3 VSOL 666/2016-B-33
KSBR 52 INS 15496/2015 3 VSOL 666/2016-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Heleny Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Jana Gregoroviče, nar. 3.6.1959, bytem Slunečná 3703/7, Hodonín, PSČ 697 01, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání věřitelky Boženy Gregorovičové, nar. 26.5.1964, bytem Slunečná 3703/7, Hodonín, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Štefánikova 14, Hodonín, PSČ 695 01, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 52 INS 15496/2015- B-15 ze dne 17.3.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně ve výroku I. schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, ve výroku II. rozhodl, že insolvenčním správcem je JUDr. Arnošt Hanáček a ve výroku III. rozhodl, že do majetkové podstaty náleží ke dni vydání tohoto usnesení tento majetek-členská práva a povinnosti u HODOŇAN, stavební bytové družstvo, se sídlem Na Pískách 3275/3, Hodonín, identifikační číslo 49018 s tím, že s členstvím je spojeno právo výlučného nájmu čtyřpokojového bytu č. 101 na ulici Slunečná 3703/7, Hodonín, dále postižitelná část starobního důchodu dlužníka vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení a případně majetek, který se stane součástí majetkové podstaty podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) isir.justi ce.cz zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 26.6.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno oddlužení. Podáním ze dne 24.8.2015 přihlášená věřitelka č. 1 Božena Gregorovičová namítla, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr dlužníka, který se návrhem na povolení oddlužení chce vyhnout povinnosti zaplacení její přihlášené pohledávky, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím soudu. Dále namítla, že z insolvenčního návrhu dlužníka je patrno, že dlužník není v úpadku, neboť není dána mnohost věřitelů, z hodnoty majetku dlužníka je zřejmé, že tento převyšuje hodnotu závazků dlužníka a do insolvenčního řízení přihlásila jako jediná věřitelka. Znaleckým posudkem ze dne 12.12.2009 byla majetková práva dlužníka oceněna ve výši 1.100.000 Kč, což je v rozporu s cenou ve výši 750.000 Kč uváděnou insolvenčním správcem. Dlužník rovněž bez rozumného důvodu v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 31 D 1072/2014 se vzdal svého dědického nároku. Věřitelka se účastnila první schůze věřitelů konané dne 26.8.2015, na které hlasovala pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a současně podala námitky proti schválení oddlužení. Schůze věřitelů platně rozhodla o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud nařídil o námitkách věřitelky jednání, kterého se věřitelka účastnila a na kterém poukázala na své dosavadní námitky proti schválení oddlužení. Dále namítla, že v roce 2013 dlužník již podal jeden návrh na povolení oddlužení, ve kterém uvedl dva věřitele-Luďka Polácha a Miroslava Gregoroviče se závazky z roku 2012, v tomto insolvenčním řízení však tyto závazky již neuvedl, a proto lze dovodit, že již v mezidobí byly dlužníkem uhrazeny, tito věřitelé tak byli proti věřitelce zvýhodněni, neboť vůči věřitelce má dlužník závazek již z let 2010 až 2011. Namítla, že dlužník v návrhu uvedl závazek vůči věřiteli CONTIN s.r.o., avšak jedná se o závazek vůči České kanceláři pojistitelů, který dlužník v návrhu neuvedl. Soud zjistil, že znaleckým posudkem ze dne 12.12.2009 byla stanovena obvyklá cena členských práv a povinností částkou 1.100.000 Kč. V dědickém řízení vedeném po zůstavitelovi Janu Gregorovičovi, nar. 24.11.1931, zemřelém dne 25.6.2014 bez zanechání závěti, byla dne 12.3.2015 uzavřena dědická dohoda pozůstalé manželky Marie Gregorovičové a dětí zůstavitele-dlužníka a Miroslava Gregoroviče, dle které celou pozůstalost (v čisté výši 707.081,57 Kč) nabyla pozůstalá manželka Marie Gregorovičová; tato dohoda byla schválena usnesením Okresního soudu v Hodoníně č.j. 31 D 1072/2014-42 ze dne 12.3.2015. Česká kancelář pojistitelů dne 5.3.2015 vyzvala dlužníka k zaplacení regresní náhrady ve výši 8.130 Kč vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou vozidla OPEL KADETT, SPZ HOE 51-65. Soud dospěl k závěru, že dlužník sice neuvedl v seznamu majetku výslovně svá členská práva a povinnosti u stavebního bytového družstva, se kterým je spojeno právo nájmu bytu, avšak v seznamu majetku dlužník označil pohledávku vůči tomuto stavebnímu bytovému družstvu z titulu členského podílu ve výši 32.485 Kč, k čemuž doložil nájemní smlouvu, zápis o dohodě a odevzdání a převzetí družstevního bytu a potvrzení stavebního bytového družstva o výši jeho majetkové účasti. K námitce věřitelky,

že dlužník se vyhýbá povinnosti uhradit jí celou pohledávku, soud uzavřel, že nelze vycházet ze znaleckého posudku ze dne 12.12.2009, když dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 15.6.2015, a proto je třeba vzít v potaz stanovisko insolvenčního správce, který vycházel z ocenění provedeného soudním exekutorem Mgr. Michalem Brančíkem v usnesení č. j. 007 EX 1336/2012-86 ze dne 16.1.2015, ve kterém byla tato majetková práva oceněna částkou 750.000 Kč. Dlužník v návrhu uvedl závazky ve výši 829.609 Kč, z obsahu spisu nevyplývá, že by dlužník vědomě uváděl závazky vyšší než závazky v skutečné výši, případně závazky neexistující. Nelze ani dovodit, že by hodnota majetku dlužníka byla zjevně vyšší než výše jeho závazků. Pokud jde o námitku absence mnohosti věřitelů z důvodu, že věřitelka se přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka jako jediný věřitel, tuto okolnost nelze klást dlužníkovi k tíži. Závazek, ve vztahu ke kterému dlužník označil věřitele společnost CONTIN s.r.o. s pohledávkou ve výši 35.000 Kč, je závazkem, který uplatňuje Česká kancelář pojistitelů (po jeho upřesnění) ve výši 8.130 Kč. Pokud jde o dědickou dohodu, dlužník vysvětlil, že se dohodli s bratrem, že dědit bude jejich matka, která se na pořízení majetku podílela, a s bratrem budou dědit případně majetek až po její smrti. Taková dohoda není neobvyklá a za situace, že by se jednalo ze strany dlužníka o úmyslné zkrácení uspokojení věřitelů, by v úvahu připadal postup podle ustanovení § 242 odst. 1 IZ, přičemž podání takové žaloby je na zvážení insolvenčního správce a věřitelky jako zástupce věřitelů. Pokud jde o námitku, že v předchozím insolvenčním návrhu dlužníka byli uvedeni dva věřitelé, které dlužník neuvedl v návrhu podaném dne 15.6.2015, tuto námitku věřitelka uplatnila opožděně, neboť ji vznesla až po schůzi věřitelů, kterou byl schválen způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Na základě těchto závěrů soud prvního stupně oddlužení schválil.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Poukázala na to, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnila včas námitky, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr dlužníka. Předně namítla, že hodnota dlužníkova majetku představuje hodnotu jeho dluhů, a to s ohledem na členský podíl dlužníka u stavebního bytového družstva, který byl v roce 2009 oceněn ve výši 1.100.000 Kč, přičemž závazky dlužníka v jeho návrhu byly pouze ve výši 829.609 Kč a ani tato výše nebyla uvedena správně, neboť za dlužníkem eviduje dluh pouze ve výši 688.493 Kč, nikoliv ve výši 789.309 Kč, kterou dlužník uvedl v návrhu. Dlužník má sice více věřitelů, avšak z porovnání výše závazků vůči ostatním třem věřitelům uvedeným dlužníkem v návrhu a výše závazku vůči ní lze dovodit nepoctivý záměr dlužníka, tedy záměr dlužníka poškodit věřitele. Vzhledem k tomu, že tito zbývající věřitelé nepodali přihlášku pohledávky, lze předpokládat, že vůči dlužníkovi pohledávku neevidují. Domnívá se, že s ohledem na ekonomickou situaci v roce 2009, je odhadní cena majetku dlužníka stanovená znaleckým posudkem v roce 2009 správná, což si měl soud prvního stupně vyhodnotit. Hodnota předmětných práv tak není prokázána a soud měl v pochybnostech navrhnout vyhotovení znaleckého posudku. Namítla dále, že soud se nezabýval tím, zda dědickou dohodou uzavřenou v dědictví po zemřelém otci dlužníka, došlo ke zkrácení práv věřitele, přičemž dlužník byl soudní komisařkou, která vedla předmětné dědické řízení, o tomto poučen. Navrhla, aby oddlužení dlužníka nebylo schváleno a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs.

Dlužník se k odvolání věřitelky vyjádřil tak, že pro uvedení výše závazku vůči věřitelce vycházel z toho, co mu řekli zaměstnanci soudního exekutora, a dluhy vůči ostatním věřitelům uvedl podle listin, které měl k dispozici. Poukázal na to, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že tyty dluhy skutečně má.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, že obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 15.6.2015 dlužník podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl závazek vůči věřitelce ve výši 789.309 Kč splatný dne 1.12.2011, závazek vůči Městskému úřadu Hodonín ve výši 5.000 Kč splatný dne 19.5.2015, ke kterému doložil příkaz Městského úřadu Hodonín, odboru dopravy a přestupků, oddělení přestupků č.j. 150456-2/2015/LU ze dne 19.5.2015, kterým byl dlužník uznán vinným tím, že dne 5.3.2015 v obci Hodonín způsobil dopravní nehodu vozidlem Opel Kadett RZ HOE 5165, aniž by měl pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, čímž spáchal přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích, a přestupek na úseku dopravy podle zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a byla mu uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, současně byl v tomto rozhodnutí poučen o možnosti podat odpor ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení příkazu; rozhodnutí není opatřeno doložkou právní moci a vykonatelnosti. Dále uvedl závazek vůči Městskému úřadu Hodonín ve výši 300 Kč splatný dne 12.4.2015, ke kterému doložil toliko předtištěnou poštovní poukázku typu A na částku 300 Kč, ve které je dlužník uveden jako odesílatel a Město Hodonín jako majitel účtu s účelem platby-místní poplatky, první splátka 2015, závazek vůči společnosti CONTIN s.r.o. ve výši 35.000 Kč, ke kterému doložil přípis společnosti CONTIN s.r.o. ze dne 10.4.2015, ze kterého vyplývá, že tato společnost vůči dlužníku jedná za Českou kancelář pojistitelů jako samostatný likvidátor pojistných událostí ve vztahu ke škodní události-dopravní nehodě vozidla RZ HOE 51-65, ve kterém dlužníka upozorňuje, že nebylo-li toto vozidlo k datu dopravní nehody pojištěno, bude mít odpovědnost za vzniklou škodu a z garančního fondu Česká kancelář pojistitelů bude k jeho tíži poskytnuto poškozenému plnění, které bude následně Česká kancelář pojistitelů v plném rozsahu vůči němu vymáhat, s tím, že předpokládaná škoda činí přibližně 35.000 Kč. Z přípisu České kanceláře pojistitelů ze dne 4.9.2015 pak vyplývá, že dlužník byl tímto přípisem vyzván k regresní náhradě ve výši 8.130 Kč s tím, že tuto částku má uhradit nejpozději do 4.10.2015. Usnesením č. j. KSBR 52 INS 15496/2015-A-7 ze dne 27.7.2015 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka, dlužníkovi povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Arnošta Hanáčka.

Odvolací soud předně uzavírá, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a na základě těchto zjištění učinil i správné skutkové závěry, a proto na ně pro stručnost odůvodnění odkazuje.

Odvolací soud doplnil dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Z přihlášky pohledávky věřitelky Boženy Gregorovičové, evidované pod č. P 1, že věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelné pohledávky v celkové výši 688.493 Kč, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 4 C 1784/2007-82 ze dne 11.5.2010, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 38 Co 388/2010 ze dne 1.12.2011, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 22 Cdo 26/2013-158 ze dne 17.4.2013, příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem Mgr. Kamilem Bračíkem, Exekutorský úřad Hodonín, pod č. j. 007 EXE 1336/12-67 ze dne 1.7.2015 a platebního rozkazu Okresního soudu v Hodoníně č. j. 14 C 21/2015-58 ze dne 12.2.2015.

Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 24.7.2014, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 20801/2013, že tento návrh dlužník podal dne 26.7.2014 a uvedl v něm jako své věřitele Boženu Gregorovičovou, soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Luďka Polácha, Miroslava Gregoroviče a HODOŇAN stavební bytové družstvo.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, jestliže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 403 odst. 2, odst. 3 IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Podle § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dle odstavce 2, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ).

K tomu odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29. 9. 2010 (uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Dále Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28. 7. 2011 (uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů

(lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkající se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Podle odvolacího soudu lze sice přisvědčit odvolatelce v tom, že v insolvenčním návrhu podaném dne 15.6.2015 nebyly dlužníkem tvrzeny skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že dlužník je v úpadku, neboť dlužník uvedl pouze závazek vůči věřitelce splatný dne 1.12.2011, dále závazek ve výši 5.000 Kč splatný dne 19.5.2015 (přičemž tímto dnem však teprve bylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého měl dlužník tento závazek zaplatit), závazek ve výši 300 Kč splatný dne 12.4.2015 a závazek vůči společnosti CONTIN s.r.o. (správně České kanceláři pojistitelů) ve výši 35.000 Kč, ve vztahu ke kterému dlužník splatnost v návrhu neuvedl (přičemž tento byl splatný až na základě výzvy ze dne 4.9.2015). V tomto však nelze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť jde o případné pochybení soudu prvního stupně, který rozhodl o úpadku dlužníka, ač nebyly splněny podmínky pro toto rozhodnutí (§ 3 IZ).

Pokud jde o další námitku věřitelky, a to že cena majetku dlužníka stanovená v roce 2009 nekoresponduje s cenou majetku, ze které vychází insolvenční správce, tuto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledává relevantní podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť se jedná o postup insolvenčního správce v daném řízení, který lze případně korigovat v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ) nebo činnosti věřitelského orgánu (§ 58, § 68 IZ).

Namítla-li věřitelka až poté, co skončení schůze věřitelů, která hlasovala o způsobu oddlužení (§ 403 odst. 2 věta druhá IZ), že dlužník v insolvenčním návrhu podaném v roce 2012 uvedl dva věřitele, které již neuvedl v insolvenčním návrhu podaném dne 26.7.2013 (jak vyplývá ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 20801/2013), je její námitka opožděná, jak správně uzavřel soud prvního stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 83/2014 ze dne 28.1.2016, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), a proto se k ní nepřihlíží.

Pokud jde o námitku věřitelky, že dlužník před podáním insolvenčního návrhu (dne 12.3.2015) uzavřel dědickou dohodu, dle které po jeho otci (zůstaviteli) nabyla veškerý majetek jeho matka (manželka zůstavitele), podle odvolacího soudu ani tato skutečnost sama sobě neodůvodňuje postup podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že bylo na insolvenčním správci (a věřitelském orgánu) uplatnění postupu podle ustanovení § 235 a násl. IZ, tedy domáhat se neúčinnosti tohoto právního úkonu včas podanou odpůrčí žalobou, která však, jak vyplývá z obsahu spisu, insolvenčním správcem podána nebyla.

Nad rámec považuje odvolací soud za nutné uvést, že věřitelka je jediným přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, a proto její pohledávka bude uspokojena ze zpeněžení majetku dlužníka postupem podle ustanovení § 298 IZ (§ 398 odst. 2 IZ).

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ k rozhodnutí o neschválení oddlužení, a současně podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně proto správně podle ustanovení § 404 oddlužení dlužníka schválil.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu