3 VSOL 666/2013-B-34
KSBR 45 INS 18671/2012 3 VSOL 666/2013-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka LOVY, s.r.o., identifikační číslo: 25519077, se sídlem Poděbradova 99, 612 00 Brno, zaniklého dne 24.9.2013, o zproštění insolvenčního správce funkce a schválení výdajů, vzniklých v souvislosti se zrušením konkursu insolvenčnímu správci, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Ing. Pavla Fabiana, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.5.2013 č.j. KSBR 45 INS 18671/2012-B-26 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či insolvenční soud ) zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Ing. Pavla Fabiana (výrok I.), neschválil další výdaje insolvenčního správce JUDr. Ing. Pavla Fabiana ve výši 36.300 Kč, včetně DPH, spočívající v nákladech na archivaci (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 4.2.2013 č.j. KSBR 45 INS 18671/2012-B-21, které nabylo právní moci dne 6.3.2013, zrušil soud konkurs na majetek dlužníka z důvodu zcela nepostačujícího majetku, určil insolvenčnímu správci odměnu 30.000 Kč, která bude hrazena ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, a rozhodl, že zbytek složené zálohy ve výši 20.000 Kč bude vrácen insolvenčnímu navrhovateli Československá obchodní banka, a.s. V tomto usnesení správci rovněž uložil, aby do 15 dnů od jeho právní moci soudu oznámil, zda uzavřel účetní knihy, sestavil účetní závěrku, zajistil evidenční a archivační činnosti, popřípadě provedl další činnosti spojené se zrušením konkursu. Podáním ze dne 7.5.2013 insolvenční správce soudu oznámil uzavření účetních knih, podání daňového přiznání a zajištění archivace dokumentů dlužníka. Sdělil, že Moravský zemský archiv v Brně nevybral žádné z předložených dokumentů za archiválie (§ 11 zák. č. 499/2004 Sb.), proto správce zajistil archivaci těchto dokumentů do uplynutí skartační lhůty na vlastní náklady tak, že dne 25.4.2013 uzavřel smlouvu se společností P.K.L. Holding, s.r.o., IČ 26794705, za sjednanou úplatu za službu ve výši 30.000 Kč (36.300 Kč včetně DPH). Proto doplňuje podané závěrečné vyúčtování a žádá soud o úhradu částky 36.300 Kč, která je dle jeho názoru hotovými výdaji, vynaloženými správcem při správě dlužníkova majetku , k jejichž úhradě výtěžek z majetkové podstaty a záloha na náklady insolvenčního řízení nepostačuje. Soud tyto výdaje, vynaložené na archivaci dokumentů dlužníka, neschválil. Správce podle něj nepostupoval správně, když v návrhu na zrušení konkursu (konečné zprávě) žádné hotové výdaje nevyúčtoval a nevyčlenil předpokládanou částku na výdaje, spojené s ukončením řízení (tj. rezervu), ze které by měly být hrazeny také výdaje, spojené se splněním archivačních povinností. O vrácení zbytku složené zálohy ve výši 20.000 Kč insolvenčnímu navrhovateli soud rozhodl a správce tuto částku vrátil dne 26.2.2013, správce měl zajistit archivaci dokumentů ještě v době před podáním návrhu na zrušení konkursu pro nedostatek majetku a měl počítat i s finanční rezervou na výdaje spojené se zrušením konkursu. Potom by zbytek složené zálohy nebyl vrácen insolvenčnímu navrhovateli a soud mohl rozhodnout o způsobu úhrady dodatečně vzniklých nákladů na archivaci z jejího zbytku (§ 313 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších předpisů /dále jen IZ /). Proto soud zprostil insolvenčního správce funkce, avšak dodatečně vzniklé další výdaje vynaložené na archivaci dokumentů dlužníka neschválil.

Proti výroku II. usnesení insolvenčního soudu podal zproštěný insolvenční správce (dále též jen správce ) odvolání. Namítal, že správce má povinnost uzavřít účetní knihy a zajistit archivaci dokumentů dlužníka až ke dni zrušení konkursu, nikoliv již ke dni podání návrhu na zrušení konkursu. Proto mu podle jeho názoru nemůže být přičítáno k tíži, že splnil svou povinnost v zákonem stanovené lhůtě, přičemž náklady za provedenou archivaci nemohl vyčíslit před podpisem smlouvy o uložení a správě těchto dokumentů již v době podání návrhu na zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Protože neměl jinou možnost jak splnit zákonnou povinnost, než zajistit archivaci dokumentů dlužníka do uplynutí skartační lhůty na vlastní náklady, dne 25.4.2013 podepsal úplatnou smlouvu a téhož dne dokumenty dlužníka označené společnosti předal. Poté, co mu dne 6.5.2013 byla doručena faktura za cenu služby, splatná 18.5.2013, správce podáním z 7.5.2013 doplnil již podané závěrečné vyúčtování a požádal insolvenční soud o úhradu částky 36.300 Kč hotových výdajů vynaložených insolvenčním správcem při správě dlužníkova majetku , které mu vznikly až v souvislosti se zrušením konkursu, a proto měly být správci přiznány současně s rozhodnutím o zproštění funkce. Dále správce poukázal na to, že v usnesení o zrušení konkursu mu byla přiznána odměna ve výši 30.000 Kč

(přestože ji účtoval ve výši celkem 54.450 Kč včetně DPH) a je zřejmé, že výdaj insolvenčního správce na splnění zákonných povinností tuto odměnu převyšuje. Z těchto důvodů se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného výroku II. usnesení tak, že jeho další výdaje ve výši 36.300 Kč, včetně DPH, budou soudem schváleny.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje náležitosti odvolání proti rozhodnutí soudu, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního správce není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v tomto řízení, zahájeném dne 1.8.2012 insolvenčním návrhem navrhovatele Československá obchodní banka, a.s., který dne 8.10.2012 složil soudem uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, byl usnesením ze dne 17.10.2012 č. j. KSBR 45 INS 18671/2012-A-12 zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Ing. Pavel Fabian, jemuž byla vydána složená záloha na náklady insolvenčního řízení. Na první schůzi věřitelů, která byla svolána dne 4.1.2013, podal insolvenční správce zprávu o činnosti ze dne 27.12.2012, ve které navrhl zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Ve zprávě vyúčtoval odměnu ve výši 54.450 Kč s tím, že hotové výdaje neúčtuje . Usnesením ze dne 4.2.2013 č.j. KSBR 45 INS 186871/2012-B-21 soud zrušil konkurs na majetek dlužníka, určil odměnu správce ve výši 30.000 Kč, která bude hrazena ze složené zálohy, rozhodl, že zbytek složené zálohy ve výši 20.000 Kč se vrací insolvenčnímu navrhovateli, a uložil správci povinnosti dle § 313 odst. 2 IZ. Toto usnesení bylo zveřejněno a doručeno v souladu s úpravou § 309 odst. 1 IZ. Splnění uložených povinností správce soudu sdělil podáním, doručeným dne 7.5.2013, ve kterém uvedl, že s archivací dokladů dlužníka mu vznikly hotové výdaje ve výši 36.300 Kč, k jejichž úhradě nepostačuje výtěžek majetkové podstaty ani složená záloha. Proto tímto podáním doplňuje již podané závěrečné vyúčtování a žádá soud o úhradu částky 36.300 Kč hotových výdajů, vynaložených insolvenčním správcem při správě dlužníkova majetku . Svá tvrzení dokládal Smlouvou o uložení a správě dokumentů, kterou uzavřel dne 25.4.2013 jako složitel se schovatelem, společností P.K.L. Holding, s.r.o. IČ 26794705, podle jejíhož čl. 2 je předmětem smlouvy závazek schovatele převzít od složitele veškeré dokumenty, vzešlé z podnikatelských aktivit dlužníka, tyto uschovat a vytěžovat informace z nich pro oprávněné osoby a po provedení skartačního řízení označených dokumentů je fyzicky likvidovat. Za tuto službu byla sjednána úplata ve výši 36.300 Kč, včetně DPH. Dále správce předložil fakturu, vystavenou schovatelem pod č.13-048 dne 6.5.2013, se splatností dne 18.5.2013 na částku 36.300 Kč, včetně DPH, kterou schovatel vystavil dle Smlouvy o uložení a správě dokumentů, a Dílčí předávací seznam dokumentů č. 1, datovaný dne 6.5.2013, opatřený podpisem a otiskem razítka schovatele. Ze seznamu vyplývá, že mezi uschovávanými dokumenty jsou účetní dokumenty se skartační lhůtou pět a deset let. Poté soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 38 odst. 3, věty první IZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti.

Podle § 313 IZ ve znění účinném do 31.7.2013 (do novely, provedené zákonem č. 185/2013 Sb.) funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho oprávnění nakládat se zbývající částí majetkové podstaty a další dispoziční oprávnění přecházejí na dlužníka. Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a předat dlužníku potřebné účetní záznamy. Dále je povinen předat zbývající majetek dlužníkovi a zajistit činnosti evidenční a archivační, popřípadě další činnosti související se zrušením konkursu. Nevede-li dlužník účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jeho daňové evidence (odstavec 2). Po provedení činností podle odstavce 2 insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce. Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu, a o způsobu jejich úhrady (odstavec 3).

Odvolací soud předně uvádí, že je třeba rozlišovat mezi hotovými výdaji insolvenčního správce (§ 168 odst. 2, písm. a/ IZ), náklady spojenými s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka (§ 168 odst. 2, písm. b/ IZ) a výdaji, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu (§ 313 odst. 3 IZ). Posledně uvedené výdaje insolvenční zákon, na rozdíl od předchozí úpravy (§ 8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.), nezařazuje mezi hotové výdaje správce a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, nelze je podřadit pod pohledávky za podstatou (§ 168 IZ). Tyto výdaje nejsou ani pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 IZ). Protože výdaje, které vznikly v souvislosti se zrušením konkursu, nejsou nákladem spojeným s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka (§ 230, § 296 IZ), pro jejich úhradu nelze použít prostředky ze zálohy, složené insolvenčním navrhovatelem odlišným od dlužníka, které nejsou součástí majetkové podstaty (§ 297 odst.1, § 283 odst. IZ). Výdaje, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu se splněním jeho archivační povinnosti, jsou výlohou, spojenou s ukončením řízení (§ 305 odst. 3 IZ), a při pravidelném průběhu konkursu se hradí z částky, vyčleněné insolvenčním správcem z výtěžku zpeněžení ještě před rozvrhem, respektive v konečné zprávě (zprávě o činnosti) jako tzv. rezerva .

V této věci insolvenční správce žádá soud, aby rozhodl o výdajích, které mu vznikly v souvislosti se splněním archivační povinnosti, a o způsobu jejich úhrady dle

úpravy § 313 odst. 3 IZ. Přestože důvodnost těchto výdajů správce doložil, podle odvolacího soudu nemohou být v této věci správci uhrazeny, neboť konkurs byl zrušen pro nedostatek majetku dlužníka dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, žádného výtěžku zpeněžení určeného k rozvrhu mezi přihlášené věřitele nebylo dosaženo a proto nebylo z čeho vyčlenit částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení (§ 305 odst. 3 IZ). Insolvenční soud o těchto výdajích nerozhodl tak, aby na ně bylo možno pohlížet jako na hotový výdaj insolvenčního správce, který by mohl být uspokojen v režimu § 8 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

Zjednodušeně řečeno, tyto výdaje, které správci vznikly se splněním jeho archivační povinnosti, není z čeho uhradit, protože žádného výtěžku zpeněžení nebylo dosaženo a z prostředků státu mohou být hrazeny jen hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jejichž povahu tyto výdaje v daném řízení nemají.

Proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil.

Odvolací námitka insolvenčního správce o době, kdy měl informaci o výši výdajů souvisejících s ukončením řízení, i o výši jeho soudem schválené odměny, kterou vyčíslil vyšší částkou, je z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení nevýznamná.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 25. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu