3 VSOL 649/2012-A-13
KSBR 32 INS 11674/2012 3 VSOL 649/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšany č.p. 141, PSČ 664 54, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.6.2012 č.j. KSBR 32 INS 11674/2012-A--8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na řádně doložený čistý měsíční příjem dlužnice (10.241 Kč) a celkový rozsah jí uváděných nezajištěných závazků (630.802 Kč) lze důvodně předpokládat, že by se v případě schválení oddlužení dosáhlo uspokojení 31,88 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Z dlužnicí předložených listin je však patrno, že dlužnice přesto, že si byla vědoma mnohých peněžitých závazků, sjednávala další, mimo jiné k uspokojení své závislosti (jak sama uvedla) na herních automatech. Podle soudu prvního stupně je takový přístup dlužnice dokladem její lehkomyslnosti a nedbalosti důsledků, které může zmíněná činnost mít pro dlužnici a pro její nejbližší okolí, rodinu, i pro její věřitele. Jak soud prvního stupně dále uvedl, pro posouzení nepoctivého záměru v tomto případě je třeba vzít v úvahu i snahu dlužnice samotné se takové činnosti vystříhat a se svou závislostí se aktivním způsobem, nejlépe za pomoci odborníků, vypořádat. Z vyjádření dlužnice je patrna její lehkomyslnost v dosavadním přístupu, přesto, že je částečně vyvážena jistou odpovědností dlužnice vůči jejím rodičům a alespoň částečnou snahou svým závazkům dostát. Nelze však uzavřít-jak soud prvního stupně dále pokračoval-že by dlužnice skutečně změnila způsob života, že se aktivním způsobem vypořádala se svou závislostí a nadále neohrožovala průběh insolvenčního řízení. Prohlášení dlužnice o tom, že se hracím automatům vyhýbá je jen nedostatečnou zárukou řádného a odpovědného přístupu dlužnice k řešení situace, potažmo k důsledkům plynoucím pro třetí osoby s dlužnicí svázanými (pro její věřitele). I s přihlédnutím k důvodně očekávatelné míře uspokojení jednotlivých nezajištěných věřitelů, která pouze nepatrným způsobem překračuje minimální zákonem stanovenou hranici pro povolení oddlužení nelze-podle soudu prvního stupně-než uzavřít, že jsou dány předpoklady pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení z důvodu nepoctivého záměru, neboť nelze vyloučit lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice i v průběhu insolvenčního řízení. Za těchto okolností soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/1996 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dovodil, že složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nezbytné, a to ve výši 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že pokud jde o soudem prvního stupně zdůrazňované použití prostředků z půjček na uspokojení závislosti dlužnice na výherních automatech, to se týkalo pouze tří půjček (úvěr č. 1 CCRB, a.s., č. 3 Raiffeisenbank a.s., a č. 6 PPF B2 B.V., s.r.o.) z celkem čtrnácti dlužnicí uvedených dluhů, a to ještě zdaleka ne v plné výši těchto půjček, maximálně se mohlo jednat o 30 % z každého z těchto úvěrů. Dále odvolatelka poukázala na to, že od května 2008 má stálé zaměstnání a s hraním výherních automatů definitivně skončila již před třemi lety, kdy se v polovině roku 2009 přestěhovala do Brna. Odbornou léčbu vyhledat nemusela, když ostatně existují odborné studie o tom, že v případech, kdy není problém příliš pokročilý, může se patologický hráč vyléčit i svépomocí. Poslední půjčku (dluh č. 1 v návrhu) si vzala v září 2010 a tuto použila výhradně na splácení starších dluhů. Až do ledna 2012, kdy byla na mzdu dlužnice uvalena exekuce, větší část dluhů uvedených v návrhu v měsíčních splátkách splácela, a závěr soudu prvního stupně o tom, že chování dlužnice neskýtá dostatečnou záruku řádného a odpovědného přístupu k řešení dluhové situace v budoucnu, tudíž není správné. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že uspokojení věřitelů ve výši 31,88 % jejich nezajištěných pohledávek jen těsně překračuje minimální hranici stanovenou zákonem, je odvolatelka přesvědčena o tom, že tato skutečnost by jí neměla být přičítána k tíži, neboť podstatné je to, že zákonnou hranici toto uspokojení překračuje. Kromě toho si v současné době aktivně hledá další zaměstnání tak, aby mohla svůj příjem navýšit. Odvolatelka odkázala dále na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL 182/2011-A-13, podle kterého je smyslem institutu oddlužení podle § 389 IZ poskytnout poctivému dlužníkovi, který není podnikatelem a jehož závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, možnost oprostit se za zákonem stanovených podmínek od dluhů. Při posuzování podmínek pro možnost povolení oddlužení je nutno zkoumat všechny okolnosti případu, zda nevedou k závěru, že dlužník podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr. Na ten lze usuzovat zejména v případech specifikovaných v zákoně (jež se však na odvolatelku nevztahují). Na nepoctivý záměr dlužníka lze například usuzovat i tehdy, pokud podá návrh na povolení oddlužení, aniž by poskytnuté finanční částky svým věřitelům začal splácet. Ani tento případ se však na situaci dlužnice nevztahuje, neboť větší část dluhů svým věřitelům splácela a nadále splácí. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně, aby usnesení soudu prvního stupně změnil a stanovil dlužnici zálohu ve výši 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 15.5.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že v současné době má patnáct peněžitých závazků vůči deseti věřitelům, celková výše závazků činí 630.802 Kč. Má devět závazků u pěti věřitelů po lhůtě splatnosti delší než tři měsíce, a to závazek za telekomunikační služby-věřitel Telefónica Czech Republic, a.s., IČ: 60193336 splatný dne 25.5.2010 (od této doby nehradí), další závazek vůči témuž věřiteli splatný dne 14.5.2010 (od této doby ničeho nehradí), závazek ze smlouvy o telefonní půjčce vůči věřiteli Home Credit a.s., IČ: 26978636 splatný v březnu 2010 (splátky ve výši 1.442 Kč od této doby hradila velmi nepravidelně, poslední splátky v prosinci 2011 a 3.3.2012), závazek ze smlouvy o osobní půjčce (kreditní karta) vůči témuž věřiteli splatný v lednu 2010 (od této doby velmi nepravidelně znovu splácela, poslední splátka v prosinci 2011), závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s., IČ: 49240901, s tím, že po splatnosti tohoto závazku byl uskutečněn Exekutorský zápis č.j. 054 EZ 1337/11 ze dne 7.3.2011 (splátku ve výši 2.100 Kč od ledna 2012 nehradí) a další závazek vůči tomuto věřiteli, s tím, že po splatnosti závazku byl rovněž uskutečněn Exekutorský zápis č.j. 054 EZ 1338/11 ze dne 7.3.2011 (splátka ve výši 2.600 Kč, od ledna 2012 nehradí), závazky vůči věřiteli APOLLO LEASING spol. s r.o., IČ: 61171603-závazek po splatnosti od 7.10.2009 a závazek po splatnosti 9.4.2010 (obnovena splátka na základě rozhodnutí okresního soudu ve výši 2.000 Kč, poslední 20.4.2012) a závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli PPF B2 B.V. spol. s r.o.-původní věřitel Home Credit a.s.-(nehradí). Další dva závazky má dlužnice po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů vůči věřiteli Provident Financial s.r.o., jedná se o závazky ze smlouvy o půjčce, u jednoho závazku poslední splátka 26.3.2012 ve výši 500 Kč, u dalšího závazku poslední splátka 26.3.2012 ve výši 500 Kč. Další čtyři závazky má dlužnice vůči jejich věřitelům exekučně srážené nebo hrazené , jedná se o závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli CCRP a.s., IČ: 24723576 (původně věřitel Raiffeisenbank a.s.), závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Profidebt, s.r.o., IČ: 27221971 (původní věřitel Ge Money Bank, a.s.), závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli CETELEM, a.s., IČ: 25085689 a závazek ze smlouvy o pojištění vůči věřiteli BNP Paribas Cardif Pojišťovna, a.s., IČ: 25089954. Průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 10.241 Kč. Dlužnice je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost. Na základě smlouvy o důchodu pro účely oddlužení (darovací smlouva uzavřená s druhem dlužnice dne 3.4.2012) se příjem navýší o 90.000 Kč, tato částka je splatná v měsíčních splátkách po 1.500 Kč měsíčně. S ohledem na příjmy dlužnice a výši jejích závazků lze očekávat, že během pětiletého splátkového kalendáře by své závazky splnila v rozsahu 32 %. V podání ze dne 11.6.2012, jímž dlužnice (k výzvě insolvenčního soudu) doplnila svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, dlužnice uvedla, že žádný z jejích závazků nevznikl s souvislosti s podnikatelskou činností, poskytnuté finanční prostředky nebyly použity pro potřeby podnikání. Dluhy vznikly v době, kdy byly úvěry na trhu dostupné a dlužnice podlehla různým reklamám, nechala se zcela ovlivnit podomními prodejci. Takto uzavřela například leasingovou smlouvu na pronájem elektrického kartáče se společností APOLLO LEASING s.r.o., tomuto věřiteli dluží velmi vysoké částky. Z první půjčky (věřitel Home Credit a.s., Telefonní půjčka-Úvěr č. 3801217414 z ledna 2008) hradila náklady spojené se zahraniční dovolenou a nákupem oblečení a věcí každodenní potřeby. Z dalších půjček hradila náklady na živobytí a bydlení, a také na uspokojení závislosti na dostupných výherních automatech (věřitel CCRP a.s., původní věřitel Raiffeisenbank a.s., č. smlouvy 785290 ze září 2008). Následovaly další půjčky na živobytí, bydlení, oblečení a úhradu splátek předchozích dluhů a pokut, narůstajícího dluhu za pronájem elektrického kartáče, které přestala zvládat a splácet, a rovněž na uspokojení závislosti na výherních automatech (věřitelé Raiffeisenbank a.s.-úvěr č. 871679, Home Credit a.s.-úvěr karta č. 5806009410 a úvěr č. 3902049456-nyní věřitel PPF B2 B.V. spol. s r.o.). Finanční prostředky získané na základě jedné z půjček použila, mimo jiné, na výpomoc svým rodičům v jejich tíživé sociální situaci, kdy jim vyhořel byt, a darovala jim nově zakoupené vybavení domácnosti, které matka dlužnice po smrti otce musela následně prodat, aby měla na živobytí (věřitelé Raiffeisenbank a.s.-č. smlouvy 861930 z února 2009, Ge Money Bank, a.s.-č. 0192811632-současný věřitel Profidebt, s.r.o.-půjčka z dubna 2009, Provident Financial s.r.o.-smlouvy o půjčkách č. 380342039 a č. 379354627 z května 2009, a CETELEM, a.s.-úvěr č. 42218381645100). Podle údajů, uvedených v (doplněném) seznamu majetku (který je opatřen údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužnice) dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti v hodnotě 5.000 Kč.

Z předložené smlouvy, uzavřené mezi Pavlem anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšany 340 (označeným jako dárce) a dlužnicí (obdarovaná) dne 3.4.2012, vyplývá, že předmětem této smlouvy je dar v celkové výši 90.000 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, splatných vždy k 27. dni v měsíci po dobu pěti let od 1.5.2012 do 31.4.2017.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna je splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu -na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující (z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení) posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužnice doložila, že je v pracovním poměru u zaměstnavatele Hotel International Brno, a.s., Brno, Husova 16, a doložila, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 10.241 Kč. Také doložila, že na základě smlouvy uzavřené s Pavlem anonymizovano je jejím dalším příjmem dar ve výši 1.500 Kč měsíčně.

U dlužnice, která dosahuje čistý měsíční příjem ve výši 10.241 Kč, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, lze použít pro oddlužení částku ve výši 2.932 Kč. Se zohledněním daru ve výši 1.500 Kč měsíčně by tak dlužnice zaplatila za pět let částku celkem ve výši 265.920 Kč. Je nutno vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně, s daní z přidané hodnoty 1.080 Kč měsíčně, která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužnice částku 630.802 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 211.920 Kč, což představuje 33,60 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, částku 201.120 Kč, což představuje 31,88 % jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže: a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ve vztahu k předběžnému závěru soudu prvního stupně, že nebyl naplněn požadavek ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, a že dlužnicí podaným návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, nutno předeslat, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které pak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat vždy (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se pak nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ (podle něhož lze usuzovat na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních pěti letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy), nýbrž k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, ale také o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 14/2012).

V přezkoumávané věci se však z obsahu spisu takové okolnosti, jež by opravňovaly k závěru, že lze důvodně předpokládat, že návrhem dlužnice na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, nepodávají.

Dává-li pak soud prvního stupně svůj závěr o tom, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr do souvislosti s lehkomyslným a nedbalým přístupem dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení (respektive s tím, že nelze vyloučit lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění těchto povinností v insolvenčním řízení), je zjevné, že tak směšuje dvě samostatné podmínky povolení oddlužení, a to jednak podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení-§ 395 odst. 1, písm. a) IZ, a podmínku odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení-§ 395 odst. 2, písm. b) IZ. Ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ totiž zakotvuje další podmínku, jež má zamezit právě tomu, aby oddlužení bylo možno povolit i dlužníkovi, který sice nemusí návrhem na povolení oddlužení sledovat nepoctivý záměr, jeho přístup k dosavadnímu řízení však neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci realizace oddlužení.

Již z tohoto důvodu tudíž závěr soudu prvního stupně, že dlužnicí podaným návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, neboť nelze vyloučit lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice v insolvenčním řízení, obstát nemůže.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že při zkoumání podmínky zakotvené v ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ je nutno vycházet z dosavadních výsledků řízení, mimo jiné z podání učiněných dlužnicí, jejich úplnosti a včasnosti, z jejích projevů vůči soudu, pokud jde o dodržování lhůt, účast na nutných jednáních apod.

V případě dlužnice přitom nelze dovodit, že její přístup k dosavadnímu řízení neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v insolvenčním řízení, neboť podle obsahu spisu dlužnice poté, co podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení reagovala řádně na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.6.2012 č.j. KSBR 32 INS 11674/2012-A-5 k doplnění tohoto návrhu ve lhůtě soudem stanovené a podle pokynů insolvenčního soudu.

Za tohoto stavu věci je proto závěr soudu prvního stupně, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášeni konkursu na majetek dlužnice nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

S ohledem na to, že tak nejsou splněny podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně (§ 219 o.s.ř.), ani pro jeho zrušení (§ 219a odst. 1 o.s.ř.), odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu