazků, obsahujícího zákonné náležitosti, má dlužník také závazek vůči věřiteli Komerční banka, a.s., identifikační číslo osoby: 45317054 ve výši 1.075.000 Kč splatný od 21.2.2002, závazek vůči Edwardu a Jaroslavě Chwistkovým ve výši 394.990 Kč splatný od roku 2009 a závazek vůči věřiteli V-PODLAHY, s.r.o., se sídlem Vsetín, Na Hrázi 1603 ve výši 282.590 Kč splatný od roku 2009 , k němuž sdělil, že se jedná o pohledávku z podnikání . Dále označil závazek vůči věřiteli Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj ve výši 74.085 Kč splatný od 15.12.2015, který doložil počítačovou sestavou označenou jako opis vybraných údajů daně z příjmu fyzických osob za rok 2013 , vyhotovenou Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, opatřený otiskem razítka a podpisem, z něhož vyplývá, že daň z ostatních příjmů ve výši 1 mil. Kč činí 74.085 Kč. K návrhu rovněž připojil přiznání dlužníka k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2013, z jehož přílohy č. 2 vyplývá, že příjem 1 mil. Kč vznikl na základě prodeje nemovitosti. Dle rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3.6.2015, č.j. 2 T 208/2014-4048 je dlužník vinen, že v době od 3.12.2012 do 23.1.2013 ve Vsetíně jako jediný společník a jednatel firmy JONAPOD s.r.o., se sídlem Ostrava-Kunčice, Blokova 310/9 odebral od firmy V-PODLAHY, s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, Na Hrázi 1603 na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 1.3.2012 zboží v hodnotě 282.599 Kč, ačkoliv je neměl v úmyslu zaplatit. Tím spáchal zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4, písm. d) trestního zákoníku a je povinen zaplatit poškozenému V-PODLAHY, s.r.o. škodu ve výši 285.599 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 5.8.2014 do zaplacení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 23 odst. 1, písm. f) vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále též jen vyhláška ), návrh na povolení oddlužení obsahuje údaje o nezahlazených pravomocných odsouzeních dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu dlužníka lze uzavřít, že insolvenční návrh obsahuje dostatečná skutková tvrzení o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, neboť z něj vyplývá, že má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Soud prvního stupně se proto správně zabýval tím, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy.

Soud prvního stupně v této věci uzavřel, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr a k plnění svých povinností v insolvenčním řízení přistupuje nedbale, jeho návrh na povolení oddlužení bude tudíž zamítnut a jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení soud dovozuje s přihlédnutím k úpravě ustanovení § 326 odst. 2 IZ z pravomocného odsouzení dlužníka za majetkovou trestnou činnost v posledních pěti letech před podáním insolvenčního návrhu a z okolností předchozího insolvenčního řízení dlužníka, respektive z toho, že dlužník v předchozím insolvenčním návrhu neuvedl údaje, které v něm měly být uvedeny.

K tomu odvolací soud uvádí, že poctivost záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení je upravena speciálně v ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, jehož výklad podal Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí (viz např. shrnutí dosavadní judikatury k této problematice uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.2015 sen zn. 29 NSČR 47/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2016). Analogické použití ustanovení § 326 odst. 2 IZ je tudíž při posuzování poctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení vyloučeno.

Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ, toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012 sen zn 29 NSČR 32/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 112/2012).

Soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že dlužník ve svém předchozím insolvenčním návrhu, doručeném soudu dne 21.12.2015, skutečně neuvedl, že byl odsouzen za trestný čin majetkové povahy, jak mu ukládá ustanovení § 23 odst. 1, písm. f) vyhlášky, byť v řízení nevyšlo najevo, že tak činil úmyslně za účelem získání výhody (srov. mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2016). Vytýkané pochybení v pořadí druhém insolvenčním návrhu však napravil a chybějící skutečnosti (pro jejichž neuvedení soud dovodil jeho nepoctivost) v tomto dalším insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedl. V tomto insolvenčním řízení tak nelze z předchozího pochybení dlužníka, bez dalšího dovozovat jeho nepoctivost i v nynějším řízení, neboť takový postup by fakticky znamenal, že dlužník by své pochybení nemohl následně napravit.

Dovozoval-li soud prvního stupně nepoctivost podaného návrhu na povolení oddlužení dále i z té skutečnosti, že dlužník v návrhu neuvedl, jak naložil s částkou

677.589 Kč, o kterou se obohatil v roce 2013, kdy měl další splatné závazky, a že na způsobenou škodu 677.589 Kč ničeho neuhradil, je třeba uvést, že dlužník nemá povinnost v návrhu na povolení oddlužení tvrdit, jak naložil s finančními prostředky, které představují jeho dluhy. Soudu nicméně nebrání vyzvat dlužníka k takovému sdělení, v přezkoumávané věci však soud k této otázce žádné šetření neprováděl. Ze seznamu závazků plyne, že dlužník měl v roce 2013 splatný závazek vůči věřiteli Komerční banka a.s., a pokud v insolvenčním návrhu tvrdí, že majetkové trestné činnosti se dopustil z důvodu finanční tísně, lze dovodit, že na úhradu v trestním řízení poškozeným přisouzených částek neměl prostředky. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud v tom, že dlužník v návrhu neuvedl, jak naložil s částkou 677.589 Kč, k jejímuž zaplacení z titulu náhrady škody byl následně zavázán v trestním řízení, a že na tuto částku ničeho neuhradil, nespatřuje důvody pro závěr, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že závazku dlužníka vůči věřitelům Edwardu a Jaroslavě Chwistkovým ve výši 394.990 Kč a jeho závazku vůči věřiteli V-PODLAHY, s.r.o., obou z titulu náhrady škody způsobené jeho trestnou činností, se nedotýká osvobození od placení pohledávek dle § 414 a § 415 IZ (srov. ust. § 416 odst. 1 IZ), takže jen ze skutečnosti, že dlužník se snaží i tyto své pohledávky řešit cestou oddlužení, bez dalšího nelze dovozovat závěr o nepoctivosti jeho návrhu na povolení oddlužení.

K odkazu soudu prvního stupně na závěry uvedené v rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 26.11.2014, č.j. KSOS 37 INS 33687/2013, 2 VSOL 1191/2014-B-21, a to v souvislosti s jednáním dlužníka, které bylo následně posouzeno jako trestné, odvolací soud uvádí, že uvedeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo schváleno oddlužení dlužnice za situace, kdy po přezkumném jednání byly zjištěny okolnosti nepoctivého jednání dlužnice ve vztahu k závazku vzniklému z její trestné činnosti. Závěry odvolacího soudu v citovaném rozhodnutí tudíž nelze bez dalšího aplikovat i v této skutkově odlišné věci.

Odvolací soud se dále zabýval posouzením, zda je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, přičemž vyšel z doložených tvrzení dlužníka, že má příjem ze starobního důchodu ve výši 14.000 Kč měsíčně a ze smlouvy o důchodu pro účely plnění splátek do oddlužení ve výši 7.200 Kč měsíčně, a že kromě vzájemné vyživovací povinnosti vůči své manželce má vyživovací povinnost dítěti, které se připravuje na budoucí povolání. Při propočtu dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ by dlužník byl schopen ze svého příjmu měsíčně hradit na splátky do oddlužení částku 10.354 Kč, takže v případě oddlužení splátkovým kalendářem by byl schopen uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH, ve výši 30,17%. Ekonomická nabídka dlužníka pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře je tudíž dostatečná (s tím, že oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty je vzhledem k jeho majetkové situaci nereálné), takže důvod pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ odvolací soud neshledává.

Odvolací soud pro úplnost uvádí, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, přestože v návrhu uvedl, že má závazek z podnikání a v seznamu závazků uvedl, že pohledávka věřitele V-PODLAHY, s.r.o. pochází z podnikání. Jak plyne z rozsudku trestního soudu, který dlužník v návrhu označil jako přílohu, jeho závazek vůči věřiteli V-PODLAHY, s.r.o. nemá původ v dřívější podnikatelské činnosti dlužníka, neboť důvodem vzniku tohoto jeho závazku je úmyslné porušení právní povinnosti. Stejně tak nelze usuzovat, že dluh vůči věřiteli Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, když se jedná o dluh na dani z dalších příjmů dlužníka vzniklých prodejem nemovitostí v roce 2013.

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, pro který bude třeba jeho návrh na povolení oddlužení zamítnout a jeho úpadek řešit konkursem. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal důvod pro odmítnutí, ani jiný důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení, jak uvedeno ve výroku, když je dán důvodný předpoklad, že náklady insolvenčního řízení bude možno hradit zálohově dle ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu