3 VSOL 667/2014-B-17
KSOS 36 INS 37171/2013 3 VSOL 667/2014-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě-Porubě, náměstí Jana Nerudy 617/3, PSČ 708 00, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo: 29414873, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.4.2014, č.j. KSOS 36 INS 37171/2013-B-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že dosavadní insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo: 29414873, se nezprošťuje funkce.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zprostil dosavadního insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., identifikační číslo: 29414873, Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 funkce (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Lenku Vidovičovou, identifikační číslo: 63028484, Zámečnická 497/3a, PSČ 779 00, Olomouc (výrok II.), uložil nově ustanovenému insolvenčnímu správci, aby do 7 dnů od doručení usnesení soudu sdělil, kolik provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích zřídil, a dále, aby soudu sdělil, kdy (to je ve kterých dnech a hodinách) vykonává svou činnost ve svém sídle a kdy (to je ve kterých dnech a hodinách) vykonává svou činnost v každé své provozovně (nutno sdělit konkrétně pro každou jednotlivou provozovnu) (výrok III.), a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního rejstříku zjistil, že ustanovený insolvenční správce zřídil 40 provozoven ve smyslu § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích (stav k 31.3.2014). Soud citoval ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb. a uvedl, že ustanovení vychází z principu, že jak sídlo, tak provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce je nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, v daných kancelářských prostorách, pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo své pracoviště (jednání u soudu, zpráva o zpeněžování majetku apod.). Je obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby, vždy však platí, že tyto osoby jednají a konají podle pokynů a pod průběžným dohledem insolvenčního správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak, skutečným výkonem funkce insolvenčního správce není situace, kdy by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce insolvenčního správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady. Podle soudu je třeba s ohledem na tyto závěry dospět k závěru, že připouští-li ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích to, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Naopak ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i v provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit jen tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Na tomto závěru podle soudu nic nemění ani skutečnost, že insolvenční správce je veřejnou obchodní společností se třemi ohlášenými společníky. Dále je třeba vzít do úvahy, že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činnosti správce, to je požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude vskutku schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Soud dospěl k závěru, že zřízením 40 provozoven porušil insolvenční správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočíná si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Uvedený závěr je potvrzován zjištěním soudu z průběhu řízení, kdy insolvenční správce ve svém oznámení z 14.3.2014 o možnosti nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek sám uvádí adresu svého sídla, nikoliv pobočky, kde by tak měl správně činit, a která tak evidentně nezajišťuje požadovaný rozsah činností. Při jednání dne 27.3.2014 bylo zjištěno, že řízení je správcem administrováno po telefonu ; nebyla s dlužníkem sjednána řádná schůzka, soupis majetkové podstaty byl vypracován bez obhlídky bydliště dlužníka. Zpráva insolvenčního správce o průběhu řízení z 14.3.2014 neobsahuje údaj o tom, zda dlužník platil zálohy na odměnu a hotové výdaje od povolení oddlužení, a případně důvody , proč tak neučinil. Soud se neztotožňuje s názorem insolvenčního správce, že telefonický kontakt s dlužníkem lze považovat za dostatečný, když telefonický kontakt sám nepostačuje k vyhotovení soupisu majetkové podstaty, k projednání otázky přezkumu přihlášených pohledávek, ani ke zjištění okolností pro posouzení podmínek pro povolení oddlužení jako podkladu pro rozhodnutí o schválení oddlužení. Insolvenční správce ignoroval pokyny pro svou činnost dle standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě insolvenčním správcům pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníku povoleno oddlužení, jak mu bylo uloženo výrokem IX. usnesení o úpadku a povolení oddlužení. Soud dospěl k závěru, že insolvenční správce zřídil svoji provozovnu evidentně nezajišťující požadovaný rozsah činností, a tím neplní řádně své povinnosti a nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí.

Proti tomuto usnesení, a to výslovně proti výrokům I. a II., podal zproštěný insolvenční správce odvolání, kterým se domáhal změny napadeného usnesení tak, že nebude zproštěn funkce insolvenčního správce a JUDr. Lenka Vidovičová nebude ustanovena novou insolvenční správkyní. Namítal, že mu není vůbec zřejmá povaha standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě insolvenčnímu správci pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníkovi povoleno oddlužení . Poukazuje na to, že tento pokyn je uveřejněn pouze na internetových stránkách soudu prvního stupně; není datován a není nikým podepsán. Bylo třeba, aby mu tento pokyn byl doručen zvláštním způsobem, a to jednak proto, že zastával funkci insolvenčního správce, a dále též z toho důvodu, že by měl podle něho osobně něco vykonat. Tento standardní pokyn nebyl doručen ani vyhláškou, na tom nic nemění ani výroková část IX. usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 36 INS 37171/2013-A-6, když tato zcela blanketně odkazuje na stránky Krajského soudu v Ostravě. Konstatuje, že dle ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 poté, co sestaví seznam přihlášených pohledávek, oznámí insolvenčnímu soudu, kdy a kde mohou účastníci nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven. Dané ustanovení tedy nijak neznemožňuje, aby insolvenční správce oznámil jako místo určení pro předmětné nahlížení též své sídlo, kdy možnost nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek v jeho provozovně vyplývá přímo z právního předpisu, a nelze tedy mít za to, že by bylo nutno tuto zřejmou skutečnost soudu ještě zvlášť zdůrazňovat. Není mu zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně zpochybňuje možnost využít v mezilidské komunikaci telefonu. Zdůrazňuje, že tímto způsobem sdělil dlužníkovi všechny relevantní skutečnosti, které se týkají jeho postavení v rámci insolvenčního řízení, ve kterém mu bylo povoleno oddlužení. Nadto doplňuje, že osobní schůzka s dlužníkem proběhla, a to cca hodinu před přezkumným jednáním v prostoru před příslušnou jednací síní. K námitce, že s dlužníkem nebyla žádná schůzka a že soupis majetkové podstaty byl vypracován bez obhlídky bydliště dlužníka, uvádí, že při sestavování soupisu majetkové podstaty provedl šetření u všech relevantních úřadů. Pokud jde o movité věci, vycházel ze seznamu majetku zpracovaného dlužníkem, o kterém dlužník prohlásil, že je správný a úplný, což dlužník mu ještě osobně potvrdil při telefonické komunikaci, tak i při osobním setkání. Tvrdí, že z textu insolvenčního zákona ani z jiných právních předpisů nijak nevyplývá povinnost vždy a v každém insolvenčním řízení provést u dlužníka domovní prohlídku. Poukazuje na protichůdnou praxi soudu prvního stupně (senátu 36 INS) v jiných řízeních, k čemuž poznamenává, že znakem a předpokladem právního státu je především shodná ochrana práv všech právních subjektů ve stejných případech; zákon má být vykládán pro všechny případy splňující stejné podmínky stejně. K námitce, že jeho zpráva o průběhu řízení neobsahuje údaj o tom, zda dlužník platil zálohy na odměnu a hotové výdaje, uvádí, že na schůzi věřitelů konané dne 27.3.2014 výslovně sdělil, že mu nejsou žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. K možnosti zřízení více provozoven poukazuje na novou úpravu způsobu určování insolvenčních správců, když z důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona vyplývá, že jednou z hlavních výhod rotačního systému při určování insolvenčních správců ustanovovaných do insolvenčního řízení je schopnost zajistit nezávislost výběru osoby insolvenčního správce. Tvrdí, že zákonodárce novým systémem určování insolvenčních správců zcela záměrně zabránil insolvenčním soudům, aby aktivně vstupovaly do procesu výběrů insolvenčních správců. Ze zákona o insolvenčních správcích, jakož i z vyhlášky č. 355/2013 vyplývá, které činnosti je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně. Je třeba si povšimnout, že zákonodárce stanoví, že insolvenční správce příslušné činnosti v provozovně jen zajišťuje; z toho lze dovodit, že je jen na uvážení insolvenčního správce, zda dané činnosti zajistí svou vlastní činností nebo je svěří svým zaměstnancům. Podle jeho názoru osobní výkon funkce insolvenčního správce neznamená, že veškerou činnost vykonává přímo sám insolvenční správce; v rámci agendy insolvenčního správce je třeba provádět řadu činností administrativního charakteru, jež běžně zastávají zaměstnanci insolvenčního správce. Žádný právní předpis nestanoví, že by insolvenční správce musel veškeré úkony v rámci výkonu funkce insolvenčního správce provádět prostřednictvím svého ohlášeného společníka. Podle jeho názoru, pokud zákon umožňuje, aby insolvenční správce byl zastoupen jinou osobou na přezkumném jednání, není důvod, aby zákon vyloučil zastoupení insolvenčního správce kvalifikovanou osobou při jiných činnostech, které je insolvenční správce povinen ve své provozovně zajistit. Zdůrazňuje, že generální dohled nad insolvenčními správci vykonává Ministerstvo spravedlnosti, kterému zákon svěřuje obecný dohled nad činností sídla a provozoven insolvenčního správce. Ztotožňuje se s právním názorem Ministerstva spravedlnosti, že počet provozoven insolvenčního správce není nijak omezen, žádný právní předpis nestanoví maximální počet provozoven, které je insolvenční správce oprávněn zřídit. Pokud soud prvního stupně rozhodl, že maximální možný počet provozoven insolvenčního správce jsou čtyři provozovny, jde toto rozhodnutí nad rámec zákona a dalších právních předpisů. Tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiústavní, když odporuje některým ustanovením Listiny základních práv a svobod, a taktéž je shledává nepřezkoumatelným, jelikož postih insolvenčního správce zproštěním z funkce přichází v úvahu toliko z důvodu zákonem předvídaných pochybení, jež lze sankcionovat pouze v insolvenčním řízení, v němž se jich insolvenční správce dopustil. Konstatuje, že napadené rozhodnutí se o žádný konkrétní důvod pro zproštění insolvenčního správce nedotýká. Namítá, že insolvenční soud se dokazováním toho, zda porušil nějakou povinnost, vůbec nezabýval, což je evidentní už z toho, že obdobným způsobem jsou paušálně zprošťováni jiní insolvenční správci v jiných insolvenčních řízeních, přičemž odůvodňování těchto rozhodnutí je vždy zcela identické. Poukazuje také na to, že byl zproštěn funkce, aniž by došlo k jeho slyšení, v důsledku čehož mu byla nezákonně upřena možnost vyjádřit se ke svému zproštění. Argumentuje tím, že zproštění insolvenčního správce funkce je mimořádným prostředkem, k němuž je možno sáhnout jen výjimečně, ukáží-li se mírnější nástroje nápravy pochybení insolvenčního správce nedostatečnými. Tvrdí, že nezákonným zproštěním se cítí dotčen na své dobré pověsti, neboť je tím řečeno, že porušuje své povinnosti v insolvenčním řízení a nedosahuje potřebné odbornosti. Nezákonným zproštěním mu samozřejmě vzniká rovněž majetková újma, zejména v podobě ušlého zisku.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 23.12.2013. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. V této věci je třeba proto postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V přezkoumávané věci insolvenční soud usnesením ze dne 4.2.2014, č.j. KSOS 36 INS 37171/2013-A-6 zjistil úpadek dlužníka Josefa anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem v Praze 4, adresa pobočky 1. máje 670/128, Ostrava, PSČ 703 00, Ostrava-město, a povolil řešení úpadku oddlužením. V bodě IX. usnesení uložil insolvenčnímu správci povinnost postupovat dle standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách Krajského soudu v Ostravě v rámci serveru www.justice.cz. Podáním ze dne 6.2.2014 insolvenční správce sdělil, že funkci insolvenčního správce bude vykonávat společník JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. Podáním ze dne 14.3.2014 insolvenční správce podal zprávu o své činnosti, ve které sdělil, že kontaktoval dlužníka a projednal s ním průběh insolvenčního řízení, jakož i další postup v tomto řízení, sestavil soupis majetkové podstaty dlužníka, a to na základě seznamu majetku předloženého dlužníkem, na základě vlastního šetření, jakož i na podkladě dokumentů poskytnutých příslušnými orgány s tím, že oproti seznamu majetku, který dlužník předložil společně s insolvenčním návrhem, nezjistil žádný další majetek. Současně se zprávou doložil oznámení o možnosti nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek insolvenčního správce v kanceláři na adrese CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, Praha 4 a předložil seznam přihlášených pohledávek. Dne 27.3.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na kterém dlužník uvedl, že s ním pouze telefonicky hovořil zaměstnanec insolvenčního správce, že nebyl poučen o svých právech a neví, jaký je účel přezkumného jednání, dále potvrdil soupis majetku provedený insolvenčním správcem.

Podle ustanovení § 32 IZ insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 25 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odst. 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době učení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 5a zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích (dále jen zákon o insolvenčních správcích ) sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ustanovení § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat, a společnému zájmu věřitelů je správce povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ustanovení § 36 IZ, musí jít buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním insolvenčním řízení (například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy v řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod.), nebo může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností správce. Se závěrem soudu prvního stupně, že zřízením více než čtyř provozoven porušil insolvenční správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, se odvolací soud neztotožňuje.

S účinností od 1.1.2014 došlo v insolvenčním zákoně, a to konkrétně v ustanovení § 25 IZ ke změnám, které zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost a provozovnou je pak místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ustanovení § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven pak také vyplývá z ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích; jejich počet je limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v zákoně o insolvenčních správcích, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (např. jednání u soudu). Soud prvního stupně ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou oněch případů, kdy například insolvenční správce z pracovních důvodů je mimo pracoviště. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, a ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Odvolací soud souhlasí s odvolatelem, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce nutno rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem (popř. ohlášeným společníkem, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost), popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), vyplývá z insolvenčního zákona, kdy například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ), a rovněž tak může insolvenční správce pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních, tak jak vyplývá z ustanovení § 40 odst. 3 IZ.

Odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, pak vždy nese insolvenční správce (ustanovení § 37 odst. 2 IZ). Podle přesvědčení odvolacího soudu, připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti na provozovně s tím, že za výkon činnosti zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce. Pokud tedy v přezkoumávané věci insolvenční správce zřídil více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídil více jak čtyři provozovny, neporušil tím žádnou povinnost vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích a ani nelze uzavřít, že by při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně si neplnil své povinnosti, takže není důvodů pro to, aby byl zproštěn své funkce.

Pokud jde o konkrétní porušení povinnosti insolvenčního správce, které spatřuje soud prvního stupně v tom, že insolvenční správce osobně nejednal s dlužníkem a bez prohlídky jeho bydliště provedl soupis majetkové podstaty, k tomu odvolací soud poukazuje na ustanovení § 212 odst. 2 IZ, dle kterého je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu správci součinnost potřebnou ke zjištění a zajištění majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit prohlídku bytu, sídla a jiných místností dlužníka, z čehož vyplývá, že není vyloučen postup, jaký zvolil zproštěný insolvenční správce. Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně ani v tom, že absence údaje o hrazení zálohy na odměnu a hotové výdaje dlužníka od povolení oddlužení ve zprávě insolvenčního správce ze dne 14.3.2014, aniž by soud prvního stupně vyzval insolvenčního správce k doplnění jeho zprávy v tomto směru, je porušení povinnosti insolvenčního správce, které by odůvodňovalo jeho zproštění podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ. Stejně tak neshledává odvolací soud důvodné ani případné porušení povinností insolvenčního správce v oznámení o možnosti nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek. Podle odvolacího soudu měl-li soud prvního stupně za to, že správce porušil své povinnosti vyplývající ze standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě insolvenčnímu správci pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníkovi povoleno oddlužení, měl nejprve uložit insolvenčnímu správci pořádkové opatření, a nikoliv bez dalšího rozhodnout o jeho zproštění.

Závěrem odvolací soud poukazuje na to, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat Ministerstvu spravedlnosti, které zejména zjišťuje, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost, a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (ustanovení § 36 odst. 2, písm. b/ zákona o insolvenčních správcích). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu, tak jak vyplývá z ustanovení § 36b zákona o insolvenčních správcích.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal odvolání zproštěného insolvenčního správce důvodným, a proto rozhodl podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl zproštěn funkce, změnil tak, že dosavadní insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. se nezprošťuje funkce. Odvolání insolvenčního správce výslovně směřovalo i proti výroku II., kterým byla ustanovena nová insolvenční správkyně JUDr. Lenka Vidovičová. Výrok II. je však závislý na výroku I. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal důvodným odvolání proti výroku I., došlo k odklizení (zrušení) i závislého výroku II.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 13. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu