3 VSOL 675/2013-B-18
KSBR 28 INS 8767/2012 3 VSOL 675/2013-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání v Brně, Pod Nemocnicí 582/31, identifikační číslo: 64139417, zastoupeného advokátkou JUDr. Ilonou Pokornou, se sídlem v Brně, Jakubská 1, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 8767/2012-B-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka Miroslava anonymizovano prohlásil konkurs (výrok I.) a dále rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 29.3.2013, č.j. KSBR 28 INS 8767/2012-A-29 bylo na základě věřitelského návrhu rozhodnuto o úpadku dlužníka, přičemž v tomto rozhodnutí nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, protože dlužník mohl nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku, podat návrh na povolení reorganizace. Dlužník této možnosti nevyužil a návrh na povolení reorganizace nepodal, rovněž tak nepodal návrh na oddlužení, a proto jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že na přezkumném jednání konaném dne 9.7.2013 informoval soud, že je připraven v krátké lhůtě uhradit veškeré závazky, a požádal o posečkání s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Tvrdí, že osoba, která by přistoupila k závazku, byla přítomna před jednací síní a byla ochotna soudu dosvědčit své vážné úmysly řešit závazky dlužníka a sdělit soudu svou připravenost uzavřít s dlužníkem dohodu o splnění jeho závazků. Uvádí a dokládá, že po přezkumném jednání byli osloveni všichni věřitelé a byl jim sdělen úmysl dlužníka a byly činěny další právní kroky k úhradě závazků. Namítá, že navrhovaným způsobem mohly být uspokojeny všechny pohledávky věřitelů ve výši 100 %, což v případě konkursního řízení nenastane, navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka usnesením ze dne 29.3.2013, č.j. KSBR 28 INS 8767/2012-A-29 a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 25.6.2013. Ustanovená insolvenční správkyně JUDr. Miloslava Horská ve své zprávě ze dne 3.6.2013 sdělila insolvenčnímu soudu, že do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 17 věřitelů a seznam všech přihlášených pohledávek činí 1.240.206,40 Kč. Dne 9.7.2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na kterém zástupkyně dlužníka insolvenčnímu soudu sdělila, že dlužník je připraven a schopen v krátké lhůtě uhradit veškeré přihlášené pohledávky, a to ve lhůtě asi 14 dnů, a z toho důvodu žádá, aby soud posečkal s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Poté dne 11.7.2013 soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením s odůvodněním, jak výše uvedeno.

Podle ustanovení § 148 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 3).

Podle ustanovení § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud nepovažuje odvolací námitky dlužníka za důvodné.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 23.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 110/2011, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je výrokem závislým na rozhodnutí o dlužníkově úpadku. Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) proti rozhodnutí o prohlášení konkursu však nemůže uspět, spočívá-li na argumentech, jejichž prostřednictvím jsou zpochybněny (jen) předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

Dlužník v podaném odvolání nikterak nezpochybňuje samotný fakt, že jako způsob řešení jeho úpadku bylo rozhodnuto o konkursu, čili netvrdí, že by v jeho případě přicházelo do úvahy oddlužení či reorganizace. Namítá pouze to, že insolvenční soud rozhodl o konkursu předčasně , když mu nedal časový prostor pro to, aby se dohodl se svými věřiteli na úhradě jejich pohledávek.

Z ustanovení § 149 odst. 1 IZ vyplývá, že pokud soud nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku již s rozhodnutím o úpadku, rozhodne o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. V rozhodnutí ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 96/2011, pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné uzavřel, že u dlužníka, u něhož je reorganizace podle insolvenčního zákona přípustná podmíněně, tj. pokud dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení, lze o prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhodnout i před konáním schůze věřitelů, za předpokladu, že lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním oné (první) schůze věřitelů. V takovém případě se reorganizace dlužníka stává definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

V přezkoumávané věci insolvenční soud správně nespojil s rozhodnutím o úpadku dlužníka i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka. Dlužník je podnikatelem, oddlužení u něho tudíž nepřichází do úvahy, nicméně jako možný způsob řešení jeho úpadku by přicházela do úvahy reorganizace, za předpokladu, že by dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předložil ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v tomto ustanovení. V přezkoumávané věci o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto 29.3.2013 a o způsobu řešení jeho úpadku pak usnesením ze dne 11.7.2013 až po skončení první schůze věřitelů, ačkoliv insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby rozhodl o prohlášení konkursu i před konáním první schůze věřitelů, protože dlužník, u něhož byla reorganizace přípustná podmíněně, nepodal včas návrh na povolení reorganizace tak, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu ČR v jeho rozhodnutí ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010. Za této situace insolvenční soud proto nijak nepochybil, jestliže neakceptoval žádost dlužníka přednesenou na schůzi věřitelů v tom směru, aby posečkal s vydáním rozhodnutí o způsobu řešení úpadku s odůvodněním, že dlužník se chce vyrovnat se všemi svými věřiteli. Zásada insolvenčního řízení, které se dlužník dovolává v odvolacím řízení, mimo jiné klade důraz na rychlý průběh insolvenčního řízení. Chtěl-li se dlužník poté, co bylo rozhodnuto o jeho úpadku, vyrovnat se všemi svými věřiteli tak, aby odpadl důvod pro další vedení insolvenčního řízení, měl k tomu podle názoru odvolacího soudu dostatek časového prostoru; a ne až na schůzi věřitelů dne 9.7.2013 teprve deklarovat bez jakékoliv bližší specifikace svou snahu uhradit v krátké lhůtě veškeré přihlášené pohledávky.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 22. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu