3 VSOL 659/2014-A-9
KSOS 22 INS 12211/2014 3 VSOL 659/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků-manželů Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Velkém Týnci-Vsisku 143E, PSČ: 783 72 a Jaroslava anonymizovano , nar. 13.2.1957, bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2014, č.j. KSOS 22 INS 12211/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě, blíže specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že souhrn všech závazků dlužníků činí 4.135.967,50 Kč, z toho zajištěných minimálně 3.220.000 Kč. Z výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 27.4.2014 soud zjistil, že dlužník byl Okresním soudem v Olomouci odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.12.2013. Soud uzavřel s odkazem na ust. § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Uvedl, že oddlužení je nutno vnímat jako určité dobrodiní, které zákon za přísně stanovených podmínek dává dlužníkovi, pro kterého je to příležitost, aby uspokojil pohledávky svých věřitelů nikoliv v plném rozsahu (stačí uspokojení na 30 %) a od úhrady zbývající části svých závazků bude osvobozen. Proto je nezbytné, aby dlužník naplnil všechny podmínky, které zákon pro schválení oddlužení stanoví. Je třeba přihlížet k tomu, zda případně návrhem na povolení oddlužení nesleduje dlužník nepoctivý záměr. Situaci, kdy v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení ve věci dlužníka, které skončilo pravomocným odsouzením pro spáchání trestného činu majetkové či hospodářské povahy, soud vyhodnotil jako nepoctivý záměr, když přihlédl k tomu, že dlužník byl v roce 2013 odsouzen pro trestný čin majetkové povahy-podvod, přičemž ke dni zahájení insolvenčního řízení dlužníku ještě neuplynula zkušební doba. Dospěl proto k závěru, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. V souvislosti s předpokládaným konkursem pak uložil dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když uzavřel, že uložení povinnosti je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. Uložení zálohy je podmíněno zejména tím, že dlužník nemá majetek, který by bylo možno použít k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, před zpeněžením majetku. Soud vzal do úvahy, že dlužník nedisponuje takovým majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, když dlužník má pouze movité věci a nemovitý majetek, který však slouží k zajištění pohledávek věřitelů. Považoval proto za nezbytné uložit dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice Helena anonymizovano včasné odvolání, ve kterém uvedla, že nutno respektovat změny, ke kterým došlo v insolvenčním zákoně, konkrétně v § 395, kdy došlo ke zrušení odstavce 3, písm. b). Nelze proto automaticky předpokládat nepoctivý záměr dlužníka, pokud v předchozích pěti letech probíhalo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Uvedla, že odsouzení proběhlo na základě udání o černém odběru elektrické energie, kde dodnes dlužník popírá svou vinu a zcela jistě se nejednalo o úmyslné poškození věřitele ani o podvod. Navrhuje proto, aby usnesení o zaplacení zálohy bylo zrušeno.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě samostatných insolvenčních návrhů dlužníků spojených se společným návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužníci uvedli, že jsou nepodnikající fyzické osoby, mají celkem 15 závazků v celkové výši 4.135.967,50 Kč, po odečtení ceny nemovitosti, je výše jejich závazků 635.967,50 Kč. Tyto závazky jsou již delší dobu po splatnosti. Uvedli, že do platební neschopnosti se dostali tím, že si vzali půjčky na koupi rozestavěného objektu a jeho rekonstrukci, později se jim však přestalo dařit, resp. manželovi se přestalo dařit v podnikání a museli si brát půjčky na běžný chod domácnosti s tím, že více úvěrů je přivedlo do tíživé situace. Navrhli, aby oddlužení proběhlo plněním splátkového kalendáře, když oba dva uvedli, že mají příjem z pracovních poměrů, po odečtení zajištěných závazků mají nezajištěné závazky ve výši 635.968 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci vlastní běžné vybavení domácnosti, a dále jsou vlastníky nemovitostí, rekreačního objektu na parc. č. 279 zastavěná plocha a nádvoří a zahrad parc. č. 276, 277 a 278, vše zapsáno na LV č. 67 pro k.ú. Vsisko. Dlužníci k návrhu předložili též výpisy z rejstříků trestů, dlužník Jaroslav anonymizovano má záznam, podle něhož byl odsouzen Okresním soudem v Olomouci rozhodnutím z 18.11.2013, které nabylo právní moci 4.12.2013 pro trestný čin podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku 40/2009 Sb. k trestu odnětí svobody podmíněně na dobu 12 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že společný návrh manželů na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože v případě dlužníka jsou dány skutečnosti, svědčící o nepoctivém záměru sledovaném návrhem na povolení oddlužení.

K otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 28.7.12011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka, může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností, týkajících se majetkových poměrů dlužníka, a podobně .

V dalším rozhodnutí ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2012, Nejvyšší soud dále formuloval závěr, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení .

Je skutečností, že s účinností od 1.1.2014 novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. došlo k vypuštění ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) insolvenčního zákona, podle něhož na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení bylo možno usuzovat v případě, že v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení byl dlužník odsouzen pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Dle důvodové zprávy k zák. č. 294/2013 Sb. se tak stalo proto, že příkladný výčet obsažený v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona byl zavádějící a byl proto vypuštěn. To však neznamená, že případné odsouzení dlužníka v době před zahájením insolvenčního řízení nelze nyní považovat za nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že oddlužení představuje pro dlužníka příležitost vypořádat se se svými dluhy tak, že musí věřitelům zaplatit minimálně 30 % jejich pohledávek a od zbytku svých dluhů být osvobozen. Dlužník tak dostává šanci začít znovu bez demotivující vidiny celoživotního splácení starých dluhů a s tím spojených nežádoucích efektů. Musí se však jednat o poctivého dlužníka, který se nedopouští úmyslného protiprávního jednání.

Soud prvního stupně správně zjistil podle údajů z výpisu z evidence rejstříku trestů, že dlužník byl odsouzen rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 18.11.2013, které nabylo právní moci dne 4.12.2013, pro trestný čin podle ust. § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, to je trestný čin podvodu k trestu odnětí svobody podmíněně v rozsahu 12 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců, která by měla uplynou 4.6.2015. Tyto skutečnosti i podle názoru odvolacího soudu nutno vyhodnotit jako nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Podle přesvědčení odvolacího soudu nutno hodnotit zejména to, že k pravomocnému odsouzení došlo zhruba 5 měsíců před zahájením insolvenčního řízení, dále to, že se jedná o úmyslný trestný čin majetkové povahy a nutno také vzít do úvahy, že v době zahájení insolvenčního řízení dlužníku ještě neuplynula zkušební doba 18 měsíců. Dlužnice v podaném odvolání netvrdí žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno uzavřít, že i přes toto pravomocné odsouzení se o nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení nejedná. Dlužnice pouze uvádí, že podle jejího názoru se nejednalo o úmyslné poškození věřitele a ani o podvod s tím, že odsouzení proběhlo na základě udání o černém odběru elektrické energie, kdy dlužník dodnes svou vinu popírá. Taková tvrzení jsou však zcela bezcenná, za situace, že je zde pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že dlužník spáchal trestný čin a že se jedná o úmyslný trestný čin majetkové povahy. Žádné jiné významné okolnosti ve vztahu k tomuto pravomocnému odsouzení tvrzeny nejsou (např. tvrzení o tom, zda a jakým způsobem dlužník nahradil způsobenou škodu).

Za této situace soud prvního stupně správně rozhodl o uložení povinnosti dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť v případě konkursu, nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Soud prvního stupně správně uvedl, že dlužníci nemají žádné pohotové finanční prostředky; vlastní pouze movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti, a dále jsou vlastníky nemovitostí; tyto nemovitosti jsou však zatíženy zástavními právy ve prospěch zajištěných věřitelů, což znamená, že z výtěžku prodeje nemovitostí budou v první řadě uspokojeni zajištění věřitelé. Vzhledem k tomu, že není známá hodnota nemovitostí, nelze předjímat, zda i po uspokojení zajištěných věřitelů by zde byly finanční prostředky, ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení. Odvolací soud souhlasí také s výší uložené zálohy

50.000 Kč, když nutno vzít do úvahy, že v případě řešení úpadku dlužníků konkursem pouze odměna insolvenčního správce podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jeho nutných výdajů činí 45.000 Kč, přičemž nutno počítat též ještě s hotovými výdaji, které insolvenčnímu správci také vzniknou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu