3 VSOL 658/2014-A-10
KSOS 22 INS 13126/2014 3 VSOL 658/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Ladislavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Ve Dvoře 81, 742 83 Zbyslavice, o ustanovení insolvenčního správce, o odvolání věřitele LIQUIDATORS v.o.s., se sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha 3, IČ 24817465, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2014, č.j. KSOS 22 INS 13126/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), ustanovil insolvenčním správcem dlužnice Mgr. Petra Schillera (výrok II.), povolil řešení jejího úpadku oddlužením (výrok III.) a ve výrocích IV. až VIII. a X. rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Ve výroku IX. soud uložil povinnost insolvenčnímu správci; usnesení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí, konkrétně proti jeho výroku II., podal odvolání věřitel LIQUIDATORS v.o.s. (dále též jen odvolatel ). V odvolání namítal, že napadené usnesení je nesprávné, protože insolvenční správce Mgr. Petr Schiller byl ustanoven do funkce v rozporu s § 25 IZ, neboť důvod, pro který nebyl do funkce opatřením předsedkyně insolvenčního soudu ze dne 23.5.2014 určen odvolatel, je zcela zřejmě nepravdivý a v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, měl být do funkce insolvenčního správce ustanoven on. Dále uvedl, že mu v důsledku tohoto postupu Krajského soudu v Ostravě vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, kterou řádně uplatnil přihláškou pohledávky, a je tedy účastníkem insolvenčního řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně je při ustanovování osoby správce vázán opatřením předsedkyně soudu, ale že je taktéž a především vázán zákonem, a proto dle názoru odvolatele je soud oprávněn přezkoumat způsob jakým se dospělo k ustanovení insolvenčního správce. Dále zevrubně poukázal na to, že novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 s účinností od 1.1.2014 došlo k novému systému určování insolvenčních správců, a to proto, aby bylo zabráněno insolvenčním soudům aktivně vstupovat do procesu výběru správců. Záměrem nové právní úpravy bylo čelit nežádoucímu jevu projevujícímu se v libovolném a netransparentním nakládání s veřejnou mocí. Napadené usnesení dle odvolatele odporuje článku 1 až 3 a článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a článku 2 odst. 3 Ústavy. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě těmto ústavním a zákonným omezením při nakládání s veřejnou mocí nedostála a všechna je porušila. Proto se také soud prvního stupně jako orgán nezávislé moci nemohl řídit tímto nezákonným a protiústavním správním úkonem-opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, která je orgánem státní správy soudů, tj. moci výkonné. Byl totiž vázán v prvé řadě zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky). Odvolatel dále poukázal na to, že opatření o určení správce mimo pořadí fakticky neobsahuje odůvodnění, přestože toto je v § 25 insolvenčního zákona výslovně vyžadováno. Jedinou větu, kterou opatření obsahuje, nelze považovat za odůvodnění, neboť ta je paušálně opakována v desítkách jiných případů, a opatření je zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelné. Přitom jak opakovaně rozhodl Ústavní soud, je nutno trvat na přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí orgánů veřejné moci (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 a sp. zn. I. ÚS 60/01). Odvolatel dále namítal, že pokud by důvodem ustavení správce měl být počet aktivních insolvenčních řízení, pak takový důvod je zjevně nepravdivý, když ustavený správce Mgr. Petr Schiller v době vydání opatření byl ustaven insolvenčním správcem celkem v 7 řízeních a odvolatel, který byl z tohoto důvodu opominut, byl ke stejnému dni ustanoven ve 196 řízeních, to je ve 98 řízeních připadajících na jednoho ohlášeného společníka, přičemž ustanovený správce vykonává svou činnost od 18.1.2014, zatímco odvolatel již od 26.4.2011. Dle odvolatele je preference nových správců před staršími nezákonnou svévolí předsedkyně Krajského soudu v Ostravě. Dle odvolatele z insolvenčního rejstříku vyplývá, že předsedkyně soudu postupuje paušálně i v jiných insolvenčních řízeních bez ohledu na skutečný stav věci. K tomu zevrubně rozebral, v kterých insolvenčních řízeních k takovému postupu došlo. Uzavřel, že takový způsob rozhodování soudu prvního stupně musí vést v očích veřejnosti k podezření, že skutečné (skryté) důvody pro ustanovování insolvenčních správců spočívají-slovy důvodové zprávy k novele -ve vybudovaných nevhodných vztazích s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení . Navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že do funkce insolvenčního správce dlužnice ustanoví odvolatele.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (věřitelem, který uplatňuje pohledávku za dlužnicí-§ 14 odst. 1 IZ) přezkoumal napadené usnesení v dotčeném výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k určení osoby insolvenčního správce vyplývá, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová opatřením o určení osoby správce ze dne 23.5.2014 (č.l. A-4 spisu) určila insolvenčním správcem dlužnice Mgr. Petra Schillera, IČ 02566419, se sídlem Ruská 87/11, 703 00 Ostrava. Na odůvodnění uvedla, že správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ 29414873, nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, proto byl zařazen na konec pořadí, správce LIQUIDATORS v.o.s., IČ 24817465 nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, proto byl zařazen na konec pořadí a rovněž správce Mgr. Zuzana Orbesová, IČ 01127853, nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, proto byl zařazen na konec pořadí. Na základě tohoto opatření soud prvního stupně insolvenčním správcem dlužnice ustanovil Mgr. Petra Schillera.

Z insolvenčního spisu dále vyplývá, že odvolatel přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 17.6.2014 pohledávku za dlužnicí ve výši 1 Kč, jako pohledávku nezajištěnou, nepodmíněnou a splatnou s tím, že se jedná o pohledávku, která vyplývá z toho, že odvolatel měl být v daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, ustanoven insolvenčním správcem. V důsledku této skutečnosti mu vznikla za dlužnicí pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce počínaje měsícem červnem 2014. Důvodem vzniku pohledávky je ustanovení § 136 odst. 4 IZ ve spojení s ustanovením § 3, písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. a s výrokem X. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2014, č. j. KSOS 22 INS 13126/2014-A-5. Dlužnice měla platit věřiteli zálohu na odměnu a výdaje a věřitel přihlašuje jen část této pohledávky ve výši 1 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 26.8.2014 bylo konstatováno, že pohledávka nebude přezkoumána, jelikož v případě úspěšného dovolání věřitele LIQUIDATORS v.o.s. by jeho pohledávka byla pohledávkou za podstatou.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 25 odst. 2 IZ, nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 25 odst. 5 IZ, nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, opatření nemá povahu rozhodnutí. Opatření má písemnou formu a zakládá se do insolvenčního spisu.

Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Odvolací soud uzavírá, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné a že odvolatel jako přihlášený věřitel je účastníkem této fáze insolvenčního řízení a je osobou oprávněnou k podání odvolání. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda je dán některý z odvolacích důvodů proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce, jak jsou vymezeny v ustanovení § 26 insolvenčního zákona (přípustný odvolací důvod).

Tvrzení, že by ustavený insolvenční správce nebyl nepodjatý, odvolatel ani neuvádí a žádná okolnost, která by mohla vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti, z obsahu spisu nevyplývá. Rovněž je nepochybné, že soudem ustanovený insolvenční správce je osobou, která byla určena předsedkyní insolvenčního soudu v jejím opatření dle § 25 IZ. Nesplnění podmínky pro ustanovení Mgr. Petra Schillera insolvenčním správcem dlužnice spatřuje odvolatel v tom, že opatření předsedkyně insolvenčního soudu, kterým podle § 25 odst. 5 IZ určila osobou insolvenčního správce Mgr. Petra Schillera odchylně od systému pořadí dle § 25 odst. 2 IZ, je nezákonné , protože důvod pro její postup je objektivně nepravdivý . Proto se jím rovněž neměl řídit insolvenční soud a neměl podle něj určenou osobu insolvenčního správce ustanovit do funkce.

Opatření předsedy insolvenčního soudu, kterým na základě zákonného zmocnění dle § 25 IZ určil osobu insolvenčního správce, v odvolacím řízení o odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce nelze přezkoumávat, neboť opatření není svou povahou rozhodnutím soudu (§ 4 odst. 3 vyhl. č. 311/2007 Sb., srv. rovněž závěr usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2010, sen. zn. 3 VSPH 193/2010, které je k dispozici v insolvenčním rejstříku). Z hlediska správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení insolvenčního správce je významné jen to, zda soud ustanovil osobu insolvenčního správce, která byla opatřením určena, a zda tedy byl splněn zákonný požadavek dle § 25 odst. 2 IZ jako jedna z podmínek pro její řádné ustanovení (§ 26 IZ). Odvolací námitka věcné nesprávnosti opatření předsedy soudu, kterým byla určena osoba insolvenčního správce, je proto pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí nevýznamná a v odvolacím řízení se jí nelze zabývat.

Ze stejného důvodu nepřísluší přezkum správnosti opatření dle § 25 odst. 2, 5 IZ ani soudu prvního stupně. Jak vyplývá z dikce § 25 odst. 2, věta první IZ, soud ustanoví (je povinen ustanovit) insolvenčním správcem osobu určenou předsedou insolvenčního soudu. Pokud by předsedou určená osoba insolvenčního správce nesplňovala další podmínky pro její ustanovení do funkce (§ 21 až § 24 IZ), je prostředkem k zajištění nápravy postup dle § 26 a § 31 IZ. Proto není důvodná ani odvolací námitka, že soud prvního stupně neměl opatřením určenou osobu insolvenčního správce do funkce ustanovit.

Protože důvod, v němž odvolatel spatřoval nesplnění podmínky pro ustanovení Mgr. Petra Schillera insolvenčním správcem, v této věci dán není a nesplnění dalších podmínek (§ 21 až § 24 IZ) odvolací soud neshledal, posoudil napadené usnesení v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné. Proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím

soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu