3 VSOL 664/2014-A-20
KSOS 31 INS 16363/2013 3 VSOL 664/2014-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , IČ 40354881, bytem Mlýnská 612/103, Štěpánkovice, PSČ 747 28, zastoupeného Mgr. Štěpánem Štastníkem, advokátem se sídlem Olomoucká 153/25, Opava, PSČ 746 01, o insolvenčním návrhu věřitele Hypoteční banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, PSČ 150 57, IČ 13584324 a o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2014, č.j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v části, kterou byla uložena dlužníkovi povinnost zaplatit na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení společně a nerozdílně s věřitelem zálohu ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u ČNB Ostrava, č.ú. 6015-4123761/0710, VS 4801636313, KS 0308, m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli a dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele bylo dne 11.6.2013 zahájeno insolvenční řízení, soud usnesením ze dne 24.7.2013, č.j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-8 vyzval dlužníka, aby se k návrhu věřitele vyjádřil a poučil jej o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 25.7.2013, lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení uplynula 4.9.2013, dlužník návrh na povolení oddlužení podal až 6.9.2013. Protože návrh na povolení oddlužení byl podán opožděně, je jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs. Soud zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 1385 pro katastrální území Štěpánkovice, obec Štěpánkovice a nemovitostí zapsaných na LV č. 1696 pro katastrální území Štěpánkovice, obec Štěpánkovice, vedených u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Nemovitosti dlužníka jsou předmětem zajištění pro pohledávky sedmi věřitelů, jejichž celková výše dosahuje cca 3.600.000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dovodil, že je nezbytné uložit věřiteli a dlužníku povinnost solidárně zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jejím smyslem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku. S ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem a obvyklé výši jeho očekávaných hotových výdajů uložil soud zálohu ve výši 50.000 Kč tak, aby náklady insolvenčního řízení nezatížily stát.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, kterým podle jeho obsahu napadl pouze tu jeho část, kterou byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jemu. Namítal, že závěr soudu o opožděném podání návrhu na povolení oddlužení je nesprávný, a argumentoval názorem Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012 o náležitostech poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení v případě, kdy ten je podán osobou odlišnou od dlužníka. Poučení musí obsahovat minimálně lhůtu k podání návrhu na povolení oddlužení a rovněž v něm musí být uvedena forma, v níž je třeba návrh na povolení oddlužení podat (na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách ministerstva spravedlnosti). V této věci však insolvenční soud dlužníka poučil tak, že odkázal na zákonné ustanovení a dlužník se z poučení nedozvěděl o požadované formě návrhu na povolení oddlužení a o tom, kde lze formulář dohledat. Dále dlužník vytýkal soudu prvního stupně překvapivost jeho rozhodnutí, neboť soud jej usnesením ze dne 1.10.2013, č.j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-11 vyzval k doplnění návrhu. Z těchto důvodů dlužník, podle obsahu odvolání, žádal, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení mu nebude uložena.

V tomto řízení soud postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ , čl. II. zákona č. 294/2013 Sb.).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jejímu vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Skutečnosti o dni zahájení insolvenčního řízení návrhem věřitele, o doručení insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení soudu a zjištění o nemovitém majetku dlužníka, který je předmětem zajištění pro pohledávky věřitelů dlužníka a jejich výši, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Dále z obsahu spisu vyplývá, že soud poučil dlužníka výrokem III. usnesení ze dne 12.7.2013, č.j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-8 tak, že má-li za to, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení dle § 389 a násl. insolvenčního zákona (tzn. není podnikatelem), může návrh na povolení oddlužení podat, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele . V odůvodnění usnesení soud uvedl, že v souladu s ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona poučil dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. V závěrečné části usnesení nebyl dlužník poučen o následcích, které bude mít opožděné podání návrhu na povolení oddlužení. Po té, co dlužník dne 6.9.2013 doručil soudu návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem, soud usnesením ze dne 1.10.2013, č.j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-11 vyzval dlužníka, aby svůj insolvenční návrh v určené lhůtě doplnil o listiny dokládající jeho úpadek a doložil své příjmy za období červen až srpen 2013. Dle odůvodnění usnesení soud dovodil, že dlužník dne 6.9.2013 přistoupil k insolvenčnímu návrhu věřitele a současně podal návrh na povolení oddlužení. Dlužník byl poučen o tom, že v případě, že nebude návrh v určené lhůtě doplněn a soud pro tento nedostatek nebude moci pokračovat v řízení, návrh na povolení oddlužení odmítne a o řešení úpadku dlužníka rozhodne konkursem. Na tuto výzvu dlužník podáním doručeným soudu dne 4.10.2013 předložil listiny dokládající jeho úpadek a doklady o svém příjmu za dobu do září roku 2013 včetně. Poté soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 390 odst. 1, 3 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z výše uvedeného odvolací soud dovozuje následující závěry: 1. Dlužník svým insolvenčním návrhem přistoupil k návrhu věřitele, a proto se ve smyslu § 107 odst. 1 IZ považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, čemuž odpovídá i záhlaví usnesení odvolacího soudu. 2. Návrh dlužníka na povolení oddlužení splátkovým kalendářem byl podán více než 30 dnů po té, kdy mu byl zvláštním způsobem doručen insolvenční návrh věřitele. Přesto jeho návrh na povolení oddlužení odvolací soud nehodnotí jako opožděný. Podle odvolacího soudu dlužníku dosud nezačala běžet třicetidenní lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení, neboť běh této lhůty zákon váže nejen na doručení insolvenčního návrhu jiné osoby, ale rovněž na řádné poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Požadovanou náležitostí poučení není jen údaj o subjektivní legitimaci pro podání návrhu na povolení oddlužení a lhůtě k jeho podání, ale také výslovné poučení o tom, že v případě nedodržení této lhůty bude návrh na povolení oddlužení odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ, srv. závěr v odvolání dlužníka zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, dohledatelném na www.nsoud.cz). Soud prvního stupně v usnesení ze dne 12.7.2013, č. j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-8 dlužníka nepoučil o následcích opožděného podání návrhu na povolení oddlužení, proto své poučovací povinnosti dle § 390 odst. 1 IZ nedostál. Doručením usnesení nepočala dlužníku běžet lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení, proto jeho návrh na povolení oddlužení nemůže být opožděný. Závěr soudu prvního stupně, že řešení úpadku dlužníka oddlužením je vyloučeno proto, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně, proto správný není. 3. K odvolací námitce dlužníka o překvapivosti napadeného usnesení proto, že dlužník byl vyzván k doplnění návrhu je třeba uvést, že doklady o příjmu dlužníka jsou povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení. Pokud měl soud za to, že návrh dlužníka na povolení oddlužení je třeba pro opožděnost odmítnout, bylo nadbytečné vyzývat v usnesení ze dne 12.7.2013, č. j. KSOS 31 INS 16363/2013-A-8 dlužníka k doložení těchto dokladů (navíc byl dlužník vyzván k doplnění insolvenčního návrhu, nikoli návrhu na povolení oddlužení). Na běh lhůty pro podání návrhu na povolení oddlužení by však tento postup soudu v případě, že dlužník by byl řádně poučen dle § 390 odst. 1 IZ, neměl žádný vliv.

Protože závěr soudu o opožděnosti návrhu dlužníka na povolení oddlužení není správný a jiné důvody bránící povolení oddlužení dlužníka soud nezkoumal, je závěr o konkursu jako jediném možném způsobu řešení úpadku dlužníka předčasný. Proto odvolací soud změnil odvoláním dlužníka napadenou část výroku usnesení soudu prvního stupně tak, že dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně s věřitelem, neuložil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však také doručuje zvláštním způsobem.

Olomouc 22. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu