3 VSOL 629/2013-A-16
KSOS 38 INS 9411/2013 3 VSOL 629/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , adresa pro doručování: Hlučín, Mírové náměstí 24/23, PSČ 748 01, identifikační číslo: 67333397, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.7.2013 č.j. KSOS 38 INS 9411/2013-A-10

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, insolvenční řízení zastavil podle ustanovení § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužník v soudem určené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2013.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že ve svém návrhu a podkladech, které k návrhu doložil, deklaroval, že nemá prakticky žádné finanční prostředky, když jeho jediným zdrojem příjmů je mzda, pohledávka, která představuje další aktiva, není obchodovatelná. Zdůraznil, že nemá možnost finanční prostředky získat, nemohl si sjednat půjčky, neboť takové půjčky by nebyl schopen vrátit. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že poté, co dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.4.2013 č.j. KSOS 38 INS 9411/2013-A-6 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě. Současně dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit, nebo přistoupit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Usnesení Krajského soudu v Ostravě o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení bylo dlužníkovi doručeno v souladu s ustanovením § 80 odst. 1 IZ dne 7.5.2013, dlužník ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odvolání nepodal, a usnesení ze dne 29.4.2013 č.j. KSOS 38 INS 9411/2013-A-6 o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo dne 23.5.2013 právní moci.

Za situace, kdy dlužník nesplnil soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přesto, že byl poučen o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Námitkami odvolatele, že z finančních důvodů nebyl schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, se odvolací soud nezabýval.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání. V posuzované věci však podle obsahu spisu takové skutečnosti v mezidobí, před rozhodnutím insolvenčního soudu o zastavení řízení, najevo nevyšly.

Za tohoto stavu věci je tak-z hlediska posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně-pro rozhodnutí odvolacího soudu významné pouze to, že záloha na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu zaplacena nebyla.

Nicméně pro úplnost odvolací soud dodává, že Krajský soud v Ostravě již ve svém usnesení ze dne 29.4.2013 č.j. KSOS 38 INS 9411/2013-A-6 o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení správně konstatoval, že ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ je povinností dlužníka podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka tak bylo podat insolvenční návrh ještě předtím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 21. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu