3 VSOL 659/2015-A-13
KSBR 32 INS 3243/2015 3 VSOL 659/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 68603851, bytem Slopné 69, PSČ 763 23, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2015, č. j. KSBR 32 INS 3243/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti. Na odůvodnění uvedl, že dne 10. 2. 2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým žádal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Soud posoudil insolvenční návrh dlužníka a shledal jej důvodným , neboť z něj vyplývá, že dlužník má více peněžitých závazků u více věřitelů po dobu delší než 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podle návrhu je dlužník veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na příslušném úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Jako svůj jediný příjem v návrhu uvádí dar ve výši 4.000 Kč měsíčně , darovací smlouvu však k návrhu nepřipojil. Tuto smlouvu k návrhu nepřipojil po opakovaných výzvách soudu, a to ani v prodloužené lhůtě k jejímu předložení. Soud uzavřel, že dlužník nemá žádný příjem, proto není splněn předpoklad pro povolení oddlužení spočívající v předpokládaném uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu minimálně 30 % jejich hodnoty a lze důvodně předpokládat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba zamítnout a jeho případný úpadek řešit prohlášením konkursu. Pro řádný průběh insolvenčního řízení po zjištění úpadku je nezbytné zálohou zajistit finanční prostředky, které umožní výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (hrazení nákladů vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, náležející do majetkové podstaty). Prostředky zálohy slouží rovněž jako jistota pro úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pokud je nebude možno zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky číslo 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále jen vyhláška ), přičemž stát hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce pouze v krajním případě tehdy, pokud je není možno hradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Proto soud považuje za nezbytné uložit dlužníku zálohu ve výši 50.000 Kč. Dále soud uzavřel, že stav dlužníkova majetku a důvody této situace nejsou rozhodné pro uložení zaplacení zálohy, když dlužník je povinen řešit svoji situaci odpovědně již v době, kdy má dostatek prostředků alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že je již delší dobu bez práce a tím taky bez jakéhokoliv příjmu . Nemá žádný majetek, ani možnost obstarat si prostředky na úhradu zálohy z půjčky nebo úvěru. Dlužník má za to, že v jeho případě nastal krajní případ , jak uveden v odůvodnění napadeného usnesení, kdy náklady insolvenčního správce nelze hradit z majetkové podstaty, zálohu nemá dlužník možnost uhradit ze svých prostředků, a proto podle dlužníka tyto náklady hradí stát . Dlužník dále uvedl, že se snaží řešit svou příjmovou situaci a začlenit se do pracovního procesu, aby mohl plnit své finanční závazky. Podle obsahu odvolání žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že mu nebude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu (mimo správných zjištění o průběhu tohoto řízení, vyživovací povinnosti dlužníka a jeho příjmu, uvedených v odůvodnění přezkoumávaného usnesení) vyplývá, a to z bodu 07 insolvenčního návrhu, že mezi svými nezajištěnými závazky, jejichž celková částka činí 262.202 Kč, dlužník označil také závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o. ve výši 56.662 Kč, splatný dne 8. 10. 2014 a závazek vůči věřiteli Profi Credit Czech, a.s. ve výši 96.358 Kč, splatný dne 17. 1. 2014. V bodě 21 návrhu označil jako jeho přílohu číslo 8 smlouvu o důchodu, kterou však nepřipojil. Jako svůj majetek v návrhu a k němu připojeném seznamu majetku označil věci osobní potřeby (oblečení a obuv) v odhadované hodnotě 500 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Dle odstavce 2 výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky29). Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jeho úpadku pro platební neschopnost dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ a jsou k němu připojeny předepsané přílohy obsahující náležitosti dle zákona. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když na základě v nich obsažených skutečností přistoupil k posuzování, zda v této věci je třeba prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř.). V přezkoumávané věci dlužník nedoložil žádný příjem a nemá žádný majetek větší hodnoty. Již z toho je zřejmé, že dlužník není schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit v oddlužení minimálně 30% hodnoty jejich pohledávek. Závěr soudu, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť jeho ekonomická nabídka nezajištěným věřitelům je nedostatečná, a že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ je správný.

Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení případného úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek, kdy nelze odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce hradit zálohově. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy, jak je vysvětleno v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Vzhledem k majetkové situaci dlužníka je důvodný předpoklad, že prostředků zálohy bude třeba i jako jistoty pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Nelze totiž soudit, že alespoň část konečných nákladů insolvenčního řízení bude možno hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, který je nemajetný. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že stav dlužníkova majetku je rozhodný pro výši uložené zálohy. Pokud by totiž dlužník měl hodnotný likvidní majetek (který by však nepostačoval ke splnění předpokladu povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b/ IZ), bylo by se třeba zabývat tím, zda alespoň část nákladů insolvenčního řízení by bylo možno hradit z jeho výtěžku a závěr soudu by se potom projevil v určené výši zálohy. Proto nelze zcela souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že stav dlužníkova majetku je nerozhodný pro uložení povinnosti zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů (tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků atd., § 7 téže vyhlášky), jejichž výše obvykle činí 5.000 Kč, což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Soudem prvního stupně určená výše zálohy v maximální částce 50.000 Kč odpovídá skutkovému stavu věci.

K námitce dlužníka, že v jeho případě se jedná o krajní případ, kdy náklady insolvenčního řízení (správce) hradí stát, odvolací soud uvádí, že smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ je právě předejít situaci, kdy tyto náklady budou hrazeny státem, tedy z prostředků daňových poplatníků. Proto zákon stanoví povinnost včasného podání insolvenčního návrhu také fyzické osobě, která je podnikatelem (ust. § 98 odst. IZ). Zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát vyplývá rovněž ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120), a to části týkající se § 38 odst. 2 IZ, v níž se uvádí, že nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Soud prvního stupně přistoupil k uložení zálohy po posouzení hledisek dle § 108 odst. 1 IZ právě ve snaze předejít situaci, kdy náklady insolvenčního řízení budou hrazeny státem a odvolací námitka dlužníka není důvodná.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud posoudil napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužníku se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu