3 VSOL 631/2015-A-226
KSOS 25 INS 8019/2014 3 VSOL 631/2015-A-226

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., se sídlem Pardubice, Polabiny, Družby 338, PSČ 530 09, identifikační číslo: 25593161, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Tomáše anonymizovano , anonymizovano , Malá Morávka 54, PSČ 793 36, identifikační číslo: 64620514, b) Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 150/333, PSČ 157 50, identifikační číslo: 00001350, c) VLIVA Krnov s.r.o., se sídlem Krnov, Pod Cvilínem, Chářovská 1124/119, identifikační číslo: 47679743, zastoupeného JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 35/1a, PSČ 794 01, d) Stavebniny ESO s.r.o., se sídlem Bruntál, Zahradní 1942/32a, PSČ 792 01, identifikační číslo: 26824027, zastoupeného JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou se sídlem Bruntál, Sladovnická 16, PSČ 792 01, a e) Agist systems, s.r.o., se sídlem Krnov-Pod Cvilínem, Zátiší 601/6, PSČ: 794 01, identifikační číslo: 29445671 a f) dlužníka PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2015, č.j. KSOS 25 INS 8019/2014-A-216,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku II. o ustanovení insolvenčním správcem TP Insolvence, v.o.s., se sídlem Praha 7, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, identifikační číslo: 03296636, potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil TP Insolvence, v.o.s. (výrok II.), učinil další potřebné výzvy a poučení dle insolvenčního zákona, a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 11.9.2015 (výroky III. až VIII.).

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II., podal dlužník odvolání. Odvolatel v úvodu svého odvolání zrekapituloval, že dne 6.5.2015 přistoupil k insolvenčním návrhům věřitelů a navrhl řešit svůj úpadek reorganizací, dne 12.5.2015 proběhlo jednání, v jehož rámci se, mimo jiného, insolvenční soud vyslovil, že v tuto chvíli není schopen sdělit jednoznačný názor, zda reorganizační plán byl či nebyl schválen nadpoloviční většinou všech zajištěných a nezajištěných věřitelů. S tímto právním závěrem odvolatel nesouhlasí, včetně ustanovení insolvenčního správce, který podle odvolatele nepostupuje nepodjatě s ohledem na jeho urputnou snahu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka , kdy insolvenční správce postupuje ve shodě s jedním věřitelem . Odvolatel namítl, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce, když insolvenční zákon předpokládá speciální podmínku, kterou je podle § 25 odst. 1 insolvenčního zákona ta podmínka, že insolvenční správce byl v předloženém reorganizačním plánu určen. V takovém případě insolvenční soud ustanoví tohoto určeného insolvenčního správce. Insolvenční soud tedy nemá jinou možnost, než jmenovat tohoto v reorganizačním plánu určeného insolvenčního správce. V další části svého odvolání odvolatel brojil proti postupu soudu prvního stupně, který nespojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení reorganizace. V tomto směru citoval ustanovení § 325 a § 148 až § 152 insolvenčního zákona, a dále citoval z komentáře insolvenčního zákona, konkrétně Maršíková, J. a kol.: Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, druhé vydání, Praha: Leges, 2014, str. 563. Odvolatel poukázal na to, že věřitelé, kteří bezpodmínečně schválili předložený reorganizační plán, souhlasili také s osobou insolvenčního správce, této osobě insolvenčního správce věřitelé vyjádřili důvěru a souhlasili, aby právě tato osoba insolvenčního správce činila dohled, případně další úkony podle reorganizačního plánu, nad dlužníkem. Podle názoru odvolatele si nelze nepovšimnout , že soudem ustanovený insolvenční správce nesplňuje základní podmínku v případě úpadku řešeném reorganizací, a to úspěšné vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce. TP Insolvence, v.o.s. tedy nemá oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce v takovém insolvenčním řízení řešeném způsobem reorganizace. Tento insolvenční správce nesplňuje tuto podmínku práva vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, i pokud by byl řešen úpadek dlužníka konkursem, neboť obrat dlužníka dosáhl alespoň 50 mil. Kč-viz § 3 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění. Podle odvolatele je také zásadní, že nebylo rozhodnuto o celém návrhu dlužníka, když vedle prohlášení úpadku nebylo rozhodnuto o povolení reorganizace, Neodůvodnění rozhodnutí zakládá nepřezkoumatelnost. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud výrok II. napadeného usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a aby rovněž vyslovil závazný právní názor , aby soud prvního stupně rozhodl o povolení reorganizace.

Insolvenční správce v písemném vyjádření k podanému odvolání odkázal na svoji zprávu ze dne 4.5.2015 a na své vyjádření ze dne 12.5.2015, a poukázal na to, že soudem zvolený postup, v jehož důsledku má o způsobu řešení úpadku, jakož i o případné změně osoby insolvenčního správce, rozhodnout schůze věřitelů, je plně v souladu se zásadami insolvenčního řízení a ochrany oprávněných zájmů věřitelů. Insolvenční správce popřel, že by osoba insolvenčního správce byla určena v reorganizačním plánu, jak tvrdí odvolatel, nic takového reorganizační plán neobsahuje. Dlužník osobu insolvenčního správce navrhl pouze ve svém přistoupení k insolvenčnímu návrhu ze dne 6.5.2015. Insolvenční správce rovněž zdůraznil, že splňuje veškeré zákonné podmínky pro výkon funkce, včetně zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (příslušné rozhodnutí připojil ke svému vyjádření), zápisu do zvláštní části seznamu insolvenčních správců i zákonného pojištění. Insolvenční správce rovněž poukázal na to, že výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 25 INS 8019/2014-A-216 je v podstatě nadbytečný. I pokud by jej nebylo, stala by se společnost TP Insolvence, v.o.s. insolvenčním správcem s plnou působností podle § 27 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť byla ustanovena předběžným insolvenčním správcem a insolvenční soud nerozhodl jinak. I pokud by tedy odvolací soud napadený výrok usnesení soudu prvního stupně zrušil, insolvenční správce by insolvenčním správcem zůstal dle § 27 odst. 2 insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 24 IZ, insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu (odstavec 1). Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního správce, bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Ze shora citovaného ustanovení § 26 IZ vyplývá, že rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení správce je možno napadnout odvoláním, přičemž odvolací důvody jsou omezeny způsobem, který brání tomu, aby se odvolací soud musel zabývat skutečnostmi, které nastaly až po ustanovení správce do jeho funkce. Odvolacím důvodem přitom může být pouze námitka, že ustanovený správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce, nebo že není nepodjatý.

V přezkoumávané věci dlužník v podaném odvolání namítá, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce, a dále, že není nepodjatý.

Především, namítal-li odvolatel s odkazem na ustanovení § 25 odst. 1 IZ, že insolvenčním správcem nebyla ustanovena ta osoba, jež byla určena v předloženém reorganizačním plánu, nutno zdůraznit, že tato námitka neobstojí, neboť v reorganizačním plánu, jenž byl předložen insolvenčnímu soudu dlužníkem (reorganizační plán spolu se zprávou o reorganizačním plánu byly předloženy soudu prvního stupně dne 6.5.2015), osoba insolvenčního správce určena není. Jak ustanovený insolvenční správce správně poukázal, dlužník pouze v podání ze dne 6.5.2015, které soudu došlo téhož dne, označeném jako návrh na povolení reorganizace, přistoupení k řízení , navrhl s odkazem na ustanovení § 25 odst. 1 IZ a současně s odkazem na souhlas věřitelů s návrhem na povolení reorganizace , aby soud určil insolvenčním správcem VPI CZ v.o.s., se sídlem Praha, Sokolovská 49, IČ: 03007740. V samotném reorganizačním plánu-jak shora uvedeno-osoba tohoto insolvenčního správce určena nebyla; v předloženém reorganizačním plánu nebyla osoba insolvenčního správce určena vůbec (srov. ustanovení § 25 odst. 1 IZ).

Nedůvodná je i námitka, v níž odvolatel zpochybňuje vznik oprávnění TP Insolvence, v.o.s., vykonávat činnost insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že právo vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, který je podle zvláštního právního předpisu finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem, penzijní společností nebo penzijním fondem, anebo dlužníkem, jehož úpadek je řešen reorganizací, nebo jehož roční úhrn čistého obratu podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100 mil. Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru, vzniká dnem nabytí právní moci zvláštního povolení.

Podle ustanovení § 8 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, na návrh vydá ministerstvo povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, a) která má ohlášeného společníka, jemuž bylo vydáno povolení, b) jejíž ohlášený společník učinil prohlášení podle § 5 odst. 2, c) která uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu a d) která je bezúhonná (odstavec 1). Na návrh vydá ministerstvo zvláštní povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, a) která splňuje podmínky podle odstavce 1, písm. b) až d) a b) která má ohlášeného společníka, jemuž bylo vydáno zvláštní povolení (odstavec 2).

V daném případě přitom veřejná obchodní společnost TP Insolvence, v.o.s., předložila rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.7.2014, č.j. MSP-72/2014-LO-INSO/4, jež nabylo právní moci dne 30.7.2014, z něhož vyplývá, že Ministerstvo spravedlnosti vydalo veřejné obchodní společnosti TP Insolvence, v.o.s., se sídlem Jankovcova 1037/49, 170 00 Praha 7, zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, s tím, že činnost insolvenčního správce bude veřejná obchodní společnost vykonávat prostřednictvím statutárního orgánu-společníka (tzv. ohlášeného společníka) JUDr. Ing. Šimona Petáka, Ph.D., LL.M.

Podmínky, kdy je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení, stanoví § 24 IZ. Podmínky pro vyloučení správce jsou shodné s podmínkami stanovenými pro podjatost soudce a přísedících podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. Insolvenční správce je tak z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků či k jejich zástupcům lze pochybovat o jeho nepodjatosti.

Pokud se týká poměru insolvenčního správce k věci, ten může vyplývat především z přímého právního zájmu správce na projednávané věci, jak je tomu bezpochyby v případě, kdy by insolvenční správce vlastnil pohledávku za dlužníkem nebo je dlužníkem dlužníka, jehož majetek je podroben režimu insolvenčního řízení.

Poměr insolvenčního správce k účastníkům a k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský, a v úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, kdy například způsob podnikání správce dopadá do majetkových poměrů některého z účastníků řízení.

Je třeba uvést, že v posuzované věci nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ustanoveného insolvenčního správce, respektive ohlášeného společníka JUDr. Ing. Šimona Petáka, Ph.D., LL.M. Z vyjádření ohlášeného společníka k podanému odvolání žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho poměr k věci či k účastníkům řízení (či k jejich zástupcům), nevyplývají. Dlužníkem uváděná skutečnost ohledně urputné snahy ustanoveného insolvenčního správce o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zcela zjevně žádný z důvodů, daných ustanovením § 24 IZ (jak shora vyloženo), nenaplňuje.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Námitkami odvolatele, jimiž zpochybňuje správnost postupu soudu prvního stupně, který nespojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení reorganizace, se odvolací soud nezabýval již proto, že tato otázka se netýká toho, co soud prvního stupně řešil v odvoláním napadeném výroku (ustanovení TP Insolvence, v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však

doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu