3 VSOL 624/2015-A-32
KSBR 27 INS 30430/2014 3 VSOL 624/2015-A-32

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ochozu u Brna 399, PSČ: 664 02, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele BONUS PRAHA Investment a.s., se sídlem v Praze 10, Strašnicích, Vinohradská 1511/230, PSČ: 100 00, IČ: 28214374, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 988/8, PSČ: 110 00, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.4.2015, č.j. KSBR 27 INS 30430/2014-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice Petry anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., se sídlem v Praze 4, Doudlebská 5/1699, PSČ: 140 00, identifikační číslo osoby: 25589644 (výrok II.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok III.), deklaroval, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky vyzval, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují

(výrok V.) dlužníkovy věřitele dále vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů se stanoveným programem (výroky VII. a VIII.), dlužnici uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí sestavila a odevzdala insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok IX.), insolvenčnímu správci uložil, aby do 1.7.2015 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, aby jej soud mohl uveřejnit v insolvenčním rejstříku do 15 dnů před konáním přezkumného jednání a aby v téže lhůtě soudu předložil zprávu o majetkové situaci dlužnice a o své činnosti (výrok X.), uložil tomu, kdo má u sebe majetek dlužnice náležející do majetkové podstaty, aby to oznámil insolvenčnímu správci a uvedl právní důvod, na jehož základě má tento majetek u sebe (výrok XI.) a insolvenčnímu navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek (výrok XII.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel osvědčil svou aktivní legitimaci k podání návrhu, protože nesporně prokázal, že má za dlužnicí splatnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy, kde dlužnice je zástavní dlužnicí, nehrazenou dlužnicí po dobu delší několika měsíců. Soud zjistil i další označené věřitele, a to RWE Energie s.r.o. a Raiffeisen stavební spořitelna, a.s., vůči kterým má dlužnice závazky, které není schopna po dobu několika měsíců splácet, a pro něž je vedena exekuce. Soud uzavřel, že dlužnice je v úpadku pro platební neschopnost ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, a dále je v úpadku dle § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona, neboť neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti i dle § 3 odst. 2, písm. c) insolvenčního zákona, neboť exekuce jsou bezvýsledné, i dle § 3 odst. 2, písm. d) insolvenčního zákona, neboť dlužnice nesplnila svou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou jí uložil insolvenční soud. Soud uvedl, že k projednání insolvenčního návrhu nemusel nařizovat jednání, protože dlužnice se nebránila insolvenčnímu návrhu, resp. se bránila pouze výši uplatňované pohledávky. Soud proto rozhodl o úpadku a současně dle § 148 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl i o způsobu řešení úpadku konkursem, protože dlužnice nesplňuje podmínky pro reorganizaci ani podmínky pro oddlužení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že má za to, že je schopna své závazky splnit. Tvrdí, že pokud by byl hlavní věřitel uspokojen, jakožto zástavní věřitel z jejího nemovitého majetku v rámci jiného, než insolvenčního řízení, pak ostatní její závazky by mohly být uplatňovány v rámci exekuce, nebo by to mohlo být řešeno v rámci běžné občanskoprávní agendy tak, aby nebylo třeba zjišťovat úpadek a prohlašovat konkurs. Argumentuje tím, že je v pracovním poměru a očekává nad rámec příjmů ze zaměstnání i podporu od rodiny a přátel. Domnívá se, že neexistují předpoklady pro usnesení o zjištění úpadku; běžný splátkový kalendář by jistě nahradil řešení, které je na hranici existenční likvidace rodiny, protože konkursní řízení de facto bez oddlužení ničeho neřeší. Pro případ, že by soud dospěl k názoru, že je v úpadku, pak navrhuje, aby byl změněn výrok III., který bude nově znít tak, že se jako způsob řešení úpadku povolí oddlužení. V doplnění odvolání dlužnice označila některé známé závazky a podala stručné vyjádření ke svým závazkům, a dále označila svůj majetek a znovu poukázala na to, že uspokojí-li se zástavní věřitel prodejem domu jako celku, je možno zbylé dluhy v rámci oddlužení splatit v zákonné výši a lhůtě s tím, že toto řešení bude jistě efektivní pro všechny zúčastněné strany.

Insolvenční navrhovatel ve vztahu k podanému odvolání dlužnice navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v napadených výrocích jako věcně správné potvrzeno.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele BONUS PRAHA Investment a.s., který v podaném insolvenčním návrhu tvrdil, že uzavřel se společnosti Raiffeisenbank a.s. dne 28.6.2012 písemnou smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které byly na něho postoupeny pohledávky za Dr. Adrianem Zdeňkem Zahradníkem, coby obligačním dlužníkem. Obligační dlužník uzavřel dne 21.6.2007 s Raiffeisenbank a.s. písemnou úvěrovou smlouvu č. 406/040/07/1/01, na základě které se věřitel zavázal poskytnout obligačnímu dlužníku hypoteční úvěr až do celkové výše 8.550.000 Kč. Úvěr nebyl ze strany obligačního dlužníka splácen řádně v souladu s úvěrovou smlouvou; při postoupení pohledávky byla tato pohledávka vyčíslena původním věřitelem celkovou částkou 8.500.620,96 Kč, z toho jistina po splatnosti ve výši 208.023,28 Kč. S ohledem na tuto skutečnost prohlásil, jakožto právní nástupce původního věřitele, na základě příslušných ustanovení všeobecných obchodních podmínek úvěr za okamžitě splatný ke dni 10.9.2012; k datu zesplatnění úvěru činila splatná částka 8.580.185,95 Kč. Tato pohledávka je zajištěna zástavním právem ne nemovitostech, které jsou ve spoluvlastnictví dlužnice a obligačního dlužníka, jedná se o pozemek parc.č. 1939/10 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je na něm stojící budova

čp. 399 rodinný dům v k. ú. Ochoz u Brna, obec Ochoz u Brna. Pokoušel se, aby jeho pohledávka byla uspokojena soudním prodejem zástavy, což se však nepodařilo, pohledávka není hrazena obligačním dlužníkem ani dlužnicí v žádné výši, ačkoliv byli dlužníci ke splnění své povinnosti vyzváni, resp. dlužnice byla vyzvána ke splnění své povinnosti zaplatit dluh obligačního dlužníka do výše ceny zastavených nemovitostí. Dlužnice se na základě smlouvy o zřízení zástavního práva zavázala zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele předmět zástavy, a to pověřenému zástupci zástavního věřitele za účelem kontroly stavebnětechnického stavu předmětu zástavy a způsobu hospodaření s ním. Dlužnice na výzvy nereagovala a s ohledem na to mu vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 2 % jistiny z poskytnutého úvěru, to je částka ve výši 171.000 Kč, k jejímuž zaplacení byla dlužnice vyzvána, a to výzvou k uplatnění nároku na smluvní pokutu. Další pohledávka vznikla věřiteli na základě úvěrové smlouvy uzavřené s obligačním dlužníkem 1.10.2007 původním věřitelem, to je Raiffeisenbank a.s. Na základě této úvěrové smlouvy byl poskytnut úvěr v celkové výši 910.000 Kč, který nebyl obligačním dlužníkem splácen, po postoupení této pohledávky proto také přistoupil k zesplatnění úvěru k datu 10.2.2012; dlužná částka činí 921.734,78 Kč. I pohledávka z této úvěrové smlouvy je zajištěna zástavním právem na stejných nemovitostech, jako předchozí pohledávka, které jsou ve spoluvlastnictví dlužnice a obligačního dlužníka. Rovněž tato pohledávka nebyla zaplacena, k vymožení pohledávky byl nařízen soudní prodej zástavy, dlužnice byla vyzvána ke splnění své povinnosti zaplatit tento dluh do výše ceny zastavených nemovitostí. I v tomto případě na základě zástavní smlouvy se dlužník zavázal zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele předmět zástavy, dlužnice byla několikrát vyzývána ke zpřístupnění nemovitosti, avšak na výzvy nereagovala, věřiteli nebyla umožněna prohlídka, a proto v souladu s příslušným článkem zástavní smlouvy má nárok na smluvní pokutu ve výši 2 % z jistiny poskytnutého úvěru, to je částku ve výši 18.200 Kč. Výše dluhu činí částku 11.346.099,33 Kč. V podaném insolvenčním návrhu insolvenční navrhovatel označil další známé věřitele dlužnice, a to Jihomoravskou plynárenskou a.s. a Raiffeisen stavební spořitelnu, a.s.

Usnesením ze dne 9.12.2014, č.j. KSBR 27 INS 30430/2014-A-5 byla dlužnice vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a připojila listiny, kterých se bude případně dovolávat. Dále byla vyzvána, aby ve stanovené lhůtě předložila insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců s poučením, jaké náležitosti musí seznamy obsahovat a dále byla poučena o tom, že ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního věřitelského návrhu může dlužník, jde-li o právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání podat návrh na povolení oddlužení. Toto usnesení spolu s insolvenčním návrhem bylo doručováno dlužnici doporučeně do vlastních rukou. Při prvním pokusu o doručení dne 8.1.2015 nebyla dlužnice zastižena, proto jí byla zanechána výzva, aby si zásilku ve stanovené lhůtě vyzvedla na poště, dlužnice si písemnost nevyzvedla v úložní době, a proto byla vložena dne 20.1.2015 do její domovní schránky. Dlužnice později reagovala na insolvenční návrh, ve kterém uvedla, že podle jejího názoru z pozice vlastníka pouhé ideální jedné poloviny pozemku nemůže být ručitelem, tedy obligatorním dlužníkem na celou částku, která je předmětem insolvenčního návrhu. Dále poukázala na to, že nemovitost, resp. její ideální polovina, byla oceněna na částku více jak 10.000.000 Kč, domnívá se, že nejsou splněny předpoklady pro zahájení insolvenčního řízení a z toho důvodu se jí jeví nadbytečné, aby předkládala seznam svého majetku a svých závazků včetně svých zaměstnanců tak, jak jí bylo uloženo.

Odvolací soud doplnil dokazování a z provedených listinných důkazů zjistil:

Z vyjádření společnosti RWE Energie s.r.o., že tato společnost má za dlužnicí nezajištěnou pohledávku dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Brně-venkov ze dne 6.2.2012, který nabyl právní moci dne 7.3.2012, jedná se o nedoplatek za odebraný plyn na základě uzavřené smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 10.3.2009 v částce 27.164,71 Kč s příslušenstvím, a dále náklady řízení ve výši 16.114 Kč. V rámci exekuce byla vymožena jistina pohledávky v celkové výši 27.165,71 Kč, k úhradě zbývají úroky z prodlení v zákonné výši dle elektronického platebního rozkazu ve výši 2.707,81 Kč a náklady nalézacího řízení ve výši 16.114 Kč. Věřitel uvedl, že za dlužnicí tudíž má pohledávku ve výši 18.821,81 Kč s příslušenstvím k datu podání zprávy, to je k datu 7.1.2015. Ke svému podání věřitel předložil elektronický platební rozkaz z 6.2.2012 vydaný Okresním soudem Brno-venkov pro Jihomoravskou plynárenskou a.s., tímto platebním rozkazem bylo uloženo žalované, to je dlužnici, zaplatit žalobci pohledávku ve výši 27.156,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 16.114 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 7.3.2012.

Z vyjádření společnosti Raiffeisen stavební spořitelny, a.s. z 9.1.2015, že má za dlužnicí splatnou vykonatelnou pohledávku z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 17058/2009/01 ze dne 14.10.2009. Věřitel uvedl, že na dlužnici je vedena exekuce u Exekutorského úřadu ve Zlíně pro částku 425.035,33 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně od 9.1.2013 do zaplacení a náklady nalézacího řízení 13.712 Kč. Z vyrozumění o zahájení exekuce z 28.8.2013 odvolací soud zjistil, že exekučním titulem je rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře ze dne 20.3.2013 a povinnost, která má být v exekuci vymožena je zaplacení peněžité částky 425.035,33 Kč s příslušenstvím plus náklady nalézacího řízení ve výši 13.712 Kč plus dále náklady oprávněného a náklady exekuce, jak budou později specifikovány.

Z přípisu insolvenčního navrhovatele dlužnici z 24.9.2014 odvolací soud zjistil, že dlužnice je vyzývána k úhradě splatné pohledávky, jedná se o pokus o smír, kdy insolvenční navrhovatel uvádí, že z důvodu neplnění podmínek obligačního dlužníka z úvěrových smluv ze dne 21.6.2007 a 1.10.2007 byly pohledávky z úvěrových smluv k datu 10.9.2012 zesplatněny a obligační dlužník byl opakovaně písemně vyzýván k úhradě splatných pohledávek. Pohledávka z první úvěrové smlouvy činí 9.964.217,28 Kč, pohledávka z druhé úvěrové smlouvy činí 1.085.154,83 Kč. Pohledávky jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech v podílovém spoluvlastnictví dlužnice a obligačního dlužníka, proto je dlužnice, jakožto zástavní dlužnice, vyzývána k úhradě splatných pohledávek z úvěrových smluv, a to do výše a hodnoty zastavených nemovitostí.

Z výzev k úhradě smluvních pokut z 14.10.2014 odvolací soud zjistil, že dlužnice jako zástavní dlužnice nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a nezpřístupnila nemovitost, kterou má v podílovém spoluvlastnictví s obligačním dlužníkem zástupci věřitele za účelem kontroly stavebnětechnického stavu nemovitosti a způsobu hospodaření s ní. Věřitel proto v souladu s ujednáním článku 6 odstavec 6.1 smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.10.2007 uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 2 % z jistiny úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 1.10.2007, to je 2 % z částky ve výši 8.550.000 Kč, což činí 18.200 Kč a v souladu s ujednáním článku 6 odstavec 6.1 smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 30.7.2007 uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 2 % z jistiny úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 21.6.2007, to je 2 % z částky ve výši 8.550.000 Kč, což činí 171.000 Kč. Dlužnice je žádána o úhradu smluvních pokut ve lhůtě nejpozději do dvou pracovních dnů ode dne doručení výzev.

Podle ust. § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ust. § 97 odst. 5 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud nepřisvědčuje odvolatelce, že není ve věci pasivně legitimována, neboť není v kauzálním vztahu s navrhovatelem, je zástavní dlužnicí a jako zástavní dlužnice je povinna pouze strpět prodej zástavy.

Není sporu o tom, že dlužnice skutečně není osobním dlužníkem navrhujícího věřitele; tím je manžel dlužnice, vůči kterému má insolvenční navrhovatel dvě pohledávky z titulu úvěrových smluv, uzavřených mezi původním věřitelem, to je společností Raiffeisenbank a.s. a manželem dlužnice dne 21.6.2007 a 1.10.2007. Dlužnice je vlastnicí, resp. podílovou spoluvlastnicí nemovitostí v k. ú. Ochoz u Brna, na kterých vázne zástavní právo k zajištění pohledávek insolvenčního navrhovatele z titulu uzavřených úvěrových smluv. Právu zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy, nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, neodpovídá povinnost zástavního dlužníka strpět prodej zástavy. Toto právo může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 18.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/1998). Není tudíž opodstatněná námitka dlužnice, že navrhující věřitel nemá vůči ní pohledávku. Navrhující věřitel, coby zástavní věřitel má vůči dlužnici, coby zástavní dlužnici, zástavní pohledávku-nárok z titulu práva na uspokojení ze zajištění pohledávek, které má zástavní věřitel vůči osobnímu dlužníku. Existence těchto pohledávek byla v řízení doložena listinami, tak, jak správně zjistil soud prvního stupně, jedná se o splatné pohledávky ze dvou úvěrových smluv, které nejsou dlužnicí a ani obligačním dlužníkem hrazeny, splatnost obou pohledávek nastala k datu 10.9.2012. Insolvenční navrhovatel dále osvědčil, že má vůči dlužnici další splatné pohledávky z titulu dvou smluvních pokut, které byly vůči dlužnici uplatněny dopisy z 14.10.2014 s odůvodněním, že dlužnice na výzvu zástavního věřitele, coby zástavní dlužnice, nezpřístupnila zastavené nemovitosti k prohlídce. K námitce dlužnice, že nevěděla, k čemu se její manžel zavázal, a samotnou zástavní smlouvu nečetla, odvolací soud uvádí, že dlužnice se stala vlastnicí nemovitostí, na kterých vázlo zástavní právo, stala se tak proto zástavní dlužnicí a přešla na ni práva a povinnosti vyplývající ze zástavní smlouvy, včetně povinnosti zpřístupnit zástavnímu věřiteli na výzvu zastavené nemovitosti. I podle odvolacího soudu navrhující věřitel osvědčil, že má vůči dlužnici splatné pohledávky, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a ze strany dlužnice nejsou hrazeny. Nad rámec považuje odvolací soud za nutné uvést, že i kdyby insolvenční navrhovatel řádně nedoložil své splatné pohledávky vůči dlužnici, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů), kteří se nestali insolvenčními navrhovateli, že dlužnice je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2011).

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud rovněž tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalších věřitelů dlužnice, a to RWE Energie, s.r.o. a Raiffeisen stavební spořitelny a.s. Vůči těmto dvěma věřitelům, jak vyplývá z vyjádření těchto společností, má dlužnice vykonatelné závazky, ohledně kterých byla nařízena exekuce a které v rámci exekučního řízení vymoženy nebyly. Na základě zjištění, která učinil soud prvního stupně a zjištění učiněných odvolacím soudem, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má více věřitelů (a to nejméně 3 věřitele), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, protože své závazky (s ohledem na datum jejich splatnosti) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužnici exekucí a dlužnice nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou ji uložil insolvenční soud. Žádné relevantní skutečnosti, kterými by dlužnice vyvrátila domněnku své platební neschopnosti, dlužnice netvrdila.

Podle ust. § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Soud prvního stupně též správně spojil s rozhodnutím o úpadku ve smyslu ust. § 148 odst. 1 IZ rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice tak, že tento úpadek bude řešen konkursem, když dlužnice je osoba, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací (dlužnice není podnikající osobou) nebo oddlužením. V řízení před soudem prvního stupně byla dlužnice řádně poučena o tom, že ve stanovené lhůtě, to je nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu, může podat návrh na povolení oddlužení. Insolvenční návrh spolu s usnesením soudu prvního stupně a poučením o možnosti podat návrh na oddlužení, byl dlužnici řádně doručen ve smyslu ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., to je desátým dnem ode dne, kdy zásilka určená do vlastních rukou dlužnice byla dlužnici k dispozici k vyzvednutí na poště. Zásilka byla uložena na poště 8.1.2015, dlužnice si zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedla, a proto uplynutím desátého dne ode dne uložení, to je dne 19.1.2015, se považuje za doručenou. Vzhledem k tomu, že dlužnice návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě nepodala, nepřichází tento způsob řešení úpadku u dlužnice do úvahy, a jediným možným způsobem řešení jejího úpadu je tedy konkurs tak, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

O nákladech řízení odvolací soud nerozhodoval, protože podle ustanovení § 170, písm. f) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu