3 VSOL 653/2015-A-14
KSBR 29 INS 8841/2015 3 VSOL 653/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Mgr. Jany Gajdošíkové, nar. 5.8.1971, bytem Kyjov, Jungmannova 1249/12, PSČ 697 01, identifikační číslo osoby: 75819945, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2015, č.j. KSBR 29 INS 8841/2015-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 3.4.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice tvrdila, že má celkem 14 věřitelů, u nichž má 17 nezajištěných závazků v celkové výši 692.742 Kč. Dále uvedla, že má přislíbeno zaměstnání, pro účely plnění oddlužení je její příjem navýšen o finanční dar ve výši 4.600 Kč, nemá založenu žádnou vyživovací povinnost a nevlastní žádný majetek. Z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 8.4.2015 vzal soud prvního stupně za zjištěné, že dlužnice je vedena jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku s přerušením živnosti od 31.12.2012. Usnesením ze dne 9.4.2015, čj. KSBR 29 INS 8841/2015-A-5, byla dlužnici adresována výzva, aby se vyjádřila k právnímu důvodu vzniku svých jednotlivých závazků a uvedla, zda některé její závazky pocházejí z podnikatelské činnosti. Na výzvu soudu prvního stupně reagovala dlužnice podáním ze dne 17.4.2015, ve kterém sdělila, že má dva nezajištěné závazky pocházející z podnikatelské činnosti, a to závazky vůči věřitelům Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a Okresní správa sociálního zabezpečení Hodonín, přičemž tyto věřitele oslovila za účelem udělení souhlasu s oddlužením. Podáním ze dne 22.4.2015 a 23.4.2015 pak doložila stanoviska výše uvedených věřitelů, ze kterých vyplynulo, že ani jeden z věřitelů dlužnici souhlas s řešením způsobu jejího úpadku oddlužením neudělil, přičemž věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení dále uvedl, že považuje udělení souhlasu za předčasné. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že by soud musel návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítnout jako návrh podaný osobou k tomu neoprávněnou a současně rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Ze seznamu majetku dlužnice vyplynulo, že dlužnice nevlastní žádný majetek a její příjem sestává toliko z finančního daru. V daném případě nelze předpokládat, že by výdaje na činnost insolvenčního správce bylo možné pokrýt z výtěžku zpeněžení majetku ve vlastnictví dlužnice. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a podle okolností případu určil v daném případě výši zálohy v částce 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopna splnit, neboť nemá žádné úspory a její celkový měsíční příjem činí 6.500 Kč sestávající z dávky hmotné nouze a příspěvku na bydlení. Namítla, že její závazky z podnikání činí toliko 3,6 % z celkového dluhu. Tvrdí, že na základě telefonického kontaktu se zástupkyní Oborové zdravotní pojišťovny, se dozvěděla, že souhlas obecně neudělují, ale ponechávají na soudu s tím, že pokud bude povoleno oddlužení, svoji pohledávku přihlásí. Dále dlužnice odkázala na insolvenční řízení ve věcech sp. zn. KSUL 46 INS 2221/2014 a KSBR 31 INS 21436/2014, kde bylo dlužníkovi povoleno oddlužení, aniž by musel uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, i když měl dluhy z podnikání. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že celková výše jejich závazků činí 692.742 Kč. Její finanční problémy začali v době, kdy ukončila pracovní poměr a začala podnikat pro Českou pojišťovnu a.s. a pro Modrou pyramidu stavení spořitelny a.s. Dále uvedla, že v současné době je vedena na úřadu práce, ale má od května 2015 přislíbenou práci s měsíčním čistým příjmem ve výši 13.000 Kč. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost a její majetek je představován obvyklým vybavením domácnosti v odhadované výši 18.350 Kč.

Dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dle ustanovení § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Podle ustanovení § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné. V této věci byla dlužnice vyzvána, ať sdělí, zda jí byl udělen souhlas věřitelů, kteří mají za dlužnicí pohledávku z podnikání, s řešením jejího úpadku oddlužením či nikoliv. Dlužnice sdělila, že má závazky z podnikání vůči věřitelům Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a Okresní správa sociálního zabezpečení. První z věřitelů uvedl, že nemůže plátcům vydat souhlas z důvodu, že dle § 8 odst. 5 z.č. 592/1992 Sb., je zdravotní pojišťovna povinna vymáhat dlužné pojistné a penále, přičemž má povinnost vymáhat v plné výši, neboť hospodaří s veřejnými prostředky a Okresní správa sociálního zabezpečení Hodonín sdělila, že vydání souhlasu považuje za předčasné. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude třeba odmítnout proto, že dlužnice není subjektivně legitimována k podání návrhu na povolení oddlužení a její úpadek je řešitelný jen konkursem (§ 390 odst. 3, § 396 IZ).

Odvolací soud je toho názoru, že pokud věřitelé, vůči nimž má dlužnice dluhy z podnikání, s oddlužením nesouhlasí nebo není doložen či alespoň tvrzen jejich souhlas, nejsou v této fázi řízení (před rozhodováním o úpadku) dány pochybnosti o tom, zda dlužnice je či není subjektivně legitimována k podání návrhu na povolení oddlužení. Protože není splněn předpoklad dle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ je nepochybné, že dlužnice k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněna není, a nelze postupovat podle § 397 odst. 1, věty druhé IZ, tj. oddlužení dlužnice povolit a otázku jejího oprávnění podat návrh na povolení oddlužení prozkoumat až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Z tohoto důvodu nelze o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, a důvod k postupu podle § 108 odst. 1, poslední věty IZ, podle něhož soud dlužníku neuloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, dán není. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl odmítnut jako návrh podaný osobou neoprávněnou. K odvolacím námitkám dlužnice, že její závazky z podnikání činí pouze 3,6 % z celkového dluhu, odvolací soud uvádí, že výše závazků z podnikání po novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 1.1.2014 není relevantní. Rovněž tak odkaz na rozhodnutí vydaná v jiných insolvenčních řízeních nejsou pro soud závazná; pokud bylo v těchto řízeních rozhodováno, aniž by byly splněny předpoklady dle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, nejedná se podle názoru odvolacího soudu o správná rozhodnutí a těmito rozhodnutími nemůže být odvolací soud vázán.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužnici, která podala insolvenční návrh, je odůvodněno v případech, kdy lze předběžně usuzovat, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, a struktura a rozsah majetku dlužnice je takový, že lze důvodně předpokládat, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě konečných nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku, a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Dlužnice nemá žádný hodnotný zpeněžitelný majetek a ani pohotové finanční prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), a s případným soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužnice v majetkové podstatě nemá. Proto je požadavek soudu na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Rovněž uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), činí při řešení úpadku dlužníků konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ). Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát, s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně ze všech výše uvedených důvodů rozhodl o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i o její výši správně, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu