3 VSOL 638/2016-A-35
KSBR 40 INS 5386/2015 3 VSOL 638/2016-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem v Podivíně, Štefanikova 58/61, PSČ 691 45, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.4.2016, č.j. KSBR 40 INS 5386/2015-A-24,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, protože dlužník ve stanovené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že se odvolává hradit své závazky konkursem, neboť je si jist, že je schopen plnit splátkový kalendář ve výši 35 % .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení isir.justi ce.cz týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo usnesením ze dne 12.6.2015, č.j. KSBR 40 INS 5386/2015-A-8, uloženo dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu prvního stupně, popřípadě v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.9.2015, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2015, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud vychází z toho, že jestliže usnesení o uložení zálohy nabude právní moci, nelze následně přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, nutno vycházet z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně záloha dlužníkem zaplacena nebyla, což ostatně dlužník v podaném odvolání ani nijak nezpochybňuje. Dlužník v podaném odvolání ani netvrdí, že v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu, se jeho majetková situace změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné (například pokud by dlužník tvrdil a prokázal, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž by bylo možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že i když důvody pro uložení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013). Námitka dlužníka, že by byl schopen ve splátkovém kalendáři uspokojit své věřitele v rozsahu 35 % výše jejich pohledávek, je z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí zcela nevýznamná.

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 23. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu