3 VSOL 636/2015-A-13
KSOS 34 INS 3339/2015 3 VSOL 636/2015-A-13

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě -Plesné, 26. dubna 80/15, PSČ: 725 27, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.4.2015, č.j. KSOS 34 INS 3339/2015-A-8,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se měn í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z výpisu rejstříku trestů zjistil, že dlužník byl odsouzen za trestnou činnost majetkové povahy, a to rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 3 T 141/2014-86 ze dne 19.8.2014. Z odsuzujícího rozsudku soud zjistil, že dlužník spáchal přečin krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s odkazem na zkušební dobu v trvání jednoho roku a deseti měsíců, a dále zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu Frýdek-Místek. Zkušební doba dlužníku trvá do 30.7.2016. Soud dále uvedl, že oddlužení je určitým dobrodiním, které umožňuje dlužníku legálně vypořádat své dluhy, přičemž jedním z důvodu pro zamítnutí insolvenčního návrhu je skutečnost, že dlužník sleduje nepoctivý záměr. Jedná se mezi jinými o situaci, kdy z výpisu z evidence rejstříku trestů soud zjistí, že v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení probíhalo trestní řízení ve věci dlužníka, které skončilo pravomocným odsouzením dlužníka pro spáchání trestného činu majetkové či hospodářské povahy. S ohledem na majetkový charakter trestné činnosti dlužníka, na krátkou dobu od jeho odsouzení a ještě neskončenou dobu podmíněného odsouzení, dospěl soud k závěru, že dlužník svým návrhem sleduje nepoctivý záměr. U dlužníka tak jako jediný možný způsob řešení jeho úpadku připadá konkurs. Uložení povinnosti zaplatit zálohu je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. Ze seznamu majetku, který dlužník připojil ke svému návrhu bylo zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek, vlastní pouze věci osobní potřeby a nemovitost, u které ale není v této fázi řízení známá jeho hodnota a reálná možnost prodeje. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že v případě konkursu pouze odměna insolvenčního správce činí 45.000 Kč, považuje soud za nezbytné vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že nesdílí názor soudu, že pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové povahy bez dalšího postačuje k závěru, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. V současném znění insolvenčního zákona odsouzení pro trestný čin jako znak nepoctivého záměru není uvedeno, navíc i ve znění zákona platného do 31.12.2013 se nejednalo o jednoznačný důkaz nepoctivosti záměru. Argumentuje tím, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že v jeho případě jsou dány specifické okolnosti, spíš je nutno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení se v žádném případě nejedná o nepoctivý záměr. Tvrdí, že trestnou činností se nijak neobohatil a vzniklou škodu ve výši 545 Kč již uhradil, také upozorňuje na skutečnost, že předmětem oddlužení nejsou žádné závazky související s trestnou činností, protože tyto jsou již uhrazeny. Je také pravdou, že se své závazky řádně snažil splácet, s věřiteli si dojednal splátkové kalendáře a v návrhu na povolení oddlužení uvádí, že v průběhu insolvenčního řízení uhradí 100 % svých nezajištěných závazků. Usuzuje, že jeho odsouzení bez dalšího nemůže postačovat k závěru, že jeho záměr oddlužit se je nepoctivý. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení mu uložena nebude.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Ostravě 11.2.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník uvedl, že má 2 věřitele a 2 závazky v celkové výši 170.097 Kč, z toho jeden závazek ve výši 145.000 Kč je zajištěný zástavním právem smluvním a druhý závazek ve výši 25.097 Kč je závazek nezajištěný. Závazky jsou po splatnosti déle než 30 dnů a tyto není schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu popsal, na základě jakých skutečností se dostal do dluhů a uvedl, že v případě povolení oddlužení formou splátkového kalendáře by byl schopen splatit svým věřitelům 100 % jejich pohledávek. Uvedl, že je sice veden na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti a pobírá pouze sociální dávky v celkové výši 6.796 Kč, očekává však pravidelný měsíční příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 1.500 Kč, ze kterého by byl schopen své závazky hradit. Na výzvu soudu předložil dlužník výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, z něhož vyplývá, že dlužník byl na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19.8.2014, právní moc 13.9.2014, sp. zn. 3 T 141/2014 odsouzen pro trestný či n dle § 205 odst. 1b) trestního zákoníku. Na základě výzvy soudu předložil dlužník uvedený rozsudek a ke svému odsouzení uvedl, že dle rozsudku se měl dopustit trestního přečinu, dle kterého se údajně účastnil krádeže nafty ze zaparkovaného kamionu. Sděluje, že se stal obětí podvodu a podání nepravdivých informací ze strany pana Pohludky, který ho dne 27.5.2014 požádal o odvoz ke kamionu, a dále mu sdělil, že s blíže neurčenou osobou je domluvený na legálním odčerpání naspořené nafty. Tuto informaci si bohužel neověřil a policie uznala jeho přečin jako spoluúčast na krádeži vloupáním. Tvrdí, že přečinem se neobohatil a vzniklou škodu již uhradil. Z předloženého rozsudku vyplývá, že dlužník spolu s další osobou Romanem Velíškem byli uznání vinni, že dne 27.5.2014 odčerpali minimálně 93 litrů nafty ze zaparkovaného kamionu, čímž způsobili poškozenému Michalu Juroszovi škodu poškozením ve výši 545 Kč a škodu odcizením ve výši 2.874 Kč. Dlužník byl odsouzen za přečin krádeže dle § 205 odst. 1, písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku a deseti měsíců, dále mu byl uložen zákaz pobytu na území obvodu okresního soudu ve Frýdku-Místku a byl zavázán zaplatit poškozenému na náhradě škody částku 545 Kč s tím, že se zbytkem byl poškozený odkázán na náhradu škody ve věcech občanskoprávních, když v průběhu řízení bylo zjištěno, že odcizená směsná nafta byla poškozenému vrácena zpět. Poté rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením, s odůvodněním, jak výše uvedeno.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Výkladem ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

V dalším rozhodnutí ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 uveřejněného pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života, zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. V dalším rozhodnutí ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud uvedl, že povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.

Odvolateli lze přisvědčit v tom, že s účinností od 1.1.2014 (a to na rozdíl od úpravy v insolvenčním zákoně účinné do 31.12.2013) pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy v době před zahájením insolvenčního řízení není jako znak nepoctivého záměru výslovně v insolvenčním zákoně uvedeno. Podle přesvědčení odvolacího soudu odsouzení pro trestný čin majetkové povahy není bez dalšího důvodem pro neschválení oddlužení, ale dle okolností případu jím být může.

V dané věci dlužník sám v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení žádné skutečnosti stran svého pravomocného odsouzení neuvedl. Poté, co tuto skutečnost zjistil insolvenční soud z výpisu z rejstříku trestů, dlužník zaslal insolvenčnímu soudu odsuzující rozsudek a blíže se vyjádřil ke svému odsouzení. Tvrzení dlužníka, že se stal obětí podvodu a podání nepravdivých informací ze strany pana Pohludky a že to tedy všechno bylo jinak je právně bezvýznamné, tímto tvrzením se insolvenční soud zabývat nemůže neboť rozhodnutím trestního soudu o vině je insolvenční soud vázán. Podle rozsudku byl dlužník odsouzen pro přečin krádeže k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.9.2014, insolvenční návrh byl dlužníkem podán dne 11.2.2015. Právě ve skutečnosti, že se jednalo o přečin majetkové povahy, krátkou dobu od odsouzení a ještě neskončenou dobu podmíněného odložení výkonu trestu, shledal soud prvního stupně, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Trestná činnost dlužníka spočívala v tom, že spolu s další osobou odcizili ze zaparkovaného kamionu naftu, tímto přečinem způsobil dlužník škodu poškozením ve výši 545 Kč a škodu odcizením ve výši 2.874 Kč. Dle tvrzení dlužníka škoda ve výši 545 Kč byla uhrazena k zaplacení náhrady škody ve výši 2.874 Kč dlužník zavázán nebyl, protože odcizená nafta byla vrácena zpět poškozenému. Podle názoru odvolacího soudu nutno přihlédnout k tomu, že dlužník se spáchaným přečinem krádeže nikterak neobohatil, škoda, kterou přečinem spáchal, byla poškozenému uhrazena, a dále, že závazky které dlužník v insolvenčním řízení uplatnil, nikterak s jeho trestnou činností nesouvisí. Odvolací soud proto, na rozdíl od soudu prvního stupně, předchozí odsouzení dlužníka pro přečin majetkové povahy, nepovažuje za důvod, který by měl dlužníku bránit v tom, aby v rámci insolvenčního řízení se vypořádal se svými vřiteli, kterým nabízí 100% uspokojení jejich pohledávek.

Podle odvolacího soudu se o nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení nejedná, odvolací soud tudíž postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníku se záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu