3 VSOL 641/2015-A-23
KSOS 25 INS 28490/2014 3 VSOL 641/2015-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Bruntál, Nádražní 994/20, PSČ: 792 01, korespondenční adresa: Opava 1, 6. května 43/18, PSČ: 746 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2015, č.j. KSOS 25 INS 28490/2014-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 21.10.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení. Na základě tohoto návrhu a po posouzení údajů v tomto návrhu soud prvního stupně dovodil, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení, neboť návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, a úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem. Dále pak uzavřel, že dlužníkovi je třeba podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení. K odvolání dlužníka však Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22.4.2015, č.j. 3 VSOL 2335/2014-A-14 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, když uzavřel, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je v daném případě předčasné, neboť insolvenční návrh dlužníka trpí vadami podle ustanovení § 128 insolvenčního zákona. Poté, co soud prvního stupně citoval ze závěrů odvolacího soudu v jeho usnesení ze dne 22.4.2015, č.j. 3 VSOL 1335/2014-A-14 dále uvedl, že postupoval podle závazného právního názoru odvolacího soudu, a vzhledem k tomu, že dlužník sám v mezidobí svůj insolvenční návrh řádně nedoplnil a vady insolvenčního návrhu, které brání věcnému projednání návrhu, neodstranil, podle ustanovení § 128 odst. 2, poslední věta, insolvenčního zákona, insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že Krajský soud v Ostravě odmítl jeho žádost na povolení oddlužení přesto, že veškeré podklady byly v minulosti soudu prvního stupně již zaslány. Podle obsahu podaného odvolání se odvolatel domáhá změny napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že celková výše jeho závazků činí ke dni podání návrhu 574.291,76 Kč (s tím, že v tomto směru odkázal na přílohu-soupis závazků), jeho závazky jsou zesplatněny a všechny závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V současné době pobírá mzdu, která činí 14.556 Kč měsíčně, a současně má příjem z darovací smlouvy ze dne 25.8.2014, jíž se Jarmila Mičková zavazuje k poskytování pravidelného plnění ve výši 1.000 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců, z darovací smlouvy ze dne 17.10.2014, jíž se Vladislav Mička zavazuje k poskytování pravidelného plnění ve výši 4.000 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců, z darovací smlouvy ze dne 20.10.2014, jíž se René Mička zavazuje k poskytování pravidelného plnění ve výši 2.500 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců. Dlužník má celkem 22 věřitele, vůči nimž má 23 závazky celkem ve výši 574.291,76 Kč, takže ze svého příjmu zaplatí přibližně 41 % hodnoty všech závazků svých nezajištěných věřitelů. Ke svým osobním poměrům uvedl, že není ženatý, vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. V bodě 17 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) neuvedl žádné údaje k popisu závazků a odkázal na soupis závazků . K návrhu dlužník připojil, mimo jiné, jako přílohu č. 2 soupis závazků , opatřený podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, v němž uvedl údaj k popisu jednotlivých závazků, označil jednotlivé věřitele, uvedl výši jednotlivých závazků, a dále uvedl údaje ohledně data poslední úhrady , s tím, že datum poslední úhrady uvedl u 19 z 23 označených závazků. Na základě podaného návrhu Krajský soud v Ostravě nejprve usnesením ze dne 13.11.2014, č.j. KSOS 25 INS 28490/2014-A-14 uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22.4.2015, č.j. KSOS 25 INS 28490/2014, 3 VSOL 1335/2014-A-14 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá se závazným právním názorem, že insolvenční návrh dlužníka je podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ vadný, a že nedoplní-li (v mezidobí, po rozhodnutí odvolacího soudu) dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

Dne 29.4.2015 došlo soudu prvního stupně podání dlužníka ze dne 27.4.2015, v němž uvedl, že Vrchní soud v Olomouci neprojednával spisy , které souvisejí se zahájením insolvenčního řízení přesto, že všechny potřebné dokumenty Krajskému soudu v Ostravě řádně a včas předložil, a že dále přikládá spisy od exekučních úřadů , jež přes opakované výzvy zablokovaly klientovi bankovní účet. Poukázal dále na to, že má stálý měsíční příjem, darovací smlouvy od příslušníků rodiny, a že v insolvenčním řízení splatí více jak 40 % svých závazků. K tomuto podání dlužník připojil exekuční příkaz Mgr. Jana Beneše, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha-západ, se sídlem Praha 6-Břevnov, Liborova 405/14 ze dne 2.12.2014, č.j. 191 EX 110/14-12, exekuční příkaz JUDr. Romana Chaloupky, soudního exekutora, Exekutorský úřad Mělník ze dne 19.11.2014, č.j. 031 Ex 1841/14-21, rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M. dne 22.10.2014 pod sp. zn. 22214/2014 a listinu datovanou v Opavě dne 27.4.2015, podepsanou dlužníkem, obsahující údaj o tom, že čestně prohlašuje, že odeslané spisy Krajskému soudu v Ostravě jsou úplné a pravdivé, a že jím uvedené informace nezatajují žádné skutečnosti, které by narušily průběh insolvenčního řízení. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (to je nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenčního soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatností a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ) nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník v insolvenčním návrhu konkrétně neoznačil alespoň dva své věřitele a neuvedl výši svých závazků vůči nim. V insolvenčním návrhu chybí konkrétní údaje o splatnosti pohledávek dlužníkových věřitelů tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o závazcích dlužníka a o jejich splatnosti nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením (jak dlužník činí v bodě 07), že má celkem 22 věřitelů, vůči nimž má celkem 23 závazky, jež jsou po splatnosti déle než 30 dnů a že zastavil platby těchto závazků v podstatném rozsahu a se zřetelem k okolnostem lze předpokládat, že tyto své závazky nebude moci plnit vzhledem k předpokládané výši příjmů v dalších letech. V návrhu chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Je třeba uvést, že dlužník nedoplnil vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících jeho úpadek, ani v mezidobí, po rozhodnutí odvolacího soudu (usnesením ze dne 22.4.2015, č.j. KSOS 25 INS 28490/2014, 3 VSOL 1335/2014-A-14), když dne 29.4.2015 předložil toliko exekuční příkazy, rozhodčí nález, a tzv. čestné prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů jím uvedených.

Námitka odvolatele, že veškeré potřebné podklady byly soudu předloženy, neobstojí.

Nutno zdůraznit, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, není (a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak) splněna tím, že odkázal a ke svému návrhu připojil listinné důkazy-listiny, dokládající podle jeho tvrzení existující závazky dlužníka (srov. závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009). Listinami, připojenými dlužníkem k insolvenčnímu návrhu a listinami, připojenými v průběhu odvolacího řízení se proto odvolací soud již nezabýval, neboť by to bylo s ohledem na shora uvedené nadbytečné.

Obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání pouze seznam závazků, připojený k návrhu, opatřený údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný a podpisem dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011).

Podle ustanovení § 104 odst. 1, písm. b), IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků").

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 104 odst. 4, poslední věta, IZ, předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

V daném případě dlužník ke svému návrhu připojil, jako přílohu č. 2, tzv. soupis závazků-seznam závazků, nicméně byť je tato listina opatřena podepsaným prohlášením, že uvedený seznam je správný a úplný, nelze z údajů v ní uvedených vycházet, neboť neobsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 104 odst. 3 IZ. V tomto seznamu sice dlužník již označil jednotlivé své věřitele a uvedl výši jednotlivých závazků, neuvedl však údaje o splatnosti jednotlivých závazků. Z data poslední úhrady splatnost závazků rozhodně dovodit nelze.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu