3 VSOL 631/2013-A-11
KSOS 25 INS 15940/2013 3 VSOL 631/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní 791/3, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, identifikační číslo osoby 64 08 34 71, o insolvenčním návrhu věřitelky Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem 29. dubna 257/29, 700 30 Ostrava-Výškovice, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2013 č.j. KSOS 25 INS 15940/2013-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelky (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že věřitelka se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5.6.2013 a doplněným dne 7.6.2013 domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 20.000 Kč z titulu půjček poskytnutých dlužníkovi v průběhu roku 2007. Jako další věřitele dlužníka označila GE Money Bank a.s. a VZP ČR, Krajská pobočka pro Moravskoslezský kraj. K prokázání tvrzených skutečností doložila exekuční příkazy. Podle soudu prvního stupně se věřitelce nepodařilo osvědčit , že je legitimována k podání návrhu, tzn. že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Pouhé tvrzení, že jí nebyla zaplacena částka, není dostačující k tomu, aby soud tuto skutečnost osvědčil . Tvrzené skutečnosti věřitelka nedoložila žádnou listinou a nepřipojila ani přihlášku pohledávky, proto není s to prokázat , že eviduje pohledávku za dlužníkem a soud její insolvenční návrh odmítl (§ 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, v platném znění /dále jen IZ /). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nevylíčila všechny okolnosti, dokládající, že jsou u dlužníka dány předpoklady osvědčující jeho stav platební neschopnosti. Tvrdila, že naopak v návrhu řádně úpadkovou situaci dlužníka specifikovala a současně ji doložila přílohami. Podle věřitelky v návrhu označila sebe a další dva věřitele s vykonatelnými pohledávkami, k jejichž vymožení byly nařízeny exekuce již v dubnu 2012 (GE Money Bank a.s.) a v roce 2010 (VZP ČR). Domněnka platební neschopnosti dlužníka vyplývá z faktu, že tyto exekuce jsou bezvýsledné. V odvolacím řízení žádala, podle obsahu odvolání, změnu napadeného usnesení tak, aby její insolvenční návrh nebyl odmítnut a soud dále pokračoval v řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitelky není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitelka se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 5.6.2013, domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu uvedla, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 20.000 Kč z titulu půjček, které dlužníkovi poskytla v průběhu roku 2007. Jako další věřitele dlužníka označila GE Money Bank a.s., s pohledávkou 57.459,66 Kč a 23.864 Kč, k jejímuž vymožení byl nařízen výkon rozhodnutí usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16.4.2012, a VZP ČR, Krajská pobočka pro Moravskoslezský kraj, s pohledávkou 31.426, pro kterou byl nařízení výkon rozhodnutí usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16.4.2012. V řízení žádala o zjištění úpadku dlužníka.

Podle § 103 odst. 1,2 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 97 odst. 3 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Jak vyplývá z rekapitulace obsahu insolvenčního návrhu, věřitelka tvrdila, že má za dlužníkem pohledávky ze smluv o půjčkách, které mu poskytla v roce 2007. Mimo doby a důvodu vzniku svých pohledávek však v návrhu neuvedla nic konkrétního k jejich výši a zejména k jejich splatnosti. V návrhu tedy chybí tvrzení o skutečnostech, z nichž vyplývá oprávnění věřitelky podat návrh, protože nepostačuje jen tvrdit to, že věřitel má za dlužníkem pohledávku, ale musí být tvrzena splatná pohledávka (§ 103 odst. 2 IZ). Pro tuto vadu insolvenčního návrhu nelze pokračovat v řízení, protože z návrhu neplyne, kterými skutečnostmi by se měl insolvenční soud zabývat, aby posoudil aktivní legitimaci věřitelky k podání návrhu. Přitom doložení věřitelovy splatné pohledávky (kterému musí předcházet nejprve tvrzení o ní v návrhu) je nezbytné pro to, aby soud na základě věřitelského insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka vůbec zjišťoval (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.5.2011, č.j. KSPH 41 INS 2790/2010, 3 VSPH 236/2011-A-61).

Pokud v insolvenčním návrhu věřitele nejsou obsažena tvrzení o oprávnění k podání návrhu, nelze se zabývat tvrzeními o úpadku dlužníka, i kdyby z návrhu vyplývala. Jinak řečeno, i když z návrhu věřitelky vyplývá tvrzení o tom, že dlužník má (mimo navrhující věřitelku) ještě další dva věřitele, jejichž pohledávky jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto pohledávky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ), insolvenční soud se těmito tvrzeními o úpadku dlužníka nemůže zabývat, protože návrh neobsahuje tvrzení o splatné pohledávce navrhující věřitelky, a takovýto návrh je třeba bez dalšího odmítnout dle § 128 odst. 1 IZ (postup dle § 43 o.s.ř. je vyloučen).

Závěr soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitelky je třeba podle § 128 odst. 1 odmítnout, je správný, proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitelka nebyla se svým odvoláním úspěšná, avšak dlužníkovi v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Závěrem odvolací soud považuje za potřebné uvést, že je třeba rozlišovat situaci, kdy insolvenční návrh věřitele neobsahuje rozhodující skutečnosti o aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, což je důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu (§128 odst.1, § 142 písm. a/ IZ) a situaci, kdy insolvenční návrh tato tvrzení obsahuje, avšak věřiteli se je nepodařilo osvědčit, proto je jeho insolvenční návrh třeba zamítnout (§ 143 odst. 1 IZ). Pokud věřitel jako insolvenční navrhovatel k (projednatelnému) insolvenčnímu návrhu nepřipojí přihlášku pohledávky, která je jeho povinnou přílohou (§ 105 IZ), je třeba postupovat podle § 128 odst. 2 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřitelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu