3 VSOL 648/2013-A-9
KSOL 16 INS 14305/2013 3 VSOL 648/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem 790 84 Mikulovice, Sokolská 543, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10.6.2013, č.j. KSOL 16 INS 14305/2013-A4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč označeným způsobem na účet soudu.

Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen 21.5.2013, bylo zahájeno insolvenční řízení. Z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná již v pořadí o čtvrté insolvenční řízení, zahájené návrhem dlužníka, první řízení bylo vedeno pod sp.zn. KSOL 16 INS 22510/2011 (dále též jen první řízení ). V rámci prvního řízení soud prováděl šetření k posouzení otázky poctivosti dlužníkova návrhu na povolení oddlužení. Na skutečnostech, které jsou pro posouzení této otázky rozhodující, se z povahy věci nemohlo nic změnit, proto i v tomto řízení sp. zn. KSOL 16 INS 14305/2013 vyšel soud při posouzení otázky poctivosti návrhu na povolení oddlužení ze zjištění, učiněných v prvním řízení. V něm vyšlo najevo, že dlužník v září 2011 prodal bytovou jednotku, kterou měl ve společném jmění se svou manželkou, za částku 500.000 Kč. Ze získané kupní ceny dlužník část prostředků použil na úhradu závazku vymáhaného v exekučním řízení, na úhradu závazku na dani z převodu nemovitostí a závazku na dluhu do fondu oprav Sdružení vlastníků domu 543 Mikulovice. Částku cca 280.000 Kč z těchto prostředků použil na úhradu dluhů svého syna a snachy, což dlužník nijak nedoložil, přestože byl soudem vyzván. Celková výše dluhů dlužníka a jeho manželky činí 579.000 Kč. Pokud dlužník a jeho manželka necelé čtyři měsíce před podáním insolvenčního návrhu, kterým bylo zahájeno první řízení, disponovali prostředky 280.000 Kč, které by pokryly téměř polovinu sumy všech jejich dluhů, patřících do SJM, je návrhem dlužníka na povolení oddlužení podle názoru soudu sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení/ insolvenční zákon/ ve znění pozdějších změn /dále jen IZ /). Pokud by soud v této situaci oddlužení povolil, připustil by situaci, kdy dlužník by se mohl zbavit svých dluhů pouze zaplacením 30 % jejich částky, přestože necelé čtyři měsíce před podáním prvního insolvenčního návrhu disponoval finančními prostředky, které by postačovaly k úhradě téměř jejich poloviny. Takový stav by podle soudu byl v rozporu se zásadou insolvenčního řízení dle § 5, písm. a) IZ. Dlužník tvrdí, že je oprávněným z darů od svého syna a snachy pro účely oddlužení ve výši 5.500 Kč měsíčně (po dobu 60 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem tato suma činí 330.000 Kč), avšak podle soudu by od nepoctivého záměru dlužníka bylo možno odhlédnout pouze tehdy, pokud by dlužník měl k dispozici ještě před rozhodnutím o povolení oddlužení v plné výši finanční prostředky z prodeje nemovitostí. Pro úspěch svého návrhu by si musel dlužník finanční prostředky v této výši opatřit a složit je na účet předběžného správce, který by byl za tím účelem soudem ustanoven. Vzhledem k nepoctivosti záměru dlužníkova návrhu na povolení oddlužení bude jeho návrh na povolení oddlužení třeba zamítnout a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova případného úpadku je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k majetkové situaci dlužníka, jehož jediným příjmem je starobní důchod 11.025 Kč měsíčně a jediným jeho majetkem běžné vybavení domácnosti, je obava, že v případě prohlášení konkursu nebudou k dispozici prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení, a to jak počátečních výdajů, spojených se zjišťováním majetku dlužníka, tak konečných výdajů spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Proto k jejich krytí soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, při určení její výše přihlédl k minimální odměně insolvenčního správce 45.000 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 313/2007 Sb.

Proti usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení podal dlužník odvolání. Namítal, že podaným návrhem a žádostí o spojení řízení o jeho návrhu s řízením o návrhu jeho manželky nesledoval nepoctivý záměr, ale záměr uhradit co nejvíce dluhů vůči svým věřitelům v rámci společného řešení svého a manželčina úpadku splátkovým kalendářem. V odvolání opakoval svá dřívější tvrzení o důvodech, pro které se dostal do dluhové situace spočívající v tom, že synovi s manželkou pomáhali s úhradou jejich dluhů a v roce 2005, kdy kupovali byt, se dlužník a jeho manželka stali spoludlužníky úvěru od banky. Od roku 2007, kdy syn se snachou své dluhy nebyli schopni splácet, snažili se jim pomoci. V roce 2008 se byt dlužníka a jeho manželky stal předmětem exekuce a hrozil jeho prodej za nevýhodnou cenu. Proto dlužník s manželkou přistoupili k prodeji bytu, aby uhradili jak závazek v exekuci, tak také dluhy, které vznikly půjčkami od příslušníků širší rodiny. Dlužník tvrdil, že insolvenčním řízením nesleduje nepoctivý záměr, ale chce vyřešit tíživou situaci, ve které se on a jeho manželka před koncem života ocitli, protože z příjmů z důchodů nejsou schopni uhradit své dluhy v plné výši ani do konce života. Dále dlužník vyjádřil názor, že je šťastný, že vyřešil alespoň rodinné dluhy, z důvodu klidu v rodině a v případě, že byt by byl prodán v exekuci za nesmyslnou cenu , nevyřešil by nic, dlužil by dvakrát tolik a nikdo z rodiny by jim neposkytl přístřeší. V odvolání dlužník opakoval svá tvrzení, že ze získané kupní ceny bytu uhradil dluh v exekuci 177.345 Kč, dluh do fondu oprav ve výši 20.000 Kč a 280.000 Kč použil na úhradu dluhů v rodině a zbytek kupní ceny byl použit na úhradu daně z převodu nemovitostí, a zdůraznil, že syn a snacha hodlají jemu a manželce přispívat na oddlužení částkou 5.500 Kč měsíčně, což za dobu pěti let činí 330.000 Kč. Okamžité složení těchto prostředků je vyloučeno, neboť nemohou získat půjčku či úvěr od banky. Podle obsahu odvolání dlužník žádal v odvolacím řízení změnu napadeného usnesení tak, aby mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu v nižší částce, případně vůbec ne, neboť by byl schopen náklady insolvenčního řízení hradit průběžně po dobu trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního rejstříku vyplývá, že toto řízení je již v pořadí čtvrtým insolvenčním řízením o insolvenčním návrhu dlužníka (předchozí řízení, vedená u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOL 16 INS 22510/2011, sp. zn. KSOL 16 INS 16558/2012 a sp. zn. KSOL 16 INS 1890/2013 byla pravomocně zastavena pro nezaplacení zálohy). Dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení označil sedm věřitelů, vůči nimž má závazky, splatné v době od července do září roku 2011. Jeho závazky, společně se závazky manželky, tvořící pasiva SJM, činí celkem 579.000 Kč (bod 06 návrhu). Jeho jediným příjmem je starobní důchod, jehož výše od ledna 2013 činí 11.025 Kč měsíčně, další příjem dlužníka plyne z darovacích smluv ve výši 5.500 Kč měsíčně (bod 10 návrhu). Manželka dlužníka vyslovila souhlas s návrhem na povolení oddlužení (bod 22 návrhu), dlužník požádal o spojení řízení zahájeného jeho insolvenčním návrhem s řízením, zahájeným návrhem jeho manželky. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil podepsaný seznam závazků, opatřený doložkou správnosti a úplnosti, podle kterého má dluhy ve výši 138.494 Kč vůči sedmi věřitelům, jejichž splatnost nastala v období od července do září roku 2011. K insolvenčnímu návrhu dále dlužník připojil dvě darovací smlouvy, a to darovací smlouvu uzavřenou s Jarmilou Švobovou, nar. 1978, jako dárkyní a dlužníkem jako obdarovaným dne 16.5.2013, jejímž předmětem je pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 2.500 Kč, a darovací smlouvu, uzavřenou dne 29.4.2013 mezi dárcem Petrem Švobem, nar. 1974, a dlužníkem jako obdarovaným, jejímž předmětem je pravidelné měsíční peněžité plnění 3.000 Kč. Podle obou smluv, opatřených ověřenými podpisy, se dárci zavázali dlužníkovi plnit po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců s tím, že první peněžité plnění bude poskytnuto k 20. dni následujícího kalendářního měsíce po měsíci, v němž dojde ke schválení oddlužení.

Dále z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dne 21.5.2013 podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení manželka dlužníka Marie Švobová (řízení je vedeno pod sp. zn. 16 INS 14317/2013). V návrhu žádala o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v bodě 6 návrhu označila své dluhy vůči pěti věřitelům ve výši 448.025 Kč, jejichž splatnost nastala v době od května do října roku 2011, dle bodu 09 návrhu činí celková výše jejích dluhů a dluhů jejího manžela, které jsou pasivy jejich společného jmění, 579.000 Kč. Jako svůj jediný příjem manželka dlužníka uvedla důchod, jehož výše v roce 2013 činí 8.020 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu, vedeného Krajským soudem v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. 16 INS 22510/2011 (spisu o prvním řízení), vyplývá, že dlužník dne 5.12.2011 podal insolvenční návrh, kterým žádal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. V řízení mimo jiné předložil kupní smlouvu ze dne 23.9.2011, uzavřenou mezi dlužníkem a jeho manželkou jako prodávajícími a společností Eura holding, a.s., IČ: 24834301, jako kupujícím, jejímž předmětem je bytová jednotka č. 543/7, zapsaná na LV č 1179, a k ní příslušející spoluvlastnické podíly k budově č.p. 543 a parcele 100782, zapsaných na LV 737, pro obec a katastrální území Mikulovice u Jeseníku. Ze smlouvy vyplývá, že smluvní strany se dohodly na prodeji bytové jednotky za cenu 500.000 Kč, která bude vypořádána tak, že část kupní ceny v předběžné výši 180.000 Kč bude uhrazena kupujícím Exekutorskému úřadu Ostrava, soudní exekutor JUDr. Milan Vlha v hotovosti (dlužník následně doložil pokladní doklad, podle něhož bylo dne 5.10.2011 uhrazeno tomuto exekutorskému úřadu 177.345 Kč) a část kupní ceny 300.000 Kč vyplatí kupující prodávajícímu hotově při podpisu smlouvy. Dále dlužník v tomto řízení doložil oznámení soudního exekutora JUDr. Milana Vlhy, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne 5.10.2011 o provedení exekuce vedené pod sp. zn. 102 EX 00509/08-015, ve věci oprávněného Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. IČ 60192852, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 127.773,79 Kč a příslušenství, včetně nákladů exekuce. Podle oznámení tímto zanikly mimo jiné i účinky exekutorem vydaných exekučních příkazů, včetně příkazu č. 102 EX 509/08-N2 ze dne 19.11.2008, kterým byly postiženy nemovitosti ve vlastnictví povinných Petra anonymizovano , nar. 1974, a Jarmily Švobové, nar. 1978, a to bytová jednotka č. 532/4 v budově č.p. 532 na pozemku parc. č. st. 765, včetně spoluvlastnických podílů na budově a pozemku, vše v k.ú. a obci Mikulovice.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval Nejvyšší soud ČR závěr k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, takto: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně .

Z výše uvedených zjištění z insolvenčního návrhu dlužníka, kterým bylo zahájeno toto řízení, a k němu připojených příloh, z insolvenčního návrhu dlužníka a listin, doložených v prvním insolvenčním řízení, a obsahu insolvenčního návrhu manželky dlužníka, dospěl insolvenční soud k závěru, že ke dni 23.9.2011 disponovali dlužník a jeho manželka bytovou jednotkou (včetně podílu na společných částech budovy a pozemku) v hodnotě cca 500.000 Kč. Tyto nemovitosti uvedeného dne prodali a získané prostředky 500.000 Kč následně použili na úhradu a) daně z převodu nemovitostí, b) v exekučním řízení po dlužníkovi vymáhaného závazku vůči věřiteli dlužníka Modrá pyramida a.s. a příslušenství, včetně nákladů exekuce, ve výši 177.345, který byl uhrazen 5.10.2011 a c) blíže nespecifikovaných dluhů 280.000 Kč vůči příslušníkům širší rodiny, které byly dluhy jejich či dluhy jejich syna a snachy. Ke dni uzavření smlouvy byl dlužník v úpadku, protože k tomuto dni měl minimálně tři věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jejichž platby zastavil (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Pokud dlužník prostředky získané z prodeje bytu využil na úhradu jen některých svých splatných dluhů, případně jen některých svých splatných společných dluhů s manželkou, ačkoli již v této době byl v úpadku pro platební neschopnost, tímto svým jednáním nepochybně poškodil věřitele svých ostatních splatných dluhů, jejichž pohledávky mohly být rovněž z výtěžku prodeje bytu alespoň částečně uspokojeny.

Jak vyplývá z oznámení o provedení exekuce, vydaného dne 5.10.2011 soudním exekutorem JUDr. Milanem Vlhou a pokladním dokladem z téhož dne, z výtěžku prodeje bytu ve společném vlastnictví dlužníka a jeho manželky byl uspokojen věřitel Modrá pyramida stavební spořitelna a.s. jen měsíc před podáním insolvenčního návrhu, kterým dlužník zahájil první insolvenční řízení. Z tohoto oznámení rovněž vyplývá, že uspokojením pohledávky věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna a.s. došlo rovněž k zániku účinků nařízené exekuce na bytovou jednotku ve vlastnictví dlužníkova syna a jeho snachy. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že dle údajů v insolvenčním návrhu dlužníka (kterým odpovídají údaje v insolvenčním návrhu jeho manželky) činí celková částka dluhů, které jsou pasivy společného jmění jeho a jeho manželky, a byly splatné již v říjnu 2011, částku 579.000 Kč. Spolu s pohledávkou věřitele Modrá pyramida a.s. a jejího příslušenství ve výši 177.345, pohledávkou 20.000 Kč věřitele Sdružení vlastníků domu 543 Mikulovice a dlužníkem tvrzenými dluhy vůči širší rodině 280.000 Kč tak lze důvodně předpokládat, že suma dluhů dlužníka a jeho manželky v září 2011 činila částku cca 1.060.000 Kč. Z výtěžku prodeje bytové jednotky dlužníka v rámci insolvenčního řízení v případě, že by dlužník a jeho manželka podali insolvenční návrh včas (nejpozději v září roku 2011) mohly být dluhy všech těchto věřitelů již uspokojeny v poměru necelých 50%.

Ekonomická nabídka dlužníka a jeho manželky, kterou nyní svým ostatním věřitelům nabízejí po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem ze svých příjmů, činí dle propočtu odvolacího soudu cca 69% tvrzených dluhů (dary 5.500 Kč, srážka z důchodu dlužníka 2.086 Kč, srážka z důchodu manželky dlužníka 292 Kč, celkem měsíčně 7.878 Kč, po dobu pěti let činí celková částka srážek 472.680 Kč, po odpočtu nároků insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč by pro nezajištěné věřitele připadla částka 407.340 Kč, § 398 odst. 3 IZ). S ohledem na časové hledisko, kdy věřitelům by se tohoto plnění dostalo v průběhu pěti let, nelze ani přes tuto relativně vysokou nabídku uspokojení pohledávek dospět k závěru, že dlužník se nyní snaží se svými věřiteli, které svým jednáním poškodil, vypořádat poctivě.

Ze všech výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr a proto je důvodný předpoklad, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1, písm. a/, § 396 IZ).

Majetková situace dlužníka, který dle seznamu majetku nemá k dispozici pohotové finanční prostředky a jehož jediným majetkem jsou movité věci (pračka a vysavač) v hodnotě cca 16.500 Kč, neskýtá záruku úhrady ani konečných nákladů insolvenčního řízení. Proto je prostředků ze zálohy třeba nejen na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, spojených s činností správce při zjišťování a zajišťování majetku dlužníka, ale rovněž jako jistoty pro zaplacení konečných nákladů, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, která v případě řešení úpadku konkursem (při zpeněžování) činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Proto je požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč v této věci důvodný.

Odvolací soud, který se ztotožnil jak se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, tak s jeho závěrem, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení dlužníka je třeba zajistit prostředky zálohou ve výši 50.000 Kč (§ 108 odst. 1, 2 IZ) proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 26. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu