3 VSOL 673/2014-A-17
KSOS 40 INS 7128/2014 3 VSOL 673/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Antona anonymizovano , anonymizovano , b) Patricie anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Veleslavínova 1494/15, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00 (adresa pro doručování: Ahepjukova 2789/4, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00), o ustanovení insolvenčního správce, o odvolání věřitelů 1) Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, PSČ 140 78, IČ 29 41 48 73 a 2) LIQUIDATORS v.o.s., se sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, PSČ 130 00, IČ 24 81 74 65, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2014, č.j. KSOS 40 INS 7128/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Antona anonymizovano (výrok I.), a dlužnice Patricie anonymizovano (výrok II.), ustanovil insolvenční správkyní Doc. Ing. Dagmar Bařinovou, Ph.D. (výrok III.), povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením (výrok IV.) a ve výrocích IV. až VIII. a X. rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Ve výroku IX. soud uložil povinnost insolvenčnímu správci; usnesení neobsahuje odůvodnění.

Proti výroku III. usnesení podal odvolání věřitel 1) Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s a věřitel 2) LIQUIDATORS v.o.s. Oba věřitelé v odvolání uvedli zcela shodně, že nesprávnost napadeného usnesení spatřují v tom, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro ustanovení, neboť byla ustanovena do funkce v rozporu s úpravou § 25 IZ, respektive z důvodu, který je zcela zřejmě nepravdivý. V daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, měl být ustanoven insolvenčním správcem ten který odvolávající se věřitel. Dále v odvolání každý z věřitelů uvedl, že mu v důsledku tohoto postupu Krajského soudu v Ostravě vznikla za dlužníky pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, kterou řádně uplatnil přihláškou pohledávky a je účastníkem insolvenčního řízení. Při ustanovování osoby správce je soud vázán opatřením předsedkyně soudu a taktéž a především je vázán zákonem, a proto dle názoru každého z věřitelů je insolvenční soud oprávněn přezkoumat způsob jakým se dospělo k ustanovení insolvenčního správce. Oba věřitelé dále v odvoláních zevrubně poukázali na to, že novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 s účinností od 1.1.2014 došlo k novému systému určování insolvenčních správců proto, aby bylo zabráněno insolvenčním soudům aktivně vstupovat do procesu výběru správců. Nová právní úprava byla vedena záměrem čelit nežádoucímu jevu projevujícímu se v libovolném a netransparentním nakládání s veřejnou mocí. Napadené usnesení dle obou věřitelů odporuje článku 1 až 3 a článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a stejně tak i článku 2 odst. 3 Ústavy. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ústavním a zákonným omezením při nakládání s veřejnou mocí nedostála a všechna je porušila, proto se soud prvního stupně jako orgán nezávislé moci nemohl řídit tímto nezákonným a protiústavním správním úkonem-opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, která je orgánem státní správy soudů, tj. moci výkonné, a byl vázán v prvé řadě zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky). Každý z věřitelů ve svém odvolání dále poukázal na to, že opatření o určení správce mimo pořadí fakticky neobsahuje odůvodnění, přestože toto je v § 25 IZ výslovně vyžadováno. Jedinou větu, kterou opatření obsahuje, nelze považovat za odůvodnění, neboť tato je paušálně opakována v desítkách jiných případů, proto je opatření zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelné. Přitom Ústavní soud opakovaně rozhodl, že je nutno trvat na přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí orgánů veřejné moci (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 a sp. zn. I. ÚS 60/01). Věřitelé dále namítali, že pokud by důvodem ustavení správce měl být počet aktivních insolvenčních řízení, pak takový důvod je zjevně nepravdivý, když ustavená správkyně Doc. Ing. Dagmar Bařinová, Ph.D. v době vydání opatření byla ustavena insolvenční správkyní celkem ve 240 řízeních (dle věřitele 1/), respektive 222 řízeních (dle věřitele 2/) a věřitel LIQUIDATORS v.o.s, který byl z tohoto důvodu opominut, byl ke stejnému dni ustanoven ve 205 řízeních (dle tvrzení v odvolání věřitele 1/), respektive ve 203 řízeních (dle tvrzení věřitele 2/). Podle věřitelů z údajů v insolvenčním rejstříku plyne, že předsedkyně insolvenčního soudu postupuje paušálně i v jiných insolvenčních řízeních bez ohledu na skutečný stav věci, k čemuž oba v odvoláních zevrubně rozebrali, v kterých insolvenčních řízeních k takovému postupu došlo, a uzavřeli, že takový způsob rozhodování soudu prvního stupně musí vést v očích veřejnosti k podezření, že skutečné (skryté) důvody pro ustanovování insolvenčních správců spočívají-slovy důvodové zprávy k novele-ve vybudovaných nevhodných vztazích s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení . Z uvedených důvodů věřitel 1) navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku III. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se Doc. Ing. Dagmar Březinová, Ph.D. neustanovuje insolvenční správkyní a věřitel 2), aby bylo rozhodnuto, že insolvenčním správcem se ustanovuje LIQUIDATORS v.o.s.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými (věřiteli, kteří uplatňují pohledávku za dlužníky-§ 14 odst. 1 IZ) přezkoumal napadené usnesení v dotčeném výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k určení osoby insolvenčního správce vyplývá, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová opatřením o určení osoby správce ze dne 23.5.2014 (č.l. A-4 spisu) určila insolvenčním správcem dlužníků Doc. Ing. Dagmar Bařinovou, Ph.D., IČ 46600698, se sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov-Podlesí. Na odůvodnění uvedla, že správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ 29414873, nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, a proto byl zařazen na konec pořadí a správce LIQUIDATORS v.o.s., IČ 24817465 nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, a proto byl zařazen na konec pořadí. Na základě tohoto opatření soud prvního stupně insolvenční správkyní dlužníků ustanovil Doc. Ing. Dagmar Bařinovou, Ph.D.

Z insolvenčního spisu dále vyplývá, že věřitel 1) Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 2.6.2014 pohledávku za dlužníky ve výši 1 Kč a věřitel 2) LIQUIDATORS v.o.s. přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 9.6.2014 pohledávku za dlužníky rovněž ve výši 1 Kč; obě pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné, nepodmíněné a splatné. U každé z nich se jedná o pohledávku, vyplývající z toho, že v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, měl být jako insolvenční správce ustanoven ten který věřitel. V důsledku této skutečnosti každému z věřitelů vznikla za dlužníky pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce za měsíc květen a červen 2014 (v případě věřitele 1/) a za měsíc květen 2014 (v případě věřitele 2/), z níž každý z věřitelů uplatňuje jen část. Důvodem vzniku pohledávky každého z věřitelů je ustanovení § 136 odst. 4 IZ ve spojení s ustanovením § 3, písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. a s výrokem X. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2014,

č. j. KSOS 40 INS 7128/2014-A-5. Na přezkumném jednání konaném dne 28.8.2014 bylo soudem sděleno, že přihlášky pohledávek věřitelů Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. a LIQUIDATORS v.o.s. nebudou přezkoumávány, neboť dle názoru soudu neexistovaly ke dni zjištění úpadku a jedná se o pohledávky za podstatou, jejich existence je nejasná .

Podle ustanovení § 25 odst. 1 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 25 odst. 2 IZ, nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 25 odst. 5 IZ, nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, opatření nemá povahu rozhodnutí. Opatření má písemnou formu a zakládá se do insolvenčního spisu.

Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Odvolací soud uzavírá, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné a že každý z věřitelů je účastníkem této fáze insolvenčního řízení a je osobou oprávněnou k podání odvolání. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda je dán některý z odvolacích důvodů proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce, jak jsou vymezeny v ustanovení § 26 insolvenčního zákona (přípustný odvolací důvod).

Tvrzení, že by ustavený insolvenční správce nebyl nepodjatý věřitelé ani neuvedli a žádná okolnost, která by mohla vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti, z obsahu spisu nevyplývá. Rovněž je nepochybné, že soudem ustanovený insolvenční správce je osobou, která byla určena předsedkyní insolvenčního soudu v jejím opatření dle § 25 IZ. Nesplnění podmínky pro ustanovení Doc. Ing. Dagmar Bařinové, Ph.D. insolvenčním správcem dlužníků spatřují věřitelé v tom, že opatření předsedkyně insolvenčního soudu, kterým ji podle § 25 odst. 5 IZ určila osobou insolvenčního správce odchylně od systému pořadí dle § 25 odst. 2 IZ, je nezákonné , protože důvod pro její postup je objektivně nepravdivý . Proto se jím rovněž neměl řídit insolvenční soud a neměl podle něj určenou osobu insolvenčního správce ustanovit do funkce.

Opatření předsedy insolvenčního soudu, kterým na základě zákonného zmocnění dle § 25 IZ určil osobu insolvenčního správce, v odvolacím řízení o odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce nelze přezkoumávat, neboť opatření není svou povahou rozhodnutím soudu (§ 4 odst. 3 vyhl. č. 311/2007 Sb., srv. rovněž závěr usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2010, sen. zn. 3 VSPH 193/2010, které je k dispozici v insolvenčním rejstříku). Z hlediska správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení insolvenčního správce je významné jen to, zda soud ustanovil osobu insolvenčního správce, která byla opatřením určena, a zda tedy byl splněn zákonný požadavek dle § 25 odst. 2 IZ jako jedna z podmínek pro její řádné ustanovení (§ 26 IZ). Odvolací námitka věcné nesprávnosti opatření předsedy soudu, kterým byla určena osoba insolvenčního správce, je proto pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí nevýznamná, neboť v odvolacím řízení se jí nelze zabývat.

Ze stejného důvodu nepřísluší přezkum správnosti opatření dle § 25 odst. 2, 5 IZ ani soudu prvního stupně. Jak vyplývá z dikce § 25 odst. 2, věta první IZ, soud ustanoví (je povinen ustanovit) insolvenčním správcem osobu určenou předsedou insolvenčního soudu. Pokud by předsedou určená osoba insolvenčního správce nesplňovala další podmínky pro její ustanovení do funkce (§ 21 až § 24 IZ), je prostředkem k zajištění nápravy postup dle § 26 a § 31 IZ. Proto není důvodná ani odvolací námitka, že soud prvního stupně neměl opatřením určenou osobu insolvenčního správce do funkce ustanovit.

Protože důvod, v němž věřitelé spatřovali nesplnění podmínky pro ustanovení Doc. Ing. Dagmar Bařinové, Ph.D. insolvenční správkyní dlužníků, v této věci dán není a nesplnění dalších podmínek (§ 21 až § 24 IZ) odvolací soud neshledal, posoudil napadené usnesení v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné. Proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu