3 VSOL 670/2013-A-13
KSBR 45 INS 11182/2013 3 VSOL 670/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Lomnice, Na Potokách 248, PSČ 679 23, adresa pro doručování: Březí, Dunajovická 8, PSČ 691 81, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.6.2013 č.j. KSBR 45 INS 11182/2013-A-8

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky, pobočka Brno-město, č. ú. 6015-5720621/0710, variabilní symbol 45-49-11182-3, konstantní symbol 1148, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil insolvenční navrhovatelce-dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na v návrhu uvedenou a řádně doloženou výši průměrných čistých měsíčních příjmů a celkový rozsah nezajištěných závazků, jež mají být uspokojovány poměrně, jsou u dlužnice splněny podmínky pro povolení oddlužení. Poté, co vyložil účel zálohy, soud prvního stupně dále uvedl, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy dlužnice navrhuje jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře, současně však ve svém návrhu uvedla i zajištěné věřitele, kteří-pokud se přihlásí se svou pohledávkou jako zajištěnou-budou uspokojeni pouze z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (bez ohledu na to, zda bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře), v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení by správce zůstal bez finančních prostředků spojených se správou zajištěného majetku. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužnici zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. S odkazem na rozhodovací praxi soudů odvolacích (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2010 č.j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10 a usnesení téhož soudu ze dne 30.10.2009 č.j. KSBR 37 INS 6524/2009, 2 VSOL 347/2009-A-11) odvolatelka namítá, že pokud vzniknou insolvenčnímu správci nějaké náklady, bude se jednat maximálně o poštovné, platby za telekomunikační služby a cestovné, přičemž výše těchto nákladů nepřesáhne 2.000 Kč. Insolvenčnímu správci podle odvolatelky nevzniknou žádné náklady ani s případným pořízením znaleckého odhadu nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, neboť znalecký odhad soudu jako přílohu svého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení soudu doložila. Podle odvolatelky lze usuzovat, že oddlužení bude schváleno ve formě plnění splátkového kalendáře. Zpeněžování majetku, který je předmětem zajištění, dle § 409 odst. 3 IZ proběhne teprve po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve po zjištění pravosti a výše pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Z tohoto pohledu proto považuje odvolatelka uložení zálohy v maximální výši 50.000 Kč za nespravedlivé a věcně nesprávné (v této souvislosti odvolatelka poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19). Dále odvolatelka namítala, že zálohu ve výši 50.000 Kč za situace, kdy není schopna plnit řádně a včas své závazky a musela zastavit všechny platby, není schopna zaplatit. Odvolatelka také poukázala (s tím, že v tomto směru tak doplňuje insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení) na čestné prohlášení syna Jiřího anonymizovano , anonymizovano , který se zavazuje přispívat jí na základě smlouvy o důchodu na plnění splátkového kalendáře v případě, že by celková výše přihlášených a zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů dosahovala takové částky, že by ze svých příjmů po odečtení zákonné nezabavitelné částky nebyla schopna za dobu pěti let trvání oddlužení ve formě splátkového kalendáře uhradit minimálně 30 % těchto pohledávek a odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, a to ani případnou kombinací oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je částečně důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 22.4.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem dvacet dva věřitelů a dvacet osm peněžitých závazků v celkové výši asi 1.740.847,02 Kč, třináct z těchto peněžitých závazků jsou závazky zajištěnými zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví dlužnice. Celková výše zajištěných závazků představuje asi 1.140.484 Kč. Dále dlužnice uvedla, že není vdaná, nemá žádné vyživovací povinnosti. Je zaměstnána u zaměstnavatele SENIOR PROJEKT s.r.o. se sídlem Brno, Hybešova 310/65, identifikační číslo: 49436261, její průměrný čistý měsíční příjem činí 13.085 Kč. S ohledem na výši nezajištěných závazků a s ohledem na příjem dlužnice, je dlužnice schopna uspokojit 30 % svých nezajištěných závazků. Z údajů uvedených v seznamu závazků (opatřeného prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužnice) vyplývá, že dlužnice má celkem dvacet osm závazků vůči dvaceti dvěma věřitelům celkem ve výši 1.740.847,02 Kč, z toho závazky zajištěné ve výši 1.158.937,20 Kč, tyto závazky jsou zajištěny zástavním právem na spoluvlastnickém podílu v rozsahu id. 1/2 nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 445 pro obec Lomnice, katastrální území Lomnice u Tišnova. Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice vlastní nemovitosti-podíl v rozsahu id. 1/2-budovy č. p. 248, rodinný dům na parc. St. 211/4, a pozemků parc. St. 211/4 a parc. č. 852/6, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 445 pro obec Lomnice, katastrální území Lomnice u Tišnova, jejichž obvyklá cena byla stanovena znaleckým posudkem č. 1045-017-2013 vypracovaným znalkyní Ing. Máriou Martinkovou dne 26.2.2013 celkem ve výši 2.200.000 Kč (obvyklá cena podílu v rozsahu id. 1/2 tedy činí 1.100.000 Kč).

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč (odstavec 2).

Z údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, když má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Správný je také závěr soudu prvního stupně (jak se z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí podává), že u dlužnice jsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení, neboť s ohledem na příjmy dlužnice ve výši 13.085 Kč a výši jejích nezajištěných závazků 581.909 Kč, by dlužnice zaplatila za pět let svým nezajištěným věřitelům více jak 30 % jejich pohledávek.

Námitkám odvolatelky je možno, obecně, přitakat potud, že lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak při úvaze o výši zálohy je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou, s tím, že v tomto poměrně krátkém období správci vznikají zpravidla náklady pouze na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých jim v souvislosti s účastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů. V takovém případě odvolací soudy ve své rozhodovací praxi skutečně opakovaně dovodily, že výše zálohy by měla činit 2.000 Kč.

V přezkoumávané věci však nelze přehlédnout, že závazky dlužnice celkem ve výši 1.158.937,20 Kč jsou závazky zajištěnými zástavním právem na podílu v rozsahu id. 1/2 nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, přičemž obvyklá cena tohoto předmětu zajištění činí 1.100.000 Kč.

Je třeba uvést, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena právě z výtěžku zpeněžení věcí (práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty), jimiž byla pohledávka zajištěna (srov. ustanovení § 298 IZ). Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěných pohledávek, požádají-li o to zajištění věřitelé a výtěžek zpeněžení vydá zajištěným věřitelům, přičemž postupuje přitom obdobně podle ustanovení

o zpeněžení zajištění v konkursu (srov. § 409 odst. 3 IZ). Obdobné jsou tudíž i náklady, jež správci vznikají při úkonech, které činí v souvislosti se zpeněžením předmětu zajištění. Tyto náklady nelze samozřejmě předem zcela přesně vyčíslit, půjde však zejména o náklady související s prodejem nemovitostí, a to nejen na poštovné, cestovné apod., které odvolatelka zmiňuje v podaném odvolání, nýbrž i náklady na inzerci prodeje či náklady veřejné dražby. V majetkové podstatě (jak plyne i ze seznamu majetku) přitom není dostatek pohotových peněžních prostředků (to je peněz v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možno k úhradě těchto nákladů použít, přičemž po správci nelze požadovat, aby tyto náklady do doby, než budou zpeněženy nemovitosti ve vlastnictví dlužnice, hradil ze svého. Do té doby bude nutno překlenout počáteční nedostatek hotových peněz, k čemuž slouží právě záloha na náklady insolvenčního řízení.

Potřebná výše zálohy se pak řídí úvahou o výši možných nákladů, které v období do zpeněžení předmětu zajištění, to je nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, insolvenčnímu správci vzniknou, a které, jak shora vyloženo, představují náklady související s prodejem nemovitostí-inzerce prodeje, náklady veřejné dražby, poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné apod. Za této situace, s přihlédnutím k tomu, že dlužnice předložila znalecký posudek, jímž byla stanovena cena nemovitostí, ze dne 26.6.2013 (takže bude případně zapotřebí pouze jeho aktualizace), považuje odvolací soud za přiměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, přitom důvodná není. Záloha není soudním poplatkem, který lze s ohledem na majetkové a osobní poměry dlužníka prominout, ale slouží k úhradě konkrétních nákladů v případě, že jejich úhradu nelze v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 IZ zajistit jinak.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku. Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu