3 VSOL 656/2015-A-11
KSBR 45 INS 10825/2015 3 VSOL 656/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1, PSČ: 591 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.4.2015, č.j. KSBR 45 INS 10825/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 23.4.2015, doručeným soudu dne 24.4.2015, se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jako řešení navrhuje oddlužení formou splátkového kalendáře. Soud prvního stupně dovodil, že za situace, kdy závazky dlužníka vůči jeho nezajištěným věřitelům představují částku 2.015.846,45 Kč a skutečný průměrný čistý měsíční příjem dlužníka činí 17.300 Kč, nedosahuje dlužník na zákonnou minimální 30 % hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. Z příjmů ve výši 17.300 Kč je možno za pět let provést srážky v celkové výši 487.380 Kč, a to v souladu s § 299 o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů, z darovací smlouvy pak plyne příjem za období pěti let 60.000 Kč. Očekávané příjmy dlužníka za období pěti let činí 547.380 Kč, po odečtení náhrady nákladů a odměny insolvenčního správce na období pěti let (65.340 Kč) tak může být pro nezajištěné věřitele poskytnuta částka 482.040 Kč. V úvahu-jak soud prvního stupně pokračoval-nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť podle údajů, uvedených dlužníkem, má pouze peníze v hotovosti ve výši 1.000 Kč. Za tohoto stavu, kdy nelze řešit úpadek dlužníka oddlužením a úpadek může být řešen pouze konkursem, soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V této souvislosti vyložil účel zálohy s tím, že bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, přičemž nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Výše uložené zálohy byla stanovena s ohledem na to, že z insolvenčního návrhu nevyplývá, že by měl dlužník k dispozici nějaké pohotové finanční prostředky v dostatečné výši, jež by bylo možno použít do doby, než bude zpeněžena majetková podstata dlužníka, a rovněž bylo přihlédnuto k výši dlužníkova majetku a k výši nezajištěných závazků.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že v současné době je v takové finanční situaci, že nemůže jednorázově zaplatit uloženou zálohu, je však přesvědčen o tom, že v rámci insolvenčního řízení tuto částku na náklady řádně a včas splatí. Poukázal na to, že institut oddlužení je pro něho jedinou možností, jak uhradit částečně pohledávky svých nezajištěných věřitelů. Podle názoru odvolatele zákonodárce nemínil tuto formu dlužníkům ztěžovat tím, že budou nuceni na začátku řízení hradit zálohu v částce 50.000 Kč. Dále poukázal na to, že si v současné době zajišťuje další práci, z níž by měl mít příjem tak, aby pokryl závazky v rámci oddlužení, přislíbeno má současným zaměstnavatelem navýšení platu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a zálohu na náklady insolvenčního řízení snížil na částku přiměřenou .

Podle ustanovení § 7, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 24.4.2015 byl Krajskému soudu v Brně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu dlužník uvedl, že má patnáct nezajištěných závazků v celkové výši 2.015.846,45 Kč. Závazky vznikaly ze smluv o půjčce a o úvěru, které se sice snažil splácet, začalo to však pro něho být finančně neúnosné, a postupně se dostal do dluhové pasti. V této části návrhu označil dlužník jednotlivé své věřitele, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, a uvedl údaj o tom, že se nejedná o závazky z podnikání. Ke svým osobním poměrům uvedl, že není ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti. Pracuje ve firmě COOPER-Standard Automotive Česká republika s.r.o. se sídlem Žďár nad Sázavou, Jamská 2191/33, IČ: 25824031, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou, jeho měsíční příjem činí 19.600 Kč. Další příjem bude mít na základě smlouvy uzavřené se Světlanou Hampejskovou, která se zavázala na základě darovací smlouvy ze dne 14.4.2015 přispívat dlužníkovi každý měsíc částkou 1.000 Kč. S ohledem na příjmy ve výši 19.600 Kč měsíčně a další příjem ve výši 1.000 Kč měsíčně by mělo být uspokojeno 30,8 % pohledávek nezajištěných věřitelů. K návrhu dlužník připojil-mimo jiné-seznam majetku a seznam závazků, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, a dále listiny, dokládající jeho příjem-pracovní smlouvu, dohodu o změně pracovní smlouvy, výplatní lístky, tzv. potvrzení příjmů (vyhotovené zaměstnavatelem COOPER-Standard Automotive Česká republika s.r.o.), a darovací smlouvu, uzavřenou dne 14.4.2015 mezi dlužníkem a Světlanou Hampejskovou, označenou jako dárce , s úředně ověřenými podpisy dlužníka a Světlany Hampejskové. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vůči jedenácti věřitelům patnáct nezajištěných závazků celkem ve výši 2.015.846,45 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu majetku, nemá dlužník žádný majetek, k dispozici má peníze v hotovosti ve výši 1.000 Kč. Z potvrzení příjmů zaměstnavatele COOPER-Standard Automotive Česká republika s.r.o., IČ: 25824031 (jež bylo vyhotoveno za období od března 2012) vyplývá, že za období roku 2014 (za období od ledna do prosince) činil čistý příjem dlužníka 215.998 Kč, což představuje průměrný čistý měsíční příjem za toto období ve výši 17.999,80 Kč. Za období od ledna do března 2015 činil čistý příjem dlužníka za tyto tři měsíce celkem 49.799 Kč, což představuje průměrný čistý měsíční příjem za toto období 16.599,80 Kč. Z předložené darovací smlouvy vyplývá, že Světlana Hampejsková se zavázala hradit dlužníkovi ve formě daru měsíčně částku 1.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

S ohledem na údaje, uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případě, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak dlužník navrhuje.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1 IZ, základní podmínkou oddlužení je-kromě požadavku poctivého záměru-požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením, je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věta první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhluje směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužník doložil, že je zaměstnán a jeho příjmem je mzda od zaměstnavatele COOPER-Standartd Automotive Česká republika s.r.o., dalším příjmem dlužníka je příjem na základě darovací smlouvy, uzavřené se Světlanou Hampejskovou, ve výši 1.000 Kč. Dlužník ve vylíčení rozhodujících skutečností, obsažených v návrhu, sice tvrdil příjem ve výši 19.600 Kč měsíčně (zřejmě čistého), takového průměrného čistého měsíčního příjmu však podle údajů, uvedených v tzv. potvrzení příjmů, nedosahuje. Soud prvního stupně zohlednil v daném případě průměrný čistý měsíční příjem dlužníka ve výši 17.300 Kč, když vycházel z celkového jeho příjmu ze zaměstnání, dosaženého za období roku 2014 a za období od ledna do března 2015, to je za období patnácti měsíců. Za období roku 2014 přitom dlužník dosáhl čisté mzdy celkem ve výši 215.998 Kč, což představuje průměrný čistý měsíční příjem ve výši 17.999,80 Kč, tedy po zaokrouhlení, 18.000 Kč měsíčně.

I pokud by odvolací soud vycházel z tohoto vyššího příjmu dlužníka ve výši 18.000 Kč měsíčně, činily by podle pravidel shora vyložených měsíční srážky 8.823 Kč, spolu s darem ve výši 1.000 Kč, 9.823 Kč měsíčně, což za pět let trvání oddlužení představuje částku ve výši 589.380 Kč. Představují-li nezajištěné závazky dlužníka 2.015.846,45 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek-po odečtení nároků insolvenčního správce-uhrazeno věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 535.380 Kč, což představuje 26,56 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 524.040 Kč, což představuje 26 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že ani se zohledněním vyššího příjmu ve výši 18.000 Kč, jehož dlužník dosáhl za období roku 2014, dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky přitom dlužník nenavrhl. Závěr soudu prvního stupně, že dlužníkovi tak nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře a že v úvahu nepřichází ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník nevlastní žádný majetek, je tudíž správný.

K námitce odvolatele, že mu zaměstnavatel přislíbil zvýšení jeho mzdy a že si zajišťuje další práci, z níž by měl mít další příjem, odvolací soud nepřihlédl. Odvolatel v tomto směru konkrétní tvrzení neuplatnil, zvýšení mzdy u nynějšího zaměstnavatele nedoložil, a nedoložil ani, že by měl zajištěn další příjem.

Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je tak požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha totiž slouží i jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolatelem namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu