3 VSOL 632/2013-A-18
KSOS 25 INS 9736/2013 3 VSOL 632/2013-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka TIMBERGROUP, s.r.o. v likvidaci , se sídlem Ostrava-Zábřeh, U Studia 2253/28, PSČ 700 30, identifikační číslo: 27769577, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.7.2013 č.j. KSOS 25 INS 9736/2013-A-12

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen soud ) uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dne 8.4.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal, aby soud jeho návrh zamítl pro nedostatek majetku. Jménem dlužníka podala návrh jeho likvidátorka JUDr. Helena Strachotová, podle připojeného seznamu majetku dlužník nevlastní žádný majetek a dle seznamu závazků má závazky vůči pěti věřitelům, které dlouhodobě neplní. Soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 41399, jak zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.2011 sp. zn. 28Cm 99/2011, které nabylo právní moci dne 26.10.2011, byla společnost dlužníka zrušena s likvidací a soudem jmenována likvidátorkou JUDr. Helena Strachotová. Z úřední činnosti je soudu známo, že JUDr. Helena Strachotová nebyla v době jmenování likvidátorkou společnosti zapsána v seznamu insolvenčních správců a není v tomto seznamu zapsaná ani v současné době. Proto soud dovodil, že v tomto případě, nelze použít úpravu dle § 144 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn (dále jen IZ ) a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. S ohledem na tvrzení v insolvenčním návrhu o majetkové situaci dlužníka lze předpokládat, že jeho majetek nebude zjištěn, popřípadě dohledán a zpeněžen v potřebném rozsahu. Při nezaplacení zálohy by pak veškeré náklady insolvenčního řízení nesl stát, na který úhradu těchto nároků nelze přenášet. Věřitelé dlužníka by nebyli uspokojeni ani poměrně, tím by insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování v něm by bylo zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti. Z těchto důvodů soud dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a při určení její výše vyšel z minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (45.000 Kč), k níž je třeba připočítat náhradu obvyklých hotových výdajů insolvenčního správce (nejvýše do 5 % odměny).

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání dlužník, který namítal, že podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 IZ jsou dány a soud o nich byl v rámci podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení informován. Dlužník vytýkal soudu, že z jeho usnesení ze dne 18.4.2013 č.j. KSOS 25 INS 9736/2013-A-3 není zřejmé, z čeho dovodil nesplnění podmínek dle § 144 IZ a uvedl, že dne 15.4.2013 provedl odhlášení dvou zaměstnanců z registru zaměstnavatelů, neboť na Okresní správě sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že datum ukončení pracovní činnosti těchto dvou osob bylo před zahájením likvidačního řízení. Dále dlužník namítal, že likvidátor jmenovaný soudem nemá žádné finanční prostředky na zaplacení zálohy, což je z insolvenčního návrhu zřejmé. Protože jsou splněny podmínky pro postup podle § 144 IZ, není dle dlužníka důvod ustanovovat insolvenčního správce a ukládat povinnost zálohy na krytí případných nákladů spojených s výkonem jeho funkce. Proto se dlužník v odvolacím řízení domáhá zrušení napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje zákonné náležitosti, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Nad rámec údajů o obsahu insolvenčního spisu, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, je třeba uvést, že podle v něm založeného usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.2011 č.j. 28 Cm 99/2011-7, ve znění opravného usnesení ze dne 7.10.2011 č.j. 28Cm 99/2011-12, které nabylo právní moci dne 26.10.2011, soud zrušil společnost dlužníka a jeho likvidátorkou ustanovil JUDr. Helenu Strachotovou, insolvenční správkyni, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Matiční 730/3, PSČ 702 00.

Ze seznamu insolvenčních správců, zveřejněného na internetu na stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, vyplývá, že JUDr. Helena Strachotová, nar. 7.11.1953, se sídlem Matiční č.p. 3, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, byla zapsána v seznamu insolvenčních správců do 31.12.2009, kdy zaniklo její právo vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 40 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích (ke stejnému dni je v seznamu insolvenčních správců zapsán i den zániku práva vykonávat tuto činnost pro společnost Strachotová a partneři, v.o.s., a to ze shodného důvodu).

Odvolací soud vyzval likvidátorku dlužníka a dlužníka samotného, aby v určené lhůtě doložili oprávnění JUDr. Heleny Strachotové vykonávat činnost insolvenční správkyně ke dni 26.10.2011, případně po tomto datu. K této výzvě likvidátorka sdělila, že funkci insolvenční správkyně již nevykonává.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 144 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Z ustanovení § 71 obchodního zákoníku (ve znění platném do 32.12.2011) vyplývá, že pokud nelze jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4 tohoto ustanovení, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců.

Po zhodnocení skutečností, vyplývajících ze spisu, dospěl odvolací soud k následujícím závěrům o důvodnosti odvolacích námitek dlužníka:

Předmětem přezkumu odvolacího soudu na základě dlužníkem podaného odvolání není usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.4.20103 č.j. KSOS 25 INS 9736/2013-A-3, ale následně vydané usnesení ze dne 1.7.2013 č.j. KSOS 25 INS 9736/2013-A-12. Námitky vznášené proti jinému usnesení, než které bylo napadeno, jsou proto nevýznamné. V napadeném usnesení soud zcela jasně zdůvodnil, proč v této věci nelze postupovat podle § 144 IZ. Tímto důvodem je skutečnost, že soudem jmenovaná likvidátorka společnosti dlužníka nebyla v době svého jmenování, ani následně, zapsána do seznamu insolvenčních správců. Proto nebyla splněna § 144 odst. 1, písm. b) IZ pro vydání rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek majetku. Skutečnost, že ke dni 26.10.2011, kdy nabylo právní moci usnesení o jmenování Heleny Strachotové likvidátorkou dlužníka, již tato nebyla evidována v seznamu insolvenčních správců, vyplývá z údajů v seznamu insolvenčních správců, podle kterých jí zaniklo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 31.12.2009. Dlužník, ani soudem jmenovaná likvidátorka, správnost údajů v seznamu insolvenčních správců nevyvrátili, naopak likvidátorka odvolacímu soudu sdělila, že funkci insolvenční správkyně již nevykonává. Proto je správný závěr soudu, že v této věci nelze insolvenční návrh pro nedostatek majetku zamítnout, neboť soudem jmenovaná likvidátorka dlužníka nebyla jmenována z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Skutečnost, že příslušný soud v rozhodnutí, kterým rozhodl o likvidaci společnosti dlužníka a jmenování JUDr. Heleny Strachotové jeho likvidátorkou, tuto označil jako insolvenční správkyni , není z hlediska vzniku práva vykonávat činnost insolvenčního správce významná.

Správný je i závěr soudu prvního stupně, že dlužník, jak plyne z údajů v návrhu a v seznamu majetku, nemá k dispozici nejen pohotové finanční prostředky, ale nevlastní ani žádný majetek. Již z tohoto faktu vyplývá, že ke krytí nákladů jak počátečních, tak konečných nákladů insolvenčního řízení, je třeba zajistit prostředky zálohou, a uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je proto pro další pokračování insolvenčního řízení nezbytné. Námitka, že likvidátor jmenovaný soudem nemá finanční prostředky na zaplacení stanovené zálohy, nemůže být důvodná již proto, že § 108 IZ stanoví jediná dvě kritéria pro úvahu soudu o potřebě stanovení zálohy, kterými jsou nutnost krytí nákladů řízení a nemožnost zajistit prostředky k jejich krytí jiným způsobem.

Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu, že v této věci je třeba uložit dlužníku zálohu v maximální možné částce 50.000 Kč, neboť při řešení úpadku konkursem (v němž je zpeněžováno) činí odměna insolvenčního správce minimálně částku 45.000 Kč a k této částce je třeba připočítat i uvažovanou částku hotových výdajů správce spojených s výkonem jeho činnosti (§ 1 odst. 5, § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů).

Ze všech těchto důvodů je podle odvolacího soudu napadené usnesení věcně správné, a proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu