3 VSOL 660/2013-A-11
KSBR 26 INS 14442/2013 3 VSOL 660/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem 618 00 Brno, Jiránkova 402/34, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2013 č.j. KSBR 26 INS 14442/2013-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud nebo soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

Na odůvodnění uvedl, že dne 22.5.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh, spojený s návrhem na prohlášení konkursu , v němž dlužník uvedl, že k 31.10.2012 má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti a ohledně převážné většiny probíhá exekuční řízení. Žádné další skutečnosti osvědčující jeho úpadek dlužník v návrhu neuvedl, zejména nespecifikoval minimálně dva věřitele, kteří mají vůči dlužníku pohledávku více jak 30 dnů po splatnosti. Dle soudu k návrhu připojený seznam závazků nemůže použít jako zdroj informací pro posouzení existence úpadku, protože na něj dlužník v návrhu neodkázal . V souladu s ustanovením § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ) a s odkazem na názor Nejvyššího soudu ČR, formulovaný v jeho usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, soud uzavřel, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují dlužníkův úpadek, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán. Proto jej soud podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, podle něhož ze skutečností, uvedených v insolvenčním návrhu a k němu připojených příloh, je zřejmé, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky splatné po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto není schopen plnit, navíc zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dlužník nesouhlasil se závěrem soudu, že v návrhu neodkázal na seznam závazků, protože na přiložený seznam závazků odkazuje v odstavci č. II. svého návrhu. Dále v návrhu uvedl, že uspokojení věřitelů není možno dosáhnout exekucí, což rozvedl v seznamu závazků, u nichž popsal důvody vykonatelnosti jednotlivých závazků a k jejich vymožení vedená exekuční řízení. Dlužník je proto přesvědčen, že v insolvenčním návrhu vylíčil veškeré rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek; tvrzení o zastavení plateb a to, že závazky dlužníka jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, je podle něj zcela prokázáno doloženým seznamem závazků i dalšími přílohami. Navíc dle dlužníka je v insolvenčním návrhu popsáno, že je v úpadku i pro předlužení, neboť souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku dlužníka. Proto, i kdyby soud tvrzení o úpadku dlužníka pro platební neschopnost považoval za nedostatečná, měl dovodit, že dlužník tvrdí úpadek pro předlužení. Dále namítal, že soud usnesení o odmítnutí jeho návrhu vydal až po uplynutí lhůty dle § 128 odst. 1 IZ, čímž podle něj porušil článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože dlužník se oprávněně domníval, že jeho návrh nebude odmítnut. Tímto postupem dle dlužníka mohla být založena odpovědnost státu za škodu způsobenou prodlením s vydáním usnesení o odmítnutí jeho návrhu. Dlužník má za to, že soud jej měl vyzvat k opravě či doplnění jeho insolvenčního návrhu, což se nestalo, jeho návrhem se dostatečně nezabýval a odmítl jej, aniž by přihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem. Z těchto důvodů, podle obsahu odvolání, dlužník v odvolacím řízení žádal změnu napadeného usnesení tak, aby jeho návrh nebyl odmítnut.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Nad rámec zjištění o obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, z obsahu insolvenčního spisu vyplývají následující skutečnosti: a) Insolvenční návrh dlužníka, doručený soudu dne 22.5.2013 obsahuje tvrzení, podle kterého podnikatelská oprávnění dlužníka zanikla ke dni 31.7.2007 (odstavec I. návrhu). b) Bod II. insolvenčního návrhu obsahuje tvrzení o majetkových poměrech dlužníka a dále je zde také uvedeno: V souladu s ustanovením § 104 insolvenčního zákona předkládá navrhovatel zdejšímu soudu seznam svých závazků s uvedením jednotlivých věřitelů a důvodu, výše jednotlivých závazků. Žádný ze závazků není zajištěn, ohledně převážné většiny z nich probíhá exekuční řízení. Navrhovatel má ke dni 31.10.2012 více věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti. Doba splatnosti nejstarších závazků vůči věřitelům činí více než 10 let . c) V bodě IV. návrhu dlužník, mimo tvrzení o průběhu svého podnikání, uvádí: S ohledem na vývoj své podnikatelské činnosti navrhovatel tedy splňuje podmínky úpadku dle § 3 odst. 1, 2, písm. a) až b) insolvenčního zákona, tj. má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhovatel je současně v úpadku i pro předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, když má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Závazky navrhovatele jsou ve výši 11.199.743 Kč. Z přiložených seznamů je patrno, že navrhovatel eviduje majetek v hodnotě 4.180.000 Kč. Je tedy zřejmé, že souhrn závazků navrhovatele převyšuje hodnotu jeho majetku, a navrhovatel je tedy v úpadku i pro předlužení . d) V bodě V. insolvenčního návrhu dlužník výslovně uvedl, že v souladu s ustanovením § 104 insolvenčního zákona k insolvenčnímu návrhu připojuje předepsané seznamy a prohlašuje, že tyto seznamy jsou jím podepsané, správné a úplné , a že na tyto seznamy odkazuje jako na součást insolvenčního návrhu . e) K návrhu dlužník připojil čestné prohlášení, datované dne 21.5.2013, opatřené jeho podpisem, ve kterém uvedl: Já, Karel Píža, čestně prohlašuji, že veškeré údaje uvedené v návrhu na zahájení insolvenčního řízení a jeho přílohách jsou pravdivé a nic jsem nezamlčel . f) Dlužník k návrhu připojil jím podepsaný seznam závazků, datovaný dne 21.5.2013, ve kterém uvádí svých 27 závazků, včetně údajů o vykonatelnosti. Tyto závazky specifikuje označením jejich věřitele (věřitelé jsou označeni dle § 103 odst. 1 IZ), výší a důvodem. U více než dvou závazků dlužník v seznamu označuje rozhodnutí, na jejichž základě je závazek vykonatelný, včetně údaje o orgánu, který rozhodnutí vydal, datu jejich vydání a vedení exekuce. Seznam závazků neobsahuje doložku správnosti a úplnosti.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1, 2, 3 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 104 odst. 1, 4, věta třetí IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Na základě shora uvedené rekapitulace obsahu insolvenčního návrhu a k němu připojeného seznamu závazků dospívá odvolací soud k následujícím závěrům: 1. dlužník v insolvenčním návrhu nejen obecně tvrdí, že je v úpadku pro předlužení, ale uvádí i konkrétní tvrzení o výši (souhrnu) svých závazků a hodnotě svého majetku. Současně však v návrhu výslovně uvádí, že již od 31.7.2007 není podnikatelem, ačkoli úpadek pro předlužení může nastat pouze u právnických osob nebo u fyzických osob-podnikatelů (§ 3 odst. 3 IZ). Neprojednatelnost insolvenčního návrhu dlužníka, pokud se jím domáhal zjištění svého úpadku pro předlužení, spočívá v této vzájemné rozpornosti rozhodujících skutkových tvrzení o úpadku pro předlužení, pro kterou v řízení o něm nelze pokračovat. 2. dlužník v insolvenčním návrhu uvádí tvrzení o úpadku pro platební neschopnost pouze obecně a neuvádí žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit, že má nejméně dva věřitele (a které), vůči nimž má závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože zastavil platby podstatné části svých závazků nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo nelze dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek dlužníka výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Proto (samotný) insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, 2, § 103 odst. 2 IZ).

3) Dlužník v článku V. návrhu výslovně odkázal na seznamy, které k návrhu připojil. K údajům o věřitelích dlužníka a vedených exekucích k vymožení pohledávek jeho věřitelů, byť by byly v seznamu závazků uvedeny, však soud pro účely posouzení, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, v této věci nemůže přihlížet, protože tento seznam neobsahuje prohlášení dlužníka, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ, viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2 ročník 2011 pod č. 26, dále jen R 26/2011 ). Čestné prohlášení dlužníka, které je samostatnou přílohou návrhu, ani jeho prohlášení v čl. V. návrhu o správnosti a úplnosti zákonných seznamů, tuto zákonnou náležitost seznamu závazků nenahrazuje. Proto, i kdyby z údajů v seznamu závazků vyplývala tvrzení o úpadku dlužníka pro platební neschopnost, jsou tyto údaje z hlediska splnění povinnosti dlužníka vylíčit v návrhu rozhodující skutečnosti o svém úpadku pro platební neschopnost bezcenné.

Protože insolvenční návrh dlužníka postrádá vylíčení skutečností, osvědčujících úpadek dlužníka, je tento návrh vadný. Jeho vady brání věcnému projednání, neboť v něm není vymezeno, jakými skutečnostmi by se měl insolvenční soud při posuzování úpadku dlužníka zabývat.

Proto se odvolací soud ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že tento návrh je třeba podle § 128 odst. 1 IZ odmítnout a napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

K odvolací námitce dlužníka, který vytýkal insolvenčnímu soudu, že nedodržel lhůtu dle § 128 odst. 1 pro odmítnutí jeho insolvenčního návrhu, odvolací soud uvádí jen tolik, že tato lhůta není lhůtou zákonnou, ale lhůtou pořádkovou (viz shora citované rozhodnutí R 26/2011) a tato námitka je z hlediska správnosti napadeného usnesení právně nevýznamná.

Závěrem odvolací soud pro úplnost uvádí, že v rozhodnutí R 26/2011 formuloval Nejvyšší soud názor, podle něhož v případě, kdy dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu připojí zákonné seznamy, obsahující všechny zákonem požadované náležitosti, může se dovolávat údajů uvedených v těchto seznamech z hlediska splnění svých povinností vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti o úpadku, aniž by v návrhu výslovně na tyto údaje odkázal. V této věci nebylo možno nedostatek zákonné náležitostí seznamů, spočívající v absenci doložky správnosti a úplnosti, možno odstraňovat postupem podle § 128 odst. 2 IZ, protože tomu brání neprojednatelnost insolvenčního návrhu, kterou v insolvenčním řízení odstraňovat nelze (§ 128 odst. 1 IZ), jak se dlužník nesprávně domnívá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud

dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 26. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu