3 VSOL 626/2015-A-10
KSOL 16 INS 594/2015 3 VSOL 626/2015-A-10

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Libina 573, PSČ 788 05, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 6.3.2015, č.j. KSOL 16 INS 594/2015-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje rozhodující skutečnosti, osvědčující jeho úpadek. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že dlužník v bodě 07 tvrdí, že má v současné době osm závazků po splatnosti delší 30 dnů, které není schopen hradit, a že celková výše těchto závazků činí 1.262.364 Kč. K naplnění ustanovení § 3 odst. 1 IZ, to je, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, však obecné tvrzení dlužníka o tom, že má závazky po splatnosti déle než 30 dnů, nestačí. Aby bylo možno z údajů, obsažených v insolvenčních návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen údaj o splatnosti závazků, popsaných v bodě 17 až 20 návrhu. Insolvenční návrh však neobsahuje tvrzení dlužníka o splatnosti či alespoň o poslední provedené splátce závazků dlužníka, a úsudek o splatnosti závazků není možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť dlužník v seznamu svých závazků údaj o jejich splatnosti ani o poslední provedené platbě neuvedl. Dlužník uvedl konkrétní údaj o splatnosti pouze u jednoho svého závazku. Z podaného insolvenčního návrhu nelze dovodit žádnou z domněnek platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Podle názoru odvolatele soud prvního stupně postupoval příliš formálně. Odvolatel poukázal na to, že u mnoha svých závazků nemůže přesně uvést, kdy se závazky staly splatnými, neboť nemá původní listiny a vychází z výzev věřitelů, popřípadě z rozhodnutí soudu v exekuci. Pokud je závazek vykonáván, je splatný, neboť by exekutor exekuci neprováděl. Z vyjádření věřitelů, které připojil, vyplývá, že závazky jsou již po splatnosti, a to více jak 30 dní. Jak v návrhu uvedl, jeho příjem nestačí na splátky všech závazků, přičemž podle přehledu jsou na jeho mzdu vedeny tři exekuce, když srážky jsou prakticky z důvodu výše jeho příjmu prováděny pouze pro první v pořadí . Podle odvolatele, pokud by soud prvního stupně řádně posoudil jeho žádost včetně příloh jako celek , dospěl by k závěru, že závazky jsou po splatnosti, a že tato splatnost je již delší než 30 dní. Podle obsahu podaného odvolání se odvolatel domáhá změny odvoláním napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6.8.2014 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu uvedl, že má osm závazků po splatnosti delší 30 dnů, které není schopen hradit, celková výše těchto závazků činí 1.262.364 Kč. V bodě 17 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) označil dlužník celkem šest závazků tak, že uvedl údaj k popisu závazku, k označení věřitele a k výši jednotlivých závazků. V bodě 19 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ) označil tři závazky, uvedl údaj k popisu závazku, k označení rozhodnutí, k označení věřitele a k výši závazku. K návrhu dlužník připojil-mimo jiné-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu závazků dlužník uvedl osm závazků, označil jednotlivé své věřitele, uvedl údaj k právnímu důvodu vzniku jednotlivých závazků, k výši jednotlivých závazků a údaj o tom, zda se jedná o závazky vykonatelné či nevykonatelné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) vyložil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník sice označil osm svých věřitelů a označil i výši jejich pohledávek, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů a o jejich splatnosti nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením, že dlužník má celkem osm závazků po splatnosti delší 30 dnů, které není schopen hradit. V návrhu chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

K námitkám odvolatele je třeba uvést, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti v tomto směru není splněna tím (a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak), že odkáže a ke svému návrhu připojí listinné důkazy-například výzvy věřitelů ke splnění dluhu a rozhodnutí vydaná v rámci exekučních řízení (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sen.zn. 29 NS ČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání pouze řádný seznam závazků, případně řádný seznam majetku, jež jsou připojeny k návrhu, a opatřeny údajem o tom, že se jedná o seznamy správné a úplné, a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012, sen. zn. 29 NS ČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Dlužníkem k návrhu připojený seznam závazků však neobsahuje údaj o splatnosti jeho jednotlivých závazků, tedy neobsahuje náležitosti, vyžadované ustanovením § 104 odst. 3 IZ, a tudíž jej nelze považovat za řádný seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Doplněním insolvenčního návrhu provedenému dlužníkem v odvolacím řízení, a listinami, k tomuto doplnění připojenými, se odvolací soud nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné. I pokud by odvolatel v průběhu odvolacího řízení doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících jeho úpadek, jak shora vyloženo, k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sen.zn. 1 VSPH 5/2008-A, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc dne 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu